První Hoře / 20 let blaženosti

Tak už za chvíli zdarma před Crossem, vašnostenstvo! Poslední pražská palba před delší pauzou. Připravili jsme si speciální výživný průřez celou naší dvacetiletou (!!!) tvorbou. Těšíme se na vás! Těšíte se na nás?

čteme na FB profilu První Hoře 17. října v 15:07 s odkazem na událost v holešovickém Cross Clubu, na niž zve i Fullmoonzine.cz článkem První Hoře oslaví 20 let blaženosti, mj. charakteristikou avantgardních rockerů kteří „získali s aktuálním šestým albem Křehký mechanismus pozemského štěstí hned dvě prestižní ceny Břitva v kategorii Deska roku. Nedávno jej také doprovodil videoklip k písni Mrtvý obrazy.“ O punk-jazzovém kabaretu se vyjadřuje slovy: „Skupina První Hoře vyrostla z podhoubí české alternativy a od dob přelomového alba Lamento si svou tvorbou získává fanoušky napříč všemi žánry. První hoře charakterizují energická a spontánní vystoupení s divadelními prvky v čele s postavou pana Klauna – akordeonisty. Významnou roli hrají také texty se silnou výpovědní hodnotou, které jsou dílem zpěváka a lídra skupiny Milana Urzy.“

Už před osmou byl před pódiem na prostranství Cross Clubu shromážděn houf fanoušků se silnou frakcí věrných Jičíňáků, které vídám na všech koncertech Prvního Hoře. Ptám se, jak asi dorazili na místo, které důvěrně znám od dětství, protože za domem, kde klub zabírá v někdejším několikapatrovém nájemním domě několik pater neotřele alternativních „industriálních“ (industriálně výtvarně stylizovaných) prostor, je to – přes křižovatku (sic!, název klubu) Argentinské, vedoucí od vltavského nábřeží, na němž se nachází rovněž proslulý prostor někdejších Holešovických jatek, na druhé straně za křižovatkou s Plynární přes vltavský most, přes nějž jsme kdysi jezdili, když „se šlo do ZOO“, a později nově vybudovaného výjezdu do Kobylis – bydlel, v Malé Plynární, z níž je ovšem dnes už jen torzo, můj strejda, bratr mé babičky, kterému se říkalo v rodině Edis (křtěný Eduard, později mu říkali Ferdinand). S ním jsme chodívali kolem tenkrát ještě neexistujícího Cross Clubu do „Fučikárny“ (Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes Výstaviště) k jeho bratrovi, který tam v té době řídil provoz telefonního systému. Nebo taky k jejich známým, jmenovali se Dejmkovi, do malého přízemního domku o pár metrů stejnou cestou s kopce od zmíněné křižovatky, který, stejně jako ostatní na tom místě, jsou možná víc než třicet let zbourané. Celý ten prostor byl jaksi nedotvořený, za Malou Plynární vyrostlo už před politickým zvratem v roce 1989 několik moderních budov a podobně proti starému činžáku, v němž dnes sídlí Cross Club, se vztyčila před několika lety kousek od historické budovy, kterou jsem vždycky považoval za školu, moderní skeletová a prozářená stavba, kulisa dnešního open air koncertu.

Jak tedy dorazili ostatní, na to už jsem neměl příliš času se zeptat (jestliže jsem si chtěl ještě alespoň zběžně prohlédnout interiéry budovy), my jsme zvolili tradičně cestu autem „po staré silnici“ (nejezdím tyhle trasy tak často, abych kupoval dálniční známku, časově se to zase tak příliš neliší, zvláště když je na zpáteční cestě prázdná silnice) se zaparkováním na Černém mostě, ze stanice metra Nádraží Holešovice jsou to pak na místo dvě minuty chůze. A už Milan Urza vítal věrné posluchače se slovy, že tato oslava je přiměřeně komorní, ale ta příští bude v O2 aréně. A celý večer pak byl, jak bylo ostatně inzerováno už v pozvánce, průřezem dvacetileté blaženosti, kterou provázela řada zajímavých událostí, ať již to byla jednotlivá alba (Na úpatí, Commedia dell´arte, průlomové Lamento, oceněné Andělem na nejlepší rockovou desku roku, Club Silentio, Imaginarium, Křehký mechanismus pozemského štěstí), či prestižní koncerty (účast dvakrát na ostravské Colours) či pozoruhodné výlety, k nimž patří třeba festival české komunity v rumunském Banátu.

