Philip Roth / Spiknutí proti Americe

U amerického židovského spisovatele Philipa Rotha jsme zvyklí na extrémy, šokující hyperboly a brizantní děj, v němž se příběh řítí do pekel. Námět, který má Rothovo historické „science-fiction“, v níž autor vypráví alternativní dějiny doby, kdy v Německu přišel k moci Adolf Hitler a kdy se rozpoutalo celosvětové šílenství, zvané druhá světová válka, má tento kalibr. Přesto, alespoň podle mého pocitu, Roth tentokrát nerozpoutal psychothriller, apokalyptické šílenství, k jakému tento námět takřka vybízí. Totální rozvrat, pád, destrukci. Přemýšlím, proč tomu tak je, odpověď nepřichází. Překonaly nejrůznější filmové vize všechny možné představy (každý si je umí vypočítat, počínaje torzem Sochy svobody v jednom z oněch „opičích příběhů“ až po předpovídaný konec světa 2012)? Dokonce realita nabídla v teroristickém útoku na Dvojčata (2001) scénář, jaký bych si uměl představit v románu, který vyšel 2004! Nebo se po alternativní „odbočce“ potřeboval vrátit zpátky do ne-alternativní skutečnosti? Konec Lincolnovy alternativní politické kariéry totalitního prezidenta Spojených států havárií jeho letadla okomentoval už nevím kdo na nějakém blogu jako docela nedůvěryhodný závěr (cca.: autor si to tak trochu ulehčil, podobné komentáře o „hloupém vtipu“ po 350 stránkách rozvíjeného příběhu jsem našel v jedné německé recenzi). Nebo se nechtěl za každou cenu posunovat do poloh, jaké má třeba Chuck Palahniuk či jiní „depresívní“ autoři.

V každém případě Roth vytvořil polohu, kde vedle sebe rezonují skutečné a fiktivní dějiny, a bez znalosti věcí je to dost obtížné odlišit, i když víme, že „takhle to nebylo“. Autor si toho sám byl velmi dobře vědom, a proto přidal na konec knihy balíček informací, jak „to bylo“ doopravdy. Zjišťujeme s překvapením, že některé Lindbergovy věty oslavující nacistickou ideologií jsou naopak citované velmi přesně, stejně tak, jako sedí celá řada dalších faktů. Liší se jen určitá vrstva celého příběhu, totiž „politické“ dějiny volby prezidentů a projekty vedoucí k destrukci demokracie (např. přesidlování Židů). Co Roth velmi precizně sleduje, je „ideologická“ stránka věci – a v tuto chvíli mám na mysli ideologii jako „překrucování“ skutečnosti, vymýšlení argumentů, které staví skutečné záměry do zcela jiného světla. Tak, jak to velmi dobře známe z našich totalitaritních dějin (před rokem 1989), tak jak to velmi dobře známe i z literatury jiných autorů, kteří se tímto tématem zabývají (Jevgenij Zamjatin, My, George Orwell – 1984 či Farma zvířat, spisy Solženicynovy aj.)

Webová stránka Wikipedie o knize hovoří o „kontrafakticitě“ jako o typickém postupu literární postmoderny, v americké literatuře zvl. u Thomase Pynchona či Roberta Coovera (jiné příklady: Robert Harris, Fatherland, 1992, Stephen Fry, Making History, 1996). Přestože víme, že žádné „kdyby“ neplatí, virtualita v uměleckém vyjádření nabývá určité výpovědní hodnoty. Wikipedie uvádí příklady: Co by se bývalo stalo, kdyby Alexandr Veliký nezemřel tak brzy? Co by se bývalo stalo, kdyby Pilát Pontský neodsoudil Ježíše? Co by se bývalo stalo, kdyby Otto von Bismarck nesjednotil Německo? Co by se bývalo stalo, kdyby nedošlo k atentátu v Sarajevu? Co by se bývalo stalo, kdyby Hitler byl vyhrál druhou světovou válku. Ta poslední otázka je velmi blízko tomu, o čem pojednává Rothův román. Roth sám s tímto principem pracoval např. v knize Operace Shylock (1994), kde rozvinul vizi, že by se Židé museli z Izraele vrátit do zemí, z nichž emigrovali, v Elévovi se setkáme v americkém univerzitním kampusu s Anne Frankovou, o níž jsme přesvědčeni, že je mrtvá.

V americké literatuře existuje pojem, který razil Norman Mailer, hybridní slovo vzniklé ze slov „fact“ a „fiction“ a znějící „faction“. Mailer napsal knihu The Armies of the Night, měla podtitul „dějiny jako román, román jako dějiny“. Také Philip Roth zapojuje do románu, jak už řečeno, realitu (nebudu uvádět fakta, řada z nich je uvedena v odkazech), a to včetně „fikcionalizace“ sebe samého. Kniha patří, to je dobře v tuto chvíli říci, k těm, jejichž vypravěčem není Nathan Zuckerman, ale Philip Roth sám. A řada detailů (těžko bez zevrubnějšího studia posoudit, jakých všech, ale ta tendence je velmi zřejmá) odpovídá skutečnostem Rothova života. Budou to určitě popisy lokalit, jako je Rothův rodný Newark, určitě to pak je celá řada historických postav, ostatně na anglické stránce Wikipedie je pod textem přehled, odkazující právě k nim, podobně jako je charakterizuje autor ve zmíněném historickém apendixu v knize.

Určitě je – z hlediska židovského tématu – zajímavá psychologická stránka věci, tj. jak se chovají jednotlivé postavy románu, jak se přiklánějí (jsou zmanipulovány?) k určitým názorům, které ovšem mohou mít, a mnohdy mají, fatální následky. To samozřejmě k Rothovi patří, to je součást jeho kritického pohledu na vlastní kulturu, pro který byl i obviňován z „nenávisti vůči vlastní rase“. Ale to je zase jiné, pro mne až zas tak nepříliš zajímavé téma. Podrobněji o knize na českém internetu informovaly Hospodářské noviny (zde) při příležitosti připravovaného českého vydání v překladu Josefa Línka, u článku je delší textová ukázka.

https://www.kosmas.cz/knihy/168762/spiknuti-proti-americe/
https://hn.ihned.cz/c1-17715280-spiknuti-proti-americe
https://de.wikipedia.org/wiki/Verschw%C3%B6rung_gegen_Amerika
https://www.zeit.de/2005/34/L-Roth
https://www.lesemond.de/titel/roth-verschwoerung.html