Dušan Jurkovič

Držel jsem v knihkupectví na hlavní ulici v Luhačovicích v rukách onu pěknou knížku, ale musel jsem zvážit, že 1) vážila určitě přes kilo a kufr mám jen jeden, 2) stála přes tisíc korun, 3) mám problém s místem pro každou další knihu, kterou přinesu domů. To, že je ve slovenštině, mi zas až tak nevadí. Tož si ji aspoň pořádně prolistuju.
Znovu si uvědomuju, že spoustu těch staveb znám, hostinec Peklo u Náchoda, tam jsem byl před pár lety na výletě na jednom hudebním soustředění, křížovou cestu na Hostýn, a pak samozřejmě právě práce v Luhačovicích. Tady je ale ta jeho hlavní práce, dnes Jurkovičův dům nádherně a citlivě rekonstruovaný, byť svoje kouzlo měl už na tehdejší můj první pohled, když jsme Luhačovice navštívili někdy tuším v polovině osmdesátých let při pobytu na Moravě. Lituju jen, že kompozice oněch  ostatních budov na Lázeňském náměstí, komplex rozmáchlé pozdně normalizační architektury nerespektuje daný prostor a tak nějak podivně zasahuje (částí kolonády) do prostoru Jurkovičovy stavby. Prolezl jsem si celý dům, zakuklený za lázeňského hosta, a opravdu to stojí za to.
Vodoléčebné lázně už v tak dobrém stavu nejsou, ostatně mimo sezónu jsou zavřené, a kdoví jestli ne i v samotné sezóně. Na nich je patrný zub času. Zdalipak se využívá sirný pramen, který je vyveden právě na jedné z obou budov toho komplexu v závěru lázeňského prostoru.

Pozoruhodné jsou i dvě vily v Pražské čtvrti. A nakonec si myslím, že dost podstatný je i ten stylotvorný impuls, který je patrný na architektuře v celých Luhačovicích, ono spojení lidových prvků (které zde mají i samy výraznou tradici, srv. např. Václavikova vila v Pozlovicích) se secesí (arts and crafts), jak to formulují všechny charakteristiky Jurkovičovy tvorby. Ostatně není to jen záležitost Luhačovic a nejspíš ani ne bezpodmínečně lázní. Napadají mne širší kontexty, např. kdysi slavný hotel Perun v Hejnicích (nedaleko lázeňského místa Libverdy, kde jsou rovněž tyto prvky patrné). Neznám patřičnou architektonickou terminologii, ale jde např. o podpěrné konstrukce střechy, přesahující stěnu domu, balkony či lodžie. Dokonce v Jičíně by se pár takových domů našlo.

Smysl pro řešení detailu (a nemusí to být onen pověstný „ornament“, později strohými konstruktivisty a funkcionalisty, ale ostatně už v té době vysmívaný a proklínaný, např. Šaldou) je výrazný i na zobrazeních v propagačních materiálech. Mám před sebou knížečku Luhačovice / Jurkovičův dům (už tam byla jen v ruštině) s obrázky řešení oken a uvědomuju si, že i zábradlí, které vede podél říčky protékající areálem, je stylově odvozeno od Jurkoviče. V knížečce je přehled i staveb, které jsem nezmínil, např. Sluneční lázně, Hudební pavilón, vila Vlastimila, či objekty, které se nepodařilo realizovat.

Z jiného materiálu (pěkné „skládačky“), mohu přepsat text o dnešní lázeňské nabídce, který ji charakterizuje takto: Hotel Jurkovičův dům se nachází v samém srdci lázní u lázeňské kolonády, v malebném parku s prameny a fontánami. Rozsáhlá rekonstrukce zachovala domu ráz lidové secese architekta D. Jurkoviče i jeho původní krásu. / I ty nejnáročnější hosty uspokojí luxusní ubytování v pokojích vybavených dobovým nábytkem, minibarem, televizí a telefonem. / V hotelové restauraci jsou podávána jídla domácí i mezinárodní kuchyně, samozřejmostí je nabídka dietních a vegetariánských jídel. K posezení zve i útulně zařízený lobby bar či letní terasa. / Z lázeňských procedur hotel nabízí masáže, koupele perličkové a relaxační s přísadami léčivých bylin, mořských řas nebo exotického ovoce, ošetřující zábaly těla, oxygenoterapii a aromaterapii. Jedinečným zážitkem je přírodní uhličitá koupel v původní „zlaté vaně“ ve stylově zařízené lázeňské kabině. K relaxaci mohou hosté využít také vyhřívaný bazén s masážním programem, whirlpool nebo saunu. / Hotelovým hotsům jsu k dispoici služby recepce, směnárna, přístup na internet a kadeřnictví. Pobyt v lázních zpestřují představení v Lázeňském divadle, zábavné programy, kolonádní koncerty, tenis nebo turistika.

