MHF České doteky hudby / 22. ročník

MHF České doteky hudby / 22. ročník ¹
16. 12. 2020 – 6. 1. 2021

I.

16. 12. 2020 (st), 19.00
Pražský hrad – Španělský sál

Smetanovo trio:
Jitka Čechová – klavír
Jan Talich – housle
Jan Páleníček – violoncello

Jan Talich – dirigent
PKF – Prague Philharmonia

L. v. Beethoven:
Coriolan, předehra op. 62
Trojkoncert pro klavír, housle
a violoncello C dur op. 56
Symfonie č. 7 A dur, op. 92

Jestliže datum slavnostního zahajovacího koncertu Českých doteků hudby je důležité coby jubileum velikána evropské hudby Ludwiga van Beethovena, pak letos je významné dvojnásob vzhledem k tomu, že právě v tomto roce slavíme 250. výročí jeho narození. Zdvojeného je v tomto mimořádně zajímavém programu více: Jan Talich, člen Smetanova tria, s nímž zazní Beethovenův trojkoncert pro klavír, housle a violoncello, vystupuje jako dirigent PKF – Prague Philarmonia, s níž uvede Symfonii č. 7. Smetanovo trio pak – ovšem bez samotného Jana Talicha (housle) – o několik dní později, 20. 12. na jiném festivalovém koncertu (na Novoměstské radnici) v jakémsi komorním zrcadlení provedou spolu s klarinetistou Wenzelem Grundem na Novoměstské radnici program, označený rovněž jako jubilejní. A dalším „zrcadlením“ – doslovně – je vystoupení B. Girouda a B. Zajmiho s beethovenovským programem v Zrcadlové kapli Klementina 27. 12. 2020.

S beethovenovským repertoárem se posluchač dostává opravdu do evropských rozměrů. Látku, kterou skladatel zpracoval v podobě ouvertury původně pro divadelní hru rakouského dramatika Heinricha Josepha von Collin, uvedenou v premiéře ve vídeňském Burgtheatru v roce 1802, nalezneme již u římského historika Tita Livia v jeho nejvýznamnějším díle „Ab urbe condita“. Skladba má významné místo nejen v Beethovenově díle (spolu s předehrou k Egmontovi coby dvou prací tohoto žánru), ale i v evropském hudebním životě – připomeňme provedení a nahrávky Leonarda Bernsteina s Vídeňskými filharmoniky nebo Herberta Karajana s Filharmoniky berlínskými. Posluchače může v dramatickém bohatství zaujmout úplný závěr skladby – tři tóny pianissimo pizzicato.

Trojkoncert, dílo z doby kolem roku 1804, kdy vznikala i proslulá Eroica (Třetí symfonie Es dur), klavírní Apassionata či jediná Beethovenova opera Fidelio, je dílo podobného charakteru, jako jsou klavírní tria (je známá řada pro knížete Lichnowského) či Koncertantní symfonie, a má podobné schéma jako Klavírní koncert č. 1, přitom jej ale výrazný podíl partu pro violoncello přibližuje žánru violoncellového koncertu.  Je to koncert třívětý, nicméně attacca na konci druhé věty představuje přímý přechod k finále třetí věty.

Jestliže uvedu zmínku, že práci na 7. symfonii začal Beethoven v době, kdy připravoval Napoleon svoje polní tažení do Ruska, není to nijak nepatřičné, vůči politice francouzského vojevůdce nalezneme u Beethovena řadu dalších hudebních vyjádření, dokonce ve formě  bitevní vřavy („battaglia“), a to v symfonické skladbě Wellingtonovo vítězství (op. 91 z roku 1813, tedy o rok později než 7. symfonie  A Dur, označená opusem 92; premiéra 7. symfonie se datuje 1813). Zajímavý je „český kontext“ díla, totiž Beethovenův vztah k ženě, v historii vystupující jako „Unsterbliche Geliebte“, jíž psal skladatel za svého pobytu v Teplicích. V roce 2018 byl objeven dosud neznámý exemplář partitury, věnované (je to ovšem pouze pravděpodobné, jsou i jiné kandidátky) jí – tedy Antonií Brentano.

