Devátá symfonie Dmitrije Šostakoviče

Devátá symfonie Dmitrije Šostakoviče
díla ruské moderní hudby

Devátá symfonie Dmitrije Šostakoviče Es dur, op. 70 vznikla v posledních letech války, 1944 a 1945. Podobně jako u předchozí symfonie se jedná o pětivěté dílo v klasické sonátové formě. Plány rozvíjel autor už na jaře 1944. Původně neměla být pouze instrumentální, ale měla obsahovat i sbor. S vítězstvím Rudé armády nad Hitlerem sílil tlak na skladatele, aby po symfoniích válečných napsal symfonii „vítěznou“. K tomu přibyla skutečnost, že Stalinův kult osobnosti v těchto letech opět zesílil a bylo očekáváno heroické dílo. Dodatečně pak hrála úlohu skutečnost, že číslo „devět“, které od Beethovena mělo v symfonické tvorbě mimořádný význam, dodatečně zvýšilo tlak požadavku i na Šostakoviče. Skladatel nakonec vytvořil zcela jiné dílo, než původně plánoval. Celou pětivětou skladbu napsal během třech měsíců, dokončil ji v srpnu 1945, 3. listopadu pak byla premiéra s Leningradskou filharmonií, kterou řídil Jevgenij Mravinskij.

Použitím tóniny Es dur se chopil opravdu heroického východiska, prostředky, které použil, byly nicméně až učebnicově příkladné použité podle modelu beethovenovského díla, jaký se ovšem v průběhu devatenáctého století zcela rozpadl. Některé komentáře hovoří až o stupidních hudebních prvcích, například stupňování finále do cirkusového pochodu na místě, kde by mělo být heroické finále. Určitě tady hraje svou úlohu tak charakteristická ironie skladatele. Navíc celá symfonie je extrémně krátká, celá trvá pouhých pětadvacet minut.

Dirigent Mravinskij nazval novou symfonii "radostným povzdechen úlevy ... práce směřuje proti filistrovství/přízemnosti, která je karikaturou samolibosti a nabubřelosti, touhy usnout na vavřínech." Toto prohlášení bylo pravděpodobně pokusem chránit skladatele od kritiků, kteří stále čekali na velkou Devátou. V svědectví Solomona Volkova autor cituje Šostakoviče: "Chtěli majestátní Devátou ... Ale když vyhrál válku proti Hitlerovi, [Stalin] se začal nafukovat jako žába do velikosti vola, a teď jsem měl napsat zbožnění Stalina. Prostě jsem nemohl ... Moje tvrdohlavost mě stálo draho. "(Je ovšem třeba poznamenat, že Volkov byl později obviněn, že si většinu citací skladatele sám vymyslel.)

Ať už byly Šostakovičovy motivace jakékoli, byl v roce 1948, spolu s jinými významnými skladateli, jako byl Prokofjev, odsouzen za „zvrácený formalismus“. Psal díla oslavující ruský režim až do Stalinovy smrti v roce 1953, kdy teprve pomalu docházelo k politickému tání.

Skladba má pět částí, poslední tři se hrají bez přerušení.
   1. Allegro
   2. Moderato
   3. Presto
   4. Largo
   5. Allegretto - Allegro

https://de.wikipedia.org/wiki/9._Sinfonie_%28Schostakowitsch%29
https://www.barbwired.com/barbweb/programs/shostakovich_9.html
https://www.youtube.com/watch?v=IfJ7ijBBtyM