Bardolino ve Valdštejnské loggii
16.07.2018 12:27Bardolino ve Valdštejnské loggii
pátek 13. července 2018
Málem jsem to prošvihl. Když jsem prohlížel programy Prodloužených víkendů v Jičíně a Valdštejnského imaginária a zahlédl v nich „Bardolino music“, říkal jsem si, tak to nějaká shoda v prvním slovu jména a teprve nahlédnutím do webových stránek si potvrdil, že se nejedná o rozšíření názvu v kontextu „alternativního“ konceptu Jirky Vydry, kastelána Valdštejské loggie, ale o vlastní úpravu/rozšíření jména z někdejšího Bardolino. Vlastně jsem se na to Pavla Fischera nezeptal, ale vysvětluju si to kontextem vyhledávání v Googlu, které vám vyhodí při zadání nejdříve ono italské město v provincii Verona, stejně tak jako mně už kdysi, když jsem se poprvé blíže orientoval, o koho že se to vlastně jedná.
Tyhle hudebníky sleduju už několik let, vlastně jako prvního jejich vedoucího, houslistu, zpěváka a moderátora koncertů Bardolina, poprvé jsem se s ním setkal ale v jiné sestavě, totiž ve skvělém orchestru České doteky, sestaveném ze sólistů a kvartetních hráčů, který jsem slyšel na zimním pražském festivalu České doteky hudby, později na Dvořákově festivalu na zámku Sychrov a možná ještě víckrát v různých kontextech, a komentoval a dokumentoval i fotograficky, stejně jako (vlastně později) samotné Bardolino, jejichž báječnou muziku jsem si užíval poprvé tuším v synagoze v Hořicích v jejich janáčkovském projektu.
K právě řečenému následují dvě logická vlákna. Se zmínkou o orchestru České doteky souvisí, že Pavel Fischer byl primáriem Škampova kvarteta, a ti s Ivou Bittovou natočili album Leoš Janáček / Moravian Folk Poetry in Songs (mám je tu dokonce tady někde po ruce). Ten okamžik jsem ale už živě nezachytil a Škampovo kvarteto poznal až v době, kdy Fischer už nebyl jeho primáriem a kdy se zrodila nová formace, která, jak si teď dávám dohromady, vlastně slaví deset let své existence (Bardolino bylo založeno 2008).
Nyní jsme se tedy – konečně – mohli setkat s Bardolino music i v magickém prostoru Valdštejnské loggie, a
Jana Procházková – zpěv, Pavel Fischer – housle, zpěv, Margit Koláčková – violoncello, zpěv, Jakub Jedlinský – akordeon a Camilo Caller – perkuse
zahráli skladby z projektu "Kolem světa za 80 minut".
Internet mi ukazuje, že muzika sklízela úspěchy na podzimním turné v Holandsku, a mně se, právě v kontextu toho, kde se koncert realizoval, s určitou naléhavostí vrací otázka po stylovém označení hudby Bardolina, kterou jsem vždy zaháněl pod sílou zážitku z hudby samé, který naopak zahání úvahy o „škatulkách“, které se v tu chvíli jeví zbytečné. Etnická hudba to, alespoň dle běžných definic, kdy onu hudbu provozují příslušníci onoho etnika či národa, není (V titulku Telefonotéky na Vltavě z 25. května 2017, kterou moderoval Otakar Svoboda, se uvádí „etnické kořeny z různých koutů“), kořeny mají hudebníci české či přesněji moravské až na Camilla Callera, u něhož jsou peruánské (narodil se ale v Praze). S pojmem alternativní hudba mám v českém prostředí určité problémy ohledně profesionality (ovšemže je i řada skvělých kapel, nedávno jsem třeba slyšel Vložte kočku) a Bardolino sem zařadit nelze právě vzhledem k oněm kořenům, které alternativa většinou radikálně opouští (či odmítá), navíc se, v kontextu se zrodem pojmu v undergroundu, „nezávislé hudby“ či new wave v 70., popř. v 90. letech pohybujeme spíše v oblasti hudby nových technologií, zatímco hudebníci Bardolina mají tradiční (byť mikrofony ozvučené) nástroje, sám Pavel Fischer pak v Loggii uvedl, jak hudba Bardolina vznikala a kam se posunula, totiž na pomezí klasické hudby a s východiskem profesionálního hudebního vzdělání (a zopakuju ještě léta se Škampovým kvartetem), a od tradičnější podoby moravského folklóru k podobám novějším. A co world music? Nu, myslím, že se vrátím k tomu, že tyto úvahy opravdu nejsou podstatné, i když: přece jen je tu jedna důležitá věc, totiž skladatelský vklad Pavla Fischera (muziku upravují ale i ostatní), který ony původní zdroje integruje do podoby jakýchsi bardolino-symfonií, které jsou jedinečné v obou smyslech toho slova (nezaměnitelné a skvělé). Nebo, řečeno s uvedenou Telefonotékou (a pak se to ale týká nejen hudby, ale i provedení na jevišti): Jsou zajímaví, strhující a ojedinělí.
