Pascal Dusapin / Uncut (solo no 7)

Pascal Dusapin / Uncut (solo no 7)
současná symfonická hudba

Skladba současného francouzského skladatele a fotografa Pascala Dusapina (1955) s názvem Uncut, sólo pro orchestr z roku 2008/2009 měla premiéru ve Vysílacím sále Hessenského rozhlasu (Sendesaal des Hessischen Rundfunks), v němž se odehrává značná část koncertů, dostupných na portálu Grosse Sinfonik in Video, jak jej můžeme sledovat na stránkách Frankfurtského symfonického orchestru (hr-Sinfonieorchester.de). Jedna z jeho částí (poslední), desetiminutová skladba je k dispozici posluchačům v provedení orchestru pod taktovkou Alaina Antinoglu, ovšem v jiném frankfurtském sále, totiž ve Staré opeře (Alte Oper).  

Pascal Dusapin se narodil ve městě Nancy, studoval dějiny umění a estetiku na pařížské Sorbonně a zároveň byl individuálním studentem slavného Oliviera Messiaena na Pařížské konzervatoři. Dalšími významnými průvodci na jeho tvůrčí cestě byli Iannis Xenakis, řecký skladatel a architekt, narozený v Rumunsku, či Edgar Varése, americký skladatel francouzského původu (hovoří se o něm někdy právě v jedné řadě s Messiaenem). Dusapin se stal rezidenčním skladatelem v Štrasburku, později profesorem na Collège de France.

Skladatelovo dílo vznikalo v kontextu architektonických a literárních témat, tak jeho některé opery jsou napsány na námět některých významných osobností literatury či jejich východiskem jsou známá témata – mj. Romeo a Julie, Faust (Christopher Marlowe), Pentesilea, Mackbeth, Gertrude Steinová aj. Sedm sól pro orchestr (1992–2009) je sedm samostatných kusů, které vznikly postupně během sedmnácti let a jsou následující:

Solo No.1 Go (1992)
Solo No.2 Extenso (1993/4)
Solo No.3 Apex (1995)
Solo No.4 Clam (1998)
Solo No.5 Exeo (2002)
Solo No.6 Reverso (2005/6)
Solo No.7 Uncut (2008/9)

Pozoruhodná skladba začíná lesními rohy, pozoruhodné vibrace mezi harmonickými a disharmonickými přechody pokračují v dalších nástrojových skupinách, převažují dechové nástroje, výrazně ale participují třeba i nástroje bicí, celé je to vystavěno na barevných plochách a rytmických poryvech, kontrastech mohutných basových a ostrých vysokých tónů, opakovaných souzvucích úzkých intervalů, muzika je živel, v němž třpytivě probleskují fragmenty melodií, ke konci se ztišuje a znovu z nejrůznějších míst zaznívají nástupy tónů, které se slijí v nehybný shluk, dirigent přestává ukazovat, až náhle celý zvukový objem orchestru jedním máchnutím ukončí.

Odkazy
Muzika
https://youtu.be/kH3jj5NnD74
Info
https://en.wikipedia.org/wiki/Seven_Solos_for_Orchestra
https://smcq.qc.ca/smcq/fr/artiste/dusapin_pa/Pascal_Dusapin/biographie