Koncert k životnímu jubileu Jiřího Sládečka

Koncert k životnímu jubileu Jiřího Sládečka
Sbor Českých Bratří, Mladá Boleslav / 12. září 2018

Skoro jsem na to v těch překotných zářijových dnech (potíže s autem a incident se sršni v minulých dnech, začátek jičínského pohádkového festivalu a koncert Fidle dnes) zapomněl, ale přece jen zafungovaly určité pojistky – jednak jsem si datum koncertu, na který jsem se těšil, poznamenal do kalendářního rozpisu a jednak mi Jiří Sládeček, jak slíbil, ještě poslal mejlem pozvánku s plakátem. Člena České filharmonie znám z Podkrkonošského symfonického orchestru, kde při koncertech posiluje sekci violoncell, a máme k sobě, myslím oboustranně blízko, jak je patrné z toho, co všechno o pauzách na zkouškách probereme.

Televizní diváci Jiřího Sládečka mohli u příslušného pultu České filharmonie vidět v projektu všech Dvořákových symfonií s Jiřím Bělohlávkem. A když se porozhlédnete po internetu, zjistíte, že violoncellista je činný jako komorní hráč v řadě seskupení, především pak s Klavírním kvartetem Českých filharmoniků, jehož členové rovněž účinkovali na koncertu, na nějž jsem se vypravil do Mladé Boleslavi. Nejčastěji jej nalezneme snad ve formacích s Viktorem Mazáčkem, s ním a s Jiřím Posledním pak v uvedeném kvartetu, v němž tentokrát jako klavírista účinkoval ještě Václav Mácha (na jednom ze starších koncertů jsem našel u klavíru Miroslava Sekeru).

Všechna ta jména znám, Miroslav Sekera hrál letos v zimě s Wihanovým kvartetem místo onemocněvší zahraniční klavíristky (a skvěle!), houslistu Viktora Mazáčka a violistu Jiřího Posledního jsem viděl vlastně nedávno v jiné formaci filharmonické komořiny spolu se Štěpánem Pražákem (na téže pozici jako tentokrát Mazáček) v Českém filharmonickém kvartetu v Lomnici nad Popelkou v kostele sv. Mikuláše z Bari na koncertu s názvem Skladatelé času první republiky. Rovněž sál Sboru Českých bratří v Mladé Boleslavi je mi takřka důvěrně znám, jednak jsem tu i sám stál na pódiu, jednak odtud mám řadu fotek a napsaných recenzí z některých koncertů Dvořákova festivalu z doby, kdy byly příznivější doby pro jejich realizaci v desítkách měst této části Čech. Sál má akustiku prozrazující jeho původní funkci a nádhernou výzdobu připomínající českou náboženskou historii, vedle hudby je zároveň využíván jako výstavní prostor (na panelech po stranách hlediště, tentokrát byly vystaveny secesní plakáty).

Alespoň jsem tedy už věděl, kde budu parkovat, a v dobrém čase dorazil už na zkoušku jubilanta a mladoboleslavského rodáka – cyklus koncertů je Mladoboleslavští rodáci přímo nazván – a jeho přátel, pozdravil je a přičinil pár snímků. Na samotný koncert dorazilo ještě několik dalších muzikantů s Podkrkonošského symfonického orchestru.  Jiří Sládeček koncert sám uváděl, to je nepřesné slovo, nebylo to totiž pouhé ohlášení skladeb, ale spíše provázení jejich hudebním světem od geneze samotné kompozice přes atraktivní glosu o autorovi, doplněnou někdy i zajímavou příhodou či anekdotou. Hned první skladba, poté co ji sólově uvedl na samém počátku koncertu, totiž Sarabanda J. S. Bacha ze Suity č. 3 C dur BWV 1009, byla překvapením.

Již při zběžném pohledu na program jsem si říkal, co se skrývá za tím, že jméno německého barokního skladatele je uvedeno společně s mladším romantikem Robertem Schumannem. Slyšel jsem všemožné podoby Bachova díla, včetně oněch úžasných interpretací francouzského jazzového klavíristy Jacqese Loussiera (na YouTube je záznam z koncertu v Lipsku), nakonec ono dílo zřejmě něčím provokuje k tomu, aby na něj bylo reagováno (nejznámějším příkladem je Gounodova Ave Maria), příběh Schumannova znovuobjevování v té době zapomenutého barokního velikána (podobnou úlohu sehrál též Mendelssohn Bartholdy), kterým Sládeček zaujal publikum, mne rovněž překvapil. Schumann vytvořil úpravy Bachových houslových sonát, které byly vydány, a také violoncellových suit, ty vydány nebyly. Clara Schumannová je ukázala  tehdejší hudební autoritě, Josephu Joachimovi, ten je zavrhl, poté Brahmsovi, tomu se líbily, nicméně Clara dílo zničila. V roce 1981 objevil muzikolog Joachim Draheim přepis violoncellisty Julia Goltermanna z roku 1863, obsahující nicméně jen jednu z těchto suit. Ostatní jsou ztraceny. Jiří Sládeček zahrál spolu s Václavem Máchou tři části, včetně Sarabandy, kterou nyní zopakoval v této podobě.

I ostatní skladby protagonista večera a oslavenec poutavě uvedl. Následovala Balada a Serenada op. 3 Josefa Suka pro violoncello a klavír, jedna z fantazijních skladeb díla u autora rozsahem nečetného vzhledem k tomu, že skladatel byl coby zároveň výkonný hudebník na cestách, a poté technicky obtížná a hudbou „nabitá“ 3. Sonáta pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů, poslední z tří sonát českého/evropského/světového skladatele, napsaná, podobně jako už druhá, ve Spojených státech. Po přestávce pak nastoupili hudebníci v celém kvartetním obsazení a zahráli Klavírní kvartet op. 23 Antonína Dvořáka (1. Allegro moderato, 2. Andantino, 3. Finale - allegretto scherzando, Allegro agitato), dílo z období skladatelovy zralosti (z roku 1875, premiéra v Praze 1880), vydané nedávno (2017) jako urtext u Bärenreitera.

Koncert v délce dvou hodin (nepočítaje přestávku) nadchnul mladoboleslavské publikum, květiny dostali samozřejmě všichni, ale oslavenec je takřka nemohl unést, přicházeli další a další gratulanti, byli i řečníci, houslista Miroslav Jirounek připomněl Sládečkův podíl na hudební činnosti založení Mladoboleslavského komorního orchestru. Krásný, podařený večer.

Jiří Sládeček, jubilejní koncert a další odkazy
https://m.mb-net.cz/filharmonik-jiri-sladecek-oslavi-jubileum-ve-sboru-ceskych-bratri/d-60090
https://muzeum.slansko.cz/aktuality/files/koncert-kph-klavirni-kvarteto-ceskych-filharmoniku.html
https://www.zusmb.cz/index2.php?presenter=Front%3AMultimedia
https://www.mko.xf.cz/index2.html

Bachovy violoncellové suity
https://en.wikipedia.org/wiki/Cello_Suites_(Bach)

Dvořákův klavírní kvartet op. 23
https://www.baerenreiter.cz/novinky1/dvorak-klavirni-kvartet-op-23.html