William Faulkner / Divoké palmy

William Faulkner / Divoké palmy
Vyřazeno

Zatímco trilogii Vesnice, Město, Panské sídlo mám denně na očích, neboť se nachází na jedné z polic mé knihovny ve výši očí, Divoké palmy jsem vyhrabal z jedné hromady knih v pracovně a teprve se rozpomněl, že jsem ji kdysi četl, jako ovšem celou řadu knih Yoknapatawské ságy, jestli si dobře vzpomínám, Srpnové světlo, Absolone, Absolone, humoristické Poberty, Když jsem umírala či Hluk a vřavu. Divoké palmy, jak zmiňuje v doslovu knihy její překladatel Jiří Valja, do komplexu proslulé ságy nepatří, je do jisté míry samostatným dílem.

Vzpomínám si, jak mně uhranula ta komplikovaná struktura výpovědi ve složitých větách, jiného typu než u Thomase Manna, jehož souvětí se také často klenou přes celou stránku. A tady, když si nyní příběh připomínám, znovu narážím hned od první věty na onen jiný způsob odvíjení motivů, který jsem už určitě někde komentoval, od kouření doutníků přes chatu a další obytné stavby k příbuzenským vazbám, tedy nikoli „balzakovsky“ od celku k detailu, ale naopak v jakési síti vazeb „zvnitřku“. Samozřejmě to znamená, že Faulkner nikdy není „oddychová četba“, protože tu není ono „vodítko“ primárního kontextu, ať už obsahového, chronologického, postavy apod., nýbrž jsou tu prostupující se vrstvy, v případě Divokých palem „přeskakování“ mezi dvěma příběhy, vášnivým milostným románkem mezi Harryho Wilbournem, lékařským stážistou, a Charlotte Rittenmeyerovou, a příběhem nazvaným Stařec Mississippi, který dokonce autor vydal samostatně (samostatně svou uzavřeností obstojí), což autor vysvětloval později tak, že první příběh potřeboval něčím vyvážit a proto vytvořil tento kontrapunkt, který knize dodal dynamiku. Ten druhý je pak rovněž spjat s řekou Mississippi, jejíž dramatický živel ve Faulknerově podání s jednou situací, která mně i po letech utkvěla v paměti, totiž oním porodem na rozbouřené řece, a opravdu představuje něco výjimečného.

Rekapitulovat celý děj by bylo tak trochu nošení dříví do lesa, připomínám si znovu onu scénu, kdy trestanec (celou dobu nemá jméno, to je také symbolické) pomáhá ženě, která je uvězněna na stromu, při porodu a protože nemá pochopitelně žádné nástroje, musí, aby zachránil novorozeně, přeříznout pupeční šňůru jakousi plechovkou. Je to jedna z nejdramatičtějších scén nejen v Divokých palmách, takřka hmatatelná svou naléhavou syrovostí, v prostředí hučící vody, je hraniční zkušenosti lidského bytí v jeho syrové autenticitě, a má až mystický rozměr, čemuž dodává ještě zvláštní atmosféru obraz jelena, který jde po vodě, ne, nikoli, vystupuje na břeh.

To stojí za citaci, alespoň krátkou, neuvádějící přímo onu scénu (ta je později, na straně 180 ad.), ale poukazující na nezměrnost živlu a únavu pádlujícího muže: „[…] a nebylo vidět nic než stromy a vodu a pustinu: až pak za chvíli se mu už nezdálo že se snaží odsunout za sebe prostor a dálku, ani zkrátit prostor a dálku před sebou, ale že se teď on i vlna vznášejí zavěšen současně a nehybně v čistém čase, na snové pustině, po které pádluje kupředu ani ne z naděje, že vůbec někam dopluje, ale jenom aby udržel nepatrnou vzdálenost, kterou mu poskytuje délka pramičky, mezi sebou a ochablou neodvratnou masou ženského těla před sebou […]“ (s. 136)

Jistě by se našly i zajímavé pasáže ve vztahu obou milenců, který je líčen rovněž nesentimentálně, řekl bych rovněž svým způsobem existenciálně.

V tomto případě mám trochu problém knihu „vyřadit“, protože patří k tomu zásadnímu, co jsem v životě četl, ale jsou tu svazky Knihovny klasiků, u nichž také přemýšlím, komu je darovat nebo je jinak uplatnit, protože se k nim už nechci v této podobě vracet, nevím, jestli se mně podaří rozloučit se s možná se čtyřiceti svazky Světové četby, která je úžasná už tím, že se jedná o skladné knihy, podobně jako byly německé Reclam paperbacky, uvidíme.

Dovolím si ještě jednou poznámku, docela paradoxní vzhledem k čtenářské hodnotě knihy. Byla vyřazena z tehdejší „Okresní knihovny Jičín“ a pořídil jsem ji za „5,-“ korun, jak je tužkou poznamenáno na předním přídeští.

Relevantní komentáře
https://www.jodyferguson.com/post/wild-palms
https://www.enotes.com/topics/wild-palms
https://bookbrief.io/books/the-wild-palms-william-faulkner/summary

William Faulkner, Divoké palmy, Mladá fronta, 1966