Putování za Rumcajsem / 50. jubilejní ročník

Když si vzpomenu za doby, kdy „Rumcajs“, jak se zkráceně turistickému pochodu s dnešním názvem Putování za Rumcajsem a druhým jménem či podtitulem Pochod Českým rájem, říkalo, vznikl – k čemuž opravňuje skutečnost, že letos se konal jubilejní padesátý ročník, že tedy uplynulo půl století od doby, kdy se v roce 1966 vydala skupina turistů poprvé na něco, čemu se tenkrát říkalo dálkový pochod, je to opravdu jiná doba, jiné poměry, jiné souvislosti.

Už skutečnost, že dnes tato forma „organizovaného chození v přírodě“, jak bývá tato aktivita definována, stojí v konkurenci s celou řadou dalších možností, jak a za jakým účelem se „po nohách“ v přírodě přemisťovat – alespoň u nás se někteří lidé věnují trekkingu, hovoří se o nordic walkingu, jsou tu různé běžecké závody, například i městem, to znamená vymezení oproti romantickým výletům, které byly základem chození předtím, než začaly vznikat v šedesátých létech minulého století první „dálkové pochody“ – a proměněná společenská skutečnost, čímž mám na mysli v tuto chvíli skoro totéž, totiž podstatně jiné možnosti včetně technologií, které přinášejí třeba geocaching, ale i možnost prostě někam dojet autem, a ovšemže svobodu pohybu, která je předpokladem, který nebyl, dává akcím tohoto typu, tedy „masovému turistickému pochodu“ podstatně jiné postavení než v době vzniku.

Pochod za Rumcajsem je přitom jedním z prvních „dálkových pochodů“ u nás, přičemž ten termín dávám do uvozovek proto, že striktně řečeno, tuto kategorii, jak bylo záhy po vzniku tohoto fenoménu usneseno, splňuje vlastně jen jedna trasa, totiž ta nejdelší – 52 kilometrů, zatímco ostatní představují „pochod turistický“. Časově spadá do téhož roku, v němž se konal první ročník pochodu Praha – Prčice (v dubnu 1966), který je – po prvních pokusech orientovaných poněkud jinak, totiž na ujití sta kilometrů či co nejdelší trasy za 24 hodin, později 100 kilometrů za co nejkratší dobu, tedy více „sportovně“ (či experimentálně vůči lidskému tělu), typickým, standardním pochodem s tím vším, co k němu patří (jako u orientačního či jiného běhu tu jsou kontroly, přesné vyznačení trasy start-cíl, zápisné a diplom atd.

Jičínský turistický pochod je spojen se jménem postavy pohádkového loupežníka, který Jičínu v této době přinášel věhlas – jedním z prvních Večerníčků, jejichž formát vznikl v Československé televizi v roce 1966, byl O loupežníku Rumcajsovi. Jeho i jeho celou rodinu, tedy Manku a Cipíska, vytvořili spisovatel Václav Čtvrtek a výtvarník Radek Pilař. Starší Jičíňáci pak pamatují na loupežníkovu podobu na jednom domě na křižovatce silnic za rybníkem Kníže, vedoucích z města na Turnov či na Prahu (Kollárova ul.). Souběh obou momentů, známosti postavy, která se na dlouhou dobu stala ikonou Jičína, a formy masové sportovní zábavy, vynesl Putování za Rumcajsem proslulost, kterou lze vyčíslit počtem účastníků, který v roce 1982 přesáhl počet deseti tisíc. K oblibě pochodu určitě přispěla atraktivní krajina, jejíž záměrné procházení a objevování v podobě turistiky zde už v době začátku Putování za Rumcajsem mělo stoletou tradici. Do blízkých Prachovských skal se vypravoval na výlety již profesor jičínského gymnázia Antonín Vánkomil Maloch, v roce 1992, tedy pouhé čtyři roky po pražském, byl založen jičínský Klub českých turistů. Ten je i dnes organizátorem „Rumcajse“.

V prvních ročnících ovšem nebyl pochod tak strukturován jako dnes. Bylo zde sice několik tras (pamětníci by potvrdili, zda to v prvním ročníku byly či nebyly tři), to je ale nesrovnatelné s dnešním výběrem, který zahrnuje několik dětských tras, jednu s kočárkem, další řadu dospělých a ještě další cyklistické. Až to bylo – pokoušel jsem se to na mapě vyvěšené na Velkém nádvoří jičínského zámku, kde se účastníci registrovali, přečíst – nepřehledné, kudy vlastně která trasa měla vést a musel jsem si to, a to to tady dost znám, když tu žiju přes půl století, přečíst v doprovodných textech. A tak se jen částečně divím těm, kteří – holt taková je lidská povaha – šli jako stádo (je to přece jen „masový pochod“) jinudy, než měli, když se pro určitou trasu rozhodli, a museli se vracet a jít jinudy (svědectví podali vlastní blízcí, kteří pomáhali s organizací). A přestože zpočátku bylo počasí dost nepříznivé, ježto co chvíli poprchávalo a teprve po desáté se tam nahoře umoudřili a na chvíli dokonce vysvitlo sluníčko, vydalo se na větší či menší pouť – po nějakém prvním sčítání – snad na osm tisíc lidí, tedy nebývale mnoho. A to prosím pěkně, to si každý dokáže spočítat, bylo spousta těch, kteří se „jen tak šli projít“ a nechtělo se jim stát dlouhé fronty na registraci, takže účastníků bylo určitě ještě o pár stovek víc.

https://www.kctjicin.cz/index.php/pochod-za-rumcajsem
https://www.jicin.org/redakce/index.php?lanG=cs&detail=15432&subakce=events&xuser=
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1lkov%C3%BD_pochod

Moje stručná fotodokumentace (fotografoval jsem jen na náměstí, v Lípách a v Loggii, samozřejmě ta patřičná by byla také ještě pod Troskami či na Kosti).
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Putovani_za_Rumcajsem_50._jubilejni_rocnik/