Místa vzdělání / Několik zajímavých univerzit

25.11.2010 00:17

Univerzita Josepha Fouriera v Grenoblu
Univerzita vědy, technologie a zdraví v Grenoblu

O univerzitě v Grenoblu jsem už párkrát slyšel, i když si už přesně nevzpomínám, v jakých souvislostech. Nicméně myslel jsem si, že když se ten výraz řekne, že je to jasné. Mýlil jsem se. Když se řekne Univerzita v Grenoblu, může se tím myslet Univerzita Josepha Fourniera, která se orientuje na vědy, technologii a zdraví a případně se označuje jako Univerzita I, Univerzita Pierra Mendése-France, označovaná jako Univerzita Grenoble II, Stendhalova univerzita, zaměřená na humanitní vědy, řečená Univerzita Grenoble III, a posléze Technologický institut v Grenoblu, samostatná instituce vysokoškolského typu. Nevím, co je přesnější překlad –  technologický či polytechnický (tak je to označeno francouzsky), to bychom museli zkoumat vlastní náplň. K tomu ještě Institut politických studií, který patří k Univerzitě II.

Tak se to dozvíme na stránkách, evtl. rozcestníku anglické Wikipedie. Na stránkách německých se vzápětí vysvětluje, že tato univerzita byla do roku 1969 jednou státní univerzitou (tak, jak jsem ji znal nejspíš z nějakých historických souvislostí), ale v důsledku studentských bouří (známý rok 1968 probíhal ve Francii rovněž divoce, ale podstatně jiným způsobem než u nás) a následných zákonných změn, se rozpadla na řečené tři univerzitní celky.

Jedna z českých studentek, která se na internetu podělila o své zkušenosti ze studia, píše, že univerzita byla sice založena už v roce 1339, ale prakticky žádné velké slávy nedosáhla. Zajímavá začíná být teprve v posledním půlstoletí. V komentářích studentů se rovněž dozvíme, že francouzský systém vzdělávání se podstatně liší od toho našeho – co se týče členění, vymezení oborů atd.. Nemá smysl, abych reprodukoval to, co si může zájemce přečíst spolu se mnou na příslušných odkazech.

Řeknu alespoň, že jméno oné „první“ univerzity je podle politika a matematika Josepha Fouriera, který byl prefektem několika krajů (departementů) ve Francii a založil v roce 1811 přírodovědeckou fakultu. Fourier doprovázel Napoleona do Egypta, kde převzal vedení Egyptského institutu a podílel se na zpracování „Popisu Egypta“ (Description de l’Egypte). Měl zajímavý život, například vysušoval močály v okolí Lyonu, atd. Ke konci života se stal doživotním tajemníkem Akademie věd v Paříži. Vedle této činnosti se zabýval vědou, zvláště fyzikou. Známý je Fourierův zákon, týkající se šíření tepla v pevných tělesech. Z dnešního pohledu je řada věcí, u nichž se odvoláváme na Fouriera. Poprvé popsal mechanismus tzv. skleníkového efektu, aniž by ovšem použil termín, používaný dnes pro tento atmosférický jev. Svými analýzami položil základní kámen pokroku v moderní fyzice, jeho jméno je uvedeno mezi dvaasedmdesáti jmény zvěčněnými na Eiffelově věži.

http://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Grenoble
http://de.wikipedia.org/wiki/Universit%C3%A4t_Grenoble
http://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_Fourier
http://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_des_soixante-douze_noms_de_savants_inscrits_sur_la_tour_Eiffel

http://www.ujf-grenoble.fr/36392593/0/fiche___pagelibre_accueil/

Zkušenosti českých studentů
http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/histor28/histor28-33.pdf
www.cuni.cz/UK-1726-version1-DrnkovaMagdalena.rtf

Na problém s překladem výrazů, které v češtině znamenají – každý z nich – něco jiného, jsme narazili už v předchozím případě. Jestliže zvolíme další návštěvu v našem seriálu o univerzitách do švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu či Spolkového vysokého učení technického, jak je její název uveden na stránkách české Wikipedie, bude se otázka opakovat. U švýcarské „techniky“ máme tu jazykovou výhodu, že přestože se sám Curych nachází v německy mluvící části Švýcarska (německý název je Eidgenössische Technische Hochschule, ETH), je v této zemi běžné, že i oficiální názvy mohou být v obou dalších úředních jazycích, totiž ve francouzštině, případně italštině. Když vezmeme v úvahu, že i anglický překlad má punc oficiálnosti, pak proti sobě stojí opět slova „polytechnický“ a „technologický“, totiž École polytechnique fédérale (EPF), a Swiss Federal Institute of Technology. Český překlad pak nabízí jednoduché řešení. Ostatně v přehledu (viz odkaz níže) je patrné, co tímto obsahem je, a tedy že slovo „technika“ je zřejmě nejpřiléhavějším výrazem. (Ostatně slovo polytechnické máme u nás spojené s výrazem „polytechnická výchova“, což byly na základní škole tzv. „dílny“.)

