Cannibal holocaust / Kanibalové

Filmy za hranicemi…

Hrůzostrašné příběhy se vyprávěly odedávna, doba baroka byla jedním z jejich prvních vrcholů. Ve filmu byly jedním z prvních žánrů vůbec (v německém expresionismu Kabinet doktora Caligariho
hororový film z roku 1920 (premiéra), Nosferatu, symfonie hrůzy (Nosferatu, Eine Symphonie des Grauens) o dva roky později (1922) ^Pzn.1. V šedesátých letech pak přišla nová vlna s filmy Psycho, Ptáci či Jáma a kyvadla (povídka E. A. Poea). A potom – Mlčení jehňátek, další úroveň, kultovní film, o němž bylo mnohé napsáno.

Mezi těmito filmy hraje v mnohém ohledu prim film v italsko-kolumbijské koprodukci z roku 1980 s originálním názvem Cannibal Holocaust, u nás uváděný pod názvem Kanibalové. Antropolog profesor Harold Monroe (Robert Kerman) cestuje do amazonské džungle hledat tým ztracených mladých filmových dokumentaristů. Alan Yates (Carl Gabriel Yorke), Tina "Faye" Daniels (Francesca Ciardi), Jack (Perry Pirkanen) a Mark (Luca Barbareschi) se vydali do džungle, aby tam nafilmovali snímek o údajných kmenech, které provozují kanibalismus. Monroe dokonce najde u jednoho místního kmene filmovou kameru týmu, hned vedle zbytků lidských kostí. To, co vidí nafilmované při cestě zpět do New Yorku, přesahuje všechny hranice představivosti…

Konec sedmdesátých let a začátek osmé dekády představoval zvláštní fázi v rozvíjení filmových námětů – do kin se vrhla druhá velká vlna zombies, nesčetné odvozené podžánry ukazovaly lidské násilné činy v celé jejich hrůznosti a i velká studia se odvažovala zpracovávat látky, které měly charakter extrémní násilnosti a prvky ponižování (tzv. exploitation-filmy), subverzívnosti apod. Hovoří se například o seriálu Deathwish nebo exkuze Al Pacina v homosexuální scéně ve filmu Cruising. Italové hnali tuto tendenci ale až do extrému v krátkodeché, nicméně kontroverzně diskutované fázi kanibalských filmů, které uváděli ochránce mládeže do varu. Tento žánr inicioval v roce 1972 film Umberta Lenziho Vymítač kanibalů Il Paese del sesso selvaggio (Mondo Cannibale), ale rozjel se pořádně teprve ve filmu Ultimo mondo cannibale (Mondo Cannibale 2 – Ptačí člověk), který byl inscenován o pět let později Ruggerem Deotadem. Základní struktura příběhu všech těchto filmů je táž. Někdo se ztratí v džungli a dostane se do spárů místních kmenů, které provozují kanibalismus. Ti, kteří se vydají je hledat, jsou rovněž sežráni a poslednímu jednomu dvěma zbylým se podaří uprchnout.
Velkou roli v tomto vývoji hrají tzv. „mondo-filmy“, jejichž název je odvozen od snímku Mondo cane, natočeného v roce 1962 Italy Paolem Cavarou, Francem Prosperim a Gualtierem Jacopettim. Mondo cane znamená česky Psí svět a mělo původně čtyři pokračování (číslované římsky, tedy v úhrnu pět filmů) a posléze rozšíření mimo italské hranice v celé řadě amerických filmů, v jejichž titulech se objevují slova jako „neuvěřitelné“, „bizarní“, „infamie“ (ostudnost)  atp. Fascinující, odporné, na zvracení – to jsou atributy dějů, které zaznamenávají násilné činy proti zvířatům, zvláště v asijské oblasti. Zákazníci si například v restauraci vyberou v kleci psa, který je pak pro ně připraven k obědu. V Nové Guinei jsou při kmenové oslavě ubita tlustými dřevěnými klacky ubita prasata tak, že je mlátí do hlavy, až jsou mrtvá, kousky masa se pak hážou z věže hladovým příslušníkům kmene.

Vrchol těchto filmů je pak právě v Kanibalech, nazývaných později „matkou všech kanibalistických filmů“.

Pzn. 1 Viz také článek
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/nemecky-film/

https://www.horror.cz/hororove-filmy/clanek_cannibal-holocaust-1979_1/
https://www.senseofview.de/review/65

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zombie
https://en.wikipedia.org/wiki/Mondo_cane

exploitation /
Žánr nepřikrášleně prezentující a vyžívající se v různých druzích fyzického i psychického mučení, jež mučitelé páchají převážně na bezbranných osobách a to čistě pro zábavu. Výrazným motivem je často také motiv pomsty týrané oběti jejímu mučiteli.
https://www.studna.net/modules.php?name=Topics&id=56

Umberto Lenzi
https://www.csfd.cz/film/5883-vymitac-kanibalu/
https://www.csfd.cz/tvurce/2982-umberto-lenzi/