Václav Junek / Čeněk Šlégl
01.11.2011 21:18„Brávo, číčo…,“ vykřikuje herec, jehož jméno jsem dlouhou dobu neznal, v jedné bujaré scéně s barovou umělkyní v jednom meziválečném filmu. Stejně tak hlášky „tedy vyržízeno, k dennímu poržádku“ nebo „vy jste také otec mého Arnošta?“ se staly, jak píše autor publikace o herci, který je v roli hraběte Kocharowského vyslovil ve filmu Baron Prášil, Václav Junek, součástí pokladu české lidové slovesnosti. Že jde o jednoho a téhož herce v podobné šarži starých seladonů, továrníků, ředitelů či jiných pánů z vyšší společnosti, jsem si ovšem uvědomil dávno předtím, než se v tisku a na internetu objevily podrobnější informace o herci německého původu, který se rozhodl pro to, být Čechem, nicméně ve svém pozdějším životě udělal několik fatálních chyb, které ho nakonec dovedly takřka k zapomnění.
I když nepatřím zrovna k těm, kdo ujíždí na filmech Vlasty Buriana a spíš, než bych si je kolem dokola pouštěl, je chápu v širším kontextu jednoho z témat, které mne zajímá, totiž českého humoru, v okamžiku, kdy jsem na YouTube našel uživatele Svrchované Čechy, přehrál jsem si některé z těch dokonce i méně známějších filmů z třicátých a čtyřicátých let, a několikrát opětovně narazil v nejrůznějších rolích na Čeňka Šlégla. Motiv dvojjazyčnosti, který mne rovněž zajímá, navíc ve zcela specifických souvislostech v tomto příběhu, pro mne znamenal zvýšenou pozornost vzhledem k této osobě, a když jsem zjistil, že byla vydána knížka o něm, takřka jsem zajásal. A podruhé, když mi mejloval spolužák a kamarád germanista, že ji má.
Konečně ji mám přečtenou a mohu přičinit krátký komentář. Junkova kniha není, jak sám říká, ani teatrologickou, tedy odbornou studií, ani psychologickým portrétem, ani klasickou životopisnou knihou, nicméně je od toho všeho něco. Rozhodně si uděláme představu o těch základních věcech. Na jedné straně kniha nejde faktograficky příliš hluboko, údajně proto, že se nedostává příliš hodnověrného materiálu, a chvílemi, zvláště zpočátku, jsem se tím pro mne příliš zdlouhavým líčením, které mělo vyvolávat představu, co mohl v tu či onu životní situaci německočeský herec Vincenc Schoegel / Čeněk Šlégl prožívat, značně nudil, na druhou stranu se domnívám, když si k sobě přiřadím role, v jakých jsem Šlégla viděl, a právě ony životní situace, které Junek popisuje, že mohl proniknout k podstatě jeho komplikované osobnosti. Protiklad osamocení a Minderwertigkeitskomplex (komplex méněcennosti), ačkoli jej tak autor přímo nenazývá (škoda), které partnera Vlasty Buriana a Jaroslava Marvana provázelo, umocňované touhou vyniknout a limitované „nesportovností“ a dalšími handicapy na straně jedné, a kolaborace, jíž se Šlégl, za války už zase znovu Schloegel, na straně druhé dopustil, nevidí černobíle. Aniž by Šléglova provinění omlouval či retušoval, ukazuje v plné barvitosti jak to, co jej k tomu vedlo (především snaha zachránit svou dceru, která se v patnácti letech zamilovala do Žida a vzala si jej za muže, což bylo smrtící rozhodnutí), a zasazuje do kritického (a autorsky ironického) kontextu chování ostatních participujících (herců, kteří se rovněž podřídili režimu nejen za války, ale podobně i o třicet let později v dalším z totalitních režimů, „lidu“ a „pracujících“, kteří se po válce mimo jiné i proto, že byli méně úspěšní či talentovaní, a ze závisti, pasovali na soudce, a byli příčinou například zlomení Vlasty Buriana), zkrátka relativizuje míru Šléglovy viny, která jej stála zbytek celé kariéry.
Nemám sám prostudované žádné další prameny. Nemohu tedy polemizovat s autorem, zda i toto hodnocení není příkré a Šlégl se „nepřidal k Němcům“ opravdu jen „z lásky“ a celou svou válečnou roli jen dovedně hrál. Posuzovat Šléglův morální profil ostatně nebylo prvním důvodem čtení knihy, byť vím, že podobné téma je aktuální od Karla Sabiny až po Jaromíra Nohavicu, a nějakým způsobem mne zajímá (byť spíš právě ony postoje k „normálnímu“ člověku, kterému třeba bylo jeden čas vyčítáno, že není hrdina), spíš jsem čekal, že se přece jen dozvím více o jednotlivých rolích, ať na divadle, či ve filmu. To už je ale otázka autorského přístupu, který nechci nijak hodnotit. Byť mi, jak už jsem naznačil, kniha připadala místy značně rozvleklá, poněkud podivně sestavená, s přílišným opakováním a rozváděním téhož, a v tomto smyslu mne poněkud zklamala, přece jen jsem se aspoň něco o prvorepublikovém herci, který stojí určitě za velkou pozornost, trochu něco dozvěděl.
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cen%C4%9Bk_%C5%A0l%C3%A9gl
https://www.csfd.cz/tvurce/3301-cenek-slegl/
https://www.kinobox.cz/cfn/osoba/22057-cenek-slegl
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/123844/cenek-slegl-kolaboroval-z-lasky.html
Články z Blesku obvykle nedokladuju, v tomto případě jsem udělal výjimku.
https://25fps.cz/2011/cenek-slegl-herec-stale-nepochopeny/
https://www.osobnosti.cz/cenek-slegl.php
https://filmoveplatno.cz/foto-8-cenek-slegl
———
Zpět