II.
17. 12. 2020 (čt), 19.00

Kostel sv. Šimona a Judy
ANTONÍN DVOŘÁK – Lužanská mše
Duchovní koncert pro naději

Hudba středoevropského regionu zemí V4
Úvodní slovo J. E. Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český

Eva Hornyáková (SK) – soprán
Hanna Hipp (PL) / Kateřina Jalovcová – alt
Kamil Bien (PL) – tenor
Martin Gurbal (SK) – bas
Zsombor Tóth-Vajna (HU) – dirigent
Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu
Pražský komorní sbor
Jaroslav Brych – sbormistr

A. Dvořák:  Mše D dur „Lužanská“ op. 86

O tom, že potřebujeme v této době zvýšenou měrou naději, není pochyb. Možná i proto se jeden z letošních projektů, provedení Mše D dur Antonína Dvořáka, označované jako „Lužanská“, v kostele sv. Šimona a Judy uvádí jako „Duchovní koncert pro naději.“ Na tomto místě se uskutečnila již celá řada pozoruhodných projektů MHF České doteky hudby, tentokrát se zde v rámci dlouhodobějšího záměru označeného jako „Hudba středoevropského regionu zemí V4“, sejde řada umělců z těchto zemí, aby zaznělo pozoruhodné dílo českého skladatele, vzniklé z podnětu významného architekta a mecenáše Josefa Hlávky, pozdějšího prezidenta České akademie věd, při příležitosti vybudování kaple u jeho letního sídla v západních Čechách, původně ve dvou verzích, s varhanami (1887) a s orchestrem (1892), přičemž první měla premiéru v Lužanech s českými interprety, mezi nimiž byla coby zpěvačka i Zdenka Hlávková, druhá pak v Londýně s interprety anglickými.

Přestože to bylo dílo příležitostné a navíc určené pro poloamatérské provedení, svými kvalitami toto původní zadání zásadně přesáhlo. Ostatně je známa Dvořákova spolupráce s místní kulturou i v řadě jiných případů. Hudební věda oceňuje intimitu díla, jeho vroucnost, odpovídající skladatelově neokázalé víře a přirozené pokoře, vylučující jakoukoli vnější okázalost. „Mše D dur představuje jeden z nejvýmluvnějších dokladů Dvořákova vztahu k člověku, bohu a přírodě,“ říká internetový portál www.antonín-dvorak, který se věnuje dílu skladatele, jenž vyjádřil – to bych k vyjádření přidal – snad nejvýmluvněji českou duši.

III.
18. 12. 2020 (pá), 19.00
Obecní dům – Smetanova síň

ONDŘEJ RUML ZPÍVÁ JEŽKOVY PÍSNĚ Z HER OSVOBOZENÉHO DIVADLA
Koncert k 40. výročí úmrtí J. Wericha s připomenutím
120. výročí narození V. Nezvala

Ondřej Ruml – zpěv
Matej Benko Quintet (SK):
Matej Benko – klavír
Dano Šoltis – bicí
Rastislav Uhrík / Tomáš Baroš – kontrabas
Radek Zapadlo – saxofon
Miroslav Hloucal – trubka

Jan Kučera – dirigent
Jihočeská filharmonie

J. Ježek, J. Voskovec, J. Werich:
Tmavomodrý svět, Svítá, Nebe na Zemi, Kat a blázen … ad.

Posluchači minulých ročníků ČHD vědí, že onen formát koncertu, v němž se setkává kulturní dědictví populární hudby s novým aranžmá v jazzových formacích a symfonických orchestrech, patří k tomu nejzajímavějšímu a nejaktuálnějšímu, co dnešní hudební život přináší. Ostatně v letošním ročníku je takovýto crossover, byť v opačném gardu (zpracovány jsou skladby klasické hudby), přinejmenším ještě jeden (mám na mysli koncert Slovenské zpevy v podání Ivy Bittové a Mucha Quartetu).

Výročí Jana Wericha, jednoho ze dvojice osobností, které vytvořily mezi dvěma světovými válkami svébytný formát české kultury, tj. autorského divadla a populární písně, na niž navazuje dodnes jedna linie živého umění (v osobě J. Suchého a jeho divadla Semafor), bylo impulsem k realizaci koncertu písní Osvobozeného divadla V+W, jejichž hudební podobu stvořil Jaroslav Ježek. Jsou to písně, které se dnes hrají dokonce i u táboráku, ale v této originální podobě, s Kvintetem Mateje Benka a Jihočeskou filharmonií pod taktovkou Jana Kučery, velice zběhlého v projektech tohoto druhu, a především s Ondřejem Rumlem, jenž dá podobu ústřední melodické lince a hlavní tvář celému představení, to je zážitek. Vystoupení navazuje na studiové album z roku 2014 s názvem Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, s koncertním programem pak celé seskupení jezdí čtyři roky a má rovněž podobu nahrávky s názvem Jdeme na Ježka. „Pokaždé když stojím před nimi a zpívám, cítím, že jsme naladěni na stejnou vlnu,“ komentuje spolupráci zpěvák.

