Alissa Nutting / Tampa

Před padesáti lety by takovýto text, veřejně vydaný, byl u nás nemyslitelný (vzpomínám si, jak ostře byl kritizován Bohumil Hrabal za použití slov, které pouze mírně překračovaly hranice spisovného jazyka, snad se jednalo o slovo kurva), před takřka sto lety (myslím na dobu meziválečnou) byly texty s daleko méně explicitními popisy sexu vydávány v soukromých tiscích, bibliofiliích (tři ročníky kultovní Erotické revue v letech 1930 až 1933). Záměrně uvádím český kontext, na který recenze románu americké spisovatelky Alissy Nutting Tampa neupozorňují. Ovšemže Nabokovova Lolita, s níž je román srovnáván, vyšla naopak právě v roce 1955, byť byla rovněž tématem vzrušených kontroverzí, podobně jako i Tampa, u níž se podobné označení, tentokrát „nejkontroverznější kniha roku“ v USA opakovalo, i když z poněkud jiných tematických důvodů, nicméně pro týž druh překročení kulturních konvencí či tabu.

A první věta knihy, „Celou noc před nástupem do školy jsem strávila na své straně postele v bdělé smyčce vzrušení, bezhlasé masturbace.“ pravděpodobně zběhlejšímu čtenáři důrazem na urputnost posedlosti, jíž hlavní postava románu, středoškolská učitelka češtiny Celeste Priceová propadá, připomene Portnoyův komplex Philipa Rotha, který židovského amerického spisovatele proslavil z podobných důvodů jako všechny právě uvedené knihy. A ovšemže historie boření a posouvání hranic v tabuizovaných oblastech života, tedy zvláště těch sexuálních, je v novodobé literární historii daleko starší (to je trochu paradoxní formulace, ale nezapomeňme třeba na předchozí otevřenost v době renesance), jestliže jako průlom je považováno dílo markýze de Sada, především jeho Sto dvacet dnů Sodomy.

Ale stejně tak, jako právě u tohoto díla (a rovněž i u některých jiných zmíněných) nejde jen o erotiku a sex nebo přesněji o obscénnost (to je rozdíl, a v tomto ohledu je zřejmě Sadova kniha nepřekonaná), nýbrž o aspekty související, morální a etické (zfilmování de Sadova románu Pierem Paolem Pasolinim s názvem Salò aneb 120 dnů Sodomy z roku 1975, je umístěno do fašistické Itálie, takže nejde jen o libertinství). Proto má také pravdu jedna kritika, když odmítá podobnost s filmem (zfilmované podoby jsou přímo příznačné pro tuto oblast literatury) Padesát odstínů šedi (kniha E. L. James, film USA 2015, režie Sam Taylor-Johnson) a jiná (jiné), když přidávají do srovnávané řady knihu a film Americké psycho (kniha Bret Easton Ellis, v originále 1991, film 2000 USA/Kanada, režie Harry Marron).

Při trochu nepozorném čtení totiž člověk přehlédne (nebo v rámci vstřícnosti vůči románové postavě, kterou by přece chtěl „mít rád“) některé rysy hlavní hrdinky a vnímá její posedlost sexem prostě jako úchylku, větší než obvyklou míru živočišné energie, což může (alespoň pro mužského čtenáře) být dokonce přitažlivé. Orientaci na mladší partnery než je ona sama pak si člověk s jen trochu liberálnějším smýšlením zpočátku rovněž snaží chápat, tolerovat, omlouvat (každý podle svého nastavení vnímání), věkový rozdíl mezi partnery už dávno není tuhou zvyklostí, kdy by partner musel být starší (myslím, že zhruba na začátku devadesátých let to bylo u nás mediální téma, kdy extrémní byla distance svatby ženy s mužem o padesát let starším). Ale pozor! Tady je to – zaprvé – obráceně, starší je žena, a za druhé – a to je důležitější – se jedná o pedofilii, přesněji řečeno (pedofilie sama o sobě přece není trestná, jde o sexuální orientaci) o nezákonné chování, sexuální styk s osobou pod hranici stanovenou zákonem, a navíc, a to je snad nejdůležitější, zneužívání postavení, v němž se hlavní „hrdinka“ (kontext mě to slovo nutí dát do uvozovek) nachází.

