Virginia Woolfová / Deníky (III)
21.11.2017 14:29Cestou po Skotsku dlouhé pasáže rozhovorů, různá místa, Edinburgh, Glencoe, Ben Nevis, Crianlarich, pohledy na krajinu, ubytování, komentáře k opravám kostelů. (s. 330 ad.) Krajina a přírodní úkazy, imaginace: „Včera večer foukal přímo vichr. Vytvořil na obloze různé efekty – po západu slunce, který byl tak úžasný, se mraky valily, mezily a zase hromadily. L. mě zavolal, abych se šla podívat z okna koupelna – na ten příval hutných rudých oblaků. Směs vzdušné fialové a černé, rozplývající se jako vodová zmrzlina.“ (s. 332 ad., středa 17. srpna)
Četba: Siegfried Sasson, V. W. váže knihy (s. 337)
„Až nastanou dlouhé zimní večery, mám v úmyslu udělat dvě věci: psát – z náhlého popudu – spoustu básniček, které se můžou hodit v P. H. Posbírat, dokonce možná svázat nesčetné poznámky z literární přílohy, a považovat je za materiál pro nějakou kritickou knihu – citace, komentáře? – zahrnující anglickou literaturu, jak jsem ji četl a opoznámkovala za posledních dvacet let.“ (s. 337, pátek 14. října)
„Poslední dopoledne – zítra totiž nastane nechutný zmatek a spěch – strávím bilancováním roku. […] Letos jsem pracovala na Třech guinejích a kolem 1. dubna jsem se pustila do Rogera – toho jsem dotáhla až do roku 1919. Taky jsem napsala článek o Walpoleovi, Lappina a Lapinovou; a Umění biografie. Přijetí Tří guinejí bylo pozoruhodné, nečekané – jenže já nevím tak docela, co jsem vlastně očekávala. […] Taky jsem napsala sto dvacet stran Pointz Hall. Chci z ní mít knihu o 220 stránkách. Je to taková všehochuť. Utíkám se k ní jako k úlevě po dlouhém tlaku faktů kolem Frye. Ale myslím, že někde už před sebou vidím celek – prostě jsem to popadla jednoho dne v dubnu jako visící nit – bez představy, kdy se bude odvíjet druhá stránka. A najednou začaly přibývat. Píšu si je pro radost.“ (s. 341-2, pondělí 19. prosince)
Prakticky celý rok 1939 poznámky kolem práce na Rogerovi, až 24. srpna aktuální události z války.
„Muzea zavřeli. Na rodmellském kopci umístili světlomet. Chamberlain prohlašuje, že nám hrozí bezprostřední nebezpečí. Pakt Němců s Rusy je nepříjemné a nenadálé překvapení. Připadáme si tak trochu jako stádo ovcí. Žádné nadšení. Trpělivé tápání. Tuším, že někteří by si přáli, »aby se do toho šlo«. Objednáváme dvojnásobné množství zásob a nějaké uhlí. Teta Violet se uchýlila do Charlestonu. je to neskutečné. Náznaky zoufalství. Těžko se pracuje. Chambers nabízí dvě stě liber za povídku. Nad blaty mlžný opar. Letadla. Jedno zmáčknutí knoflíku, a jsme ve válce. Gdaňsk zatím nepadl. Úředníci se radují. Kladu jedno stéblo k druhému, čekám, až budu moct jít do domu, paní mě ochromuje. Není zač bojovat, tvrdila Ann. Komunisté jsou zmatení. Stávka na železnici odvolána. Lord Halifax mluví do rádia sím svým hlasem venkovského šlechtice. Louie se stará, jestli zdraží oblečení.“ (s. 350, čtvrtek 24. srpna)
„První varování před náletem dnes v půl deváté ráno. Klouzavý zvuk, který se postupně člověku vtíral do hlavy, jak jsem ležela v posteli. […] Ovšem tohle je ta nejhorší z mých dosavadních zkušeností. Znamená, že člověk zakouší už jen tělesné pocity – je mu chladno a cítí netečnost. Nekonečná vyrušení. Pověsili jsme záclony. […] Ale mozek se nechce dát do díla. Ráno jsem vzala do ruky hodinky, a pak jsem je zase odložila. Připadám si bezmocná. Něco takového mě dráždí. Nepochybně se to dá překonat. […] A už asi posté opakuju – kterákoli myšlenka je skutečnější než jakákoli dávka válečné mizérie. A od toho tu taky jsem Tahle sprška myšlenek je to jediné, čím můžu přispět – je to taková salva vystřelená na obranu svobody.“ (s. 351-2, středa 6. září)
