V Nové Pace

28.05.2010 00:58

Před několika hodinami jsem se vrátil z Nové Paky. Od pondělka do čtvrtka jsem pobýval na zdejším Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické coby předseda maturitní komise třídy 4. G. Každý den jsem jezdil autem a ne jako kdysi, skoro před padesáti lety, kdy jsem se ze sobotní hodiny profesora Josefa Muziky, k němuž jsem chodil na hodiny houslí, vydal zpátky pěšky přes les, protože se mi nechtělo čekat na autobus, rozbalil nástroj mezi stromy a hledal harmonické melodie ke zpěvu ptáků a ševelení přírody.

Chci tím rovněž naznačit, že k městu na „opačné“ straně kopce, v pohledu od Jičína, mám letitý vztah. Fascinovaly mne secesní vily při vjezdu/sjezdu do města i klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie nad městem, trochu tajemný prostor pod klášterem, který přispíval ke geniu loci města (žel z něj mnoho nezůstalo, mnohé z těch budov podlehly času), dominantní hotelový dům a řada pozoruhodných dalších staveb a plastik na náměstí a samozřejmě celá ta úžasná kulturní tradice, zahrnující sochařský rod Suchardů, medijní kresby i tvary a barvy vybroušených kamenů v muzeu. Později Josef Kocourek a vůbec tradice literární, festival Muzika Paka a řada nezapomenutelných pořadů v jeho rámci i mimo něj, příjemná hodinka u čaje v Klenotnici či setkávání s Jaromírem Typltem – tamtéž.

Také na gymnáziu jsem nebyl zdaleka poprvé. Na maturitách už jednou asi před pěti lety, v komisi Novopackého slavíčka. Místo, kde mám příjemný pocit z řady důvodů. Mezi pedagogy je řada těch, které pamatuju jako studenty na jičínském gymnáziu, pan ředitel Matějovský je rovněž původem z Jičína a v Jičíně ho potkávám, také na pohádkovém festivalu, i s jeho ženou, která na Pohádce každoročně vystupuje s pěveckým sborem či dělá lektorku hudebních dílen, podobně jako výtvarnice Kateřina Krausová a mnozí další kolegové. Je mi příjemné, když mě studenti, kteří mě vidí poprvé (a možná naposledy) pozdraví, takže nemusím řešit hloupý pocit a dávám se s nimi do řeči a povídám si s nimi, aniž bych stál před otázkou, zda jeden druhého snad neobtěžujeme.

Třídní 4. G RNDr. Josef Křeček po čtyři dny pečlivě zapisoval výroky studentů, které mi pak na závěr maturit pod souhrnným titulem „Mudrosloví lidu maturitního“ s podpisem a poděkováním předal.

Vybírám do tohoto textu několik z nich:

Maturant: K. V. Rais: Pantáta Bezdoušek. Zkoušející: To je bojovník proti alkoholismu?
V posledním dílu Guliverových cest byli koně – koni – koňové.
Pravost Rukopisů zpochybnili Borovský a Komenský.
Glosa předsedy komise: Hospodine, pomiluj ny, není žádná erotická literatura.
Pavlov dělal pokusy s Pavlovovými psy.
Maturant: Beckett, Čekání na Gogota. Předseda komise: To se mohl ještě hůř přeřeknout.
Rozdělení literatury po roce 1968: oficiální, samizdatová a protestantská.

Foto-snímky, které jsem pořídil poslední den pobytu v Nové Pace, nemohou zachytit to, co jsem zmiňoval na začátku, totiž magičnost místa, které jako by člověka sledovalo, aniž se přitom pohne. Ve škole tu atmosféru vyjadřují třeba vitríny po chodbách, ale nemám snímky úžasných půdních prostorů i nově otevřeného studentského klubu ve sklepě, z nichž dýše výzva ke kreativitě, jíž se novopackému gymnáziu vrchovatě dostává, které mohou být místem studentské sounáležitosti, již jsem tady pociťoval.

Ve třídě 4. G /
předseda Mgr. Jan Čeliš / místopředseda Mgr. Šárka Horáková / třídní RNDr. Josef Křeček / slavnostní zahájení: pondělí 24. 5. 2010 / slavnostní zakončení: čtvrtek 27. 5. 2010
maturovali studenti
Pavel Černý
Václav Šlapka
Zuzana Šoltová
Marie Tůmová
Kateřina Václavková
Kateřina Veinlichová
Jiří Vrba
Jitka Bezstarostová
Klára Klimešová
Martina Kňavová
Anna Machotková
Michaela Sehnalová
Pavel Čapek
Andrea Čechová
Cuong Phan Dai
Radka Buštová
Lenka Erbertová
Tomáš Vaníček
Tereza Mikulová
Zuzana Dejmková
Tomáš Sůva
Jan Šorf
Věra Procházková
Dagmar Nosková
Klára Pavlíčková
Miroslava Prajzlerová
Markéta Podzimková

Přilehlé odkazy