IV.
20. 12. 2020 (ne), 15.00
Novoměstská radnice

Komorní koncert k 250. výročí narození L. v. Beethovena
a 100. výročí úmrtí M. Brucha
SMETANOVO TRIO & WENZEL GRUND

Wenzel Grund (CZ/CH) – klarinet
Smetanovo trio (členové):
Jitka Čechová – klavír
Jan Páleníček – violoncello

L. v. Beethoven:
Trio B dur pro klavír, klarinet a violoncello op. 11
M. I. Glinka:
Trio pathétique pro klarinet, violoncello a klavír
M. Bruch:
Osm kusů pro klarinet, violoncello a klavír op. 83

Tento komorní koncert je druhým z vystoupení koncipovaných v rámci dramaturgie velkého beethovenovského výročí, je takřečeno jakýmsi zrcadlem slavnostního zahajovacího koncertu ve Španělském sále Pražského hradu. Koná se v rovněž tradičním prostoru festivalových akcí, ve velkém sále Novoměstské radnice, ke členovům Smetanova tria – naopak bez houslisty Jana Talicha, jenž je dirigentem na zahajovacím koncertu – se připojí klarinetista Wenzel Grund, jenž se v roce 1964 narodil v Praze, ale od roku 1969 žije ve Švýcarsku.  

Rovněž program není výhradně věnován vídeňskému klasikovi jako v prvním případě, nýbrž zohledňuje ještě jedno letošní hudební výročí (jak si posluchači uvědomí, je jich v celkové dramaturgii festivalu celá řada), totiž Maxe Brucha, německého romantika, současníka Johannese Brahmse, s nímž jeho hudbu spojuje její tradičnější pojetí (ve srovnání třeba s R. Wagnerem, jenž přišel s novými hudebními formami). Dnes je nejspíš nejznámější houslový koncert či Kol Nidrei pro violoncello a orchestr či tři orchestrální symfonie, jeho dílo je ovšem podstatně pestřejší, má krásnou romanci pro violu a orchestr, zahrnuje rozsáhlou oblast duchovní vokální hudby či komorní hudby, světských sborů, písní, skladeb pro klavír či zajímavá nástrojová obsazení. Tak to je ostatně i u vybrané skladby Osm kusů pro klarinet, violoncello a klavír z roku 1910, která se často provádí s nástrojovými obměnami, např. místo violoncella viola, místo klarinetu housle.

Třetí skladbou na programu je dílo skladatele, jenž bývá označován za otce ruské klasické hudby, I. M. Glinky. U Tria Pathétique pro klarinet, fagot a klavír z roku 1832 je to podobné jako u předchozího díla, nástrojové obsazení je předepsáno v alternativě housle (místo klarinetu) a violoncello (místo fagotu).

V.
20. 12. 2020 (ne), 19.00
Kostel sv. Šimona a Judy

ZUZANA LAPČÍKOVÁ – „MARIJA PANNA PŘEČISTÁ“
Písně adventu a vánoc z Moravy
Koncert k 350. výročí úmrtí J. Á. Komenského
Písně nejen z Kancionálu J. Á. Komenského

Zuzana Lapčíkvá Quintet:
Zuzana Lapčíková – zpěv, cimbál
Rostislav Fraš – saxofon
Andrej  Krajnák – klavír
Josef Fečo – kontrabas
Kamil Slezák – bicí
Host: Emil Viklický – klavír

Co se této noci stalo, Byla lúčka zelená, Gloria In Excelsis Deo, Už je
zima, mráz…ad.

Koncert Zuzany Lapčíkové a jejího kvintetu představuje, podobně jako u řady dalších umělců, kromě samotné příležitosti mimořádného zážitku v prostoru konkrétního „místa“ (dávám do uvozovek vzhledem k dnešní oblíbenosti termínu v až filozofickém významu), zároveň to, co patří k paměti festivalu České doteky hudby. Vystoupení v této sestavě se uskutečnilo v kostele sv. Anny, známém jako Pražská křižovatka v prosinci 2012. Před osmi lety jsem při jedné příležitosti napsal: V jednom z novějších projektů, totiž Marija Panna Přečistá, který vyšel na nahrávce CD v Supraphonu 2010,  je  vedle sebe takřka k nerozeznání vlastní tvorba napojená na podzemní proudy lidové tradice a sama tato tradice, a to v průzračné čistotě. Totéž nalezneme už v Moravských písních milostných z roku 1999, Zrcadlení z roku 2000, projekty s Georgem Mrázem, např. Morava, 2001, mimochodem odborníky velice ceněná, ale třeba i v Stromu života, 2002. 

