Zemřeli dva klasikové českého dabingu

Dějou se kolem mě podivné věci. Už jsem podobnou větu napsal v souvislosti s jednou/dvojí událostí, na několik dalších odkazuju na komentáře v posledních dnech/týdnech na svých stránkách ¹. A snad to není jen pocit, že se v poslední krátké době nahromadily zprávy o úmrtích známých osobností. Jen s přáteli elektronickou poštou (pochopitelně) jsem si vyměňoval informace o dvou mně známých osobách (vzájemně se neznaly), které opustily tento svět během jednoho týdne a o jejichž skonu mi v jednom případě přišla zpráva z druhého konce světa od blízkého kamaráda (šlo o jeho dceru, kterou skolila v mladém věku agresivní rakovina), v případě druhém od sousedky (v necelých padesáti letech zemřel její syn). Samozřejmě tady jde jakékoli zlehčování, neřku-li žerty stranou, ale myslím zcela vážně, když si všímám těchto protikladů (nejbližší sousedka a nejvzdálenější místo na planetě, muž a žena) dvou tragických událostí takřka ve stejný den, a mně nevysvětlitelné skutečnosti (o níž bych se ale blíže nerad šířil, protože bych už v životě nikomu nevysvětlil, že jsem nepropadl nějaké pseudomystice, což ostře odmítám), totiž, že jsem o dvou úmrtích (ale ne konkrétních osob) „věděl“ dříve, než ke mně dorazila faktická zpráva. Tohle předpolí jsem chtěl zaznamenat v souvislosti se zprávami, které k nám dorazily z médií v těchto dnech.

Krátce za sebou, vlastně v intervalu ani ne poloviny jednoho týdne, zemřeli dva nejvýznamnější současní čeští dabéři, Stanislav Fišer (11. června 2022) a Dalimil Klapka (14. června 2022), oba v takřka stejném věku (v devadesáti a v osmdesátidevíti letech) ². Samozřejmě, veřejnost věděla i o jejich nemoci, zprávy o Fišerově ztrátě hlasu proběhly v médiích, stejně jako jsme mohli postřehnout zmínku o nemoci Klapkově například v půlhodinovém rozhovoru s ním, k němuž dole pod textem uvádím odkaz (byl jsem vlastně zvláště zvědav na jeho hlas, byť ten se poněkud změnil, pochopitelně, od Columba uplynul přece jen nějaký čas).

A vlastně předbíhám. S hodnocením obou osobností se vyrovnají na příslušných místech jiní, pro mě, jakkoliv vím i o jiných oblastech aktivit obou herců, představují hlasy dvou kulturních ikon – ve dvou různých obdobích mého života – ze dvou různých žánrových oblastí kultury. A k nim bych rád tento komentář vztáhl.

Teprve s odstupem času si uvědomuju komerčnost německých filmů o Vinnetouovi v 60. letech (tj. pro mě let studentských), prvním Pokladu na stříbrném jezeře (kde ovšem ještě Vinnetou nebyl tím hlavním hrdinou), série Vinnetou – Rudý gentleman a Vinnetou – Poslední výstřel či dalších filmů jako Old Shatterhand a ještě dalších, které pak nejspíš ani v tu dobu nešly u nás v kinech, hovořilo se také hodně o Plitvických jezerech (později jsme se tam byli podívat, ještě v době, kdy byly přístupnější než dnes, kdy kvůli ochraně je řada cest uzavřena) atd. Nechci na tomto místě probírat podrobněji onu postavu, která patří zčásti již k létům mé základní školy (u oněch filmů jsem uvedl již nepřesně fakt, že jde o „německé“ filmy, byť jejich poetika byla německá, ale jednak koprodukční, jednak „západoněmecké“, znovusjednocení se uskutečnilo více než o dvacet let později), a uvědomuju si, že se text nebezpečně blíží vzpomínkovému, což bych rovněž nerad (je to nejspíš ovlivněno velkým jubileem mé střední školy, o němž jsem psal nedávno komentář), protože jde především o hlas, který česky namluvil Stanislav Fišer, a tématu Karla Maye bych se měl věnovat jinde, ale neodpustím si alespoň ještě poznámku, že ještě před onou vlnou filmů o Oldu Shatterhandovi a Vinnetouovi jsem četl (bylo to v deváté třídě) mayovky, ovšem v originálních překladech, nikoli pozdějších režimně upravených, v předválečném sešitovém vydání, jimiž mě zásoboval spolužák Vlastík Kovář z Kněžnice – a přečetl jsem možná půl jeho skříně, tedy štosů v regále nad sebou, kde měl všechny pěkně narovnány (a další, samozřejmě ty filmy se rovněž podstatně lišily od knih německého spisovatete).