To není nadnesené, ani ono tvrzení o nejnáročnějších hostech. U Vincentky jsem potkal Jana Přeučila s Janou Hruškovou, pěkně jsme si popovídali o jejich někdejším vystoupení na jičínském pohádkovém festivalu a překvapilo mě, že si Jana vzpomněla na fotku, kterou ona dělala v herecké šatně – „máte přece fotku s Jeníkem“. Mistr slova (myslím, že u něj je tento u některých jiných herců mnohdy nepatřičný výraz z jiné doby, přiléhavý), mě pak upozornil na nové webové stránky a desáté výročí jejich divadla.

Ale zpět k Jurkovičovi. Promítám si ony intenzívní duchovní síly, které souvisí s jeho tvorbou: Vídeň, tehdy vyzařující ideje secese, Jožka Úprka a lidové umění, Jiří Mahen v Brně, Josef Maria Olbrich a jeho stavby v Darmstadtu (rovněž jsem ono sídliště, kousek od Svatební věže, Hochzeitsturm, kdysi navštívil), všechny obsahují svým způsobem cosi integračního a integrálního, shrnujícího a zahrnujícího prvky v syntéze jednoho celku. A pak ty přesahy – nejen secese, ale i art déco či dokonce funkcionalismus – to ovšem pak už jinde a jindy (později). V Luhačovicích je právě ona nejzřejmější podoba, pro jednoduchost nazývaná secesní, podoba, podepřená ovšem myšlenkou slovanských lázní, tj. konkrétního obsahu, velmi úzce spojenou se svou dobou. Každého teď nejspíš napadne – už podle toho slova „slovanská“ – Alfons Mucha. No ovšem, to je ovšem – kriticky vnímáno – spojeno s celou řadou dalších otázek. Takže bych to připomenul, nicméně tímto směrem dál nekomplikoval. Spíš se pokusím vyhledat pár kontextuálních obrázků, než na web dopravím i vlastní dokumentární fotky, které jsem v Luhačovicích pořídil.

Předtím ale přece jen – poslední úvaha. Před rokem jsme s částí rodiny prošli, myslím dost důkladně, prakticky všechny práce Antonia Gaudího v Barceloně (kromě Guel parku, takže všechny domy – casa jsme viděli. Myslím, že Jurkovičovy stavby jsou v mnohém srovnatelné s katalánským umělcem. Podobnost vkládání idejí do veřejných staveb (byť Jurkovičovi nebylo dáno stavět velkolepé chrámy), ale především právě v obytných prostorech. Materiály, detaily, prostupování jednotlivých prostorů, barvy a světlo – u Gaudího kontext přírody, u Jurkoviče lidové architektury. Dejte si ty dvě fotky obou architektů vedle sebe a uvidíte.

Odkazy
Zmiňovaná kniha
Daniela Bořutová: Architekt Dušan Samuel Jurkovič. Slovart Bratislava 2009. Grafická úprava Braňo a Martin Gajdošovi, fotografie I. Kostroň a d., 384 stran.
https://www.academiaknihy.cz/architekt-dusan-samuel-jurkovic.html
https://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-dusan-jurkovic-dgw-/p_architekt.asp?c=A110206_172231_p_architekt_wag

Práce v Luhačovicích
https://www.luhacovice.cz/page/1707.stavby-dusan-jurkovic/
Dušan Jurkovič
https://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1an_Jurkovi%C4%8D
https://www.stavebni-forum.cz/cs/article/11814/dusan-jurkovic-architekt-urbanista-pamatkar/  

fotky/obrázky
Matildenhöhe Darmstadt
https://www.pbase.com/bauer/art_nouveau_in_darmstadt
Hejnice, hotel Perun
https://www.ct24.cz/regionalni/25677-hejnicky-hotel-perun-neprosel-ani-ctvrtou-drazbou/
další stránky
https://www.vychodni-morava.cz/letos-se-jezdi-k-nam/13973/