Vladislav Vančura / Útěk do Budína

Vladislav Vančura / Útěk do Budína
Vyřazeno

Vančurou jsem v řadě knížek určených pro čtení dalšími čtenáři v projektu Vyřazeno skončil v Nové nůši pohádek, která končí proslulými Kubulou a Kubou Kubikulou, před sebou mám dvě další knížky, první z nich Útěk do Budína. Již kdysi jsem vyjadřoval podiv nad tím, jak jsou vlastně díla, která patří, nebo aspoň svého času patřila, k těm k těm čítankovým, útlé svazečky. S novými možnostmi knižní produkce, kdy není výjimkou osmisetstránkový svazek (sám jsem se před několika lety na takové knihy soustředil) se tento moment ještě prohlubuje, klasik české meziválečné avantgardy napsal na začátku třicátých let milostný příběh na pár desítek stran (ve vydání, které mám před sebou necelých sto čtyřicet stran textu).

Ovšem, jako čtenářské hledisko v dnešním pohledu je to nepřímý moment, stejně tak může být v oblibě pro mladého čtenáře rozměrný svazek, do něhož se více „ponoří“. Jinou informaci, rovněž nepřímou (je spíš dokladem, výsledkem) přinášejí informace o obeznámenosti s Vančurovým dílem, takovou je bakalářská práce Zuzany Boučkové na katedře českého jazyka a literatury na PF Univerzity Hradec Králové Vladislav Vančura na gymnáziu. Jak ji alespoň zběžně pročítám, zjišťuji, že znalosti studentů o Vančurovi jsou víceméně tristní. V prvním ročníku víceméně uvádějí pohádku Kubula a Kuba Kubikula (na otázku, zda toto dílo znají z knihy či večerníčku, ovšem autora nedokáží uvést), na otázku, co se vám vybaví při jménu V. Vančura (cokoli) se studentům prvního ročníku v 38 procentech nevybaví nic, druhá početná skupina uvádí, že se jedná o spisovatele, necelá stejně velká skupina (26 procent) něco málo uvádí, někteří si jej pletou s Vieweghem či jej označují za ruského spisovatele či jej zaměňují za Kunderu. Také na další otázky byly odpovědi podobné, na jednom místě autorka říká, že byl „prznitel jazyka“, kterého popravili nacisté. Větu „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným?“ neslyšely dvě třetiny respondentů, zbylí ji někdy slyšeli, ale většinou nevědí, odkud. Mohli bychom pokračovat, po probrání látky ve třetím ročníku polovina studentů neumí zařadit Vančuru časově do první poloviny 20. století atd.

V téže práci je v první její polovině probráno, jak zachází s dílem V. Vančury v různých publikacích o historii české literatury. Po krátkém přehlédnutí zjišťuji, že vedle ponejvíce zmiňované Markéty Lazarové a Rozmarného léta a uvádění jeho ostatních děl se kniha Útěk do Budína prakticky nevyskytuje. Na internetu pak několik studentských „obsahů“ či „referátů“ přece jen najdeme. Jak řečeno, nejsou to přímé doklady o tom, zda by byl Útěk do Budína pro dnešního mladého čtenáře zajímavý. Pro dospělého čtenáře je to trochu jinak, i když na Databáziknih.cz někteří komentátoři vytýkají Vančurovi obyčejnost samotného příběhu, zatímco jazykově je nápadně odlišný, přece jen se setkáme s několika nadšenými ohlasy.

V doslovu Mojmíra Grygara, jenž se dílem V. Vančury zabýval, je Útěk do Budína zasazen časově a tematicky do začátku 30. let, kdy se jedná o milostný příběh vedle Markéty Lazarové a povídek Luk královny Dorotky. To, že se jedná o příběhy o lásce, ovšem zdaleka neznamená sentimentální či sladkobolný příběh, který končí happy endem, naopak o příběhy dramatické a plné strastí či utrpení s koncem neblahým či dokonce smrtí, jako tomu je u Tomáše, který končí sebevraždou.

Také Útěk do Budína začíná úvahou o dvou tvářích lásky, té šťastné a naopak té, která vede ke zhoubě. Poté Vančura vypráví samotný příběh Jany Myslbekové a Tomáše Baránya (skloňoval bych Barányho, ale držím se autora). Na rozdíl však od silného, strhujícího příběhu Markéty Lazarové zasazeného do středověku, jehož účin je podpořen starobyle poetickým jazykem, nepůsobí sice rovněž dramatické dění, zasazené ale do současnosti tak dravě, ano, také řečený originální jazyk (kmenový prvek jedinečnosti tvorby spisovatele) je zde možná umírněnější právě vzhledem k současnému tématu (na rozdíl třeba od Hrdelní pře aneb přísloví, kde je ve vztahu k tématu tento tvůrčí přístup funkční), a možná také proto je působivost příběhu oslabena. Je ovšem možné, že to je moje úvahová konstrukce, nicméně stejně tak hraje asi svou úlohu časový odstup, tedy jednak změna společenských konvencí (jak ostatně naznačují některé čtenářské reakce), totiž oslabení vnímání tradičních pravidel, nevěry atd., jednak posun ve ztvárnění sexuální a erotické tématiky k daleko větší otevřenosti (Roth, Hollinghurst atd. atd.), kdy tedy samotný příběh nevnímáme jako nějak obzvláště mimořádný a teprve sebevražda Tomáše nás buď vzpamatuje nebo naopak budeme kroutit hlavou nad tím podivným koncem.

