Zdeněk Beran

29.08.2011 21:25

Podobně jako v jiném článku zmíněný Zbyšek Sion i Zdeněk Beran byl u zrodu českého informelu či strukturální abstrakce ještě coby student Akademie výtvarných umění v Praze. Umělec pocházející z obce Dolní Dobrouč na Orlickoústecku je z téže generace jako Pavel Nešleha (nar. ve stejném roce, 1937), Z. Sion (nar. 1938), vycházel z této polohy, která se ale vzápětí i po krocích rozšířila do velice širokého spektra aktivit od konceptuálních celků a instalací až po hyperrealistické realizace. Sám autor svou tvorbu na souborné výstavě ve Veletržním paláci NG v Praze v roce 2007, kterou otevíral a spolukoncipoval Milan Knížák, výstižně charakterizoval slovy „nejsem obrázkář“. Takto různorodé dílo je pochopitelně těžké nějakým způsobem uchopit a já se o to ani nebudu pokoušet.
Podstatné pro mě v tuto chvíli je, že Beranovy práce mají svůj, byť zdánlivě těžko uchopitelný rukopis, či chcete-li osobitost, kterou nerozmělňuje ani skutečnost, že je profesorem malby na AVU. Naopak to rozšiřuje kontext dalších generací tvůrců, jejichž seznam je pozoruhodně široký (nejvýznamnější i s odkazy na jejich práci jsou na české stránce Wikipedie).
Vojtěch Poláček postihuje – dlužno říci poněkud jednostranně – jednu polohu Beranova díle v článku Vyhezlé hnijící vnitřnosti, Zdeněk Beran – Retrospektiva slovy: Metodou asambláže, za použití nepřeberného množství materiálů (dřevo, kov, písek, lepenka, sololit, sláma, provaz, textil, vata, kachlíky, barva…), vytváří temné vrstevnaté struktury, z nichž čiší atmosféra rozpadu, rozkladu, postupující choroby. Nejvíce tuto atmosféru sugerují práce, ve kterých jsou navršené struktury zpětně rozkrývány. Beranova díla jako by byla živými organismy, zachycenými v poslední fázi umírání. Vnitřní hniloba se v odporných vředech, výhřezech, dere na povrch, hnis stříká a vře (Poslední studie – výhřez (1965)).

Tato stránka v Beranově tvorbě, v níž expanduje klasický obraz do prostoru (a nejsou to jen „objekty“), samozřejmě existuje. V nejvyhraněnější podobě třeba v obludném tématu vivisekce v Rehabilitačním oddělení dr. Dr., kde jsou na stojanu nad nemocniční postelí zavěšeny odřezané údy a orgány, či v groteskních devastovaných Kufrech nebo environmentu Hra s hlávkami, které pak ve výstavním prostoru zahnívaly, jak to autor sám komentuje.

Na stránkách artycok.tv je sestříhaný záznam vernisáže s Milanem Knížákem a autorem děl, z něhož je patrné, že tvoba profesora Berana má i další rozměry. V rozhovoru s umělcem na stránkách Novinky.cz se můžeme dočíst v Beranových odpovědích pohled na to, co se stalo s klasickou malbou, proč autor používá „drsné struktury a neobvyklé materiály“ a proč se opět vrací k „tradičnější“ konstrukci obrazu.

Odkazy
https://artycok.tv/lang/cs-cz/71/zdenek-beran-retrospektiva/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Beran
https://www.nekultura.cz/vytvarne-umeni-recenze/vyhrezle-hnijici-vnitrnosti-zdenek-beran-retrospektiva.html
https://www.novinky.cz/kultura/120310-zdenek-beran-opet-ziskavam-duveru-k-malbe-a-konstruuji-obraz.html

Zpět