Emil Viklický, jenž je v programu označen jako host, jedna z nejzajímavějších osobností české jazzové kultury, patří k těm spoluinterpretům onoho hudebního materiálu, z něhož je vytvářeno nové zjevení hudby, tak jak jej nalezneme i na vydaných nahrávkách, a je tedy organickou součástí vedle kvintetu, sestávajícího rovněž z vynikajících hudebníků. Oním zjevením pro posluchače je zcela jistě něha moravských vánočních písní niterně prolnutá s dnešními hudebními prostředky, výsostné souznění tradice a nejaktuálnější podoby současné hudby, obraznost dědictví generací našich prarodičů a energie aktuálního světa.

VI.
21. 12. 2020 (po), 19.00
Kongresové centrum Praha – Společenský sál
K. J. ERBEN & A. DVOŘÁK & KYTICE

Koncert pro děti a rodiče
Balet s činohrou na texty K. J. Erbena s hudbou A. Dvořáka
Jiří Aster Srnec – K. J. Erben
Divadlo J. K. TYLA v Plzni, hosté a sólisté baletu:
A. Baker, G. Pires, M. Lenner, L. Švojgertová,
S. Antikainen, J. Rimke – tanec

Hudba:
Antonín Dvořák, Česká filharmonie, Charles Mackerras / nahrávka Supraphon ©

Koncert pro děti a rodiče je již tradičním formátem MHF České doteky hudby, uváděný v minulých ročnících s nejrůznějším zajímavým obsahem, spojeným rovněž s dílem řady osobností hudby i literatury, které se ve své tvorbě věnovaly dětem. Podstatnou složku je u těchto představení poezie, zvláště ve volnějším či užším spojení či dokonce propojení s hudbou, která básnickou imaginaci umocňuje (ostatně na tomto formátu vznikaly již na přelomu tisíciletí první projekty Doteků hudby a poezie, předchůdce současného festivalu), v tomto případě ovšem je dalším oborem tanec, jenž se objevuje výrazněji naopak v posledních ročnících.

Poezii představuje o tomto večeru dílo klasika české literatury K. J. Erbena, jenž je, ač to není nijak zdůrazňováno, rovněž jedním z letos jubilujících (zemřel v roce 1870). Loňská novinka Divadla J. K. Tyla v Plzni zahrnuje baletní zpracování čtyř Erbenových balad – Svatební košile, Polednice, Vodníka a Zlatého kolovratu. V souřadnicích dnešního vnímání světa můžeme Erbenovy básně vnímat snad více než v původním folklórním kontextu jako hororové příběhy, plzeňská interpretace je zajímavá i tím, že jednou z postav, která se objeví na jevišti, je sám autor těchto příběhů – K. J. Erben. Spojení klasické literatury s hudbou Antonína Dvořáka vychází z jeho zpracování těchto námětů v symfonických básních Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a kantátě Svatební košile.

VII.
27. 12. 2018 (pá), 19.00
Klementinum – Zrcadlová kaple
Koncert k 250. výročí narození L. v. Beethovena

Bertrand Giroud (FR) – klavír

Bledar Zajmi (ALB/ CZ) – violoncello

L. v. Beethoven:
Sonáta g moll č. 2 op. 5 pro klavír a violoncello
Sonáta č. 14 cis moll „Quasi una fantasia“, op. 27 č. 2 pro klavír

Dvanáct variací na téma „Ein Mädchen oder Weibchen“ z Mozartovy opery
Kouzelná flétna pro klavír a violoncello op. 66

 

Třetím jubilejním koncertem při příležitosti 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena v pořadí je – po Slavnostním zahajovacím koncertu ve Španělském sále Pražského hradu a komorním koncertu 20. 12. členů Smetanova tria a klarinetisty Wenzela Grunda na Novoměstské radnici vystoupení dvou zahraničních umělců (i když to bezvýhradně platí jen v prvním případě), totiž původem francouzského klavíristy Bertranda Girouda a violoncellisty Beldara Zajmiho, původem z Albánie, ale žijícího v Praze.

