Postranní myšlenky / Jak je důležité míti Filipa Oscara Wildea

Postranní myšlenky jsou myšleny jako poznámky, které bych běžně asi nenapsal, protože se víceméně netýkají struktury tématu, pojednávaného v jeho vlastních prvcích, významech a funkcích, nýbrž v souvislostech takřka nesouvisejících, „libovolných“ (willkürlich, říkal profesor Emil Skála), tedy nepřípustným způsobem, možná rhizomaticky, možná nadbytečně. Vede mě k nim úvaha, že jde o věc tak obecně známou, že není třeba ji nějak ozřejmovat (přitom je samozřejmě vždycky možné nacházet nové pohledy, jsou nové možnosti atd.), přesto jsem se s vzhledem k tomu, že jsem se s ní setkal, chtěl o tomto setkání zmínit. Mohl jsem to samozřejmě udělat, jako kdysi jeden konceptuální umělec, který na ni ukázal prstem a tento způsob evidence její existence považoval za dostatečný a dokonce pro něj jediný způsob, jak vyjádřit umělecké dílo. Já jsem se v tuto chvíli rozhodl takhle.

V anotacích k divadelní hře anglického spisovatele irského původu Oscara Wildea z roku 1895 se opakují informace o tom, že je to „lehkovážná komedie pro vážné lidi“, jak jí tento podtitul dal autor, případně že je to komedie konverzační se satirickými prvky, a také že je o lásce či konverzační komedie o lásce a námluvách, že je to dílo, které „charakterizují mistrné dialogy plné ironie, sarkasmu, paradoxů a aforismů“, případně bonmotů, epigramů, dvojsmyslných výroků či úsměšků (a ještě něco, to jsem teď zapomněl), pak bývá nadnesen stručný obsah, jména hlavních postav aj.

Nikde jsem ale nenašel vcelku prostou úvahu, že divadelní hra je zkonstruována na dvou vzájemně se doplňujících pilířích, totiž dvojení na každém kroku (začíná to Jackovým neexistujícím mladším bratrem Filipem či tím, že Jack v Londýně pod tímto jménem vystupuje, zatímco Jackův přítel Algernon se za Jackova bratra Filipa vydává na venkově, ale také má rovněž neexistujícího dvojníka, přítele Bunburyho, podobně tu jsou dvě dívky, Gvendolína a Cecilie, které se obě upínají právě k Filipovi v jeho mutacích, přičemž Gvendolína, do níž je Jack zamilován, je Algernonovou sestřenicí) představuje konstrukci, z níž vyplývají všechny dějové zvraty, a druhým pilířem jsou právě ony konverzační prvky, které jsou vlastně se základní fabulí (příběhem) propojeny, neboť jeden z nich, motiv Filipa, na němž se děj (všechny zvraty, ale také pokusy o pokřtění na Filipa i konečné rozřešení, spočívající na někdejší záměně) rozbíhá, je jedním z nich.

Nedovedu ten propletenec říci tak jiskrně, jak bych chtěl (ostatně v knížce, v níž hru čtu, je na konci uvedena odpověď autora novinářům: Myslíte, že kritici vaší nové hře porozumějí? – Doufám, že nikoli.), lépe to říká anotace někdejšího uvedení v Městských divadlech pražských:
Jack žije dvojí život. V Londýně jako Filip, na venkově jako Jack. Algernon je Jackův přítel z Londýna. Dobře jí a špatně hraje na klavír. Jack má krásnou schovanku Cecilii, která existuje a mladšího prostopášného bratra, který neexistuje. Algernon má nemocného přítele Banbaryho – ten také neexistuje. Jack má rád Gvendolinu, Algernon miluje Cecilii a obě mladé dámy milují Filipa, který rovněž neexistuje. Je však důležité ho mít! To ví každý, kdo umí chodit ve fraku, jíst okurkové chlebíčky, konverzovat nad sklenkou šampaňského, vydržovat si sluhu, lhát a číst odporné sentimentální romány...

Ostatně je třeba podotknout, že i druhé nejznámější Wildeovo dílo, román Obraz Doriana Graye, pracuje originálním způsobem s motivem dvojníka. A pak jsem málem zapomněl, že jednou z prvních informací, kterou jsem se o hře dozvěděl, byla skutečnost, že při překladu Wildeovy hry byla geniálně využita podvojnost výrazu „mít filipa“ (tedy být vtipný) a „mít Filipa“, v originále Being Earnest, tedy být vážný a zároveň „být Ernest“. Svého času ale došlo u jednoho novějšího českého překladu dokonce o soudní spor ohledně právě titulu hry.

