Posouvání

V souvislosti s myšlenkově, ale hlavně časově náročným čtením a zpracováním více než sedmisetstránkového špalku, knihy Romana Jakobsona Poetická funkce, která mi přišla z Vědecké knihovny v Olomouci a kterou ale musím vrátit během třech neděl, tedy v kratším než běžném termínu vzhledem k tomu, že tam ji také někdo má zarezervovanou, jsem musel odsunout práci na třech dalších věcech, které se v průběhu toho času udály, totiž čtení Jaromíra Typlta v Karmelitánském knihkupectví v Nové Pace, Slavnosti stromů ve Valdštejnské loggii a koncertu Jaroslava Šonského a Martinů Strings Orchestra na oslavách 100. výročí narození Františka Truhláře v Lomnici nad Popelkou.

Zdá se to, a vlastně to je jakýsi protiklad jedné „velké“ a několika „malých“ akcí, tu knihu bych opravdu nerad znovu sháněl (byť bych se do ní rád znovu třeba zahloubal a přišel na další souvislosti), ale i ani ta odsunutá práce není „jednorázovka“ v tom smyslu, že je hotová najednou, znamená to zpracovat dokumentární fotomateriál a výsledek dopravit na patřičné adresy, tj. jednak na svoje Rajče, jednak – přes Úschovnu – těm, kdo jsou na fotkách zachyceni, což představuje zapnutí jiného „stroje“ a při jeho už pomalejším chodu – vzhledem k jeho stáří – „přepnutí“ na jiný modus práce, která zabere celý den, v tomto případě jedno odpoledne a večer a část druhého dne dopoledne, a pak ještě napsání komentářů pro každou z událostí, s tím, že „do budoucna“ vždy vzniká nějaký další impuls, v případě Typltovy četby v dybbuku vydané poezie Františka Pečinky pročtení i ostatních internetových vydání poezie na stránkách Petra Fabiana (jakkoli jsem ty starší věci už před léty četl, jsou zase nové z doby před několika lety, k nimž jsem se ještě nedostal).

Ono odsouvání není nicméně pouze jednorázovou záležitostí. Když jsem jel do Lomnice nad Popelkou, počítal jsem s tím, že se potkám s ředitelem lomnického muzea Janem Drahoňovským, mým někdejším žákem z dob, kdy jsem působil na semilském gymnáziu. Nestalo se tak nakonec, nejspíš proto, že jsem do Lomnice dorazil až na večerní koncert a neúčastnil se celodenního programu oslav lomnického rodáka, letce a válečného hrdiny, který patří neodmyslitelně k historii podkrkonošského městečka. Panu řediteli bych byl musel říci, že ještě nemám zcela zpracován námět „lomnického hudebního nebe“, který jsem slíbil připravit pro veřejnost, mám ho sice zhruba po kupě tak, jak jsem si představoval, ale přece jen bych rád ještě prošel nějaké věci v muzeu a doma dohledal příslušné nahrávky, „dopiloval“ text atd.

A proč to nemám hotové? Počítal jsem s tím, že léto bude poměrně bohaté na různé akce, jak říkám coby anekdotu „doba sedmi festivalů“ a opravdu to tak letos bylo, stačí se mi ohlédnout na své stránky, kde jsou komentáře k Smetanově Litomyšli, Šrámkově Sobotce, Lomnickému kulturnímu létu, koncertům Krise Kristoffersona na Sychrově či AG Fleku na Sedmihorském létu, Ars poetice a jičínskému pohádkovému festivalu, s tím skoro souběžně (možná chvíli před tím) procházené filmové hudbě v souvislosti s koncerty PSO a možná dalším věcem. V každém případě tady zase byly, jak to ostatně má být, určité impulsy – mám na mysli především fenomén současné čínské literatury, k níž mě přivedl souběh setkání s překladateli Zuzanou Li a Denisem Molčanovem na Ars poetice a štosu časopisu Tvar, který jsem si přivezl ze Šrámkovy Sobotky a ještě nedočetl. Nu a pak jsem málem zapomněl, že mám od Miloše Šejna půjčen jeden z teoretických svazků díla Leoše Janáčka.

Je to zřejmě můj úděl, ostatně na onoho Romana Jakobsona jsem si musel počkat takřka půl století. Ale souhlasím s tím, když mi někdo, koho těší, že se věci takto mají, říká – zaplať pámbu za to.