Bledara Zajmiho, koncertního mistra Národního divadla, znají posluchači Českých doteků hudby ovšem především ze souboru Ensemble Martinů, s nímž na festivalu pravidelně vystupuje. Ani B. Giroud, který absolvoval hru na klavír a komorní hudbu na konzervatoři v Ženevě a je v současnosti žádaným sólistou na světových jevištích a lektorem na mistrovských kurzech, se neobjevuje v českém kulturním prostředí poprvé. Vystupoval zde mj. již se Severočeskou filharmonií Teplice, a vystoupil i v jednom z minulých ročníků ČDH – v prosinci 2018 ve Smetanově síni s Jihočeskou filharmonií pod taktovkou Gudni A. Emilssona.

Na programu dvou virtuózů jsou dvě sonáty Ludwiga van Beethovena a také hudba W. A. Mozarta, ovšem zprostředkovaná jako Beethovenovy variace na jeho hudbu, tak jako tak tedy program z jedné hudební epochy. Violoncellová sonáta č. 2, op. 5 je kompozice z roku 1796, vzniklá v Berlíně, stejně jako sonáta č. 1 po setkání s francouzským violoncellistou, skladatelem a hudebním pedagogem na Pařížské konzervatoři Jeanem Louisem Dupontem na pruském dvoře krále Friedricha Wilhelma II. Pod výrazem „Quasi una fantasia“ se pak skrývá proslulá Sonáta měsíčního svitu, která patří zcela jistě k těm nejznámějším kompozicích vídeňského klasika. Muzikologové ji řadí do tzv. druhé skupiny dvaatřiceti klavírních sonát, je věnována tehdy dvacetileté Giuliettě Guicciardi, Beethovenově žákyni ve hře na klavír, do níž se skladatel nakrátko zamiloval.

Poslední Beethovenovo dílo zařazené do dramaturgie tohoto večera je Dvanáct variací na téma „Ein Mädchen oder Weibchen“ z Mozartovy opery Kouzelná flétna pro klavír a violoncello op. 66 z roku 1796. Jak napovídá název, v němž se konfrontují dva výrazy, „dívka“ a „samička“, přijde k řeči také humor – původně je kus árie v roli byrytonovéo Papagena.

 

VIII.
3. 1. 2021 (ne), 15.00
Břevnovský klášter – Tereziánský sál
JAKO ZÁZRAKEM… – ZPĚVY SLADKÉ FRANCIE
Koncert k 130. výročí narození C. Francka

Poezie francouzských básníků – P. Verlaine, Ch. Baudelaire, J. Prévert

GRAN DUETTO CONCERTANTE:
Jan Riedlbauch – flétna
Miloslav Klaus – kytara

Tatjána Medvecká – umělecký přednes

J. Ph. Rameau: Bubínek
W. A. Mozart: Rondo ze Sonáty C dur KV 545
J. Ibert: Mezihra
C. Franck: Nářek panenky
M. de Falla: Náhrobek (na Náhrobek C. Debussyho)
H. Villa – Lobos: Preludium č. 1 e-moll pro kytaru sólo
G. Fauré: Pavana op. 50 pro flétnu a kytaru
Cl. Debussy: Dívka s vlasy jako len
H. Villa – Lobos: Preludium č. 5 D dur pro kytaru sólo, Bachianas
Brasileiras č. 5 pro flétnu a kytaru

Dalším jubilantem mezi těmi letošními, které připomíná MHF České doteky hudby 2020/2021, je belgicko-francouzský skladatel a varhaník César Franck. Z českého kulturního kontextu je zajímavé, že v Paříži, kam se s rodiči ve třinácti letech přestěhoval a kde až na krátké výjimky pobýval po celý život, se stal – vedle dalších velikánů, jako Berlioz či Gounod – žákem původem českého skladatele Antonína Rejchy. Z jeho bohatého díla, zahrnujícího několik oper, oratorií, symfonických básní a dalších orchestrálních či varhanních skladeb, komorní hudby, děl pro klavír či písní, si interpreti tohoto večera vybrali skladbu s názvem Nářek panenky.

Autorem aranže záležitosti původně pro klavír (Les plaintes d'une poupée, op. 20 z roku 1865) je Miloslav Klaus, jeden z dvojice umělců, kteří vystupují pod jménem Gran Duetto Concertante. Tím druhým je Jan Riedlbauch, flétnista, básník, hudební pedagog, nositel rytířského řádu Akademických palem. Klaus zaranžoval pro toto nástrojové obsazení i řadu dalších skladeb, např. hned tu první J. Ph. Rameaua či M. de Fally. Repertoárový list večera je jedním z takřka pevných kapitol dramaturgie řady minulých ročníků festivalu ČDH, ale i někdejšího regionálního Dvořákova festivalu, rozprostírajícího své působení v několika krajích „na sever od Prahy“, a dá se říci, že v jiné variantě, totiž s materiálem z italské literatury, prezentované obvykle pod názvem Písně slunné Itálie, formátem spojení hudby a poezie, které patří k základům filozofie těchto festivalů.

