Interaktivní model Prahy

14.06.2011 23:04

Psaní na těchto stránkách se v určitých fázích proměňuje, po takřka dvouleté zkušenosti to mohu říci, s narůstáním objemu publikovaného materiálu, druhy impulsů, jejichž výsledkem je taková či onaká podoba článků atd.. Reflektuju tyto proměny a možná je čas, abych v jakési „metarovině“ okomentoval sám sebe v nějakých samostatných textech. V tuto chvíli mohu říci, že intuitivně cítím jakýsi „okamžitý“ posun, totiž odklon od řady „velkých projektů“ (Český ráj, Národní parky v USA atp.) k přehršli článků, kterým říkám „100+1“ podle někdejšího časopisu, totiž z „nejrůznějších koutů“. Článek o interaktivním modelu Prahy patří nejspíš k těm asi deseti textům z poslední doby, které jsou tohoto typu – i když i tady se nabízí jakási „společný úběžník pohledu“. Myslím si nicméně, že tohle vyvažování mezi projekty a všehochutí je jednou z os toho, co se tady děje. Ale opravdu si to nechám na nějakou samostatnou úvahu.

O modelech Prahy se poměrně dost hovoří. Myslím, že je hodně známý historický Langweillův model Prahy v Muzeu hlavního města Prahy, i vzhledem k tomu, že byl digitalizován a zpřístupněn tak jeho zcela nový rozměr pro návštěvníka. Na Langweilově modelu se můžeme kochat Prahou, jak vypadala před více než stosedmdesáti lety. Nově se ale hovoří o druhém modelu Prahu, rovněž proto, že byl teprve nyní divákům zpřístupněn v celé své parádě, totiž interaktivním modelu Prahy, který je umístěn v Království železnic v pražském Andělu. Je to model v poněkud jiném měřítku: 1:1000, a rozloze: 114 metrů čtverečních, z čehož vyplývá, že modeluje podstatně větší oblast. Je záležitostí práce třicet let a sloužil původně nikoli „pro zábavu“, ale pro práci architektů. Dnes je model doplněn několika interaktivními prvky, kterými je možno dávat žadateli určitá zadání. A ještě dvě čísla. Začátek práce na něm spadá do roku 1975, a představuje Prahu roku 2000.

Modelování, to je na jedné straně záležitost projektů, které mají být v budoucnosti realizovány (platí to třeba pro klasický postup v sochařství, kde se plastika, než je zhotovena v definitivní podobě, realizuje zprvu v menších, v určitých měřítcích definovaných modelech), ale také jako záznam toho, co už je hotové. Jeden z důvodů tvoření zmenšených replik může být přiblížení originálů na jiném místě v jakémsi náhledu – tak se po celé Evropě vytvářely před dvaceti lety ony nejrůznější Mini-Evropy s významnými stavbami, jiný důvod – třeba u „autíček“, „angličáků“ – může být sběratelství určitých kolekcí, další může být názorná demonstrace nějakého jevu, didaktická záležitost škol a muzeí, a ještě jiný hobby, akcentující určitou zručnost – třeba letecké modelářství. A kdybych šel ještě dál – co představy o obrech a liliputánech, jak je máme doloženy ve všech kulturách. Proč tady jsou ony?

Vzpomínám si na docela zajímavou, zábavnou návštěvu objektu na kopci nad Bruselem nedaleko proslulého Atomia, který se jmenoval Madurodam. Bylo to někdy na počátku devadesátých let. Tenkrát jsem měl svou první videokameru, kdoví, kde ty záznamy jsou. I model Prahy je určitě poučný, já sám si alespoň u každého města představuju onu „konstrukci“, onu „myšlenku“, z níž se to či ono město rozvíjí, vytváří, proměňuje. Dokonce musím říci, že bez ní si neumím představit rozhodování o jeho budoucnosti. Dnes ovšem v tomto ohledu umíme řadu jiných věcí. Modelování v 3D formě ve virtuálním internetovém prostoru například. A to už jsme někde úplně jinde – i když ta podstata, důvod „proč“, zůstává.

http://www.langweil.cz/
http://www.langweil.cz/ http://www.praha.eu/jnp/cz/home/zabava/volny_cas/podivejte_se_na_prahu_z_vysky_dvou.html
http://www.madurodam.nl/en
http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/182830

 

Zpět