Školu jsem vybíral jednak proto, že Curych je noblesní evropské město s kulturní tradicí (kulturou nemyslím jen „divadla“, ale i kulturu života), jednak proto, že švýcarská metropole je místem, kde se – nejen demograficky, ale i např. coby v bankovním centru, a patří k tomu právě i vzdělání – kříží kultury, setkávají různé národy, kde je přítomná „Evropa“ více než kdekoli jinde, kde se mnohdy halasně vyhlašuje. A univerzita z principu je od dob, kdy tato místa vzdělání vznikala, místem mezinárodním – i když sama tato univerzita nemá historii nijak dlouhou (vznikla v roce 1855 jako první spolková vysoká škola ve Švýcarsku).

Na zmíněných stránkách se dozvíme, že v hlavním sídle v Curychu (Departemente) jsou obory jako architektura, stavební inženýrství, jeden velký celek tvoří vědy inženýrské, tj. informatika, informační technologie a elektronika, strojírenství atd., a další vědy přírodní, k nimž je ale řazena i matematika či fyzika, a pak tzv. systémové přírodní vědy, což je agronomie, věda o potravinách. O modernosti pojetí svědčí, že ke stavební oblasti patří vedle architektury rovněž ekologie a geomantika. V druhém ze sídel univerzity, v Lausanne, je celá řada dalších oborů, přičemž některé obory se „opakují“. Nechybí ani humanitní obory, i když pochopitelně nejsou v převaze.

Univerzity se posuzují mimo jiné též podle svých slavných absolventů. Ke jménům, která jsou spojena s touto školou, patří řada nositelů Nobelovy ceny. I pro humanitně zaměřené lidi jako jsem já, nejsou pochopitelně neznámí např. Wilhelm Conrad Röntgen (tak to je snad samozřejmost, obdržel – jako vůbec první – Nobelovu cenu za fyziku v roce 1901, tedy v roce, kdy se udílelo toto ocenění vůbec poprvé) či Albert Einstein, matně mi něco říká Wolfgang Pauli (tady jsem opravdu na tenkém ledě, vzdáleně tuším cosi o kvantové fyzice, Enricu Fermim a slovíčku „neutrino“), a dál už musím přiznat naprostou nevědomost.

Pozoruhodné je, že z českých studentů jich studovalo na curyšské technice nejvíce v roce 1970, tj. za doby nejtužší normalizace (stočtyřicet), zatímco v devadesátých letech to byli pouzí jednotlivci.

V roce 2005 škola oslavila 150 let svého trvání. To není v „univerzitních“ časových rozměrech vlastně nijak mnoho. Neznamená to ovšem také, že curyšská technika by byla nejstarší školou vysokoškolského typu ve Švýcarsku vůbec. Curyšská univerzita je o něco starší (zal. 1833 z existujících vysokých škol teologie, práva, medicíny a nově založené filozofické fakulty), tradice sahá ale až k Huldrychu Zwinglimu, švýcarskému reformátoru, který zde teologickou fakultu založil už v roce 1525. To bychom se ale dostali k jinému zajímavému tématu, od něhož se odvíjejí dějiny celého Švýcarska. Tak jako v jiných případech se také ukazuje souvislost vzniku vysokého školství se samotným státem.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Spolkov%C3%A1_vysok%C3%A1_technick%C3%A1_%C5%A1kola_v_Curychu
http://nobelprize.org/nobel_prizes/lists/all/
http://www.150jahre.ethz.ch/index

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ulrich_Zwingli
http://de.wikipedia.org/wiki/Ulrich_Zwingli
http://cs.wikipedia.org/wiki/Novok%C5%99t%C4%9Bnectv%C3%AD
http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmeck%C3%A1_selsk%C3%A1_v%C3%A1lka

Univerzita v Leydenu

Podobně jako v řadě jiných zemí, i v Holandsku není nejstarší univerzita v Amsterdamu, ani snad v Utrechtu či jinde, nýbrž v Leydenu. Založena byla v rce 1575 Vilémem Oranžským. Aniž by to bylo mým záměrem, vybral jsem rovněž příklad, kdy vznik univerzity má souvislost se vznikem státu. Spadá totiž do doby, kdy město bylo obsazeno španělskými vojsky v osmdesátileté válce. Stala se tak první univerzitou „Republiky sedmi spojených dolních zemí“ (Republiek der Zeven Verenigde Provinciën), bezprostředního předchůdce Nizozemského království. Spolu s univerzitní knihovnou v Leydenu se rychle rozvinula ve vědecké centrum země v protestantském duchu svobody. V Leydenu byla v této souvislosti v roce 1633 otevřena jedna z prvních hvězdáren na světě.

