Cestou literární tramvají

Tak ovšemže jsem to s tím nabubřelým titulem přepískl. Ale aspoň je to autentické, protože tohle bude jakási crossover glosa, vzniklá jednou z náhod onoho „zdvojování“, o kterém jsem se už několikrát zmiňoval, zdvojování vycházející z „konkrétní iracionality“, kdy vzniká spojnice jinak nesouvisejících věcí na základě okamžitého dění. Takže to nemá být studie o „tramvaji v literatuře“, jakmile jsem napsal název příspěvku, mě ale hned jeden titul napadl, totiž Tramvaj do stanice touha Tennessee Williamse, autora, u nějž mě vždycky fascinovalo už množství zdvojení písmen v jeho jméně. Někdejší inscenace jeho díla v Činoherním klubu se stala legendou.

Mně se při čtení několika knížek českých autorů, vypůjčených převážně v reakci na letošní Lipský knižní veletrh, sřetězil motiv tramvaje zajímavým způsobem. V podvědomí se objevil už předtím, naplno jsem si to nicméně uvědomil až v knize Ivy Pekárkové Multi kulti pindy jedný český mindy, kde se na straně 161 hovoří o „partičce“ kapsářů, kteří kradli v tramvaji v Michli a Nuslích. Takřka anekdotická situace (řidič ohlásil ve chvíli, kdy se ve voze zloději znovu objevili, „Upozornění pro cestující! Právě projíždíme zónou častých kapesních krádeží.“) se od Pekárkové, kde řidič tramvaje nějakým způsobem na situaci reaguje, liší u Jaroslava Rudiše, v jehož románu Potichu řidič tramvaje Petr, jenž svoje zaměstnání bere tak trochu jako náhodu osudu a rozhodně pro řízení tramvaje není zapálen, jen přihlíží – navíc s erotickým podtextem – aktivitě Rumunečky, rovněž tramvajové kapsářky. (U Rudiše, spisovatele, který léta sbíral jízdní řády, by ovšem byla spíše náhoda, kdyby v knize žádný dopravní prostředek nebyl. Nicméně ona krádež k tomu…) A když půjdu po vláknu knih, do jejichž čtení jsem se pustil, dostanu se k románu Druhé město. Tam je ve středu celého příběhu alternativního lidského sídla fialová tramvaj, v níž mizí lidé. Jde tu tedy taky tak trochu o krádeže, jenom ne portmonek, ale přímo jejich majitelů, elegantně řečeno.

Dobrá, tak bych to pro tuto chvíli mohl uzavřít. Ovšem – dohledávám ještě něco v knize Ivy Pekárkové. A nastojte (hezký výraz, v aktuální češtině dávno nepoužívaný), předsádka knihy má fialovou barvu.