Zuzana Lapčíková Kvintet / Marija Panna přečistá – Písně adventu a Vánoc z Moravy

Zuzana Lapčíková Kvintet / Marija Panna přečistá – Písně adventu a Vánoc z Moravy
Pražská Křižovatka – kostel sv. Anny, 6. prosince 2012,  19.30
Hudba vánoční Prahy / 3. ročník / 6. 12. 2012 – 6. 1. 2013
České doteky hudby / 14. ročník / 16. 12. 2012 – 6. 1. 2013

Zuzana Lapčíková je jednou z těch uměleckých osobností, u nichž se vám ani nechce je jakkoli zařazovat, analyzovat, komentovat. Průzračně čistý, jakoby nebesky otevřený hlas je pro posluchače zážitek sám o sobě a přiznám se, že když jsem Zuzanu Lapčíkovou slyšel poprvé a vůbec nic o ní nevěděl, vyrazilo mi to dech. Byť už dnes vůbec nevím, v jaké souvislosti jsem ji slyšel. Myslím si, že to nebylo v té „tradiční“ podobě moravského folklóru, z něhož cimbalistka a zpěvačka ze Zlína, tedy z oblasti na pomezí Valaška, Slovácka a Hané, vyšla, a který můžeme slyšet v nahrávkách s Včelaranem, jako spíš z doby na počátku devadesátých let, kdy se pouštěla do prvních projektů s Emilem Viklickým. Protože tenkrát mě překvapil i on, protože jsem ho měl „zařazeného“ jako toho klasického jazzmana, a tenkrát, byla to právě jedna z těch úchvatných novinek, jsme se čirou náhodou míjeli v chodbičce u televizního studia, kde on právě ten projekt představoval, zatímco já jsem tam přijel z Českého ráje (bylo to děsivě ráno, někdy před šestou, nic pro mě) pozvat národ na jičínský pohádkový festival.

Ale jak říkám, člověku se ani nechce opakovat to, co je přesto důležité, totiž že originalita moravské zpěvačky je v tom, že vykročila z oblasti, v níž tkví nejhlouběji, jak možno, svými kořeny, jak se obrazně říká (a není to fráze, jen opravdu metafora) někam zcela jinam, a onen krok byl o to odvážnější (a zároveň jistější), že tak pevně spočívala v tradici lidové kultury od útlého dětství. Ona ta záležitost je totiž něco víc, než jen „crossover“, v tomto případě spojení prvků lidové hudby a jazzu, totiž něco víc než pouhé „naroubování“ uměleckých prostředků jedné oblasti na oblast jinou. Je to přirozené prolnutí toho, co z nedostatku pojmenování můžeme nazvat „improvizací“, která je totiž přítomná v obou těchto oblastech – na rozdíl od „vážné“ hudby, kde je leccos jinak. V jazzu i lidové kultuře nemusíte (nesmíte) být „doslovní“ v předepsané interpretaci předloženého materiálu, máte svobodu okamžitého vyjádření, a přitom jste zároveň jakýmsi způsobem „zavázáni“ velmi přísnému kánonu společného duchovního dědictví, který ctíte. A ctíte ho i tehdy, jestliže opustíte jeho „vnější“ formu, kterou jsou třeba i tradiční nástroje, texty kancionálů a starých sbírek či pevné hudební postupy.

A to je právě případ Zuzany Lapčíkové. V jednom z novějších projektů, totiž Marija Panna Přečistá, uváděný na albu ještě přelepkou „podtitulu“ Písně adventu a Vánoc z Moravy, který vyšel na nahrávce se souborem Zuzana Lapčíková kvintet, tedy s jednou z konstelací osobností, s nimiž Lapčíková spolupracuje, na CD v Supraphonu 2010, je vedle sebe takřka k nerozeznání vlastní tvorba napojená na podzemní proudy lidové tradice a sama tato tradice, a to v průzračné čistotě. Je to podobné, jako jsme to nalezli již v Moravských písních milostných z roku 1999, Zrcadlení z roku 2000, na projektech s Georgem Mrázem, např. na albu Morava, 2001, mimochodem odborníky velice ceněném, ale třeba i v Stromu života, 2002. Pro jazzový kvintet, který vystupuje pod jménem Zuzany Lapčíkové, je toto album jeho debutem.

