Borodinovo kvarteto & Claudi Arimany

Borodinovo kvarteto & Claudi Arimany
České doteky hudby 2014

Obecní dům – Smetanova síň, 2. ledna 2015, 19.00
Borodinovo kvarteto (Rusko)
Ruben Aharonian – 1. housle
Sergej Lomovskij – 2. housle
Igor Naidin – viola
Vladimír Balšin – violoncello
Claudi Arimany – flétna (Španělsko)

Prvním koncertem roku 2015 v letošním ročníku MHF České doteky hudby bylo vystoupení prestižních evropských umělců, Borodinova kvarteta z Ruska a španělského, přesněji katalánského flétnisty Claudi Arimanyho.

Borodinovo kvarteto je nejen ve své zemi legendární soubor, který představuje celou jednu kapitolu kulturního života v Rusku. Vlastně po několik generací, v tomto roce bude slavit jubileum sedmdesáti let své existence. Jeho zakladatel, violista Rudolf Baršaj byl na Moskevské konzervatoři také žákem Dmitrije Šostakoviče v oboru skladba, jeho a Prokofjevovy skladby později upravoval, koncertoval společně s klavíristou Svjatoslavem Richterem a houslistou Davidem Oistrachem, s violoncellistoui Mstislavem Rostropovičem a houslistou Leonidem Koganem hrál v triu. Když po válce Baršaj zakládal Borodinovo kvarteto, měl být Rostropovič jeho členem, nakonec to ale byl V. A. Berlinskij, s Richterem kvarteto nesčetněkrát vystupovalo a s Šostakovičem mělo i nadále velmi úzký kontakt, skladatel s nimi konzultoval při komponování kvartetů, jejichž komplet pak kvarteto nahrálo.

Dnešní obsazení Borodinova kvarteta je pochopitelně jiné. Zakladatel Baršaj jej opustil v roce 1953, tedy ještě v době, kdy mělo původní název, totiž Moskevské filharmonické kvarteto (pro dnešní jméno se umělci rozhodli v roce 1955). Po dlouhou dobu pak byl posledním žijícím zakladatelským členem zmíněný V. A. Berlinskij (do roku 2007, v roce 2008 zemřel). Primáriem – po zakládajícím Rostislavu Dubinském a Ukrajinci Michailu Kopelmanovi – je od roku 1996 Ruben Aharonian, který se narodil v lotyšské Rize, je ale – jak lze tušit z jeho jména – Armén (v roce 1981 se stal ředitelem Národního komorního orchestru Arménie).

Soubor, který má své jméno po jednom ze zakladatelů ruské komorní hudby, byl jedním z prvních hudebních těles, které koncertovalo mimo Sovětský svaz, v roce 1955 v tehdejší Německé demokratické republice, poté u nás (např. v roce 1982 se Svjatoslavem Richterm na Pražském jaru). Po rozpadu Sovětského svazu pak zintenzivnilo svou koncertní činnost na západě – u nás na začátku devadesátých let, ovšem ještě v obsazení  Michail Kopelman - 1. housle, Andrej Abramenkov - 2. housle, Dmitrij Šebalin – viola, Valentin Berlinskij – violoncello, tedy s jinými hudebníky než jsou ti, kteří přijeli do Prahy na tento koncert ČDH. Lze tedy říci, že v současném obsazení v Čechách Borodinovo kvarteto hrálo opravdu poprvé.

Pátým sólistou koncertu je španělský/katalánský flétnista Claudi Arimany, jeden z nejprestižnějších sólistů své země, nejvýznamnější žák Jeana-Pierra Rampala. Tuto skutečnost uvádíme také proto, že Rampal spolupracoval s celou řadou českých umělců, především s Milanem Munclingerem a jeho legendárním souborem Ars rediviva. Ani Arimany nekoncertuje v Čechách poprvé, naposledy to bylo v loňském festivalovém ročníku na koncertu Pohádkami k Vánocům ve Smetanově síni.

Večer byl dramaturgicky rozdělen na skladby evropského klasicismu v první části a na ruskou klasiku v části druhé. V té první na jevišti vystoupil s Borodinovým kvartetem právě Arimany, zatímco po přestávce hrálo kvarteto samo.

Pro Luigiho Boccheriniho, Toskánce z hudební rodiny, představovala komorní hudba, a zvláště ta pro smyčcové nástroje, podstatnou část jeho díla, neboť jakožto violoncellista založil vlastní kvarteto, s nímž jezdil po Evropě. V úvodu zazněl Kvintet G dur G 423 pro flétnu a smyčcový kvartet, jeden ze šesti flétnových kvintetů (G 419 – 424). Je to autorova charakteristická skladba, oplývající lehkostí modulací, melodickou kreativitou či jak ještě by bylo možné jeho styl pojmenovat – francouzský houslista Jean-Baptiste Cartier, skladatelův současník prý pravil, že když chtěl Bůh promlouvat k lidem, činil tak prostřednictvím děl Haydnových (s ním byl Boccherini často srovnáván), když chtěl ale sám poslouchat hudbu, rozhodl se pro Boccheriniho.

A poté – znáte tu melodii, o níž hovoří Antonio Salieri na začátku Amadea, když vysvětluje páterovi, který k němu přišel do jeho cely, jaký je rozdíl mezi průměrnou hudbou, jako je ta jeho (podle konceptu Schafferovy divadelní hry, kterou Miloš Forman zfilmoval, realita byla poněkud jiná) a hudbou, která je vtělením geniality, kterou byl obdařen Mozart od Boha? Náhle se zjevuje zázrak, z nebeských sfér se snášejí líbezné tóny…  To je právě pomalé Adagio z „Gran partity“, Kvintetu B dur K 379a (361) pro flétnu a smyčcový kvartet. A v podání Claudi Arimanyho a Borodinova kvarteta jsme měli právě ten pocit, o kterém mluvil Salieri.

Stejně tak musely být posluchačům povědomé některé melodie, které zahrálo Borodinovo kvarteto po přestávce.  Určitě to bylo Nokturno (Notturne), tedy lyrická třetí věta, Andante v tříčtvrťovém A dur, ze známého druhého smyčcového kvartetu D dur Alexandra Borodina, kterou si interpreti z kvartetu vybrali, stejně tak jako druhá věta Čajkovského prvního Smyčcového kvartetu D dur, op, 11, předepsaná jako Andante cantabile, opakující téma i v posledních taktech do úplného ztišení (Čajkovského kvartet byl ovšem na programu celý). Vytříbenost podání, ušlechtilý zpěvný tón prvních houslí, za nímž druhé nikterak nezaostávají, a barevný souzvuk, který zvláště vyniká sametovostí v dialogu violy a violoncella, je u ruského souboru unikátní, cítíme i závazek tradici. Umělci nesázejí na strhující, bouřlivý projev, nýbrž na maximální kultivovanost tónu – alespoň tak se mi to jevilo v tomto koncertu a také řečený výběr skladeb (např. volba Notturna) tomu napovídá.

Druhá polovina koncertu ve Smetanově síni byla tak v rámci celého festivalu svým způsobem i předzvěstí již tradičního závěrečného tématu festivalu 6. ledna, pojmenovaného Ruské hudební klenoty. Letos tento koncert, na němž v podání festivalového orchestru „České doteky“ zaznělo rovněž jedno dílo P. I. Čajkovského (Smyčcový sextet d moll, „Souvenir de Florence“, op. 70) vymezoval podtitul „Přátelství Dvořák – Čajkovskij“.

Jan K. Čeliš / leden 2015
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH