Tim Weaver / Ztracený

Po knize bývalého novináře a redaktora řady časopisů, jak jej charakterizuje zadní záložka přebalu, jsem sáhl zcela náhodou, spolu s hromádkou detektivek a thrillerů v době letních veder, kdy jsem si chtěl odpočinout od „vážnějších“ témat. Důvodem, proč knihu číst, může ovšem být úspěšnost třetí Weaverovy knihy, vydané v originále v roce 2012 a v češtině v nakladatelství Mystery Press, kde vyšlo v českém překladu všech deset knih se soukromým detektivem Davidem Rakerem, v roce 2018.

Jakkoli komerční úspěch a množství prodaných exemplářů knihy samozřejmě není rovnítkem literární kvality (v literární historii lze dokonce hovořit svým způsobem o nepřímé úměrnosti, viz „rodokapsy“ či žánry, označované jako „literární brak“), domnívám se – po přečtení i několika dalších titulů – že, ačkoliv se v řadě z nich opakují určité vzorce (čtenáři si všimli třeba toho, že vyšetřovatel má vždy nějakou tíživou minulost, potíže s alkoholem či cosi dalšího, což samozřejmě zvyšuje napětí i otázkou, zda tento hendikep, který může být motivací zvýšeného úsilí, nebude zároveň překážkou dopadení pronásledovaného zločince), dávno už neplatí, že žánry, označované za „nižší“ (s onou dlouhou tradicí „krvavých románů“), jsou napsané nedbale či dokonce se spoustou nelogičností, nesouladů a opomenutí, ve špatné tiskové kvalitě atd.

Weaverův román svou propracovaností a promyšleností budiž příkladem, samozřejmě může v úvaze padnout také dnešní usnadnění práce spisovatele současnými možnostmi technologie psaní (textové editory počítače), jejichž důsledkem je i rozsah knih (Weaverova kniha má přes čtyřista stran, pro srovnání, byť je to nesrovnatelné, Maigretovy případy v románech G. Simenona měly zhruba od sto do stopadesáti stran, tedy třetinu). Přitom všem je zajímavé, jak právě cesta na český trh (a zřejmé rozhodnutí vydat celý komplet) se odvíjí právě od úspěšnosti: „Bez slitování se v týdnu, kdy bylo vydáno, vyšplhalo na druhou příčku nejprodávanějších knih,“ říká již citovaná záložka o pátém románu, který, stejně jako předchozí Není cesty zpět byl v Česku vydán jako první, v roce 2016, tedy již dva roky po originálu (dle tabulky na české Wikipedii).

A abych uzavřel už tak dlouhou úvodní úvahu (kterou jsem si samozřejmě mohl odpustit), musím přece jen alespoň co nejstručněji ještě dodat, že na celém fenoménu kvality této literární oblasti se podílí jednak její reflexe (literární kritikou) jako už nikoli něco co při členění na „vyšší“ a „nižší“ literaturu, provázející vnímání literatury už někdy od klasicismu (tragédie vs. komedie), už vzhledem k tomu, že tady již klasická detektivka (Poe, A. C. Doyle, G. K. Chesterton, A. Christie, D. Hammett, R. Chandler či právě zmíněný Simenon) prokázala zásadní hodnoty, jednak žánrová integrace posledních několika desetiletí, při níž došlo k propojení žánrů zábavné literatury s literaturou označovanou kdysi jako „vážnou“ (alespoň jediný příklad: F. Dürrenmatt).

Bude mě tedy zajímat, jak vlastně tyto příběhy (byť si asi nemohu klást za cíl nějakou nejobecněji platnou generalizaci) fungují. U tradiční detektivky (zjednodušme to vše a pomiňme českou terminologickou specifiku odlišování detektivního a kriminálního románu s důrazem na odhalení vraha a jeho usvědčení, charakter detektiva atd. atd.) je tu na začátku mrtvola a celé vlákno pátrání může mít několik „klamných“ řešení, ale vrací se nicméně do jednoho společného a v podstatě jednoduchého řečiště (je tu talentovaný detektiv, pokud je soukromý, tak obvykle ve sporu s tápající policií, pak tu je často jeho přítel, jenž je od časů Sherlocka Holmese obdivovatelem jeho metody a osobnosti, ozvukem a mostem ke čtenáři, či – v jiné verzi – dvojice vyšetřovatelů, jíž se ale už blížíme vzorci naší knihy), na jehož konci je vyřešený „případ“.