Jiná doba byla, kdy mě „dostal“ poručík Columbo, tenkrát ještě uváděný jako Colombo, totiž když jej poprvé vysílala, v devadesátých letech, televize, a to napoprvé (a na rozdíl od ostatních detektivek, měl jsem také štěstí na ten patřičný díl), kdy jsem sledoval kriminalistu, kolem něhož pobíhala celá skupina policistů a zkoumala stopy, a on pobíhal kolem, aniž by se věnoval samotnému případu, a jediné, co ho zajímalo, jestli má někdo „sirky“, kterými by mu mohl zapálit jeho doutník (to bylo jistě v přímém kontrastu se závěrečným odhalením zločince, ale to už si nepamatuju, vůbec nevím, o co v té detektivce vlastně šlo). A ovšem, byla to ještě doba, kdy poručíka daboval Petr Haničinec. Ani tady nebudu sledovat vše kolem seriálu, nicméně nahlédnutím do některých dalších materiálů jsou mi zřejmá slova Dalimila Klapky z interwiev ³ o vysílání seriálu u různých televizních společností (TV Nova, TV Prima, pak TV Barrandov a konečně ČT, Klapka hovoří i o slovenské televizi).

Nezpochybňuju slova ekonoma Tomáše Sedláčka (v jednom z nedělních pořadů Otázky Václava Moravce v tomto měsíci, tj. červnu 2022) o prabídné znalosti angličtiny i u mladších generací Čechů, kterou by pomohlo odstranit, kdyby filmy nebyly zvláště v tak malé zemi, jako je Česko, dabovány (sám jsem si svého času zoufal nad stylem výuky jazyků u nás, Sedláček má, i protože byl ve světě, zajímavé názory a z tohoto úhlu pohledu pravdu, mám svědectví, že poslechem filmů v originále se lze mnohému naučit), v tuto chvíli bych ale litoval, kdybychom tyhle dabované filmy neměli. Je známý fakt výjimečnosti české školy či třeba skutečnost, že dabing Louise de Funése Františkem Filipovským překonává originál (také o tom se Klapka v rozhovoru zmiňuje). Jakkoli je onen hlas skryt za vizuální podobou zahraničního herce, tvoří osobitost projevu, jak jej vnímáme v „počeštělé“ podobě, kdy nám je (je to přece role!) ta postava osobně blíž.

Dal bych k tomu ještě jeden příklad (z výuky jazyků). Kdesi proběhla diskuse o „univerzálních“ učebnicích angličtiny, používaných na našich školách (typu Cambridge či Headway), které jsou sice propracovanější, vybavenější i graficky atd., ale mají jeden zásadní nedostatek, který si nepedagog (či ne-lingvista) neuvědomuje. Totiž cílovou skupinou nejsou studenti Češi se specifičností svého jazyka, která je pak relevantní při srovnání obou jazykových systémů, nýbrž i Asiaté či mluvící dalšími jazykovými skupinami, tzn. v určitých momentech nemůže taková učebnice postihnout to, na co by měla upozornit českého studenta. Ukážu to na nejjednodušších příkladech z němčiny, kterou (rovněž) umím lépe než angličtinu: „Uhr“ a „Stunde“ má dva různé významy, zatímco čeština má pro oba jedno slovo „hodina“, podobně pro „stát“ je v němčině „stehen“ (protiklad chůze), ale „kosten“ (cena v obchodě). To jsou samozřejmě velmi prosté příklady, které lze velmi rychle ozřejmit, ale vzpomeňme třeba na Martina Hilského, jenž hovoří o obtížích při překladu Shakespeara.

Doufám, že nemusím složitě vysvětlovat, proč uvádím něco, co je „o dlaždičku“ vedle tématu tohoto příspěvku. Přesto by bylo zajímavé se zamyslet nad fenomenologií odlišného vnímání originálu (pro nás „cizího“ jazyka) a projevu převedeného do naší mateřštiny. V každém případě tu jde o určitý typ dvojení/zrcadlení, jenž mě (viz začátek tohoto textu) musí zajímat. V každém případě nás opustily dvě osobnosti, které byly součástí (abych to přece jen zobecnil) života naší generace, stejně jako ta řada dalších, o jejichž úmrtí jsme se v posledních měsících dozvěděli z televizních obrazovek (minulý měsíc Josef Abrhám, Meda Mládková Radim Uzel, všechno osobnosti, které nějak formovaly náš okolní svět a naše vědomí o něm) ⁴.

