Yes / Drama

Yes / Drama
alba progrockové skupiny

Album vyšlo v roce 1980. Během celé kariéry skupiny se takřka kontinuálně měnilo její obsazení, tentokrát ovšem opustili skupinu dva nejdůležitější členové – Rick Wakeman a Jon Anderson. Je to první album, které je bez Andersona. Kupodivu to ale mělo menší vliv na hudbu, než si všichni mysleli. Zpěvák a klávesista byli nahrazeni dvěma členy dua Buggles Geoffem Downesem (klávesy a vokodér, spolupracoval už na předchozím albu Fly from Here) a Trevorem Hornem (zpěv, produkoval  zmíněné předchozí album). Dá se tedy hovořit v jistém smyslu o fúzi YES a Buggles. Oba pohromadě jsou ovšem slyšet – opět změny – pouze na tomto albu. Drama je dvanácté album YES a desáté studiové.

Příběh probereme ještě trochu podrobněji: Po ztroskotání Paris Sessions (1979, nahrávka nebyla vydána) se rozhodli Steve Howe, Chris Squire a Alan White vrátit se do studia, manažer Brian Lane zařídil americké turné, které bylo už kompletně vyprodáno. Hudebníci se koncentrovali na tvrdší, rockovější materiál, který předtím v Paříži Wakeman a Anderson odmítli. Tento materiál se stal základem pro následující album, „Drama“. Patřily sem skladby Run Through the Light, Does It Really Happen? a další dvě Tempus fugit, (Have We Really Got To) Go Through This, které ovšem na originálním albu nenajdeme (jsou teprve na pozdějším vydání u Rhino) a byly později hrány pouze živě, Crossfire (na In a Word: Yes (1969 - ), někdy uváděná také jako Untitled I a další skladba bez názvu, která je rovněž pouze na pozdějším vydání u Rhino pod názvem Song No. 4 (Satellite) . Poslední zmíněnou skladbu hráli, ovšem v dost pozměněné podobě, XYZ v rámci Cinema Sessions bezprostředně před albem 90125 s názvem Telephone Secrets.

Poslední pokus přece jen získat Wakemana a Andersona nevyšel, protože se Anderson nedokázal identifikovat se skladbami a kromě toho tu měl i rozdílné představy o finanční podobě projektu.  Wakeman, který považoval Andersonův hlas za nepostradatelný pro YES, také vycouval. Skutečnost, že dva důležití členové z kapely odešli, se ovšem na veřejnost nedostala.  Howe, Squire a White tedy pracovali na albu dále. Zatím připravovali  live-album, které sestavil Squire a které bylo skoro hotové, dělaly se zkušební výlisky, mělo se jmenovat „Yesshows“.

Duo Buggles, Trevor Horn a Geoff Downes, kteří měli právě světový hit svým songem Video Killed The Radio Star ze svého alba The Age of Plastic, měli smlouvu s Brianem Lanem a natáčeli v témže studiu jako Howe, Squire a White. Jako velcí fanoušci YES pozorovali hudebníky při práci. Na otázky po Wakemanovi a Andersonovi se jim dostalo vyhýbavé odpovědi. Horn se potom pokoušel prodat jim song We Can Fly from Here. Ve věci se zaangažoval Chris Squire, a protože Steve Howe a Alan White v tu chvíli nebyli k mání, rychle se zorganizovalo setkání Steve Howa, Alana Whita a BIlla Brufforda, na kterém se zkoušelo We Can Fly from Here. Později se hrálo i v obsazení, které natočilo album Drama, nicméně na samotné album se nedostalo – přitom se hrálo živě na vystoupeních. Uvažovalo se o zařazení na reedici Rhino Records, nicméně kvůli těžkostem v komunikaci s Trevorem Hornem, který je majitelem společnosti, k tomu nakonec nedošlo. Teprve v roce 2011 byla skladba zveřejněna jako součást suity Fly from here na stejnojmenném albu.

Teprve po čase dali kolegové Downesovi a Hornovi na vědomost, že Anderson a Wakeman s YES už nebudou spolupracovat. Pravděpodobně se pokoušeli do poslední chvíle o nějakou cestu ke smíru a nechávali věc otevřenou tak dlouho, jak to bylo možné. Teprve krátce před vlastním turné byli Downes a Horn dotázáni, zda by se nechtěli stát členy kapely. Oba kývli a album bylo dokončeno v rekordním čase. Teprve na turné vlastně byli hudebníci z Buglessu informováni o skutečném stavu věcí. Zveřejnění plánovaného živého alba bylo tedy nakonec odloženo.