Zprvu jsem si říkal, že pojetí „historického přehledu“ je na avantgardní kapelu trochu příliš tradiční přístup, ale nakonec proč ne. Pro mě samotného to byl rovněž určitý vzpomínkový impuls na časy, kdy původní kapela coby Slight of Mind hrála v Jičíně (mou oblíbenou příhodou byl článek v novinách z doby konání pohádkového festivalu, na němž divocí hudebníci na Valdštejnově náměstí „splašili koně“) a na ony rané peripetie, kdy na některé koncerty a nahrávání prvních alb přizval Milan Urza další muzikanty jako flétnistku Moniku Devátou (hrál jsem s ní takřka ve stejnou dobu ve folklórní Malé muzice) či houslistu Ondru Koláčného (s nímž po letech sedím v Podkrkonošském symfonickém orchestru). Na stránce kapely na Wikipedii je ostatně vcelku podrobně historie zpracovaná. Na jevišti Cross Clubu se ostatně v prvních písních u bicích objevil Miroslav Paška, který hrál v první formaci Prvního hoře, než na jeho místo nastoupil Pan Medák.

Mnohé z toho, co bylo řečeno a především, co všechno se dělo v punk-expresionistickém kabaretu (já říkám někdy barokně expresionistickém spektáklu) v tomto stručném komentáři nezachytím (ono to je totiž nezprostředkovatelné), mohu jen poznamenat, že rozpětí od něžných vyhrávek akordeonu přes všechny „Šťuldovy“ (jak akordeonistovi Michalu Šťulíkovi/Mihokovi říkají přátelé) převleky, včetně těch „kosmických“, přes totální šílenství Pana Bertráma u kláves, ale jinak i po celé scéně, kontrastující s poklidnou baskytarou Pana Jiřího, precizní bicí nástroje Pana Medáka až po expresivní zpěv a kytarová sóla frontmana kapely Milana Urzy, u něhož si snad nejvíce cením textů, jichž je autorem, a jichž je v této kvalitě v české populární hudbě jako šafránu (Urza je rovněž autorem řady pozoruhodných próz).

Pro přehled je tu alespoň takřka úplný playlist songů, které ten večer zazněly (fanoušci si doplní jména alb, na nichž vyšly, lze říci, že velká část je z posledního uvedeného alba):

Křídla, Vašnosta (Smrt si jde pro vašnostu), Osudí, Klavíry, Otčenáš, Všechny cesty, No future,
Diskokoule, Sny, Absurdistán, Čobol a Čehůn, Sisyfova zpověď, Malej pán, Dekadentní bál, Půlměsíc, Dítě boží, Viva la vita, Černej Petr, Naruby

Nebyl to velký koncert s řadou hostů (byli přizváni při jiných příležitostech), muzikanti dodrželi i oznámený časový limit. Přesto to byl mimořádný zážitek, už jen tím prostředím, kdy na pozadí pódia projížděly tramvaje a zářila osvětlená modernistická budova, zatímco před ním bylo lze tušit útroby onoho starobyle technického a přitom futuristického komplexu, připomínající tak trochu nitro kosmické lodi z Vetřelce. A pak, jak již řečeno, ti věrní fanoušci, někdo napočítal snad ke třem stovkám posluchačů. Kromě plánovaného koncertu v Liberci pak oznámil Milan Urza, že v koncertní činnosti bude následovat určitá pauza. Nezapomněl ale připomenout to, co už řekl na začátku. Ten příští koncert bude v O2 aréně.

První Hoře
https://prvnihore.webnode.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_ho%C5%99e

FB
https://www.facebook.com/prvnihoreofficial/

událost na FB
https://www.facebook.com/events/2199848470043554/?active_tab=discussion

Cross Club
https://www.facebook.com/crossclubpraguecz/?eid=ARDXUmms7-ox10a16N6DMrOpoQwshOpNadcSh8nyVwYaPGR1pEmJ4GaShUfGzRWi6i68FJ2X-6GQgsle

https://www.fullmoonzine.cz/prvni-hore-oslavi-20-let-blazenosti