Zajímaví lidé

Bavíme se teď o lidech, se kterými se setkáváme v mediálním prostoru. Protože v realitě můžeme potkat zajímavého člověka kdekoli. Můžeme do něj omylem vrazit v tramvaji, dát se s ním do řeči v hospodě nebo v místech, kam jste společně přišli s nějakým záměrem. Na vernisáž obrazů nebo na vrchol hory.

V televizi či rádiu, spíš v novinách a možná některých časopisech, či už na jejich obálkách, ale nejspíš opravdu v tom prvním případě, narážím kolem dokola (a snažím se jim pak vyhýbat) na některé „mediální hvězdy“, které mají ostatním neustále co říci, neustále jsou nadechnuti a mají nasazenou onu „zajímavou tvář“, která prozrazuje, že se v nejbližších okamžicích dozvíme něco neuvěřitelného. Máme vždycky pocit, že jsme se právě ocitli na nějakém večírku a zábava je právě v nejlepším proudu. Nechci nikoho jmenovat, na řečených obálkách to bude vždy onen srdceryvný výraz, kdo právě koho opustil či se vyrovnává s nějakou děsivou událostí, budou se opakovat kol dokola ty čtyři blondýnky, které budou radit, jak upéci meruňkový koláč.

Chraň pámbu, že bych měl něco proti zábavě. U Felixe Holzmanna se řehtám po stopadesáté, na kterýže to film si nakonec koupí lístky, pobavenou nápovědu v dopovězení nějakého jiného významu v udiveném úsměvu Šípa si vychutnávám s diváky v sále. Zato arogantně pozdvižené obočí někdejší hvězdy klukovských filmů a koldokol opakované poučné veršíky jedné obšírné dámy nemusím a na některé herečky v pořadech o vaření (protože musí mít vždycky nějaký pořad) jsem už přímo alergický.

Přitom existuje tolik zajímavých lidí, kteří mají co říci. Napíšu takřka náhodně pár jmen, rozhodně to není bezpodmínečně můj výběr ani jakkoli strukturovaný seznam „doporučené četby“. Nebudu snad už znovu ani zmiňovat Karla Hvížďalu či Václava Cílka, kteří jsou mou „povinnou četbou“ či jména, k nimž mám odkazy na těchto stránkách. Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a Země, která je jednou ze tří autorek krásné knihy o Africe (Afrika v nás, musím jí věnovat zvláštní článek), Petr Nikl, výtvarník a správný blázen, blázen do hry a nekonvenčních hudebních nástrojů, rovněž autor pozoruhodné knihy také o labyrintech (Orbis pictus aneb…), Vladimír Binar, autor knihy o Jakubu Demlovi (nemá nic společného než jméno s Ivanem Binarem), Jiří Burian, hudebník (např. Southpaw, kapela, která se už rozešla, ale je řada dalších), syn Jana Buriana, herečka Anna Linhartová (nová česká „lolita“, film Nevinnost), Vlastimil Matoušek, alternativní hudebník a kulturolog, fotografové Pavel Charousek a Jaroslav Bárta, houslový virtuóz Ivan Ženatý, jazzman Robert Balzar…

Doplň si každý svou řadu sám.