„Sestavuju články o Lewisi Carrollovi a čtu nejrůznější knihy – Flaubertův životopis, rogerovy přednášky, konečně všechny, životopis Erasma Rotterdamského a taky Jacquesa Blanche.“ (s. 353, pátek 6. října)
„Pojišťovací agenti, […]. nepřístupní, soběstační, obdivuhodní, jízliví, lakoničtí, objektivní, a naprosto opečovaní. A přece jsou třeba hubení, citliví […]. (s. 353, tamtéž)
„Opět, jako už tak často, se utíkám ke svému drahému deníku v červených deskách, ani nevím, jaký pud mě k tomu žene. Nejsem si totiž jistá, jakou já cenu psát si tyhle poznámky. Leda jako nutný prostředek k uvolnění, něco z toho mě taky může zajímat později. Ale co?“ (s. 356, pondělí 18. prosince)
„Nekrolog Humberta Wolfea. jednou jsem s ním pojídala čokoládové bonboby u Eileen Powersové. poslal mu je jakýsi obdivovatel – příhodná pocta. Wolfe byl teatrální, poněkud povrchní muž. Prozradil mi, že se ho často ptají, jestli jsem jeho manželka.“ (s. 358, sobota 6. ledna 1940)
„Tenhle deník by se mohl dělit na londýnský a venkovský. Myslím, že ten předěl skutečně existuje. Právě jsem se vrátila z londýnské kapitoly. Byla velká zima, takže jsem zkrátila procházku po rušných ulicích, kterou jsem měla v plánu. Pak ta tma – nikde se nesvítilo – mě sklíčila.“ (s. 363, neděle 18. února)
„Přemýšlím o nějakých článcích. Sydney Smith. Madame de Staël. Vergilius. Tolstoj, nebo možná Gogol. Požádám L., aby mi vyhledal životopis Smithe v leweské knihovně.“ (s. 364, čtvrtek 21. března)
Pondělí 13. března (s. 364) dlouhý popis válečných událostí, citace slavného Churchillova výroku atd., v dalších zápisech pokračování, např. z pátku 31. května: „Všechny světlomety neustále v pohybu: světlo z nich kane jako korálky rosy na stonku.“ (s. 371) Nebo neděle 9. června: „Těžký den. Jako vzorek mého současného rozpoložení úvaha: kapitulace by znamenala hodit přes palubu všechny Židy. Koncentrační tábory. Takže by přišla na řadu garáž. To se mi honí hlavou, zatímco opravuju Rogera nebo hraju kuželky. Člověk se snaží čerpat z jakéhokoli zdroje útěchy – například z toho, co říkal lech Ashton včera v Charlestonu. Ale dnes zase těžký nápor na linii. Včera v noci tudy přelétala letadla (Němci?): za nimi následovaly světelné záblesky.“ (s. 372) Vliv na vnímání čtenářského zájmu, depresívní atmosféra se šíří různými směry. Reakce na Morgana chladná (s. 377). Sklíčenost (s. 379).
„Zrovna promluvil Churchill. Jasný, odměřený, rozhodný projev. Tvrdil, že se připravuje invaze. Jestli vůbec, vypadá to na příští dva týdny. Ve francouzských přístavech se hromadí lodě. Bombardování Londýna je pochopitelně přípravou na invazi. Bombardují naše velkolepé City atd. – co ž se mě osobně dotýká, protože mně Londýn připadá opravdu velkolepý. Snaží se zlomit naši dovahu atd. Včera večer další nálet na město. Časovaná puma zasáhla palác. Volal John. Noc, kdy byl nálet strávil na Mecklenburgh Square – chce, aby se nakladatelství přestěhovalo – okamžitě.“ (s. 385, středa 11. září) Další záznamy se k vztahují k tomuto aktuálnímu tématu (úterý 17. září, „Invaze nikde.“, neděle 29. září „Bomba spadla tak blízko nás […] atd., jedna bomba zdemolovala nakladatelství, které Woolfovi chtěli přestěhovat, jiná bomba zničila dům na Tavistock Square, který měli v nájmu, s. 394)
Znechucení nad dohady literární kritiky ohledně názorů V. W. o kvalitě některých literárních kritiků (s. 389).