Křížení různých zdrojů a různých přístupů, jak uvedla autorka v rozhovoru s Milanem Tesařem v souvislosti s jeho recenzí na stránkách hudba.proglas.cz, platí nejen pro hudební materiál, ale i pro osobní přístup autorky. V souboru, který písně z alba Marija Panna Přečistá interpretuje, se setkává několik původně vlastně různě zaměřených osobností, respektive osobností, vycházejících z různého hudebního prostředí. V recenzích již bylo uváděno, jak se do moravských a autorských písní promítá romská kultura kontrabasisty Josefa Feča, který je v některých případech spoluautorem některých skladeb a který do svého hudebního světa naopak sám zahrnuje různé žánry, vedle folklóru a jazzu dokonce soul a funk, jak jednu z vrstev této hudby tvoří jazzový vzorec druhého romského člena kvintetu, klavíristy Andreje Krajňáka, flexibilního muzikanta, skladatele a aranžéra, kdysi inspirovaného Oscarem Petersonem a dnes členem řady hudebních seskupení, či osobitý styl hráče na bicí Kamila Slezáka, kterého můžeme slyšet dokonce třeba s Druhou trávou Roberta Křesťana, či Rostislava Fraše, jehož saxofon je, zdálo by se, moravskému hudebnímu cítění nejvzdálenější, a přesto dokonale souzní s celým soundem souboru.

Letošní pražský koncert Zuzany Lapčíkové a jejího kvintetu s „písněmi adventu a Vánoc z Moravy“ ovšem nebyl pouhou kopií alba Marija Panna přečistá už proto, že v jeho první části zazněly písně z nejnovějšího alba kvintetu Rozchody a návraty, který stylově na adventní a vánoční písně stylově navazuje. Přičemž na jedné straně je „příběh“ alba Marija Panna přečistá, které můžeme označit jako první koncepční album Lapčíkové, sevřenější, v Rozchodech a návratech je naopak dán ještě větší prostor instrumentálním spoluhráčům. Nějaký koncept má samozřejmě každé album, nějakou dramaturgii každý koncert. V tomto případě mám ovšem na mysli něco významnějšího. Panna Marija přečistá má nějaký „vnitřní“ příběh, jehož součástí je i epická kostra biblické události. Ve spojení s čísly z alba Rozchody a návraty je vlastně, kromě toho, že je toto uspořádání zajímavé čistě hudebně, akcentována ještě výrazněji myšlenka lásky, která je obsažena už v pojetí samotného alba Marija Panna přečistá, a která se tímto spojením (a poněkud „obráceným“ řazením některých skladeb v albu) rozvíjí od jejího širokého vnímání po příběh narození dítěte, přičemž vzniká vedle vánočního příběhu narození Ježíška ještě navíc pozoruhodné propojení „biblické“ a „moravské“ kulturní krajiny. Tak to ostatně vidíme i u lidových betlémů, na nichž máme vyřezané Panenku Marii, Josefa a Ježíška a vedle „sousedy“ kováře a pastýře z české (moravské) vsi.