Jen z finančních důvodů jsou u každé skladby uvedeni všichni hudebníci jako autoři. Ve skutečnosti má každý kus svou vlastní historii. Tak Machine Messiah vychází z nápadu dua Buggles, je ale ze všech skladeb na albu tou, na níž spolupracovali všichni. Pouze prostřední instrumentální pasáž v tříčtvrťovém (či tříosminovém?) taktu je Whitův přínos. White Car je hommage à Gary Numana, pionýra britského elektropopu a pochází od Downese a Horna. Into the Lens je rovněž jejich prací, skladbu najdeme na jejich druhém albu Adventures In Modern Recording jako I Am a Camera. Základní verze skladeb Does It Really Happen?, Run Through the Light und Tempus Fugit pocházejí od původních členů skupiny. Bonusové číslo na reedici předchozího alba Tormato u Rhino Everybody's Song je raná verze skladby Does It Really Happen?, pochází z doby mezi alby Relayer a Going for the One, a byla pravděpodobně nahrána s tehdejším klávesistou Patrikem Morazem. Dva tituly se zkoušely, ale na definitivním albu je nenajdeme –  Go Through This a We Can Fly From Here. První z nich vyšlo teprve v roce 2004 pod názvem Have We Really Got To Go Through This v expanded & remastered verzi alba Drama, druhá jako část suity Fly from here na stejnojmenném albu z roku 2011. Obě živé verze jsou pak na The Word Is Live.

Remasterovaná verze u nahrávací společnosti Rhino, jejíž doménou jsou právě vyčištěné reedice starších alb, má dokonce deset bonusových čísel, z nichž osm nebylo předtím nikdy zveřejněno, šest pochází z nedokončeného projektu Paris Sessions a jedno pochází ze spolupráce XYZ (Squire, White, Page). Podrobnosti např. na něm. str. Wikipedie.

Dobové kritiky tehdejšího anglického tisku byly zaměřeny na proměňující se hudební scénu (punk, new romantic, new wave) a tím pádem katastrofální. Například New Musical Express to shrnul briskně: Yes – ne, děkujeme. Ale ani duo Buggles nebylo u kritiky předtím příliš oblíbené. U publika bylo album přijato bez velkého nadšení, ale ne snad kvůli hudbě, ale pro absenci Wakemana a Andersona. Ale sám Wakeman, který zprvu album vehementně odmítal, v něm později spatřoval důležitý krok k úspěšnému 90125. Slabinou je pochopitelně sice vysoký a v tom smyslu s Andersonem srovnatelný, nicméně slabý hlas Trevora Horna. Squire byl přesvědčen, že Horn hudební materiál, ať už starší nebo nový, dobře zvládne, nicméně u živých vystoupení byl tento hendikep zřetelný.

Na koncertech lidé sledovali, kdo má více posluchačů, zda YES nebo Jon Anderson, který se rovněž nacházel v tuto dobu na turné. Obojí se dobře prosazovalo, ale publikum bylo přece jen více na straně Andersona, také pro dobře zvolený repertoár, vyvážený ze sólo čísel a skladeb YES. YES hráli na vystoupeních vedle nových skladeb ze starších ještě Go Through This und We Can Fly From Here. Obě živé verze najdeme na albu The Word Is Live z roku 2005.

Hlasové problémy Trevora Horna, zvláště u skladeb YES, a dohady s Whitem, zpěváka tížily a zhoršovaly i klima ve skupině. Na konci turné po USA, nezvykle krátkého na zvyklosti kapely, bylo zřejmé, že je vše u konce. YES se po konci turné definitivně rozpadlo. Krátce nato se Steve Howe na podnět rovněž bývalého manažera YES Briana Lana dal dohromady s Johnem Wettonem, bývalého člena kapel King Crimson, Uriah Heep a UK, později i s Carlem Palmerem ze superskupiny Emerson, Lake and Palmer, a Georgem Downesem a tito čtyři založili kapelu Asia. Squire a White nicméně i nadále spolupracovali a hledali další hudebníky, s nimiž by mohli spolupracovat. Mimo jiné také Jimmi Page a Roberta Planta z právě rozpuštěných Led Zeppelin, s nimiž už v roce 1981 realizovali byť krátkodobý projekt XYZ.

Jak ale dnes už víme, ještě zdaleka nebylo všem dnům konec.

https://de.wikipedia.org/wiki/Drama_%28Album%29 (východisko textu tohoto příspěvku)
https://www.babyblaue-seiten.de/album_1286.html (další materiál v němčině, který jsem nepoužil)

Drama (full album)
https://www.youtube.com/watch?v=6eChfcblq00

Song No. 4 (Satellite)
https://www.youtube.com/watch?v=lbWDCZS5JyY
XYZ ,Telephone Secrets
https://www.youtube.com/watch?v=sykd7S4dxEw