Pavel Šporcl

Pavel Šporcl
čeští houslisté

O Pavlu Šporclovi jsem na těchto stránkách psal v poslechovém článku Pavel Šporcl a Romano Stilo a tam jsem už načrtl jedním tahem, ovšem přitom vnější charakteristiku předního českého houslisty, týkající se spíše jeho image než povahy hudby či přístupu k ní. Bezprostředním impulsem k tomuto, víceméně rovněž poslechovému článku, byl Šporclův koncert o pohádkovém festivalu v Jičíně, k němuž na těchto stránkách je odkaz, přesněji odkaz je k fotografiím rukou po koncertě při autogramiádě v chrámu sv. Jakuba, kde se koncert konal.
Na svých stránkách Pavel Šporcl ve svém statement ve složce Pavel uvádí: Klasika bude u mě vždycky na prvním místě. Klasiku miluji, ale nejsem proti občasnému odbočení. Tím přesně uvádí na pravou míru ono rozhraní, které by posluchači mohli mylně díky jeho „nekonvenčnímu vystupování“ (rovněž formulace z jeho webových stránek), vzájemně se podporujícím s vystupováním s Romano Stilo, o němž tu byla řeč, mylně posouvat jinam. Těžištěm klasického houslisty, přestože třeba hraje i na elektrické housle, je vážná muzika. To je zřejmé, třeba srovnáte-li Šporcla s Vanessou May, která to má tak půl na půl, možná spíš ještě víc k populární hudbě, která klasiku transponuje jinam (třeba známá Bachova fuga pro rockový ansámbl).
To je asi to první, o čem bude dnes posluchač přemýšlet, když si položí otázku po Šporclově hudebním zaměření. V dnešní době, kdy není dominantní jedna jediná hudební oblast, je běžné, že hudebník se projevuje v různých oblastech (a umělec mnohdy v různých oborech umění) a záleží na tom, jak to má kdo nastaveno. Domnívám se, že u Šporcla jsou všechny tyhle věci, které jakoby „vybočují“ z tradičního formátu, jednak prostě určitým naturelem umělce, jednak vědomou snahou „polidštit“ muziku, které hrozí nebezpečí nebezpečné zvláště v dnešní době všeobecné „zábavy“, totiž akademická nuda. Proto třeba host Vojta Dyk na koncertech, člověk nejen zábavný, ale i velice muzikální. A ovšemže je to tady i aspoň trochu věc marketingu, který má český houslista se zkušeností Ameriky ještě takřka ve studijním věku dobře zmáknutý, ježto si je vědom jeho dnešní nezbytnosti.
U houslistů se počítá s tím, že – ve srovnání třeba s violou – bude jejich technická stránka přesahovat málem lidské možnosti. Je to samozřejmě rozměr nástroje – houslí, a je to tak od dob Nicoly Paganiniho, který tento typ houslisty takto definoval, bylo to ale i dříve, u italských a francouzských barokních skladatelů houslistů. Ta druhá, důležitější složka houslové hry, vlastní veškeré hudbě, totiž cit, bývá někdy zakrývána tím, jak se houslista „předvádí“. Ovšemže u mladých muzikantů bývá, a u Šporcla tomu nebylo jinak, tím, čím se v hudebním světě prosazuje (později hudebník „zraje“).

První položkou v diskografii českého houslisty jsou právě proto nahrávky Paganiniho (1999, pak 2004). O tři roky později to je ale už česká klasická hudba, Smetana, Dvořák, Janáček, a ke Dvořákovi se několikrát, vlastně kontinuálně, vrací (nahrávky 2002, 2003, 2005, 2006, Dvořák byl tématem Tour 07 Šporcl hraje Dvořáka). Výraznou položkou ve Šporclově repertoáru jsou Vivaldiho houslové koncerty Čtyři roční období, které jsou rovněž tématem jedné nahrávky, turné (Vivaldi Tour 08) i aktuálních koncertů.
Každý houslista má svá překvapení. V tomto případě je to Erich Wolfgang Korngold, brněnský Němec (nar. 1897), který udělal hudební kariéru jako skladatel, klavírista a dirigent v Americe (zemřel v Los Angeles v roce 1957). Svými operami (např. Mrtvé město) nejhranější operní skladatel vedle Richarda Strausse, s nímž má i řadu jiných, např. stylových podobností, napsal rovněž houslový koncert D dur, který Šporcl nahrál a vydal právě spolu se Straussovým houslovým koncertem na albu Strauss & Korngold (2009).

https://www.pavelsporcl.cz/
Na úvodní stránce je toto vyznání: „Hudba je pro mě vším – koníčkem, prací, láskou. Obsahuje veškeré lidské emoce, smutek, zlost, radost i něhu. Právě díky houslím mohu tyto pocity nejlépe vyjádřit. V tom vidím své poslání a doufám, že to z mé hry cítíte i vy.“

https://de.wikipedia.org/wiki/Erich_Wolfgang_Korngold

Poslechy
Vivaldi, Čtvero ročních období, Bouře
https://www.youtube.com/watch?v=RvAbKyVRSZI
Paganini, Capriccia
https://www.youtube.com/watch?v=TnY2T4DHZ58&feature=related
Dvořákův houslový koncert, Český filharmonický orchestr, dir. V.Ashkenazy, Rudolfinum, září 2001
https://www.youtube.com/watch?v=rkFQmlREQGo&feature=related
Mendelssohnův houslový koncert, první věta, Český filharmonický orchestr, dir. Y.P.Tortelier, Rudolfinum, srpen 2009
https://www.youtube.com/watch?v=FMkGMkv9_cI&feature=related
Třetí věta
https://www.youtube.com/watch?v=o7fl0hbYgHQ&feature=related

Camille Saint-Saëns, Introduction and Rondo Capriccioso op.28, Tour Pocta mistrům, Český filharmonický orchestr, dir. T.Koutník, Smetanova síň, Praha, 30.11.2010
https://www.youtube.com/watch?v=7jMy321_rR8&feature=related
O. Ševčík, Holka modrooká
https://www.youtube.com/watch?v=VAxUmx046QE&feature=related
CD Houslové koncerty R. Strausse a E. W. Korngolda, křest
https://www.youtube.com/watch?v=njpPB_eoUKk
E. W.Korngold, Houslový koncert D dur, třetí věta
 https://www.youtube.com/watch?v=TosS3bFfemo
Pocta mistrům, Tour 2010, s Vojtou Dykem
https://www.youtube.com/watch?v=So-Klb-4ddg&feature=related

Viktor Monti, Csardasz, Romano Stilo
https://www.youtube.com/watch?v=o8kAyE_D2rg&feature=related

P. Šporcl při podepisování cédéček (programů, vstupenek) v Jičíně
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jicin_mesto_pohadky_2011_VII/