Eliška Rožátová

Mezi výtvarníky vystavujícími v rámci Sklářského sympózia Vysočina 2012 v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě mě zaujalo několik výtvarníků. Nejvíc Eva Rožátová. Ve „skle“ se příliš nevyznám, za život jsem viděl pár výstav, proto tady v tuto chvíli ani nechci rozebírat můj pohled na tento obor, chcete-li vkus. Jméno Eva Rožátová jsem zahlédl poprvé, pokusím se najít si nyní informace, abych si potvrdil, zda ukázky z díla, které jsem viděl, odpovídají tomu, co si myslím o autorce. Byť vím, že toto spojení vůbec nemusí takto fungovat. V Glassrevue v roce 2003 najdeme článek Hlava plná mraků, rozhovor Marie Kohoutové se sklářskou výtvarnicí. Na XI. mezinárodním sklářském sympóziu, které se konalo 4. – 7. 10. 2012 je její stručný portrét. Z obojího si lze učinit elementární představu.

Eliška Rožátová především není autorkou, jejíž dílo by bylo úzce vymezeno tvorbou s materiálem skla v onom „tradičním“ sklářském významu. Absolventka Střední průmyslové školy v Železném Brodě a VŠUP u profesora Libenského a profesora Kaplického má širší rozpětí tvorby, patří k ní obrazy, kresby, její věci se výrazně váží k architektuře, jak i ona sama říká v jednom rozhovoru, kde hovoří o vitrážích, které mají zvláštní charakter, protože samy o sobě jsou „skleněné“, ale zároveň se vztahují k celému prostoru architektury. Vitráže mají v díle Elišky Rožátové významné místo, u nich můžeme zmínit i skutečnost, kterou můžeme pociťovat i v jiných jejích pracích, totiž výrazný duchovní rozměr, náboj či přesah „za“ vlastní výtvarné řemeslo. Což samozřejmě není přesně řečené, protože právě obojí, ono transcendující i ono materiální/materiálové, je velmi úzce propojeno. To, co nám na mysli, se ovšem také projevuje tím, že u prací Elišky Rožátové bychom marně hledali jakékoli „dekorativní“ či ornamentální prvky (v onom smyslu „přidaných“, vlastně nefunkčních elementů), které mi tak vadí u některých prací v oblasti uměleckého řemesla, či „estetizujícího“ designu. Naopak je u Rožátové mnohdy výrazná poloha takřka minimalistická, alespoň v onom významu působivosti základních vyvážených prvků, hmotových proporcí a odstínů barev (vím, že ono slovo minimalistický může spíše zavádět, mám na mysli spíš onen dojem, jakým působí obrazy Marka Rothka). Anebo jednoduše řečeno, alespoň ten zlomeček, který jsem viděl z díla autorky, vystavující a zastoupené v prestižních galeriích po celém světě, ty skleněné tvary na jedné malé ploše, jsou prostě nádherné.

Stránka fotogalerie expozice skla v Horácké galerii, ukázky z díla Evy Rožátové
https://www.horackagalerie.cz/index.php?nid=8046&lid=CZ&fn=photodetail&oid=2943632&pid=1557968&cc=PHOTOIMG&ci=0&ei=-32
https://www.horackagalerie.cz/index.php?nid=8046&lid=cs&oid=1557968

Jiné odkazy
https://www.igsymposium.cz/rozatova-cz
https://www.glassrevue.com/news.asp@nid=2020.html