Znal jsem dva muže, jednoho spolužáka z druhé střední školy v městě, kde jsme navíc bydleli velice blízko ve vedlejší ulici, druhého, s nímž jsem se obvykle nečekaně potkával a nyní jsem si na něj vzpomněl, když uvažuji o onom Wildeově stylu. Onen spolužák, vytrénovaný sportovec, mimochodem velice nadaný gymnazista, vystudoval chemii na vysoké škole a pracoval na akademii věd, bídně placená práce ho nakonec odradila, seknul s ní a šel dělat něco, co víc vynášelo, podobně jako jeho mladší bratr. Zmiňuji jej proto, že vyznával wildeovské paradoxy, provokativní formulace extrémně vybočující z běžných konvencí překvapovaly každého, kdo se s ním setkal. Druhý byl svým způsobem opak toho prvního, frankofonní bonviván, věčně tak trochu ovíněný, s vlajícím šálem a rozevlátými vlasy i pohyby, byl nadšený z poezie, kterou uplatňoval ovšem v životě, třeba tak, že na náměstí dal růži dívce, která se tam mezi námi nějak ocitla, už nevím jak, stejně jako si už nevzpomenu, kde vzal tu růži, sršel neuvěřitelnými, výstředními nápady. Také on měl bratra, vlastně jich měl více, jeden zahynul nešťastně při nějakém střetu s opilým polským vojákem, příslušníkem okupačních armád v osmašedesátém, který jej zastřelil samopalem, on sám vylezl v zimě v náledí ve svém domě na náměstí na střechu nalehko a v pantoflích a ze střechy se zřítil.

Samotná divadelní hra nenechá od první věty nikoho na pochybách, o co půjde, závěr, kde se zjistí, že oba muži jsou vlastně bratři a dochází i k vyřešení problému se jménem Filip, nicméně předčí veškerá očekávání. Na internetu existují celé soubory s citáty Oscara Wilda, nicméně nenašel jsem žádný, kde by byly vybrány jen ty z pojednávané divadelní hry, abych si ulehčil práci. Nezbývá tedy, než knihu, kterou jsem před chvílí přečetl (je to jen pár stránek, jak to ostatně u divadelních textů bývá), vlastně si teď neuvědomuju, zda podruhé, respektive kdy by to bylo poprvé, takže nezbude, než ji znovu prolistovat, abych vybral pár příkladů. Již při onom čtení jsem si uvědomil, že ony paradoxy nevycházejí z úst pouze dvou ústředních mužských postav, jak by se snad mohlo předpokládat.

Algernon: Doufám, že bude zítra pěkně, Lane.
Lane: To není nikdy, pane.
Algeernon: Lane, vy jste úplný pesimista.
Lane: Dělám, co mohu, abych se zavděčil, pane.
(s. 35)

Cecilie: Ještě nikdy jsem se nesetkala s doopravdy zkaženým člověkem. Mám z toho skoro strach. Bojím se, že bude vypadat jako každý jiný.
(s. 40)

Algernon: […] Mám obchodní schůzku, kterou musím rozhodně… zmeškat.
Cecílie: A nemohl byste ji zmeškat někde jinde než v Londýně?
(s. 41)

Cecílie: To by přece nebylo doopravdy vážné zasnoubení, kdyby nebylo alespoň jednou zrušeno […]. [po dvou stránkách dohadů o tom, že Cecílie si samozřejmě vezme Algernona, když jí žádá o ruku, protože jsou už tři měsíce zasnoubeni, o čemž Algernon neví stejně jako to, že zasnoubení bylo zrušeno]
(s. 55)

Gvendolína: Vy se opravdu jmenujete John?
Jack (skoro pyšně): Kdyby se mi zachtělo, tak bych to mohl popřít. Mohl bych popřít všechno, kdyby se mi zachtělo. Ale jmenuji se skutečně John. Jmenuji se John už dlouhá léta.
(s. 66)

Jack [v poslední fázi zjišťování identity, totiž když po nahlédnutí do armádních svazků zjistí, že generál, jeho otec, se jmenoval Filip]: Já vám vždycky říkal, Gvendolíno, že se jmenuji Filip. A prosím, přesto se jmenuji Filip. Totiž, tak se samozřejmě jmenuji Filip.
(s. 88)

Nemohu najít onen pěkný paradox, kde na sebe naráží logika existence a zároveň neexistence bratra Filipa, ale to si asi každý, kdo bude hru číst, najde a poznamená sám.

Poznámky

Jak je důležité míti Filipa
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/jak-je-dulezite-miti-filipa-417808437
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jak_je_d%C5%AFle%C5%BEit%C3%A9_m%C3%ADti_Filipa

Anotace divadelních inscenací
Městská divadla pražská https://web.archive.org/web/20090326080855/https://www.mestskadivadlaprazska.cz/repertoar/archiv/oscar-wilde-jak-je-dulezite-miti-filipa-10.html
Brno https://web.archive.org/web/20120225140158/https://www.ndbrno.cz/cinohra/jak-je-dulezite-miti-filipa

O Wildeovi - jeden ze zajímavých divadelních programů
https://www.ndm.cz/userfiles/archiv_priloh/divadelni-archiv/programy/2012-2013/jak-dulezite-je-mit-filipa-text-1349777888.pdf

Jaroslav Veselý, oběť opilého vojáka okupanta, v Jičíně, viz https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/tankocaching-jicin-na-rohu-ulic-marsala-koneva-a-vrcha.A180802_120104_vojenstvi_kuz

Soudní spor o užití názvu hry O. Wilda v Uherském Hradišti
https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/divadlo-muselo-skrtnout-filipa-z-nazvu-wildeovy-komedie.A120928_143714_ln_kultura_btt

Oscara Wilde, Jak je důležité míti Filipa, Artur, Praha 2018, Edice D sv. 22