Zoltán Kodály

Jméno maďarského skladatele, hudebního publicisty a pedagoga Zoltána Kodályho (1882 – 1967) bude nejspíš známé starším absolventským generacím hudební výchovy na pedagogických fakultách. Tzv. Kodályho metoda, kterou vyvinul společně se svým žákem J. Ádámem, a která v širším kontextu vychází z určité filozofie výchovy a přesvědčení o významu hlasu jako kulturněpolitického prostředku a v uzších souvislostech vychází ze solmizace (označení tónů slabikami) benediktinského mnicha, učence a učitele Quida z Arezza. Zkušenost zpěvu a z ní vycházející chápání tonality považoval Kodály za základ vyučování hudby. Vzhledem k svému vlivnému postavení mohl tuto koncepci v poválečném maďarském školství prosadit a realizovat i v řadě učebnic, uplatnila se s úspěchem ale i v laických pěveckých sborech ve Spojených státech, Japonsku či Kanadě.

Kodály nebyl ovšem jen hudební pedagog, uplatnil se v řadě dalších oborů, např. i jako etnolog hudby. K hudbě jej přivedl otec, nadaný amatérský hudebník, který synovi vysvětlil základní hudební pojmy. Zoltán začal s hrou na housle, od roku 1900 pak studoval na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti kompozici, promoval disertací O strofické stavbě maďarských lidových písní. Téma lidové písně později bohatě využil při spolupráci s Bélou Bartókem, který lidovou hudbu považoval (ostatně podobně jako u nás třeba Janáček) za zdroj hudebnosti národa. Od rokku 1907 vyučoval Kodály na akademii teorii hudby a později skladbu.

Od roku 1905 se Kodály podílel na výzkumu lidových písní v Maďarsku, které inicioval jeho přítel Béla Bartók. Celkem sebral Kodály 3500 maďarských písní, jejichž specifičnost vědecky zkoumal. První publikace vyšla v roce 1906. Za světové války byl Kodály Bartókovým spolupracovníkem v rakouském ministerstvu války. Bartók vedl hudební oddělení válečného tisku v Budapešti, společně s dirigentem a skladatelem Bernardem Paumbartnerem, který podobné oddělení vedl ve Vídni.

V roce 1942 skončil Kodály práci na vysoké škole, po válce převzal úřad prezidenta Maďarské umělecké rady, od roku 1963 byl prezidentem International Folk Music Council (IFMC) a v letech 1961 – 1967 pracoval jako šéfredaktor časopisu Studia musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae.

Samostatnou kapitolou by bylo Kodályho skladatelské dílo, které zahrnuje řadu duchovních skladeb, jako je Psalmus Hungaricus, Missa brevis buď ve varhanní nebo orchestrální úpravě či Laudes organi, jevištní díla jako singspiel Háry János, Szekely fonó či Czinka Panna, orchestrální díla jako je svita ze zmíněného singspielu, několik řad tanců či Variace na maďarskou lidovou píseň Páv, řadu komorních skladeb jako smyčcové kvartety či sonáty pro violoncello či pro violoncello a klavír, či skladby pro klavír.

https://de.wikipedia.org/wiki/Zoltan_Kodaly

Suita ze singspielu Háry János
https://www.youtube.com/watch?v=cQaEaVxJ57k
Sonáta pro sólové violoncello, op. 8
https://www.youtube.com/watch?v=nCIV_rrh5Gk
I. Allegro maestoso ma appassionato
II. Adagio con gran espressione
III. Allegro molto vivace
Natočeno 2010 ve Stockholmu (live), sólo Jakob Korányi

Tato skladba je konsenzuálně považována za největší z oblasti malých děl napsaných pro sólové violoncello, od Suit pro violoncello Johanna Sebastiana Bacha. Calum McDonald tuto skutečnost vyjádřil takto: "I kdyby nenapsal nic jiného, ​​než tuto nádhernou sonátu, zasloužil by si Kodály být řazen k největším hudebním géniům, které Maďarsko kdy zrodilo".

Ve skladbě jsou patrné vlivy Debussyho a Bartóka, stejně jako okouzlení maďarskou lidovou hudbou. Je to typické kolísání mezi mollovou a durovou tóninou či  scordatura (dvě spodní struny jsou upraveny směrem dolů o půltón, čímž jsou evokovány tyto hudební zdroje a rozšířen tónový, dynamický a výrazný rozsah nástroje.

Sonátu složil maďarský komponista v roce 1915, premiéra se konala nicméně vzhledem k světové válce v Budapešti až v roce 1918, sólistou byl Jeno Kerpely. Kodály skladbě předpověděl, že „za pětadvacet let nebude akceptován žádný violoncellista, který by nehrál tuto skladbu.“ A skutečně, o čtyřicet let později byla povinným kusem v Soutěži Pabla Casalse v Mexiko City.

Skladba pak byla dlouho spojená s violoncellistou Jánosem Starkerem, který ji čtyřikrát natočil, a když nahrávku předložil k schválení Kodálymu, řekl mu skladatel: "Jestliže opravíte ritardando ve třetí větě, bude biblický výkon". Tato nahrávka je záležitost švédského violoncellisty Jakoba Korányiho.
(komentář u videa)