Myslím si, že je důležité velmi přesně rozlišovat jednotlivé zmíněné úrovně, i když nakonec stejně nejpodstatnější bude emoce, kterou příběh vyvolá. A tato emoce spočívá v tom, že si čtenář uvědomí naprostou absenci citu Celeste, kterou prozrazuje autorka sice už od počátku (racionálními postupy predátora, který si vytřídí nejvhodnější oběť a hledá nejvhodnější instrumenty, jak se dostat ke svému cíli, aby zároveň nebyl prozrazen, což svědčí o tom, že si je celého kontextu věci vědom), v ději se nicméně postupně v konfrontacích s jednotlivými situacemi ozřejmuje, že sexuální uspokojení učitelky je jediným cílem, kterému podřizuje veškeré své jednání (včetně opatření si manžela, kterého nemiluje, ale který jí zabezpečí podmínky atraktivity atd.), a dokonce že nemiluje ani ty čtrnáctileté chlapce, s nimiž spí a kteří jsou do ní (zvláště ten první, Jack, Boyd to přece jen bere více jako hru) zamilovaní.

Tato rovina, dojít s maximální vypočítavostí a za každou cenu uspokojení své sexuální záliby, se pak „natvrdo“ (pro toho čtenáře, který třeba stále ještě otálel s jasným úsudkem) vyhrotí v okamžiku, kdy nepomůže Jackovu otci, kterého mohla zachránit, když ten podlehne při spatření sexuálního aktu svého syna s jeho atraktivní učitelkou, po které sám touží (aby zamezila v situaci pro ni nebezpečné nežádoucí rozuzlení, totiž v podezření, že má s chlapcem poměr, svede otce už předtím), infarktu (rafinovaně zamezí i Jackovi, aby svému otci mohl pomoci). V ten okamžik si uvědomíme rovněž to, že děj se posouvá od jedné problematické situace k další a další, až se celá pečlivě vystavěná konstrukce (Celeste přesně určí, jak a kde se mohou s Jackem, později Boydem scházet, jak bude fungovat speciální komunikace k tomu určenými mobilními telefony s jediným číslem atd.) zhroutí.

Stane se tak v okamžiku, kdy Jack, který přistihne učitelku, o níž se naivně domníval, že jej miluje, s druhým chlapcem a nešťastně jej v návalu emocí zraní. A je to druhý zmařený život, za nímž už následuje policejní vyšetřování a soud.

Česká recenze na webových stránkách www.literarni.cz shrnuje to, co bychom mohli souhrnně nazvat „vztahovou stránku“ příběhu, tedy onu složku, která se týká samotných osob v něm jednoznačně, a na druhé straně zároveň postihuje druhou, přinejmenším jeho stejně závažnou významovou vrstvu, totiž vnímání příběhu „mimo jeho samotné protagonisty“, tedy jednoduše řečeno společenskou:
Tampa je román o sexuální deviantce, bezcitnosti a také o tom, že když jste krásní, máte v mnoha ohledech život jednodušší, i když sexuálně a psychicky zneužíváte čtrnáctileté chlapce. Pokud máte platinovou hřívu, nebesky modré oči a nádherné tělo, soud vám zkrátka leccos promine

Není zcela podstatné, že román Alissy Nutting vychází ze skutečného případu čtyřiadvacetileté Debry Lafave, který spisovatelku inspiroval k napsání románu. Ten samozřejmě vytváří kontext čtení, nastavení čtenářské obce vůči tématu, o tom, že jde zřejmě obecně o žhavé téma i u nás, svědčí i množství bohatých reakcí i na českém internetu, podstatné je vposledku nicméně samotné dílo, záměrně tuto souvislost, s níž přicházejí komentáře často hned v prvních větách proto uvádím až nyní. Ovšemže vztah ke skutečnosti (nakonec komentovaný u každého literárního díla, které se zařazuje na hranici mezi dvěma krajními polohami fiction - dokument) je důležitý (a důležitý může být naopak dopad díla na skutečnost, vzpomeňme třeba na Sinclairovy Jatka), a i zde spisovatelka dává i nepřímo najevo, že pro ni je významné položit zmíněné otázky, jimž se i já ještě budu věnovat, když situuje příběh do města Tampa. To je jméno amerického velkoměsta, třetího největšího na Floridě, k němuž těsně přiléhá právě městečko Temple Terrace, v němž se udál příběh Debry Lafave, předloha k románu Alissy Nutting.