Ovšem vzpomenu si v tom okamžiku na dívku, která se po ponížení ve filmu Je třeba zabít Sekala utopí (zatímco dnes máme MeeToo, slavný tenorista je obžalován ze sexuálního obtěžování a mladá básnířka na Šrámkově Sobotce udává jako trauma-argument svého veřejného vystoupení vedle levicového katolicismu znásilnění či obtěžování, už nevím, v sedmnácti letech). A žena, s níž se o knížce bavím, uvádí, že jeden z jejích příbuzných, se po neúspěchu v hospodaření na venkově zabil (můžeme přemýšlet o přesnější formulaci tohoto činu, bezvýchodné zoufalství či pocit životního selhání v podnikání či postarání se o rodinu), ostatně takových případů, kdy se někdo zastřelil pro dluhy, by se dalo dohledat více.

Pro čtenáře nemusí být relevantní ani argument literární vědy, která bude Vančurův román vnímat jako cestu k velké epice, jež na konci vyvrcholí monumentálními Obrazy z dějin národa českého, a ovšem tento moment jakožto určitou fázi Vančurovy tvorby přesouvající těžiště od experimentování s jazykem můžeme v Útěku do Budína zřetelně vidět v modelování postav, u nichž je patrná plastičnost v životnosti, jak bývá zdůrazňováno v komentářích (a už není jen ve výřečnosti a bonvivánství, ale jakožto podstatnější charakterové vykreslení, a zároveň svobodná vzpoura proti „počtářské“ společnosti, jakkoli právě její ignorace vede k jejich zkáze) a vazba k historické ploše, zvýrazněné zde i geografickým rozměrem (Praha, Budín, podobně jako již Polích orných a válečných či pozdějších Třech řekách, také v románu Poslední soud), především však konkrétním motivem hospodářské situace, v Útěku do Budína uvedené tématem proměny hospodaření traktory a zcelování pozemků jako podmínky obchodního úspěchu a jejich pronájem, doprovázený bezostyšnou dravostí, která vede Tomášova otce k opuštění statku Vydry.

Jsou tu tedy dva světy v přístupu k realitě a dva světy, ten rodinný a ten velké společnosti. A bohužel jsou ve svém směřování protichůdné, Tomášovou finanční bezstarostností a sexuální nevázaností na nepravém místě (nejen milenky, ale i styky s prostitutkami), především ale absencí lásky, což vede ke smutným koncům. Nedá se říci, že by příběh nebyl čtivý, zvláště například kumulace problémů a nešťastných události v posledních kapitolách, opakující se slovo „úzkost“ jako ústřední životní pocit, jsou určitě působivé, jakkoli Útěk do Budína není tak výrazné dílo jako ikonické Rozmarné léto či pohádka o medvědáři Kubovi Kubikulovi, medvědovi Kubulovi a medvědím strašidle Barbuchovi.

Kniha vyšla v roce 1963 v „knihovně lidové četby“ (!) Klíč, na zadní straně přebalu jsou uvedeny knihy, které vyšly v roce 1961 a 1962, mezi nimi díla I. Olbrachta, N. Frýda, M. Majerové, V. Řezáče, K. Ptáčníka, K. Nového, K. Poláčka, A. Branalda, J. Haška (celkem 22) knih, v roce vydání Útěku do Budína (na přední záložce přebalu) Majerové Havířská balada, Otčenáškův Občan Brych, Čapkova Válka s mloky, Havlíčkovo Helimadoe, R. Jašíka Mrtví nezpívají, M. Jariše Oni přijdou, Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník, Aškenázyho Etudy dětské a nedětské, Mňačkova Smrt si říká Engelchen, Poláčkovo Bylo nás pět a Pujmanové Lidé na křižovatce a Hra s ohněm. Je zřejmé, které knihy mají dodnes nějaký dosah a které už stěží někomu co říkají.

Na zadní záložce přebalu je odstřižen čtvereček kupónu k bezplatné knižní prémii, kterou bylo možné získat odběrem nejméně osmi svazků z ročního programu edice Klíč. Byla jí Povídka 1962. Zajímavý doklad tehdejší knižní praxe, na kterou jsem už zapomněl.

Zuzana Boučková, Vladislav Vančura na gymnáziu, Univerzita Hradec Králové, 2022
https://theses.cz/id/ed83kz/48518846

Vladislav Vančura, Útěk do Budína, Československý spisovatel, Praha 1963