William Shakespeare / Veselé paničky windsorské

Úžasný je originální název – Velmi příjemná, nevtipná a převýborná komedie o panu Janu Falstaffovi a veselých manželkách windsorských, prošpikovaná mnoha přerozmanitými humornými výjevy ctihodného Velšana pana Huga, sudího Bloumala, jeho příbuzného pana Tintítka, jakož i namyšleného a vychloubačného praporečníka Pistola a kaprála Nyma. Napsal William Shakespeare. Mnohokrát hráno Služebníky ctihodného lorda komořího před Její Výsostí a jinde.

Hra začíná slovními hříčkami kolem rodinného erbu s tuctem bílých štik, který si chce rozmnožit Abraham Tintítko, synovec smírčího sudího Bloumala (poziční homonyma či zkomoleniny, vyplývající ze skutečnosti, že farář Evans je Velšan, páchat a páchnout, pohnat a poženit, kázat a pokazit).,Toho, že míra jazykových bláznivin v této hře přesahuje míru obvyklou i u Shakespeara si není možné nevšimnout, ostatně na to upozorňují samy postavy (v řádcích 250-260) Tintítko: (…) tak já si ji vezmu, a hned, strejčku. Naprosto svobodně a znechuceně. Evans: Krásně mluveno, pane Pindítko. Ale to slovo „znechuceně“ není dobře, obávám se. Chtěl jste říkat „nenuceně“. Myslel jste to dobře. Bloumal: Ano, myslím, že synovec to myslel dobře. Tintítko: Já taky myslím, že jsem to myslel dobře. Zábavný je rovněž hysterický Caius, francouzský lékař (v Hilského překladu je jeho jazyk překládán jako jazyk Němce, který mluví špatně česky, jak to zhruba známe od Haška). 

Legrácky ovšem nekončí jen u hrou s jazykem, zahrnující už jména postav (pan Tintítko a jeho sluha Blboun, Pažout, Pistol, Brouzdal a paní Brouzdalová, paní Čiperná atd.či v nejrůznějších zkomoleninách jména Tintítko a „urologických“ nadávkách typu Pinďourek, Čuryhněv Kastilskej, natluču mu močobaně, pomoč mně Puch, tj. Pomoz mi Bůh, Protš se mi on nekce postavit?, tj. Proč se nechce s ním bít v souboji aj.), ale pokračují „situačně“, například když se Tintítko, namlouvající si Aničku, chvástá, jak to umí s medvědy na medvědích zápasech: Pro mne jsou takříkajíc každodenní chleba. Dvacetkrát jsem viděl, jak se lítej medvěd Sackerson utrhl, a dvacetkrát jsem vlastnoručně přiskočil a spoutal ho řetězem. Chvástají se ostatně všichni. Nejvíc samozřejmě Jan Falstaff, který si chce opatřit peníze tím, že svede dvě ženy, paní Pažoutovou a paní Brouzdalovou. Jeho kumpání, Nym a Pistol, však slibují, že ho prozradí manželům, a učiní tak. Opakuje se hodnocení, které známe už z Kupce benátského. Paní Pažoutová: „Darebák a tlučhuba k tomu! Co já jsem komu udělala? Vyžilej, polorozpadlej dědek a hraje si na švarnýho milovníka! Kde vzal tu drzost, flamendr jeden ožralej?“ Obě ženy si nicméně řeknou, že mají týž dopis, jen s jinými jmény, a budou s Falstaffem hrát hru. Také Brouzdal se převleče za Břídila a vydá se za Falstaffem s další bláznivinou, totiž nabídne mu peníze za to, jestliže svede jeho ženu, protože prý jemu, Břídilovi, jedinému odolává. Falstaff mu prozradí, že má s Brouzdalovou ženou schůzku, ten však netuší, že to je jen léčka. Když se žene „s půlkou Windsoru“ k ženě, ta nacpe tlustého Falstaffa do koše na prádlo a nechá ho odnést na bělidlo. Domnělému Břídilovi všechno, samozřejmě, vyžvaní. Průšvihům není ovšem zdaleka ještě konce. Když má dojít ke třetí schůzce (druhou jsme pominuli), vystoupí Falstaff převlečený za Herna, na hlavě má parohy a v ruce drží řetěz. Prozrazení se koná za asistence Elfů a Víl, což nám může v tom okamžiku připomenout pohádkovost Snu noci svatojanské.