„Kolem světa za osmdesát minut“ je samozřejmě fór, narážka na jednu z nejznámějších Voyages extraordinaires Julese Verna, byť s vnořeným odkazem na délku vystoupení a zároveň ujištěním o tom, že se nebudeme akademicky nudit, což diváci ale pochopí tak jako tak už po prvních tónech. Kromě toho nebývá zvykem zahrnout do svého zorného úhlu tolik různých zemí a regionů, což s sebou nese také i žánrové kontexty, například u americké hudby bluegrass, u hudby židovské různost možných lokalit, neboť je rozšířena též „po celém světě“ (v našem případě Polsko a Španělsko), stejně tak jako u hudby cikánské (u Bardolina z Rumunska a Ruska, jestli se nemýlím), a tak bychom mohli pokračovat. Tak jako u Verna jsou tedy jeho cesty objevné, jsou poznáním, i na koncertu Bardolina si mohl posluchač odnést nejen zážitek, ale i nějaký poznatek, představu o nových kontextech. Přidejme ještě poznámku, že tahle muzika má dva zdroje, totiž archivy a zároveň bezprostřední zkušenost ze zemí, které Bardolino procestovalo a kde se s originální podobou té které hudby mohlo setkat.
Zeptal jsem se hudebníků, zda měli čas alespoň nadechnout se atmosféry při výhledech nad místem, kde hráli a zpívali, a alespoň nastínil skutečnost, že se na tomto místě protínají kosmické síly (Keplerovy horoskopy pro Valdštejna, orientace loggie v krajinných a zároveň hvězdných osách atd.) a že tyto kosmické vibrace určitě svou hudbou rozezvučeli. Pavel Fischer mi odpověděl, že ještě ve čtyři hodiny učil na workshopu Suzuki, takže do Valdic přijeli na čas. Nahlížím do programu na události FB, houslový workshop pořádá Česká Suzuki asociace a Škampovo kvarteto v prostorách HAMU / Hudební a taneční fakulty AMU na Malostranském náměstí, Škampovo kvarteto zde uskutečnilo 14. července (tj. den po koncertu Bardolina ve Valdštejnské loggii) koncert s programem z děl Josepha Haydna, Antonína Dvořáka a Pavla Fischera.
Propojení tedy, jak vidno, pokračuje (na fotce ještě vidím, že Škampovci vyměnili violistu), má mysl vytváří nezbytně řady, kladu vedle sebe Rudolfinum, kde jsem Bardolino slyšel s Ivou Bittovou v lednu tohoto roku, a Valdštejnskou loggii, dva chrámy, každý z nich s jiným zlacením (ten valdštejnský se slunečním), a je tu ještě jedna řada (řada kontextu loggie), kterou mi vybavuje zapadající Slunce na terase loggie při někdejším koncertu Michala Pavlíčka a Načevy (Dvořákův festival 2011), Bardolino music (13. července 2018) a Iva Bittová v rámci prvního World Festu na podzim (7. – 9. září 2018). To by nevymyslel ani Kepler.
Odkazy
https://valdstejnskalodzie.cz/news/640/132/pa-13-7-20-00-BARDOLINO-MUSIC
https://vltava.rozhlas.cz/bardolino-etnicke-koreny-z-ruznych-koutu-5732774
https://www.jicin.org/redakce/index.php?rok=2018&mesic=5&den=31&lanG=cs&detail=55576&subakce=events&xuser=
https://www.facebook.com/events/381405229002812/
———
Zpět