Energie prvotní čáry / Miloš Šejn

Energie prvotní čáry / Miloš Šejn
Galerie moderního umění Hradec Králové
2. března – 27. května 2018

V hradecké Galerii moderního umění jsem dlouho nebyl, rozhodně ne po její unikátní rekonstrukci v letech 2014–2016, oceněné poté řadou titulů, nejvýznamnějším z nichž je Stavba roku 2017. Pozdně secesní budova, dílo Osvalda Polívky z let 1911–1912 s nepřehlédnutelnými plastikami Ladislava Šalouna, spojená v historii Hradce Králové se zrodem moderního bankovnictví, neboť byla jednou z prvních venkovských bank typu vídeňského bankovního domu Credit-Anstalt, který expandoval na začátku druhé poloviny 19. století do Čech a v letech 1868–1926  představoval v dnešní krajské metropoli tzv. Záložní úvěrní ústav, získala touto rekonstrukcí i svůj původní nádherný prostor interiéru, respektive co nejvýraznějším přiblížením se k němu naplnila jeho novou funkci, přičemž budově vrátila řadu původních určení architektonické dispozice.

Zevrubně tuto rekonstrukci architekta Pavla Tušla z královéhradeckého ateliéru 3Q Project oprávněně popisují stránky galerie, která měla – coby instituce – od svého založení 1953 jako Krajská galerie tehdejšího Královéhradeckého kraje pohnuté osudy. Sám ji pamatuji ještě z dob, kdy sídlila v areálu biskupské residence na protější straně Velkého náměstí, kdy zde pracoval po skončení studia na Filosofické fakultě UK v Praze jako historik umění a kurátor Miloš Šejn, prostřednictvím něhož jsem se zde setkal s řadou dalších osobností výtvarného umění, sochařem Vladimírem Preclíkem, jehož díla jsou dnes umístěna jako jeden z výstavních souborů (Galerie Vladimíra Preclíka) nového uspořádání Galerie moderního umění, historikem umění Jiřím Zemánkem, pozdějším pracovníkem pražské Národní galerie, a dalšími.

S historickým zlomem v listopadu 1989 souvisela restituce církevního majetku a přestěhování galerie do bývalé bankovní budovy a stejně tak i nové životní osudy Miloše Šejna, který se přihlásil do konkurzu na pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl v roce 1991 jmenován profesorem a v letech 1990–2011 působil jako vedoucí pedagog intermediálního ateliéru. Nyní, když jsem se na jeho pozvání vydal do Hradce Králové, vzpomínal, jak ještě před odchodem do Prahy byl jedním z těch, kdo stěhovali celou galerii na nové místo. Teprve, když jsem se naplno soustředil na věc, uvědomil jsem si, že Miloš Šejn je vlastně na této výstavě nejvýrazněji ze všech dvanácti vystavujících umělců spjat právě s institucí, pořádající tuto výstavu.

Na stránkách galerie je výstava Energie prvotní čáry s podtitulem Gesto, rytmus, pohyb v současném českém umění uvedena touto anotací:

Základní koncept výstavy vychází z volných ohlasů a inspirací východoasijskou kaligrafií v českém současném umění. Deset výrazných uměleckých osobností představí různé přístupy k tomuto tématu, akcentující především tělesné a pohybové vnímání energie obsažené v expresivním procesu „kaligrafické“ tvorby. Síla kaligrafické linky zde není přítomna pouze v projevech gestické kresby nebo malby, ale také v nejrůznějších konceptuálních přístupech nebo performance. Asi nejvýraznějším tématem je v tomto ohledu zachycení propojení lidské energie s přírodními procesy, jak to dosvědčují univerzálně pojata konceptuální díla Miloše Šejna, Pavla Mrkuse, Federica Diaze, Pavly Voborník Kačírkové či královéhradeckých autorů Jindřicha Maxe Pavlíčka a Milana Langera. Nejintimnější pocity a dynamiku lidského těla kresby a malby Margity Titlové-Ylovsky, Petra Pastrňáka, Karla Adamuse, Adély Součkové a světelné objekty Pavla Korbičky. Samostatnou kapitolu tvoří díla Jiřího Černického, jehož expresivní materiálová čára neotřelým způsobem odkazuje k historii západního i východoasijského umění a myšlení.

Miloš Šejn vystavil v prostoru čtvrtého patra, v němž se aktuální výstavy konají, některé práce, podobné těm, které mohli návštěvníci Galerie města Loun (GAML) vidět na výstavě Agara, Hommage a la Peinture v roce 2016 (4. – 4. – 31. 5.). Agara, tedy takto keltským názvem pojmenovaná řeka Ohře (na níž Louny leží a kde v jednom úseku jejího toku tyto práce vznikly), je na hradecké výstavě reprezentována obrazotextem, jak tento útvar autor nazývá, eponymním titulem Agara (akryl na plátně, 150x150, 2016). Také série kreseb z bloku, jejichž vznik byl zároveň zachycen outdorovou kamerou GoPro Hero (K4), je typově podobná těm, které vznikly několik měsíců předtím na břehu české řeky, realizovány jsou nicméně v Irsku. Mýtičnost lokality podporuje, stejně jako v předchozím případě název Oír Arran. Obojí, video i série listů autorské knihy z 17. 9. 2016, jsou dva výsledky umělecké aktivity, zároveň v metonymickém vztahu k jejímu originálu, k němuž odkazují (video jakožto její záznam, kresby jakožto posloupnost této aktivity. U vystavené práce pak byl ještě umístěn přepis textu, jehož sémiotika se váže k hlasu provázejícímu kresbu (či k obojímu zároveň) a který vedle kresebného záznamu a videozáznamu představuje, jak už v předchozí formulaci naznačeno, tři autentické vrstvy/složky téhož opusu:

va č č šú a vat t / ččččččččč u / tč / tče
tčen / čen / t t t / chchch / kch / t s uuúúú
/vak