„V neděli večer, zrovna když jsem si četla o Velkém požáru Londýna ve velice přesné a detailní knize, Londýn hořel. Osm z mých oblíbených kostelů v City lehlo popelem, a taky Guidhall. To bylo vlastně ještě loni. První den nového fouká vítr ostrý jako kolo cirkulárky. Tenhle deník jsme zachránili z Mecklenburgh Square: snesla jsem si ho z domu, spolu s několika alžbětinci pro svou knihu, které teď říkám Otočme list.“ (s. 401, středa 1. ledna 1941)
„Tenhle deník může zajít na nemístnou šetrnost. Taky hanbou nad mou výřečností, když se podívám na těch přibližně dvacet svazků, které leží na hromádce v mém pokoji. […] Zemřel Joyce – byl asi o čtrnáct dní mladší než já.“ (s. 402, středa 15. ledna)
„Můj »vyšší život« sestává skoro výhradně z alžbětinských her. Dokončila jsem tu fresku – Pointz Hall. Vlastně taková hra – Mezi akty se to nakonec jmenuje.“ (s. 405)
To je jeden z posledních zápisů, ve výboru je ještě jeden zápis (z 8. března), který nedává tušit, co se o dvacet dní stane. Není zřejmé, zda je to poslední zápis také v samotných denících, z nichž je tato kniha výborem. Poslední věty: „Hlavní je, aby se člověk neustále něčím zabýval. S jistým potěšením zjišťuju, že už je sedm – musím jít vařit večeři. Tresku a klobásu. Myslím, že platí, že člověk se jakoby zmocní tresky a klobásy tím, že si je napíše. (s. 405)
28. března spáchala autorka těchto deníků sebevraždu. Utopila se v řece blízko domu, o kterém psala.
***
Ještě výpiskyz jmenného rejstříku o některých osobách literárního života:
Bell (Julian) Heward (1908 – 1937), starší syn Vanessy a Clivea Bellových, zabit ve Španělsku
Bell (Quentin) Claudiuan Stephen (1910 – 1996), mladší syn V. a C. Bellových, historik a kritik umění, později autor životopisu V. W.
Bellová Angelica (1918-), provd. Garnettová, dcera Vanessy Bellové a Duncana Granta
Bellová Vanessa (Nessa) (179 – 1961), sestra V. W., malířka, autorka obálek knih vydávaných v nakl. Hogarth Press
Bennett Arnold (1867 – 1931), angl. romanopisec
Leavisová Queenie Dorothy (1906 – 1981), angl. lit. kritička, spolu s manželem F. R. Leavisem (1895 – 1978) vydávala kritický čtvrtletník Scrutiny
Lehmann John (1907 – 1987), angl. básník, nakladatel a editor, společník v Hogarth Press od roku 1938
Lewis (Percy) Wyndham (W. L.( (1884 – 1957), malíř, romanopisec a ktik působící ve Velké Británii, nar. ve výsostných vodách USA
McCarty, Desmond (1877 – 1952), anglický lit. publicista, div. kritik a editor, přítel Woolfových
Magham, William Somerset (1874 – 1965), angl. spisovatel nar. ve Francii
Mill John Stuart (1806 – 1873), angl. filosof, ekonom a obhájce práv žen
Moore George Edward (1873 – 1958), angl. filosof, blízký přítel Desmonda MacCarthyho
Moore Thomas Sturge (1870 – 1944), angl. básník, dramatik a malíř, nejstarší bratr. G. E. Moorea
Smythová Ethel (1858 - 1944), angl. skladatelka, spisovatelka a feministka
Stephen sir Leslie (1832 – 1904), otec V. W. angl. filosof, kritik, editor a životopisec
Strachey, Giles (Lytton) (1880 – 1932), angl. kritik umění a životopisec
Trench Richard Chenevix (1807 – 1886), angl. autor populárních pojednání o historii, literatuře, poezii, teologii a filosofii
Trevelyan Robert Calverly (Bob) (1872 – 1951), angl. básník a badatel, přítel Woolfových
Pzn. k vazbě: Po dlouhé době se mi stalo, že se kniha při čtení rozlepila. A to prosím kniha z českého prestižního nakladatelství. Myslel jsem si, že tohle máme dávno za sebou (vzpomínám na lepené učebnice z 80. let, které se pravidelně rozpadaly, pak přišel planaxol a jiná kvalitní lepidla; samozřejmě, že šitá vazba je šitá vazba. A tu bych u knihy takovéhoto významu očekával.
Odkazy
https://www.cbdb.cz/kniha-2710-deniky-a-writers-diary
https://www.novinky.cz/kultura/101350-intimni-pohled-na-dilo-virginie-woolfove.html
https://www.argo.cz/knihy/173034/virginia-woolfova/
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73862/virginia-woolfova.html
https://oldwww.svkul.cz/dat/bib/aut/00019-medailon.pdf
https://dravcizkaluzi.blogspot.cz/2014/08/recenze-virginia-woolf-deniky.html
Virgina Woolfová, Deníky, Odeon, 2006
———
Zpět