Dnes je leydenská univerzita tradičním místem vzdělání královské rodiny. Patří do skupiny COIMBRA, je členem organizace Europaeum a Ligy evropských badatelských univerzit LERU. Europaeum je „západo-východní“ centrum univerzity v Řezně, jeho cílem je tedy vytvořit most mezi západní a východní Evropou, tedy má koordinovat veškeré aktivity mezi střední, východní a jižní Evropou a podpořit dialog mezi západní a východní Evropou. Tento záměr naplňuje od listopadu roku 2000, kdy bylo zřízeno. LERU (League of European Research Universities) vznikla jako partnerství mezi dvanácti badatelsky nejsilnějšími univerzitami Evropy v roce 2002 a od roku 2006 má dvacet členů. Centrum má v Lovani (Leuven), belgickém městě ve Flandrách (psali jsme o ní v souvislosti s Katolickou univerzitou v jednom z článků tohoto projektu).

Univerzita v Leydenu má fakultu archeologie, právních věd, matematiky a přírodních věd, medicíny, filozofie, sociálních věd, teologie, umění a literatury a cizích jazyků. Ke studentům školy, kteří mne zaujali, patří německý barokní lyrický básník Paul Fleming, Johan Huizinga, sociolog a antropolog, autor teorie o člověku jako bytosti hravé (Homo ludens), jeho hlavní dílo z dějin kultury je Podzim středověku.  Rovněž Rembrandt van Rijn, proslulý malíř, se počítá k žákům Leydenské univerzity.

http://de.wikipedia.org/wiki/Universit%C3%A4t_Leiden
http://de.wikipedia.org/wiki/Republik_der_Sieben_Vereinigten_Niederlande

http://www.leiden.edu/

http://de.wikipedia.org/wiki/Europaeum
http://de.wikipedia.org/wiki/LERU

Univerzita v Řezně

Poslední zastávkou v tomto textu je univerzita v bavorském Řezně. Pro kulturní ignoranty, kteří říkají „pojedeme do Regensburgu na nákupy“, mám zprávu, že se toto město po staletí česky jmenuje Řezno (ať mi prominou mé nároky, které nepovažuju za nějakou zvláštní aroganci). Město Řezno patří, stejně jako předchozí místa vzdělání (vidím to „podvojně“, univerzita-město) k pozoruhodným místům kultury (kultury ve smyslu civilizace). Jediné ucelené středověké velko-město v Německu s chrámem a mostem přes řeku, místo, kde jsou zachované římské památky, atd.

Německá stránka na Wikipedii hovoří o širokém spektru studia „v plném rozsahu oborů“ (Volluniversität), tedy s 11 fakultami, 182 katedrami. Přesto, že se jedná o univerzitu poměrně mladou – byla založena v roce 1962 z rozhodnutí Bavorského zemského sněmu – a tedy s regionálním dosahem, rozvinula se ve významné badatelské centrum s celoněmeckou působností. Pochopitelně, že v katolickém Bavorsku ze má silné místo „katolická teologie“, ale vedle toho má celou řadu oborů (připadá mi docela logické „sdružení“ chemie a farmacie), významný podíl má medicína s univerzitní klinikou a s řadou nemocnic ve městě.

I tak „mladá“ škola vychází z nějakého historického kontextu, jímž je právě význam Řezna jakožto městského sídla. Tradice se odvolává na přání vévody Albrechta IV. Bavorského, který spolu s radou města podal v roce 1487 u papeže petici, která požadovala zřízení univerzitního studia v Řezně. Dnes má univerzita starosti jiného rázu. V souvislosti se stavebními technologiemi doby, v níž vznikala, v posledních desetiletích stavební substance budov značně utrpěla a bylo třeba výrazných investic. Bavorská vláda uvolnila 400 miliónů euro, rozvržených do deseti let a v roce 2006 mohlo být započato se sanací. V tomto roce má být ukončena rekonstrukce univerzitní menzy.

V předchozí části článku jsem zmínil instituci Europeum, která má být mostem mezi západní a východní Evropou. Myšlenka se opírá o ikonu historického mostu (který je významný, nicméně není tak krásný jako most Karlův v Praze), jehož stylizovaná podoba je i na pečeti univerzity. Nevím, zda a jak to souviselo  s tím, že Řezno bylo oblíbeným badatelským místem mého profesora na fakultě germanistiky Emila Skály, který do Řezna jezdil pravidelně studovat slovní zásobu v materiálech tohoto regionu.

http://de.wikipedia.org/wiki/Universit%C3%A4t_Regensburg

Zpět