Obhájce uvádí v soudním procesu, podobně jako to bylo použito ve skutečném případě, že taková krásná žena nemůže přijít do kriminálu: „Lidi, co vypadají jako já, nejdou do vězení.“, říká Celeste (s. 187), advokát tento moment rafinovaně zabuduje do obhajoby, když říká, „s ohledem na svůj vzhled by se má klientka stala ve vězení terčem zvláště nepokrytého sexuálního násilí a obtěžování. Při její kráse ji nelze jen tak vřadit do vězeňské populace.“ (s. 188), přestože atraktivita není relevantní aspekt pro vinu či nevinu, jak namítá obžaloba, „v naší společnosti se v trestním systému nepoužívá škála založená na atraktivitě“, (s. 188). Obhajoba dokonce zpochybňuje, že by chlapcům bylo nějak ublíženo, když se zeptá chlapce, zda ho nutila, aby se s ní miloval (žalobci neunikne pozitivní významový akcent slova „milovat se“ a odmítá jej, „milovat se není přijatelné označení pro zločin znásilnění,“ obhájce tedy přeformuluje otázku, zda byl „pohlavní styk“ byl „konsenzuální“ – „přál jste si to?“ (vše s. 206).

I autorka přiznává, že právě skutečnost, jak se společnost stavěla k celému případu („Chlapec nebyl vnímán jako oběť, vždyť sex s krásnou učitelkou představuje téměř odměnu“, říká zmíněná recenze), byla motivací k napsání románu. Výsledek soudního procesu v románu, totiž čtyřletá podmínka v probačním režimu (tedy domácí vězení) je z hlediska toho, jaké škody tato žena napáchala, nepřijatelný (byť by byly souzeny pouze sexuální delikty a nikoli dva mrtví, jakkoli se onen druhý případ, přinejmenším neposkytnutí pomoci, u soudu probíral).

O tom, že Celeste Priceová je bezcitný psychopat, jímž nepohne v nejmenším to, že je příčinou „psychické devastaci nevinného zamilovaného chlapce“ (jak to formuluje citovaná recenze), si čtenář jistě už dávno uvědomil. A pokud by se tak nestalo, nenechává nás na pochybách skutečnost, že když byla propuštěna na svobodu, nijak se nekála, neprošla jakoukoli očistou, nikterak se neproměnila (na rozdíl od čtenáře, který mohl dříve či později prozřít) a nic si neuvědomila, naopak zůstala při svých bezohledných postojích, upřednostňujících svůj konzum sexu před čímkoli dalším, zvláště alespoň minimem citlivosti vůči těm, které emocionálně poškodila. „Až se trochu zotaví moje zásoby vnitřní trpělivosti, najdu si – už brzy – dalšího bohatého chlapa,“ říká, a dále, „většinu času trávím na pláži v hotelové zóně anebo na terase baru s vyhlídkou na oceán, kde číhám na teenagery, kteří už mají plné zuby společné rodinné dovolené a občas si za soumraku vyjdou na osamělou procházku.“ (s. 208)

V případné obhajobě literární postavy (eo ipso postav skutečných kolem nás) neobstojí žel ani ona „touha po věčnosti“ a obavy ze stárnutí, které by měla zahnat přítomnost mladých chlapců coby iluze, že lze alespoň na pár let zadržet člověku vymezený čas. Tomuto argumentu, s nímž Celeste přichází, totiž zcela chybí onen metafyzický rozměr, jakkoli to tak na první pohled může vypadat („Jsem mladá a vypadám dobře, takže vše jde zatím snadno. Snažím se nemyslet na ty mrazivé roky, kdy mě proud času začne okrádat o svěžest a tělo spustí změny k horšímu.“ s. 209). Celeste se chová zcela pragmaticky, „neduchovně“, paradoxně bez lásky k sobě samé, i svoje tělo považuje za pouhý nástroj svých cílů, udržuje ho všemi kosmetickými metodami v podobě, která se co nejvíce blíží věku svých obětí („prohlásím, že chodím na vysokou“, s. 208).

