Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti

Roark Bradford / Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti, Starej zákon a proroci

Před několika měsíci jsme byli v Divadle Alfa na divadelním představení s názvem Královský poker aneb Černošský pánbůh a páni Izraeliti. Mám dojem dokonce, že jsem tady někde přičinil poznámku (nebo jsem jen o tom uvažoval, už nevím). V každém případě mi už ve chvíli, kdy jsme se do toho divadla vydali, tanul na mysli černošský folklór a vše co s tím souvisí. Určitě staré desky s blues a gospely, pak také Langston Hughes, kterého jsem znal někdy od šedesátých let a znovu si pak přečetl, když jsem mapoval všechny možné souvislosti se songy Voskovce, Wericha a Ježka v Osvobozeném divadle, kde blues mělo (stejně jako v celých Čechách) zvláštně vyhraněnou podobu. Nu a po onom divadelním představení, které bylo skvělé herecky, muzikantky i scénaristicky, zkrátka po všech stránkách, mi z nějaké hromady vypadla originální knížka Roarka Bradforda. Nemyslím teď v originálním jazyce, tedy v angličtině, nýbrž knižní předloha onoho divadelního představení. Převypravované příběhy z Bible, zajímavým způsobem (mohl bych to trochu rozebrat, jestli na to bude příležitost). Knížka ležela na hromádce, tak jsem dnes do ní alespoň nahlédl. A pak se podíval na internet, kde jsem zjistil, že v českém kulturním prostředí má zajímavou historii. Překládal ji už Haškův současník Josef Mach, (já mám doplněný překlad Machův, edice z r. 1986), namluvil ji Jan Werich a jednou z jejích interpretací je ta Dismanova rozhlasového dětského souboru v úpravě a režii Z. Bartoše (1998).

Také v anglosaském světě má kniha své osudy. Dvě originální knihy, z nichž pochází český překlad, totiž Ol' Man Adam an' His Chillun. (Harper & Row. 1928) a Ol' King David an' the Philistine Boys. (Harper & Brothers. 1930), respektive první z nich, byla předlohou divadelní adaptace Marca Conellyho (1890-1980), dramatika, producenta, herce a básníka, nositele Pulitzerovy ceny za drama, s názvem The Green Pastures (1930), která byla posléze i v roce 1936 zfilmována (režie Marc Conelly a William Keyghley).

O autorovi knihy, Roarku Bradfordovi, najdeme něco informací na webu i v češtině.  Něco málo přidám i z jiných zdrojů. Roark Bradford je americký povídkář a novelista (1896 – 1948). Pocházel z významných rodů amerického Jihu, měl deset sourozenců. Studoval na University of California, během světové války se stal prvním důstojníkem pobřežního loďstva, byl dvakrát ženat, z rodného Tennessee se přestěhoval do New Orleans, kde pracoval v novinách Times-Picanyune. Literární práce, které získaly ohlas, vytvořil ve třicátých a ranných čtyřicátých létech minulého století. Během druhé světové války byl nasazen v U.S. Naval Reserve Bureau of Aeronautics Training, po válce, v roce 1946 přijal místo hostujícího lektora na Tulane University v New Orleánsu. V době jeho úmrtí byly jeho knihy velice populární. Později se nicméně ozvala řada negativních kritik, které autorovi vytýkaly povýšenectví a zobrazení černochů v jejich portrétech ponižující. Já sám si myslím, že je to nesmysl. Vnímáme-li Bradfordovy knihy v kontextu stylu, jakým jsou napsány, je zřejmé, že jde právě o určitou stylizaci. Jestliže líčí černošské ženy jako svárlivé (každou chvíli se ocitá nad hlavou ubohého muže váleček na nudle) a mnohé příběhy z bible interpretuje zcela svébytně jako například výsledek opilství jejich protagonistů (Noe se například na palubě ožral a čtyřicet dní potopy prospal), jedná se o nadsázku podobnou té, jakou nalezneme v českých pohádkách o hloupé ženě, která neumí držet jazyk za zuby, či naopak o troubovi, který vyměňoval hroudu zlata tak dlouho, až mu zůstala jehla, kterou nakonec ztratil. Jestliže v Bradfordových knihách Pán Bůh rozpráví s ostatními lidmi jako lidská osoba, jejíž aktivity mají povahu takřka kejklířských výkonů (mám na mysli všechny ty „zázraky“, které vykonává), umím si představit, že to může naštvat nějakého rigorózního amerického teologa, ale je to podobné, jako když v Podkrkonoší Pán Ježíš chodil s potrhlým a vyčůraným ševcem v českých pohádkových vyprávěnkách. A jestliže se hovoří na jednom místě o tužce a papíru, aby vzápětí padla poznámka, že v tu dobu ještě nebylo ani jedno z toho vynalezeno (podobné legrace se dějí hned na začátku, kdy ještě žádný svět nebyl, ale události se líčí s „lidovou“ logikou, jako by byl (viz text. ukázka dole), je jasné, že takovou knížku může kritizovat jen ten, komu zcela chybí smyslu pro humor.

