Edward Elgar / Houslový koncert

02.09.2017 20:48

Koncert pro housle a orchestr b moll op. 61 patří k dílům anglického skladatele, které se čas od času objeví na repertoáru světových houslistů. Není možná tak známý jako třeba Brahmsův, Dvořákův, Čajkovského či Mendelssohnův, abych vyjmenoval ta nejznámější romantická díla tohoto formátu, ale s tím prvním bývá někdy srovnáván. V recenzi Milana Bátora, komentující podání Elgarova houslového koncertu Guy Braunsteinem na loňském (2016) Janáčkově máji je to formulováno následovně:

Elgarův houslový koncert nepatří k dílům, jež se poslouchají snadno. Komplikovaná forma a dramaticky vyostřené hudební plochy první a druhé věty mají blízko k Brahmsovu houslovému koncertu, ovšem přinášejí melodicky méně výraznou hudbu.

recenze nahrávky Hilary Hahn  v čas. Muzikus – Petr Veber
Houslový koncert Edwarda Elgara, z přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století, je přece jen dílem o něco tradičnějším, především díky subjektivnosti své lyriky a bohatství emocí. Sólistka zde nachází ve všech mnohdy zasněných a převážně přemítavých klidných větách dokonalé vcítění. Neprezentuje se zde jako prázdná hvězda, ale jako umělkyně, která ví, o čem je život a co vše se může odrážet v hudbě. Vedle koncertu Albana Berga je tento v průvodním slově nazván asi nejintimnějším ze všech houslových koncertů.

Komplikovanost díla, věnovaného německému houslistovi, ve své době velice populárnímu, totiž Fritzi Kreislerovi, je zřejmá hned v první ze tří vět, kde skladatel vynáší hned pět hudebních témat. Koncert má tři věty – Allegro, Andante a Allegro molto. K této komplikovanosti je v protikladu intimita druhé věty, a s ní zase kontrastuje technická náročnost věty třetí (rychlé pasáže, skoky, dvojhmaty, trylky etc.). A pak tu je neobvyklý rozsah, který se bez několika minut blíží celé jedné hodině (pro srovnání, Čajkovského houslový koncert trvá zhruba pětatřicet minut, podobně Sibeliův, Dvořákův něco přes půl hodiny, snad jen Beethovenův se Elgarovu délkou trvání blíží). Nu, stačí si některé ty výkony poslechnout, třeba i u jiných interpretů, k nimž patří např. Pinchas Zukerman, Albert Sammons, Nigel Kennedy či Hilary Hahn.

Info
https://operaplus.cz/houslista-guy-braunstein-exceloval-na-janackove-maji/
http://www.casopisharmonie.cz/recenze/edward-elgar-ralph-vaughan-williams-koncert-pro-housle-a-orchestr-h-moll-op-61-the-lark-ascending.html

Nigel Kennedy, BBC, Paul Daniel
https://www.youtube.com/watch?v=3mcU89l2r38
Hilary Hahn, Londýnský symfonický orchestr, Sir Colin Davis
https://www.youtube.com/watch?v=9rCVW_4qwRY
Albert Sammons, New Queen's Hall Orchestra conducted by Sir Henry Wood, 1929
https://www.youtube.com/watch?v=_NG8B7w_14Q (1. věta)
https://www.youtube.com/watch?v=QRAmnicZpBM (2. věta)
https://www.youtube.com/watch?v=Li60qCJh8HY (3.)
Itzak Perlman, Chicagský symfonický orchestr, Daniel Barenboim

https://www.youtube.com/watch?v=Xjx7nNuSX-M

 

Zpět