Naopak, obrátíme-li svou pozornost směrem ke společnosti, v níž se příběh odehrává, uvědomíme si, že celý román je zároveň satira (i když ne vždy zjevná zesměšněním, autorka nechává názor na čtenáři, stejně jako nepřibarvuje postavu učitelky, ale nepodlehne ani tomu, aby ji explicitně odsuzovala), že to je onen kult mládí, který je na počátku oné záměrné, komerčně využívané deformace světa, sémantické slepoty, abych použil termínu Sylvie Richterové, která zamlžuje povahu skutečnosti a upíná se k určitým ikonám (kdo v tom nejede s námi, není in). Bezbřehému kultu krásy a mladého těla, který už nemá příliš mnoho společného s rozumnou úvahou o tělesném zdraví, a který je zdrojem výdělků kosmetických firem a nesčetných zařízení, jako jsou „fitka“ či kosmetické salóny, které operovávají „moje vlasy“, „moji štíhlost“, „moji vaginu“ a já nevímcoještě, jak hlásají televizní reklamy (a mohli bychom pokračovat zábavním průmyslem, podobně adorujícím ikonu entertainmentu), podléhá celý systém, v němž jsou posunuty souřadnice světa tak, že i v soudním procesu nepůjde o posouzení skutečné viny či neviny, ale o souboj šikovně formulovaných, a tedy „akceptovatelných“ argumentů. Už ponechávám stranou poznámku, která by byla na samostatnou úvahu, totiž jaké postoje pak někteří, kteří se opájejí kultem mládí, zaujímají vůči věkovým kategoriím na opačném konci spektra mládí a stáří. 

Pravdu měly komentáře, které říkaly, že jde o něco jiného než u 50 odstínů šedi či někdejší erotické novely Lady Fuckingham, jež se připisuje Oscaru Wildeovi (autorství je sporné). Adekvátnější je opravdu spíš srovnání s románem/filmem Americké psycho, jehož hrdina Patrick Bateman, typický yuppie: bohatý, myšlenkově vyprázdněný, závislý na sexu, uživatel alkoholu, drog a antidepresiv v libovolném množství i kombinacích, se Celestě v mnohém podobá. A v celém systému určitě hraje značnou úlohu i snobství. Autor doslovu Richard Olehla pak ještě udává Tampu do kontextu s Hannibalem Lecterem v Mlčení jehňátek a Frederickem Cleggem z Fowlesova románu Sběratel, psychothrilleru z roku 1963. 

Ještě jednou, naposledy, ocituji recenzi na www.literární.cz, jejíž autor to, co zde rozvádím, pregnantně shrnuje takto:
Tampa není čtení pro nevybouřené mamky o sexuálních technikách, o nichž tajně sní, zatímco neromantický a nenápaditý manžel vedle nich spokojeně spí, ale příběh o zvrácenosti a absenci základních lidských citů a emocí a také o pokrytecké společnosti.

Je už jedno, zda se tato společnost pobuřuje na skandály kněží, či zda je to učitelka jako v tomto případě. Míra vzrušení nad tím, že se něco podobného přihodilo, je vyšší jen tím, že v případě pedagoga, navíc ženy, je to něco nového (vzpomeňme i na aféry u nás, sochaře Pavla Opočenského či dětského pěveckého sboru Bambini di Praga, před nimiž jsme na cokoli podobného nebyli zvyklí). Podstata věci se nicméně nemění, důležité je, zda zůstane jen u toho pobouření a případ se zamete pod stůl, protože není ani „politický konsenzus“ (je mi jasné, že máme „nezávislé soudy“, nicméně je tady „veřejné mínění“ atd.). Nejsem do té míry kompetentní, abych se dále vydával tímto směrem, a kromě toho mě zajímá přece jen více literární dílo.. Bohaté komentáře na příslušné stránce Databázeknih.cz v každém případě svědčí o tom, že i pro české čtenáře je Tampa téma, kterým se stojí za to zabývat.

Zdroje a (další) info

https://de.wikipedia.org/wiki/Alissa_Nutting
https://www.databazeknih.cz/knihy/tampa-195800?c=all
https://www.literarni.cz/export/clanek-pdf.php?clanek_id=10315&show

https://www.faz.net/aktuell/feuilleton/buecher/rezensionen/belletristik/allison-nuttings-skandalroman-tampa-13014642.html

https://www.spiegel.de/kultur/literatur/das-buch-tampa-von-alissa-nutting-a-943527.html

Kontext dalších knih a filmů
https://www.cbdb.cz/kniha-2574-lady-fuckingham-lady-pokingham
https://kultura.zpravy.idnes.cz/americke-psycho-prehlidka-snobstvi-a-vrazd-fk0-/literatura.aspx?c=A071204_173806_literatura_kot

https://www.databazeknih.cz/knihy/sberatel-59818?c=all
https://www.databazeknih.cz/knihy/americke-psycho-42631