https://chara99.wz.cz/referaty/cestina/bradford_roark/roak_bradford_cernosky_panbuh.htm o knize
https://www.ceskaliteratura.cz/translat/bradford.htm / ukázka text

https://www.kosmas.cz/knihy/125496/cernossky-pan-buh-a-pani-izraelite-starej-zakon-a-proroci/ obálka, anotace

https://divadla.kdykde.cz/cinohra/plzensky/29736___kralovsky-poker-aneb-cernossky-panbuh-a-pani-izraeliti v Divadle Alfa
https://www.divadloalfa.cz/

Dismanův rozhlasový dětský soubor
https://cs.wikipedia.org/wiki/Disman%C5%AFv_rozhlasov%C3%BD_d%C4%9Btsk%C3%BD_soubor

Roark Bradford
https://www.databazeknih.cz/autori/roark-bradford-5027
https://en.wikipedia.org/wiki/Roark_Bradford

Originální knihy
Ol' Man Adam an' His Chillun. Harper & Row. 1928
Ol' King David an' the Philistine Boys. Harper & Brothers. 1930

Divadelní hra a film Marca Conellyho
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Green_Pastures_%28film%29
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Green_Pastures_%28film%29
https://www.imdb.com/title/tt0027700/

Úžasná logika zázraků, které dělá Pán Bůh v Bradfordově knize:

Na světě nebylo vůbec nic, poněvadž žádný svět ještě nebyl. A nikde nebylo nic a každý den byla neděle. A v pozadí stál Pán Bůh a měl každý den kázání od rána do večera. Vyjímaje sobotu, kdy všichni chodili jíst smažené ryby.

Slunce Pán Bůh vytvořil proto, že malí cherubínci zmokli, když udělal oblohu a pršelo z ní a „každý z nich stál po kolena ve vodě a třásli se zimou“, takže by mohli nastydnout a potřebovali osušit a zahřát. Stáli po kolena ve vodě, ačkoli ještě nebyla stvořena země. Ta byla stvořena proto, že Hospodin archanděla Gabriela vybídl, aby začal kopat příkopy a drenáže, jenže ten namítá, že to nepůjde, „poněvadž nemáme, kam bychom tu vodu odvedli“. A když stvořil Pán Bůh Adama, vyptává se ho:

„Jaké jest jméno tvé rodiny?“
„Já, prosím, nemám žádnou rodinu,“ řekl Adam.
„Ó jé,“ řekl Hospodin, „to se musí změnit. Nechci, aby mi na farmě pracovali svobodní lidé. Ti pořáde běhají za ženskými a přijdou pak ráno pozdě do práce a při práci jsou nevyspalí.“

Je nabíledni, že všechno směřuje ke stvoření Evy.

Nu a ještě jedna ukázka, jak vzniklo Desatero.

„Sedni si a vezmi si tužku a papír a budeš psát stanovy, já ti je budu diktovat,“ řekl Pán Bůh.
„Papír, prosím, není ještě vynalezen a tužky taky ne,“ ozval se Mojžíš. „ A následovně nemám ani papír, ani tužku.“
„Well, tak si vezmi nějaký placatý kámen,“ řekl Pán Bůh, „a vyškrabeš stanovy perořízkem do kamene.“
Mojžíš se tedy sehnal placatý kámen, vytáhl z kapsy nůž, a Pán B“h mu začal diktovat stanovy.
„Hospodine,“ zvolal Mojžíš, když došli asi k třetímu paragrafu, „to se mi zdá nějak povědomé, vždyť ono to zní jako desatero božích přiázání.“
„No vždyť taky to je do posledního puntíku desatero božích přžikázání, co by to jiného mělo být?“ odvětil Pán Bůh. „Tak jen nemluv a škrábej dál, co ti říkám.“