Yes

Yes
alba progrockové skupiny

I když dnes nejsem už u vytržení, v jakém jsme se nacházeli, když jsme na začátku a v polovině sedmdesátých let poslouchali tehdy nová alba britské skupiny Yes, která nám připadala převratná svou integrací všeho, co dosud v rockové hudbě bylo, rozhlehlým půdorysem i až kosmickým soundem zpěvu Jona Andersona, harmonickými vokály Andersona a Chrise Squira i jeho baskytary, jejíž překvapivé postupy překračovaly běžný basový „základ“, zvukových ploch i pregnantní virtuozity varhan a ostatních klávesových nástrojů Ricka Wakemana atd., i dnes lze tuto muziku vnímat jako fascinující svou prokomponovaností a strhující svým rozletem „do výšky“ i provázaností hudebních struktur, byť mnohé z odstupu času vnímám jako určitý experiment, který poněkud ztratil ze své někdejší účinnosti. Možná že to ovšem je také tím, že pro řečený efekt kosmického prostoru je nezbytná patřičná intenzita, na kterou už dnes „nevytahuju“, možná se něco paradoxně také trochu poztrácelo digitalizací, tedy „zdokonalením“ původních alb, což může působit až odtažitě artistně. Ale aby bylo zřejmé, o čem hovořím, ta nejlepší alba jako Close to Edge a pár dalších z té doby, to jsou pořád skvosty, a jestliže se později poněkud vyčerpala tvůrčí energie (kdoví, přizpůsobením jinému duchu doby a zvyklostem poslechu, vzájemnými rozepřemi a odchody a příchody jednotlivých členů), pořád to – i při případných výtkách, je „první liga“, to nejlepší, co v té době vzniklo – vedle ELP, Genesis, a vlastně i Led Zeppelin a jim podobných, a i v oněch „popových“ pokračováních jde stále o velmi dobře odvedenou práci, a nezapomeňme i na největší úspěch, který vlastně nastal později.

Nu a proč se do tohoto tématu pouštím právě teď? Koncert YES v květnu 2014 v Čechách je spíš „přenos myšlenek na dálku“ či co to je (nemám-li se odkazovat na nějaké tajemné síly) než vlastní důvod. Tím je spíš skutečnost, že k dispozici jsou remasterovaná alba, vydaná většinou v roce 2003, která jsou na YouTube publikována dnes už v jednom streamu, a často třeba i s bonusy, které tenkrát na vinylových deskách nebyly.

Ona ambice precizní dokonalosti, kterou pro mne tenkrát reprezentovaly průzračné vokály i Wakemannova preciznost klávesové hry, nic ze sebe remasteringem neztrácí, možná je dokonce posílena.

Kromě toho (udělali to ovšem už několikrát předtím) v loňském roce vyšel třináctidílný soubor studiových alb YES z let 1969 – 1987, který mohl být třeba i inspirací a zdrojem pro ty, kdo přidávali na YouTube hudební materiál, v každém případě v poslední době přibylo – nejen od YES, ale z progresívního rocku z té doby – podstatným způsobem možností, jak si tehdejší hudbu poslechnout.

První alba Yes – s jejich vrcholnými Topografickými oceány – jsou na adresách, které uvedeme u jednotlivých alb:
Publikoval je nedávno (některá před pouhými několika měsíci) uživatel Zzyzx Xopferna (na adrese https://www.youtube.com/channel/UCz8qJty5mHQRP2E_zHWRjgQ)
Slušná informace je i na české Wikipedii, kde jsou samostatné příspěvky dokonce k jednotlivým albům (vytvořeny 22. 1. 2013).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Yes_%28skupina%29

Komentáře k tématu YES v Čechách
2014
https://www.lidovky.cz/skupina-yes-prehraje-v-praze-tri-ze-svych-zasadnich-alb-pgw-/kultura.aspx?c=A130701_154149_ln_kultura_bys
https://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/skupina-yes-v-praze-potesila-nostalgicke-pametniky-hudby-70-let/1085711
https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/do-prahy-miri-kapela-yes-pribali-tri-zasadni-alba_275197.html
https://zen.e15.cz/kultura/yes-artrockova-legenda-se-vraci-po-ctyrech-letech-1002744
Komentář k osobnímu setkání českého fanouška s Yes v roce 2004 při příležitosti jejich koncertu
https://www.fragments.cz/index.php?id=87
2004
https://yes.wz.cz/clanky/t009.htm