Kontinuitu s celým Šejnovým dílem naznačilo doplnění vystaveného souboru zmíněných prací objektem nazvaným Čára, jejíž deskripci mi ještě autor v rozhovoru upřesnil: jedná se o bromostříbrnou emulzí na papíře aplikovaném na dřevě (střední pruh, vlastní „čára“) a latex (krajní černé pruhy) z roku 1991.  Instalace na protilehlých stěnách vytvořila šťastně v prostoru významově provázaný celek, reprezentující nejaktuálnější polohy Šejnovy tvorby.

Uspořádání všech částí výstavního prostoru v nejvyšším čtvrtém patře, „pod střechou“ s průhledy okolní architektury kolem volného prostoru ústředního, spojujícího pohledově všechna výstavní patra, a jejich vzdušnost, ale zároveň vytvořená (a několika panely dotvořená) „zákoutí“, umožnila rozčlenit expozici zajímavým způsobem ve vzájemných vazbách realizací jednotlivých umělců, vytvořit dominance určitých obsahů a bezprostřední souvislosti obsahově soumezných děl. V tomto ohledu se mi líbil „papírový“ soubor Karla Adamuse na opačné straně chodby než bylo umístění Šejnových prací, svou poetikou „vizuální poezie“, zvláště gestem znaku, i blízký Šejnově tvorbě, a poblíž pak videoinstalace Pavla Mrkuse, zajímavá o generaci mladším pohledem a utvářením, svébytným způsobem „energii prvotní čáry“ zpracovává Pavel Korbička, docent na FAVU VUT v Brně, Šejnův žák z AVU.

Pojednání celé výstavy, tj. i dalších umělců, by bylo třeba věnovat větší a detailnější pozornost, v tuto chvíli se omezím na konstatování, že k výstavě vyšel byť útlý, ale i graficky velmi pěkně udělaný katalog, zachycující mezi dominantami výstavy na titulní straně linie Agary či fotografii Federica Diaze. Na „druhé“ straně tříčlenně složené pozvánky, na straně první graficky podobné katalogu, je reprodukce jednoho obrazu Jindřicha Vlčka, „malíře ruských legií“, jehož výstava byla otevřena týž den jako Energie prvotní čáry. „Sibiřská anabáze 1. světové války a Hradec Králové očima malíře Jindřicha Vlčka“ je zároveň aktuálním příspěvkem stého výročí vzniku republiky, na nějž různé instituce reagují různým způsobem – tento je myslím veskrze vhodný.

To vše a mnohé další ozřejmila i samotná vernisáž obou výstav, postupně za sebou otevřených (jako první Energie prvotní čáry, jako druhá Jindřich Vlček), na níž postupně promluvily kurátorky výstav PhDr. et Mgr. Petra Polláková a Mgr. et Mgr. Klára Zářecká, Ph.D, a ovšem i ředitel Galerie moderního umění PhDr. Tomáš Rybička. Byli pozdraveni návštěvníci přítomní umělci, vysvětlena nepřítomnost Margity Tittlové-Ylovsky, která účast přislíbila, ale zamrzlo jí auto (to je rovněž přírodní kontext výstavy, v těchto dnech dosahovaly v zemi teplotní rekordy k minus 25 stupňům Celsia). Návštěvnost to nicméně nejspíš nijak neomezilo, řekněme „bylo plno“.

Z určitého odstupu je třeba konstatovat, že Galerii moderního umění v Hradci Králové se daří – ve srovnání s tou pardubickou, která má v současnosti problémy (v médiích jsem dokonce zaslechl o obavách její další existence) má kvalitní program, v němž ovšem tato výstava je, soudě alespoň podle některých vyjádření rovněž výjimečná (já sám ji čtu ještě v kontextu s brněnskou výstavou CS CONCEPTUAL ART OF THE 70s ve Fait Gallery). A tedy určitě stojí za to se sem vrátit.

Stránky Galerie moderního umění v Hradci Králové
https://www.galeriehk.cz/budova.html
Obě výstavy
https://www.galeriehk.cz/vystavy-soucasne.html
https://www.galeriehk.cz/kvety-touhy-a-zla-ze-sbirek-galerie-moderniho-umeni-v-hradci-kralove-p1503473780.html

Záložní úvěrní ústav v Hradci Králové v letech 1868-1826, rigorózní práce PhDr. Jiřího Fialy na FFUK Praha 2008
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/57804 

Miloš Šejn
https://www.sejn.cz/biografie

Karel Adamus
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/karel-adamus-68088
https://www.dox.cz/cs/vystavy/karel-adamus-10-poems-pictures

Pavel Mrkus
https://osobnostroku.triodon.com/pavel-mrkus-2012
https://mrkus.ixode.org/

Konceptuální umění 70. let v brněnské Fait Gallery
https://www.faitgallery.com/current-and-upcoming/events/243.html