Stejně tak v těchto programech účinkuje (či v minulých letech, v rozsahu ale až k samotným kořenům festivalu) celá řada umělců pracujících se slovem, a v tomto případě je to Taťána Medvecká.

IX.

3. 1. 2021 (ne), 19.00
Břevnovský klášter – Tereziánský sál

ČTVERO ROČNÍCH DOB – A. PIAZZOLLA & A. VIVALDI
Koncert k 100. výročí narození A. Piazzolly

Zdenka Procházková Hartmann (CZ/AT) – umělecký přednes

Pavel Fischer – housle, umělecký vedoucí
Festivalový orchestr České doteky hudby

A. Vivaldi /Anonym?: Čtyři Sonety
A. Vivaldi: Čtvero ročních dob
A. Piazzolla: Čtyři roční období v Buenos Aires

Astor Piazzolla a Antonio Vivaldi, dva velikáni dvou různých dob, oba nesmírně populární. Piazzolla si oné popularity, alespoň u nás, vydobyl teprve v posledních několika desetiletích, ale bylo zajímavé sledovat její nárůst a povědomí o autorovi a celé oné kultuře „tango nuevo“ – budiž řečeno o kultuře a nikoli pouze hudebním stylu, neboť souvisí s argentinskými lidovými kořeny a jejich křížení s klasickou hudbou a jazzovými prvky, ale také tancem a vědomím oné regionální příslušnosti, s bandoneonem, onou „malou harmonikou“, s níž se skladatel vydal na své první turné. A ony souvislosti jsou ještě daleko širší, zasahují do filmu, neboť právě filmovou hudbu Piazzolla rovněž skládal, do dějin gramofonových nahrávek, a překročení onoho regionálního východiska, protože na jedné straně můžeme sledovat rodové kořeny do Itálie (ostatně vazby na Itálii a Španělsko nalezneme u řady souběžných hudebních hnutí této oblasti), ale také třeba do Maďarska a dalšího evropského kontextu – příznačné je, že Rachmaninův žák Bela Wilda naučil Piazzollu hrát skladby J. S. Bacha na bandoneon.

Vivaldiho snad představovat nemusíme, ale skutečnost, že jeho hudba přesahuje jakýsi hudební styl (jakkoli baroko je mohutné řečiště, zasahující všechny obory a celý „náš“ tehdejší kulturní svět), platí i u něj. A znamená to také to, že je inspirativní i pro dnešek, jak o tom svědčí, řada nejrůznějších hudebních projektů i u nás. Ten s Festivalovým orchestrem České doteky hudby pod vedením houslisty Pavla Fischera, někdejšího primária Škampova kvarteta a uměleckého vedoucího souboru Bardolino, a česko-rakouskou herečkou a konferenciérkou Zdenkou Procházkovou Hartmann, která se ujme v tomto večeru uměleckého přednesu, je jednak zárukou nejvyšší kvality, neboť členové orchestru jsou přední čeští sólisté a členové kvartetních sdružení, jednak představuje – coby stabilní součást dramaturgie festivalu – tentýž moment tradice, který je tak důležitý pro dílo obou skladatelů. Rozhodně zajímavá je i ona paralela „čtyř ročních období“, kterou nalezneme v názvech Vivaldiho i Piazzollových děl, a která přinese originální zrcadlení epoch.

X.

4. 1. 2021 (po), 19.00
Kostel sv. Šimona a Judy

IVA BITTOVÁ & MUCHA QUARTET – SLOVENSKÉ  SPEVY

Iva Bittová – zpěv, housle
Mucha Quartet (SK):
Juraj Tomka – I. housle
Jozef Ostrolucký – II. housle
Veronika Kubešová – viola
Pavol Mucha – violoncello

B. Bartók – Vl. Godár: Slovenské spevy (výběr)
L. Janáček: Moravská lidová poezie v písních (výběr)
A. Moyzes: Štyria hudci, op. 57 (výběr)
B. Bartók – Vl. Godár: Štyri slovenské piesne
E. Suchoň: Preletel sokol