Ve hře je skutečně celá řada „pohádkových“ prvků. Třikrát se Falstaff setkává s paní Brouzdalovou a pokaždé je nějak zesměšněn (což platí i pro žárlivého manžela). Anička má tři protihráče/nápadníky  – např. matka ji chce provdat za francouzského doktora Caiuse, ona sama je zamilovaná do pana Fentona, s nímž nakonec uteče. Zkrátka, Veselé paničky windsorské je hra vskutku a naprosto nekompromiskuitní čiperná (II. 2, 80) jak říká na uvedeném místě jedna z postav. Hádejte, která.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesel%C3%A9_pani%C4%8Dky_windsorsk%C3%A9
Na stránce je správně poznamenáno, že v různých překladech jsou různě pozměněna  jména jednotlivých postav. Porovnám je tedy nyní, neboť v článku vycházím z překladu Martina Hilského, a zároveň nechám zkopírovanou charakteristiku, uvedenou na této stránce (jako první uvedeno jméno u M. H.):
Jan Falstaff / Rytíř John Falstaff starý chlípník a sukničkář, který však je za své počínání ztrestán, protože „skočil na špek“ paní Vodičkové, která s ním nechtěla nic mít, ale s jeho nedobrovolnou pomocí vytrestala svého žárlivého manžela a zároveň ho jako záletníka potrestala.

George Pažout, paní Pažoutová / Manželé Hoškovi (nebo také Pikolovi, v originále Pageovi) George a Margita, oba zcela nezávisle na sobě, domlouvají nápadníky své dceři Aničce.

Anička / Anna Hošková (nebo také Pikolová, v originále Pageová) dcera manželů Hoškových, rodiči vybrané nápadníky odmítá, na konci se provdá za mladého šlechtice Fentona

Francis Brouzdal, paní Brouzdalová / Manželé Vodičkovi (nebo také Brodovi, v originále Fordovi) manžel paní Vodičkové (Frank) je neoprávněně velmi žárlivý, a tak na něj jeho žena (Alice) přichystá malou lest, aby si uvědomil, že nemá důvod žárlit.

Caius / Cajus (v originále Gaius) francouzský lékař, neumí příliš anglicky, a tak angličtinu vtipně komolí. Jeden z nápadníků Aničky, favorit paní Hoškové.

Hugo Evans / Věchýtek (v originále Hugo Evans) velšský pastor, také neumí příliš dobře anglicky, a tak angličtinu vtipně komolí.

Tintítko / Abraham Tintik synovec Šalby (smírčího soudce), druhý z nápadníků Aničky, favorit pana Hoška.

Další postavy na Wikipedii neuvedeny, zvl. Bardolf, Pistol a Nym, kumpáni Falstaffa, Petr Blboun, sluha pana Tintítka,  paní Čiperná, hospodyně doktora Caiuse, John Rugby, sluha dr. Caiuse, hospodský, Fenton, mladý pán atd.
https://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/william-shakespeare/vesele-windsorske-panicky-2.html
https://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/william-shakespeare/vesele-windsorske-panicky.html
O oblíbenosti hry svědčí celá řada jejíhonastudování, počínaje Pražskými shakespearovskými slavnostmi až po různá regionální divadla. Zde např.
https://www.ndbrno.cz/cinohra/vesele-panicky-windsorske
https://www.mestskadivadlaprazska.cz/repertoar/aktualni/william-shakespeare-vesele-panicky-windsorske-35.html
https://www.shakespearova.cz/repertoar/vesele-panicky-windsorske
https://www.novinky.cz/kultura/208740-vesele-panicky-windsorske-zvitezily-i-nad-neprizni-pocasi.html
Citát v poslední větě textu / odpověď na hádanku je, je to paní Čiperná.