Genesis / I

07.06.2014 11:12

alba kultovní skupiny

From Genesis To Revelation (1969)

Zdroje se shodují v tom, že – na rozdíl od řady jiných kapel – debutové album je u většiny fanoušků ignorované či není kultovní, nemá znaky progresívního roku, ale spíš o pop-music pozdní beatové fáze. Triviální tříminutové písničky, jedna jako druhá, obalené v cukrové vatě smyčců. Zaujmou jednotlivosti, gospelový úvod Where The Sour Turns Sweet, na převážně poloakustické Genesis překvapivě zvučná, drnčivá kytara v In The Beginning, prostor ve Fireside Song, lehce bluesový akcent v The Serpent, ... prostě fragmenty. Opravdové kouzlo Genesis, tak jak je známe, budeme hledat na From Genesis To Revelation marně. (genesis.borec.cz, více tam). Dalo by se hovořit i o hráčských nepřesnostech, které dnes už vadí, ale nechci šťourat. Sběratelům paradoxně takřka nejvzácnější kousek v diskografii Genesis nesmí chybět.

https://www.youtube.com/watch?v=KOsNjJO-Ugk
https://www.youtube.com/watch?v=4IleP7L4WT4 (mono, zní paradoxně líp)
info:
https://cs.wikipedia.org/wiki/From_Genesis_to_Revelation
https://genesis.borec.cz/historie.htm

Trespass (1970)

Tohle je opravdu už jiné kafe. Jak říká komentátor poeticky (genesis.borec.cz), od prvních tónů je to zřejmé, „osamocený Gabrielův tklivý vokál, doprovodné tóny varhan, po pár vteřinách doslova vytrysklý gejzír plného soundu kapely. Máte pocit, že se ocitáte v rozkvetlé zahradě tónů, kde se můžete kochat krásou malých květů dvanáctistrun i mohutně rostlých kmenů hammondů.“  V tuhle chvíli si nicméně uvědomuju dvě věci. První, že už v tom prvním albu tohle všechno bylo, jenže neobjevené, skryté, a tedy neakcentované, nevypracované, bez využití způsobů, jak to vytáhnout ven, jak z toho udělat to kouzlo, napětí a krásu, zvuk a prostor. Druhou, jak se tímhle „jemným“ začátkem definuje celé to nové desetiletí, oproti šílenství hlučného nástupu elektrifikovaných kytar o dekádu dříve. Oproti řevu fanynek za dob beatlemánie je posluchač utišen, zaražen do sedadla bez dechu vnímá tu poezii (tak jsem taky poetický). A člověk odpustí i nějaké ty (např. rytmické) nepřesnosti v nahrávce, poslouchá všechny ty nápady, barvy zvuku, zapojení klasických hudebních nástrojů, psychedelické zkreslení hlasů etc.. (Další úvahy, např. některé shodné rysy s Jethro Tull, dalo by se na některé postupy přesně ukázat, a určitě i jinými kapelami té doby.)

Nejznámější poslední skladba, The Knife, s furiózním finale, byla v repertoáru na koncertech do roku 1981. Doplnil bych ještě jednou poznámkou, kterou jsem v recenzích nenašel (možná jsem nečetl pozorně). Právě touto skladbou, ale i předchozími, má album postupnou gradaci. Trochu mi to připomíná Ameriku u The Nice, už ten začátek Hammondek, a pak hlavně obdobnou úlohu.

Preludium velké klasické fáze, ovšem ještě bez Collinse a Hacketta. Album má všechny ingredience, které vyznačují nejlepší doby Genesis. Pohádková nálada. (Christian Rode na Babyblaue-Seiten).

https://www.youtube.com/watch?v=ONMSJREZkt4
info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Trespass_%28album%29 (v seznamu je chyba: White Mountain)
https://genesis.borec.cz/historie.htm (příslušná část)
https://www.babyblaue-seiten.de/album_1127.html (německy)

Nursery Cryme (1971)

Zatímco desetiminutovým monumentem The Knife album Trespass končí, stejně majestátní Musical Box následující elpíčko Nursery Cryme otevírá. (genesis.borec.cz). Mezi léty 1970 – 1975 získává kapela na vyrovnanosti a vyzrálosti, říká Ralf J. Günther v komentáři předchozího alba na Babyblaue-Seiten.  Na zmíněných českých stránkách je zajímavý popis alba (opravdu stojí za to přečíst), zaujala mě skutečnost, že se ve své době nedostalo do britských žebříčků.

Siggy Zielinski na Babyblaue-Seiten zmiňuje skutečnost, že je zázrak, že virtuózní hráč na bicí Phil Collins neskončil u Yes, nýbrž u Genesis (další virtuální propojení v historii a doklad určitých příbuzností), když Genesis hledali náhradu za Antony Phillipse a Johna Mayhewa (podíleli se ještě na předchozím albu Tresspass). Jednoznačně je highlight alba zmíněný Musical Box (potvrzují všichni recenzenti). Některé skladby jsou popovější, skvělá rocková věc je ještě The Return of the Giant Hogweed . – výrazný Gabrielův zpěv a vynikající instrumentální pasáže. Závěr: The Fountain of Salmacis  s melotronem a mytologickými výpůjčkami v textu. Zielinski hovoří o viktoriánském vyznění alba, které podporuje i obal Paula Whiteheada, ukazující hru v kroket s lidskými hlavami. Recenzent vyzdvihuje také lyrické momenty kytarového dua Hackett/Rutherford, magickou melodii a neobvyklý zvuk sól Hackettovy kytary, promyšlenou hru na varhany, melotron a klavír Tony Bankse a výrazné, přitom citlivé vstupy Collinsových bicích a zasněně bizarní texty charismatického Petera Gabriela.

Christian Rode: klasické období kapely – od Nursery Cryme (1971) do The Lamb Lies Down on Broadway (1974) - Peter Gabriel, Steve Hackett, Mike Rutherford, Tony Banks und Phil Collins. Nursery Cryme je přitom nejspíš nejvíce podceňované album, přitom se, třeba ve srovnání s Foxtrottem, nemá za co stydět. Pro některé recenzenty je dokonce právě ono tím oblíbeným albem.

https://www.youtube.com/watch?v=XJ-I0htgXYI (full album)
https://www.youtube.com/watch?v=JOBXERUd90Y (remasterované album, názvy skladeb jsou vepsány do obrazovky videa – do obrázku rozloženého obalu alba)

https://www.babyblaue-seiten.de/album_1392.html
https://genesis.borec.cz/historie.htm#cryme (příslušná pasáž)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nursery_Cryme (tracklist)

Zpět