A o tom, jak konec života těchto dvou dabérů byl vedle sebe blízko, svědčí i jeden článek v médiích, z jehož kontextu až mrazí. Mýliti se je lidské, nicméně v jednom článku o úmrtí Dalimila Klapky na internetu je připnuto video, které, když si pustíme, vidíme a slyšíme o životě Stanislava Fišera ⁵.

A kdybych se měl přece jen alespoň krátce pokusit o nějaké vyjádření k oněm hlasům? Když se podíváme na dostupné fotografie Stanislava Fišera a představitele Mayova indiánského náčelníka, uvědomíme si, že Pierre Brice je daleko statnější, hlas českého herce nicméně, jakkoli je vlastně položen výše, působí, možná také pro pečlivou výslovnost, nějak suverénně a především jako hlas rozvážného muže, s jakým si snad spojujeme právě mohutnější postavu. Posloucháme-li civilní hlas Dalimila Klapky z poslední doby, můžeme v něm identifikovat herce, jenž namluvil česky Columba, nicméně pustíme-li si právě filmy s ním, pak je zřetelná ona rovněž vyšší poloha, o níž Klapka hovoří (prý byla důvodem, proč byl pro dabování vybrán po Petru Haničincovi, jakkoli artikulace obou herců je odlišná), a zamyslíme-li se, mohli bychom dojít k názoru, že vyhraněná modulace v některých pasážích je součástí celé řady uměleckých prostředků, směřujících podobným směrem – volání ze vzdálenějších míst, neočekávané popobíhání na místě a podobně.

Nu a abych se vrátil k tomu, čím jsem začal, totiž ke zvláštnostem či podivnostem, které provázely (pro mě) zprávu o Klapkově smrti, pak musím říci, že jsem otevřel svou mejlovou adresu a četl jsem zprávu o vydání knihy o seriálu Columbo z pera německého spisovatete Michaela Strisse s názvem Columbo – der Mann der vielen Fragen: Analyse und Deutung einer Kultfigur ⁶, který byl představen na letošním Světu knihy v Praze – prakticky v tutéž dobu, kdy jsem se dozvěděl o smutné události, mi kamarád Milan Faltus psal o knize (a následně druhý den další mejl, že ji od někoho dostal darem – další dvojení).

Není co dodat.

Poznámky

1 Texty na mých stránkách za posledních čtrnáct dní, v nichž se nahromadil fenomén „dvojení“:
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/aqua-voda-vodenka-trikrat/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/valdstejnovo-dvojeni/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/chinaski-dve-srdce-vejpul/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/sejn-helan/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/mirko-kraetsch/

2 Stanislav Fišer 14. prosince 1931 – 11. června 2022, https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Fi%C5%A1er , https://www.csfd.cz/tvurce/13403-stanislav-fiser/biografie/?sort=sort_average , https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/stanislav-fiser-umrti-herec-daber.A220611_094507_filmvideo_pitt , podrobněji https://www.krajskelisty.cz/praha/27350-stanislav-fiser-nejen-hlas-vinnetoua-a-ruzoveho-pantera-jeho-sudickami-byly-hospoda-babicka-a-talent-se-kterym-hral-i-bez-hlasu-svet-tomase-koloce.htm

Dalimil Klapka 22. května 1933 – 14.června 2022, více viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Dalimil_Klapka ,
https://www.csfd.cz/tvurce/20118-dalimil-klapka/biografie/ ,
aktuální články D. Klapka, https://www.novinky.cz/kultura/filmy-serialy/clanek/zemrel-dalimil-klapka-40400055 , https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/dalimil-klapka-umrti-herec-dabing-simpsonovi-porucik-columbo-inspektor-colombo.A220614_151408_filmvideo_remy

3 Uvedený článek na www.novinky.cz, viz pzn. 2.

4 A v tomto roce (prvních pět měsíců) celá řada dalších: autor knih pro děti a mládež Stanislav Rudolf, filmový režisér Dušan Klein, autor prací o Haškovi Radko Pytlík, zpěvák Jaroslav Wykrent, Josef Alois Náhlovský, z mých bližších známých kunsthistorik Jiří Kaše, https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amrt%C3%AD_v_roce_2022

5 Tuším, že to byl článek https://www.novinky.cz/kultura/filmy-serialy/clanek/zemrel-dalimil-klapka-40400055 , ale nejsem si zcela jist, protože když jsem jen nyní otevřel, zjišťuji, že byl aktualizován. Rozhodně ale nechci na nikoho útočit, k omylu mohlo dojít možná i jinde.

6 Michael Striss, https://www.amazon.de/Columbo-vielen-Analyse-Deutung-Kultfigur/dp/3963171766 ; na českém internetu jsou zevrubné informace o seriálu na adrese https://krimiserialy.juk.cz/columbo/.