Dálkové pochody

26.03.2011 23:14

Na začátku šedesátých let jsme je považovali jako jeden z projevů oživení. Proměna, která se v oblasti volného času (jehož větší množství bylo už samo o sobě tématem úvah) udála, měla řadu podob. Nové modely aut (Škodovky), stanování, budování kempingů, oživování turistických tras, vydávání turistických průvodců atd., to jen, co nějak souvisí s turistikou. Nevím, do jaké míry byly tzv. „dálkové pochody“, které se na nejrůznějších místech u nás rodily jak houby po dešti, také pojmem v zahraničí. Přitom mají výlety do přírody i putování toho či onoho druhu samozřejmě svou velmi pozoruhodnou historii – v různých zvláště evropských zemích, zatímco onu podobu pěší turistiky, jak ji známe dnes, tedy turistiky organizované, můžeme v jiných kontinentech vidět až teprve po druhé světové válce. Ostatně i u nás doznala turistika v mnohém zásadní změny – i když ona spolková podoba, jakou má u nás, je ve svém principu vlastně zachována v podobných vymezeních.

Dálkový pochod byl zprvu chápán jako poměrně náročný fyzický výkon, vzhledem k obvyklé délce trasy nad padesát kilometrů. Byly dokonce i trasy dlouhé sto kilometrů, což už je míra svým způsobem srovnatelná s maratonem v běhu. Wikipedie uvádí, že prvním organizovaným dálkovým pochodem u nás byl pochod Tlupí stovka, který vedl z Čechtic do Prahy, a konal se 1. června 1963. Na stránce o dálkovém pochodu se uvádí i kdysi nejpopuárnější pochod Praha – Prčice, a stejně tak několik dalších jednotlivých akcí podobného charakteru. Vedle tohoto vymezení je celá řada masově organizovaných pochodů/výletů, které probíhají prakticky každý týden v turistické sezóně. Jsou vypsány například na adrese www.dalkovepochody.cz. Vzhledem k tomu, že dnes už neexistuje centrálně organizované sportovní hnutí, stěží je možné získat jakýkoli úplný přehled o tom, kolik vlastně je nejrůznějších akcí po celém území České republiky.

Tématem, kterým by stálo za to se – i v souvislosti s předchozím řečeným – zabývat, a které každý výletník nejspíš velmi dobře zná z vlastní praxe, jsou informace, které získáváme dnes na internetu. Bezpočet webových stránek, orientovaných na turistiku vcelku, její jednotlivé oblasti, regiony, samotná místa, na služby, které s turistikou souvisí atd. Pojďme se tedy pokusit porozhlédnout se po tomto prostoru.

Webové stránky o dálkových pochodech z prvního výběru jsou dejmetomu tyto:
http://www.dalkovepochody.cz/
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1lkov%C3%BD_pochod
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pochod_Praha-Pr%C4%8Dice
http://www.praha-prcice.cz/
http://pochody.qex.cz/pochodprahaprcice/historiepochodu.html
http://k100.ddmvrchlabi.cz/
http://dalkovepochody.cz/ps.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Beskydsk%C3%A1_sedmi%C4%8Dka
http://www.beskydskasedmicka.cz/2011/
http://pochod.vyskovnice.cz/
http://www.5bv.cz/
V cizině je neznámější tato švýcarská stovka:
http://www.100km.ch/index.php?option=com_content&view=article&id=4&Itemid=2&lang=de

Nejznámější, zmíněný pochod Praha-Prčice byl poprvé odstartován ve stejném roce jako Rumcajs, tedy 1966. Ve srovnání s Jičínem se liší koncepce tratí. Zatímco v Jičíně je start a cíl na tomtéž místě (na Valdštejnském náměstí), v tomto pochodu se vychází z různých míst (jsou uvedeny na příslušných stránkách) a cíl – Prčice – je společný všem 22 současným tratím. Rovněž křivka počtu účastníků je podobná tomu v Jičíně (viz článek o Rumcajsovi), absolutní čísla jsou pochopitelně jiná (největší počet účastníků, skoro 34 tisíc, je více než trojnásobný ve srovnání s tím v Jičíně,  datum – 1981 – se liší o rok). Zatímco na začátku devadesátých let rovněž počet zúčastněných chodců poklesl, v současnosti se vyšplhal k neuvěřitelným takřka dvaceti tisícům.

