Poznámka o jednom novinovém článku

K „politice“ se na těchto stránkách snažím pokud možno vůbec nevyjadřovat, a pokud, tak velice zdrženlivě. A ona tahle poznámka vlastně primárně není o politice, ale o tom, jak se noviny k politice vyjadřují. Vycházím přitom z jednoduché představy (kdysi mi o tom hodně pověděl Karel Hvížďala, i když pravda ten hovořil třeba o dvojím ověřování faktů, a tedy „objektivnosti“ z tohoto hlediska), že by novinář měl informovat pravdivě, a skutečnosti nezkreslovat. A jsem si přitom vědom, že na druhou stranu žádná „objektivita“ neexistuje, protože každý posuzuje věci ze svého hlediska, hodnotí je jinak. To jsou samozřejmě dvě věci, fakta a hodnocení, a slyšel jsem už mnohokrát, že by se mělo odlišovat zpravodajství a komentář, protože se právě každý z těchto dvou novinářských žánrů zaměřuje na jednu z těchto věcí.

Realita je složitější a nebudu teď uvádět desítky či možná stovky případů výslovného zkreslení (např. vynechání jednoho či více slov ze skutečně  řečené věty v titulu článku, které mění smysl výpovědi a posouvají celou skutečnost). Chci uvést pouze jediný příklad z novin v posledním týdnu, totiž v MF dnes, z pátku 27. 12. 2019, jehož otvírák komentuje s titulkem Klimatický kacíř vánoční projev prezidenta Miloše Zemana. Na straně 10 je k události komentář Miroslava Koreckého Zeman klimatický a střízlivý. Odhlédneme-li od možné poťouchlosti na základě dvojího významu slova „střízlivý“, je třeba říci, že, ve shodě s hlavním článkem, je i Koreckého hodnocení vánočního projevu v základě pozitivní, a lze říci, že i (to bývá někdy vyslovený požadavek na novinářskou práci) vyvážené.  V první větě podtitulu sice říká, že „Projevy prezidenta jsou vždy trochu sázkou do loterie.“, ve druhé nicméně doplňuje „Sázka na včerejší vánoční poselství se však povedla.“ V textu pak se hovoří o věcnosti, jsou tam i takové věty jako „Ale všechna čest, ve vánočním poselství se držel zpátky.“

Hned této následující věta nicméně byla impulsem pro mě, říkal jsem si, tak tohle snad nemohu já nechat bez komentáře: „Špatně se recenzuje projev, který se dle recenzentova názoru docela povedl, tedy splnil svůj účel v daném čase a situaci (což zrovna u Miloše Zemana není moc časté).“ Všechna předchozí i následující pozitiva (řeč spatra, „evidentně přibral a vypadal v kondici“ atd.), byť relativizované (pochybnosti o tom, že řekl něco nového – „kdo ale čekal nějaké fatální odhalení, že Země je placatá…“, navíc v ironickém tónu, budiž), se shora zmíněnou větou ovšem dostávají do zcela jiného světla. Co mají znamenat slova, že se špatně recenzuje projev, který se povedl? Buď se Korecký domnívá, že úkolem recenzenta je apriori strhat recenzovanou realitu, rozcupovat ji na kousky a zadupat, nebo je za tím jeho, rovněž apriorní hodnocení toho, co je recenzováno.

Otázka je, do jaké míry je „věcné“ (to je to slovo, které připouští v obsahu prezidentova projevu) třeba pokračování zmíněné formulace o jeho dobré kondici slovy „dost odlišné od občasných záběrů jeho nejisté chůze“, které můžeme dát do kontextu s pozdější větou „Byl střízlivý, ve sváteční den nevršil statistiky ani neútočil.“ coby argument skutečnosti, že „Miloš Zeman mívá s projevy problémy.“ Množstvím relativizací (po pochvale témat, o nichž prezident hovořil, říká, že to bylo „nečekaně kladné“, a doplňuje „žádné nadávání do lůzy a pražské kavárny, do Milionů chvilek si jen nepatrně rýpl zmínkou o »pražských demonstracích«“), kdy pozitiva napůl vymaže nahromaděním aktuálně se neprojevujících negativ, Korecký posouvá nechtěně kladné hodnocení vlastně opět do celkového záporu. Co zbývá, když se to dá „špatně recenzovat“?

Rozumím tomu, že novinář nechce (nebo si nemůže dovolit, nevím, jak to vnímá) ztratit svou tvář, což by hrozilo, kdyby prostě okomentoval to, co Miloš Zeman v tom okamžiku udělal a nikoli to, co neudělal. A rozumím tomu, že to je při dnešním nastavení pohledu novinářů na prezidenta těžké. Chtěl bych ovšem, aby případný čtenář mého komentáře nesmetl ze stolu rozdíl, s nímž se setkávám, pokud se přece jen s někým pustím do debaty na toto téma. Že mi totiž nejde o obhajobu Miloše Zemana, nýbrž o jeho mediální reflexi – ostatně podobnou té, s jakou se němečtí novináři před časem vrhli na někdejší německou tvář AfD (Alternative für Deutschland) Frauke Petry, když její možná ostré, ale v základu věcné tvrzení, že po Evropě prostě nemůže pobíhat půl miliónu lidí bez platných dokladů a že je tedy třeba dodržovat zákon, v krajním případě i s použitím zbraně, v titulku upravili na formulaci „Frauke Petry chce střílet imigranty“.

A je jasné, že i když ten můj komentář tedy „primárně není o politice“, jak říkám v první větě, v onom celkovém kontextu samozřejmě o politice je.