John Steinbeck / O myších a lidech

Nakrátko jsem si připomněl někdejší takřka povinnou četbu, Steinbeck byl u nás i v předlistopadových dobách jedním z amerických spisovatelů, označovaných za „pokrokové“ (téma velké hospodářské krize, nahlížené „správným“ způsobem), kultovní knihou byly především Hrozny hněvu, zařazené do 100 nejdůležitějších knih 20. století dle Le Monde, pozici knihy upevnilo zfilmování s Henry Fondou, je faktem, že autor dokázal v takřka kýčovité situaci zasáhnout podstatu lidství (i já si snad nejvíc pamatuju tu scénu, kdy Růže Sáronská nakojí hladovějícího muže), a ovšem pak jsem si, zatímco se knihovnice v jičínské knihovně podivovali nad tím, že některá Steinbeckova díla znám jen z učebnic a ještě jsem je nečetl, zahanben vypůjčil všechno, co tam (nejen od Steinbecka) měli, Na východ od ráje, Na plechárně, Pláň Tortilla, Neznámému bohu a už si nevzpomenu, co ještě. A mohu vlastně říci, že mě Steinbeck (docela nastartoval, zkrátka byl v tu dobu „na to čas“) k některým dalším – Hemingwaye či Fitzeralda jsem měl celkem přečteného, ale zvláště Faulknera, Dos Passose, a ovšem, příležitosti, náhody a vztahová vlákna vedla v různých etapách k mnohému dalšímu, ale to není téma tohoto pokud možno nejstručnějšího komentáře. V obecné rovině nicméně alespoň poznámka o sevřeném tvaru novely, která je vždycky tou čtenářskou příležitostí – když se dá knížka přečíst za hodinu (Stařec a moře, Jeden den Ivana Děnisoviče či Kapitánská dcerka, Petr a Lucie, Kronika ohlášené smrti, Krysař).

Vlastně jsem teď, po těch letech, „nic nového neobjevil“, snad jen kromě onoho přiřazení ke dvojicím, motivu, jenž mě v poslední době nejen v literatuře zajímá, ale ani tento moment nijak vnímání útlé knížky neovlivnil. Princip dobrého a zlého, prostupujícího celou novelou, ale zapouzdřeného paradoxně a bezvýchodně proti sobě, kdy bychom si u každé z postav a každého dějového prvku mohli najít vrstvy, poukazující na komplikovanost samotné reality – i Curleyho ženu, která nemá příliš citlivosti, když opovržlivě hovoří o mrtvém štěňátku, a stěžuje si na manželství s vzteklým a žárlivým egoistou, budeme nahlížet pro její vyzývavost trochu s despektem a zároveň ji trochu litovat ještě než jí Lennie zlomí vaz, podobně bychom mohli komentovat další postavy. Na dobro a zlo poukazují jednotlivé situace, rozhovory, a ovšem je to pak jeden z klíčů vnímání toho, co se v příběhu stalo, a samozřejmě už onen ústřední vztah Georga, který se stará o mentálně postiženého Lennieho, se odráží od chování ostatních, kteří se jeho „dobrotě“ podivují.

Další věcí je směřování k tragickému konci, od počátku čteme, jak se George snaží udržet svého parťáka v hranicích, jejichž překročení představuje (a v minulosti již představovalo) malér, jenž pro oba pak představuje nezbytnost neustálé změny místa (možná přece jen nový poznatek nebo uvědomění: cesta je pak klíčovým motivem nejen u Steinbecka, ale třeba právě u Faulknera či u beatniků, byť motivace jsou odlišné). Proti tomuto motivu je pak postaven sen o domku, kde se bude Lennie moci starat o králíky a mít zahrádku (ovšem, american dream, zde v trochu podivné podobě, odpovídající Lennieho mentální úrovni). Nu a pak samotná Lennieho mentální úroveň (kdoví, jak by to Steinbeck napsal dnes, v době, kdy téma zdravotně postižených má ve společnosti podstatně jiný způsob vnímání než ještě před několika desetiletími). Paradox siláka, který je „jako malý děcko“ (s. 46, dalších pojmenování je v textu ale celý trs), ale který (alespoň mně) jde čtenáři na nervy tím, že je úplně mimo, což myslím doslovně – vlastně mu nevadí, že připravil nejdříve zvíře, pak člověka o život, má starost jen o to, aby se George „nezlobil“ a dovolil mu starat se o králíky, zkrátka není schopen si vůbec některé věci uvědomit a je zcela závislý na svém parťákovi.

Nu a poslední (nebudu se pouštět do řady dalších věcí, které mě napadají, především ohledně dějové provázanosti či návaznosti v určitých řadách) poznámkou je nejen sevřenost, ale i uzavřenost celého příběhu, odehrávajícího se v šesti kapitolách, z nichž v každé se řeší určitý aspekt či moment toku děje, a tvořícího jakýsi oblouk či kruh, jestliže se otevírá na jednom místečku břehu řeky v salinaském údolí nedaleko města Soledad, a tam se také, zatímco George Lennieho ujišťuje, že se nezlobí a že si domek brzy spolu postaví, přibližují muži, kteří se chystají Lennieho, jenž zabil Curleyho ženu, lynčovat, a George pistolí, ukradenou jednomu z nich, ukončí Lennieho život.  

John Steinbeck, O myších a lidech, nakl. Alpress v edici Klokan, 2004