Iva Bittová, jedna z nejvýraznějších osobností české alternativní scény, houslistka, zpěvačka a herečka, představitelka legendární role Eržiky ve hře a filmu Balada pro banditu, patří k těm umělcům, které publikum zná z minulých ročníků festivalu, totiž z projektu Iva Bittová v Rudolfinu (2017). Tentokrát to není projekt symfonický, ale komorní, se slovenským Mucha  Quartetem. To je ostatně formát, který můžeme sledovat v interpretační tradici Ivy Bittové, totiž zpracování hudebního materiálu Leoše Janáčka pod názvem „Moravská lidová poezie v písních“ (Supraphon, 2004), kde se kvartetních partů ujalo Škampovo kvarteto (ve spolupráci pokračovali mj. ceněnou nahrávkou Morava 2012). Pro kontext je zajímavé uvést, že tehdejším jeho primáriem byl Pavel Fischer, jenž letos vede festivalový orchestr na koncertu festivalu v předchozím dni (3. 1., Břevnovský klášter) a jenž byl rovněž jedním z umělců zmíněného koncertu v Rudolfinu. Jak je to propojené!

Vedle Janáčkových moravských písní jsou na programu koncertu v kostele sv. Šimona a Judy rovněž další skladby, které mohli příznivci Ivy Bittové slyšet při různých příležitostech, Slovenské zpěvy a Štyri slovenské piesně Bély Bartóka v úpravě V. Godárda, dále pak skladby slovenských skladatelů Eugena Suchoně a Alexandra Moyzese. Uslyšíme tedy výběr z jedné složky repertoáru zpěvačky a houslistky, který má svůj půvab i energii, vztah k tradici i autentickou originalitu dneška.

XI.
5. 1. 2021 (út), 19.00
Obecní dům – Smetanova síň

GEORGES BIZET – CARMEN

Tereza Mátlová – Michaela, soprán
Pavel Černoch – José, tenor
Peter Berger (SK) – José, tenor
Jaroslav Březina – Dancairo, tenor
Svatopluk Sem – Escamillo, baryton
Giuseppe Nova (IT) – flétna
Robert Jindra – dirigent

Moravská filharmonie Olomouc

G. Bizet: Carmen (průřez operou)
Fr. Borne: „Fantaisie brillante“ na témata z opery Carmen pro flétnu a orchestr

Carmen je v hudebním světě jedním z nejznámějších fenoménů. Dnes snad už opera francouzského skladatele G. Bizeta na námět Prospera Mériméea nemůže vzbudit pohoršení, jako tomu bylo při pařížské premiéře 3. března 1875. Triumf ve Vídni, kde byla původní podoba opéry comique nahrazena jinou, kdy totiž byly původní mluvené dialogy nahrazeny recitativy a tak vytvořen formát velké opery, popřel předchozí negativní přijetí, a Bizetovo dílo se rozletělo po celém světě, tedy i za oceán, a také v českých zemích bylo uvedeno už v roce 1880 v pražském Stavovském divadle. Představení se realizovalo v němčině a čtyři roky nato pak v Národním divadle, to již ovšem v českém překladu Elišky Krásnohorské.

Skutečnost, že Carmen je kulturním fenoménem, dokládá nejširší spektrum oborů, pro něž byla opera, ale i samotný příběh inspirací, a to od kinematografie přes muzikály a balet až po samotnou hudbu. Vyčíslit nejrůznější realizace jen v základních obrysech by zabralo možná několik desítek stran, uveďme tedy alespoň jména jako Jean-Luc Godard (Křestní jméno Carmen), Peter Brook (zfilmování opery Tragédie Carmen, Carlos Saura (Carmen), Rodion Ščedrin (stejnojmenný balet), vše samostatné kapitoly s pozoruhodnou historií divadelních a filmových podob, stejně jako neuvěřitelně rozsáhlá diskografie s účastí hvězd první velikosti. Podobně proslulá je skladba španělského houslisty Pabla de Sarasateho Fantazie Carmen, klavírní sonatina Fantasia da kamera super Carmen Itala Feruccio Busoniho. A k těmto dalším hudebním podobám se řadí i „Fantaisie brillante“ na témata z opery Carmen pro flétnu a orchestr Françoise Borna (1840–1920), francouzského klasického flétnisty, působícího ve Velkém divadle v Bordeaux a profesora na konzervatoři Toulouse.

