Magazín dnes / Pokračování

Pravda, aby se to nepletlo, onen příspěvek o Češích roku 2019 se vztahoval k magazínu Víkend dnes (kde slovo „magazín“ není názvem, ale obecným jménem), zatímco tento se týká Magazínu dnes, vydání z 27. 12. 2019, tedy o den dříve než ten první, a evidentně i v redakčně obsahové vazbě k němu (po detailech souvislostí přípravy jsem nepátral, a ani to v tuhle chvíli není příliš důležité). Právě u článků o Češích jsem si říkal, že tam nebyl věnován žádný samostatný text o některém ze sportovců, když nyní listuju tímto sešitem, je už od obálky zřejmé, že právě tento aspekt je naplněn zde: fotografie Barbory Strýcové, uvedené i mezi 28 Čechy letošního roku, dává na vědomí, že s ní uvnitř je rozhovor. Přehled jejích sportovních úspěchů, řada zajímavostí i z osobního života, včetně přání mít také dítě jako „dvě velké kamarádky z tenisu, Andrea Hlaváčková a Lucie Šafářová“, mě zaujala poznámka o jejím „nakažlivém smíchu“, potvrzující její milý pohled i na dalších fotografiích uvnitř.

Vedle takřka silvestrovských vtipů ze života policie (historky o falešných výjezdech) tu pak byl ještě rozhovor s ústředním hercem filmu Nabarvené ptáče Petrem Kotlárem, jehož kameraman Vladimír Smutný byl mezi letošními Čechy roku. Na jedné fotce dělá salto, o němž vlastně rozhovor začíná, dozvídáme se, že jeho aktuálně největší touhou je hra na saxofon a v souvislosti s tím, že celá rodina je muzikální, jak říká jeho babička, která se o chlapce starala i při natáčení. Ten dává nahlížet do natáčecí praxe, vztahy s režisérem a herci Jitkou Čvančarovou a Radimem Fialou i v souvislosti s dalším přáním hrát v „Ordinaci“. Na „Čechy“ upozorňuje i fotografie titulní strany Víkendu dnes s anotací projektu, řada dalších osobností se objevuje i v přehledu událostí roku 2019, což je hlavním obsahem výtisku, vlastně paralelně navazující na ten několikrát zmiňovaný, ať to jsou zde úspěchy Lukáše Krpálka, Strýcové, Markéty Pechové (přeplavala kanál La Manche jako první tělesně postižená žena) či dalších nebo loučení s „velkým hercem“ Luďkem Munzarem v Národním divadle.

Úvodem Kroniky 2019 je ovšem ona známá fotografie před Gottovou vilou po jeho smrti a přehled těch, kteří letos odešli. Je to překvapivě velké množství osobností, které byly tak či onak spojeny s naším světem, ať to již byli herci Luděk Munzar, Václav Postránecký, Václav Vorlíček, Zdeněk Srstka, Stanislav Zindulka, Vlasta Chramostová, Jaroslav Kepka, Petr Oliva, Jiří Pecha, Jiří Pomeje, Aťka Janoušková (s prvními třemi jsem měl tu čest se osobně setkat, některé další jsem rád viděl na filmovém plátně či v televizi), z dalších jmen zmíním alespoň (napřeskáčku a bez ohledu na jejich důležitost „pro mě“) Vojtěcha jasného, Jiřího Stránského, Rosamunde Pilcherovou, Daniela Nekonečného, Jacquese Chiraca, Petera Fondu, Niki Laudu, Karla Lagerfelda, Františka Čubu či Jana Stráského.

Uvědomuju si, jak tato jména jsou v jistém smyslu protikladem všech těch výročí, u nichž jsem měl až dojem, že to ti dotyční „dělají naschvál“, protože kdekdo udával výročí toho či onoho projektu či celoživotní aktivity, ať už to byl Olympik nebo Jiří Suchý (a desítky dalších), pochopitelně všechny ty další jubilea (dnes se v televizi hovořilo o natáčení filmu pro Evu Pilarovou, osmdesátnici) jsou daná (a v jiném příspěvku jsem některá z nich zmiňoval).

Vybrat z událostí v kronice ty nejpodstatnější je samozřejmě velice obtížné, když vynechám všechny ty sportovní a začnu ještě jedním úmrtím – šest dní před 109. narozeninami zemřela nejstarší česká žena Květoslava Hranošová – jsou v přehledu uvedeny peripetie nejspíš největší politické události roku, brexitu, ale také vše možné kolem Andreje Babiše, včetně demonstrací, kotrmelce kolem výměn ministrů (nejen) kultury, „tahanice kolem Koněva“, vyšetřování Nečase, aféry jako byl požár Krejčířovy vily či výbuch plynu v Prešově, zbavení obvinění Kevina Spaceyho ze sexuálního obtěžování či „krvavý víkend v USA“, tedy smrti na třicet lidí při masakrech v El Pasu a v Dytonu, řada kulturních událostí, jako ceny Thálie či Nobelova cena, koncert skupiny Rammstein v Edenu či Metallica v Letňanech,  cena Ivanu Krausovi v soutěži humoristů, letošní výroční StarDance či oslava stých narozenin cestovatele Miroslava Zikmunda. Jak ovšem říkám, tenhle odstaveček nemůže přehled ani zdaleka nahradit. A případně by bylo možné i leccos naopak přidat.