Se zřetelem na „obsah/příběh“ (vyjádřený explicitně v textu) pracují hudebníci i u jednotlivých skladeb. Mám za to, že tohoto aspektu si zatím nikdo u hudby Zuzany Lapčíkové příliš nevšiml, zatímco ryze hudební prostředky jsou nepřehlédnutelné (u Rozchodů a návratů na ně upozornil např. Petr Vidomus na stránkách www.rozhlas.cz 28. listopadu 2011 v souvislosti se zvolením alba za Desku týdne na ČRo Jazz). Příkladem může být píseň Šla má milá pro vodu, kde kontrast melodického zpěvu a abruptní, dramatická disharmonie, až kakofonie v instrumentech koresponduje s textem písně o zradě galána. Podobně bývá barevná škála instrumentů rozšiřována o rejstříky, brané z nejrůznějších oblastí hudby, tak například techniky preparovaného klavíru či jeho virtuózní běhy barevně rozšiřují zvukové možnosti cimbálu, stejně jako rytmické figury kontrabasu, užitého v určitých místech takřka jako bicí nástroj, zatímco jinde, v glizandech v souhře s ostatními spoluvytváří tento nástroj náhle až neuvěřitelný zvukový prostor. Přitom se rodí objevné vztahy mezi nástroji v souboru, ale zároveň k textu písní. V konkrétních případech tak můžeme až „slyšet“ třeba moravskou krajinu (Ej, v širém poli hruška), a takto mohli bychom pokračovat v komentářích k jednotlivým skladbám, které jsou zároveň propojeny zároveň v návaznosti s nástrojovými sóly, které díky jazzovému kontextu nejsou pouhými předěly ve „směsce lidových písní“ (jako by to muselo být v běžném folklorním podání), stejně tak, jako bychom mohli hovořit o kontrastech prostinkých melodií s „pouhým“ doprovodem cimbálu nebo klavíru a na druhé straně bouřlivých pasáží působících díky nejrůznějším harmonickým a barevným „fíglům“ takřka orchestrálně.

Křížení je, jak už vlastně bylo řečeno na začátku, a jak jsme jeho aspekty alespoň v náznacích sledovali například v propojení příběhu dvou alb, jiným slovem pro setkávání. Tak jako je hudba Zuzany Lapčíkové setkáváním různých žánrů, kulturních vrstev, osobních přístupů, je jím symbolicky i místo, ve kterém moravská zpěvačka, cimbalistka, folkloristka a autorka tohoto nádherného celku se souborem Zuzana Lapčíková kvintet prezentovala v letošním adventním čase, totiž mimořádný, kultovní prostor kostela sv. Anny, dnes Mezinárodní duchovní centrum Pražská křižovatka, vzniklý z podnětu prezidenta, spisovatele a dramatika Václava Havla. A to je poslední poznámka tohoto textu. Zuzana Lapčíková vytváří krásnou muziku, už její autorství a interpretace by stačilo na to, aby se jednalo o něco výjimečného. Ona ale, a můžeme se o tom přesvědčit i u řady dalších projektů, např. u rovněž novějšího alba, oratoria Orbis Pictus na slova  Jana Amose Komenského, realizuje to, co dělá, v dalších konkrétních souřadnicích, v rozměru jakéhosi přesahu k souvislostem, v nichž se to které aktuální provedení otevře jakožto událost. Úchvatné na věci je, že transcendence se nevylučuje se „ztišením“, o kterém Zuzana Lapčíková hovoří, orchestrální rozměr s nejprostší melodií, jímavost hlasového projevu s dramatickou výstavbou večera, přinášejícího mimořádný zážitek.

Nakonec ještě jedna „technická“ poznámka. Vystoupení Zuzana Lapčíková kvintetu je, stejně jako některé další koncerty 14. ročníku festivalu České doteky hudby, zároveň součástí 3. ročníku festivalu Hudba vánoční Prahy, který začíná 6. prosince. Pořadatelem koncertu je koncertní agentura Armonico Praga, spolupořadatelem hudební společnost České doteky hudby, o.p.s., tedy stejného jména jako je festival České doteky hudby, V jeho programu, který jako takový začíná koncertem „Hudeček – 60!“ na Pražském hradě, je vystoupení Zuzany Lapčíkové uvedeno jako mimořádný koncert.

Program skladeb podle programového listu koncertu v Pražské křižovatce 6. prosince 2012: Čekám tě, Polajko, polajko, Vzpomínka, Ej, v širém poli hruška, Lásko, milá, lásko, V poli stójí léščina, Šla má milá pro vodu, Navrátilec, Bolo jedno dzievča, Sviť, měsíčku, jasno, Moc Boží divná, Prorokovali proroci, Z nebe jest vyšel, Archanděl Páně, Jozef, můj kochany, Co se této noci stalo, Vítej, Jezu Kriste, Byla lúčka zelená, Toto dítě radostné, Prýští se studená vodička, Syn Boží se nám narodil

Psáno pro České doteky hudby, s použitím staršího vlastního textu z 3.10.2012 na webové adrese https://jan-k-celis.webnode.cz/news/zuzana-lapcikova/

Jan K. Čeliš