Rovněž nejznámější „stovka“, Krakonošova Stovka, se zrodil v tomtéž roce 1966. Vycházelo se z Vrchlabí přes Žalý, Mísečky do Harrachova, přes Voseckou boudu, Vysoké kolo, Špindlerovku, Luční boudu na Sněžku, dále přes Pomezní boudy, Malou Úpu do Pece pod Sněžkou a konečně přes Černý Důl zpět do Vrchlabí. (ofic. stránky) Ze statistik na stránkách vyplývá rovněž, že se v průběhu let měnilo místo startu, zatímco první rok to byla sokolovna, druhým rokem DDM, pak mezi nejrůznějšími místy „letiště“ a jiná místa, v poslední době je to opět DDM Pelíšek. Podobně jako u předchozího, nejznámějšího pochodu Praha-Prčice, se první, nejdelší trasa (v případě Praha-Prčice 70 km, zde tedy 100 km), postupně rozšiřuje o další trasy, zde tedy o padesátku a později ještě o pětadvacítku. Novinkou letošního pochodu je, že je kvalifikačním pochodem pro pochod Ultra-Trail du Mont-Blanc.

Brněnský pochod Vokruh vokolo štatlu mně zaujal koncepcí, která je v něčem trochu podobná mé představě o cykloturistické trase okolo Jičína. Je to totiž uzavřený „okruh“, který lehce míjí či prochází na několika místech okrajem města. Samozřejmě je podstatně větší než onen jičínský, počet lokalit, kterými prochází je rovněž pochopitelně podstatně vyšší. Webové stránky s humorem Brnu vlastním popisují poměrně zevrubně (účast např. jmenovitě) celou historii akce, která se koná od roku 1995 (nultý ročník) a trvá tedy patnáct let. Celá záležitost je ve srovnání s předchozími komornější, počet účastníků se nepočítá na desetitisíce, ale na stovky.

Zatímco brněnská akce má charakter vysloveně přátelského setkání, Beskydská sedmička je naopak formulována jako ultimativní závod/přechod, totiž Mistrovství ČR v horském maratonu. Na stránkách má časo-počitadlo, kolik ještě vteřin zbývá do startu, dynamický webdesign atd. Hlavní údaje říkají, že se startuje ve Frenštátě pod Radhoštěm ve dvou disciplínách, SPORT a HOBBY s rozdílnými parametry, totiž 87 km a převýšení 5302 metrů na jedné straně, na druhé 83 km a převýšení je 4821 metrů. Časový limit 30 hodin. Více nebudu vypisovat, na stránkách je vše pro zájemce podrobně vypsáno.

Poslední věcí, kterou zde okomentuju, je srovnání počtu dálkových pochodů dnes s dobou jejich vzniku.  V době, kdy se chodily první ročníky s Rumcajsem nebo Praha-Prčice, se daly dálkové pochody spočítat na prstech. V osmdesátých letech nicméně se staly opravdu masovou záležitostí (proto také mohly být počty účastníků v takové výši), vzpomínám si, jak jsem v jednu chvíli proklel celé tohle chození, když jsem viděl, jak si ti turisté vlastně nevšímají vůbec toho, kudy jdou, a vlastně celou dobu hovoří jen o tom, kde už byli a kam půjdou příští týden. Dnes už se na tyhle věci dívám už poněkud smířlivěji, když oceňuji – v době vyhroceného individualismu – každý projev lidské vzájemnosti, a když si říkám, člověče, vždyť tě taky bolej nohy a chceš si ulevit. Zatímco jsem před těmi třiceti lety v Tatrách všem utekl přes hřebeny a šel sám mezi mraky zpátky do údolí. Na zmíněných stránkách dálkových pochodů je zřejmé, že dnes každý týden se konají  tři či čtyři, někdy i více pochodů (je to různé, také to trochu zkresluje skutečnost, že jsou zde zaznamenány občas i běhy, a rovněž pochody v zahraničí, ale jen některé).

A přece jen ještě jedna věc. Chtěl jsem to původně napsat už v tom prvním článku o Pochodu s Rumcajsem. Sklonil jsem hlavu před tou organizací. Rozpis, kde jsou které kontroly, kdo kde bude, kdo co připraví, o co se postará, následně uklidí atd. atd. Všechno v rámci čirého nadšení pro věc, ze srdce, které je u těch lidí viditelné, když s nimi hovoříte. Společenství a vzájemnost, jak to má být.

 

Zpět