Bornova Fantazie zazní v podání italského flétnisty Giuseppe Novy jako zrcadlení průřezu operou v podání předních českých a slovenských vokálních umělců – Tereezy Mátlové, Pavla Černocha, Petera Bergera, Jaroslava Březiny a Svatopluka Sema. Symfonický rozměr celému večeru dodá Moravská filharmonie Olomouc pod taktovkou Roberta Jindry.

XII.
6. 1. 2021 (st), 19.00
Obecní dům – Smetanova síň

KATEŘINA ENGLICHOVÁ
Slavnostní závěrečný koncert

Kateřina Englichová – harfa
Giuseppe Nova (IT) – flétna

Gudni A. Emilsson (ISL/DE) – dirigent

Moravská filharmonie Olomouc

J. Haydn: Symfonie č. 88 G dur Hob. I:88
Cl. Debussy: Tance pro harfu a smyčcový orchestr
W. A. Mozart: Koncert C dur pro flétnu, harfu a orchestr KV 299
F. Schubert: Symfonie č. 4 c moll „Tragická“ D 417

V tradici slavnostních závěrečných koncertů Českých doteků hudby je vystoupení několika sólistů a symfonického orchestru. Tentokrát je to naše přední harfistka Kateřina Englichová, jejíž jméno zdobí název poslední události letošního ročníku a italský flétnista Giuseppe Nova, jenž je zase jedním z těch zahraničních umělců, jichž letos rovněž napočítáme přehršel. A ze zahraničí je i původem islandský dirigent, jenž však žije v Německu a jenž, podobně jako Englichová, není na festivalu neznámou tváří. a jenž bude dirigovat Moravskou filharmonii Olomouc.

Především z tradice vybírá každoročně i dramaturgie závěrečných koncertů, letos to je J. Haydn, W. A. Mozart, F. Schubert a C. Debussy, jestliže máme jména srovnat chronologicky podle dějin hudby – v tomto večeru to ovšem zcela neplatí, neboť Debussyho Tance pro flétnu a smyčcový orchestr zazní logicky po úvodní Haydnově symfonii a Mozartův Koncert pro flétnu, harfu a orchestr před závěrečnou symfonií Schubertovou. 88.

Symfonie č. 88 G dur Hob. I:88  patří – vedle Symfonie č. 92, vzniklé ve stejném období – mezi nejznámější díla Josepha Haydna a souvisí se skladatelovým pobytem v Paříži, když po návratu z něj byla napsána v roce 1787. Klasické čtyřvěté dílo s historií komplikovanou ohledně tiskových práv (která ovšem bude zajímat spíše ty, kdo se zajímají dějinami hudby) zní naopak průzračně čistě, a dokladem jejího nadšeného přijímání byla už slova Johanesse Brahmse, jenž toto dílo, zvláště jeho druhou větu ocenil.

Melancholická nálada Debussyho Tanců pro harfu a smyčcový orchestr z roku 1904 dodává zvláštní poezii tomuto v tuto chvíli éterickému nástroji, a vzápětí se tato nálada změní následujícím Mozartovým dílem, v němž se sólový part harfy rozšíří o další, totiž flétny. U závěrečné skladby, Schubertovy Symfonie č. 4 c moll „Tragické“ D 417,  si můžeme uvědomit fascinující skutečnost, že jejím autorem byl v té době, tedy v roce 1816 teprve devatenáctiletý mladík. Muzikologové vedou diskuse o tom, proč Schubert tuto symfonii označil zmíněným přívlastkem, jedna z tezí je, že se chtěl nějakým způsobem vyrovnat s Beethovenem, jehož velikost představovala pro každého pozdějšího skladatele fenomén vrhající daleký stín, z nějž bylo obtížné jakkoli vystoupit.

Pzn. 1 Údaje o jednotlivých koncertech, obsazení a programu, jsou převzaty z materiálu (skládačky) s původní dramaturgií festivalu. Podle ní jsem psal anotace. V tu dobu nebyla žádná jistota, že a v jaké podobě se festival vůbec uskuteční. Nakonec situace dospěla k tomu, že bylo možné realizovat koncerty do konce roku on-line a koncerty po Novém roce jsou odloženy na pozdější termíny. Vzhledem k pandemické situaci (např. možnosti účasti zahraničních umělců, ale i dalších okolností) realizace ovšem proběhla s celou řadou změn, jednak co se týče obsazení, a v několika případech musel být dokonce nahrazen či upraven program večera, také uvedená místa koncertů v některých případech byla jinde. Vzhledem k tomu, že se zde jedná především o zdokumentování těchto původních anotací, zaznamenávám i původní souvislosti – ovšemže je to zároveň doklad této nestabilní doby.