Něco z toho, především detektiv a vyřešení záhady, je zřejmě podstatou žánru, a i v našem případě čteme již na obalu knihy: „Odešel do práce. A pak beze stopy zmizel.“. A také tato záhada samozřejmě nezůstane neodhalena, byť jsme možná zpočátku očekávali trochu jiný závěr, především však (právě již vzhledem k rozsahu textu, který toto umožňuje) celý syžet je komplikovanější, má celou řadu klastrů (vypůjčil jsem si termín z jiných oborů, označující skupinu osob, shluk či část většího celku), které vytvářejí prostředí pro rozvíjení příběhu určitým směrem, jenž se však, po odhalení určitých vrstev motivací, mění či částečně vrací, tak jak se tyto motivace odhalují, ale stále nevedou k úplnému vyřešení případu, přestože postupně na řešení tím či oním způsobem participují. Jednoduše řečeno, je to celé složitější, snad rafinovanější či textově strukturovanější.

Tak lze říci, že hned na začátku zaznamenáme (prostřednictvím členění celého textu na několik částí, před první z nichž je předsunuta první epizoda s jednou ze série obětí) dvě linie, totiž linii policisty Metropolitní policie Colma Healyho (většinou uváděného příjmením, křestní jméno se dozví čtenář až ve 12. kap. na s. 68), který se k vyšetřování případu dostane, a linii hlavního protagonisty Davida Rakera, v prvních kapitolách s náznakem rámcového vztahu s jeho obhájkyní a milenkou Liz. Prvek dvou linií, které se ukážou později jako propojené i v trsu kriminálních událostí, je zdůrazněn odlišností vypravěčské perspektivy – „Healyho linii“ vypráví (na ději jakkoli nezúčastněný) autor ve třetí osobě, Rakerovu pak v první osobě (ich-forma), čímž se jednak vyznačuje důležitost jeho postavy, jednak se zpřehledňuje právě ona komplikovanost celého příběhu (a tu naopak komplikuje střídání časových rovin, které nelze zjednodušeně označit jako vybočování z chronologie či retrospektivy, neboť se určité okamžiky střídají – s vyznačením např. „12. června“ či „O pět měsíců dříve“, případně kombinací obou typů). Na začátku rovněž není ještě prozrazena spojitost mezi Rakerem a Healym, která spočívá jednak v temném minulém případu, jehož ozřejmení postupně textem probleskuje, jednak ve spolupráci na současném případu (sérii událostí, které se ukazují jako související), přičemž ovšem motivace obou je rozdílná – u Rakera je to nalezení zmizelého manžela Julie Wrenové Sama, u Healyho znovunabytí určitého postavení u policie, které mu ovšem má dopomoci k realizaci jiného cíle, pomsty na osobách zodpovědných za smrt jeho dcery.

K určitému napětí zcela jistě přispívají vyhrocené vztahy mezi jednotlivými participujícími osobami, tak u Healyho konkurenční boj s jeho kolegy Sallowsem a Davidsonem, kteří mu zazlívají jeho chování vybočující z norem policejní práce (bylo důsledkem jeho neúspěšné snahy zachránit dceru Leanne, což vedlo i k rozpadu manželství) – oním motivem, který nemohli skousnout, bylo, že namířil zbraň na kolegu, jinak řečeno došlo k přesahu mezi profesní a osobní záležitostí, a předpokládá se, že tímto směrem jeho jednání bude pokračovat i nadále – , jeho nedůvěryhodnost nicméně označují jako psychickou labilitu, přičemž podstatnou úlohu na eskalaci těchto vztahů hraje závist, že jeho nadřízená, Melanie Crawová (která ovšem sleduje vlastní cíle) mu přes předchozí selhání dala důvěru (na vrcholu pyramidy je pak rozlícený vrchní superintendant Ian Bartholomew, jenž musí čelit tlaku novinářů).

Stejně tak jsou Sallows a Eddie Davidson vysazení na Rakera, kde mohou, jej urážejí, špehují jej a kladou nástrahy, a projevy jejich ega v konfrontaci s předchozími selháními vedou k dalším zásadním selháním. Obraz policie ve Weaverově podání je více než nelichotivý. Podobně nejednoznačné vztahy pak jsou mezi jednotlivými aktéry zločinu, zvláště Wellis a na něm otrocky závislý Eric Gaishe, obchodníci s bílým masem, kteří se v určité fázi zdají být hlavními viníky v celé kauze. Celý případ je ovšem daleko složitější, a především Rakerovo pátrání jej posouvá o další a další vrstvy. Jednou z nich je postava bezdomovce na stanici metra Gloucester Road, zpočátku zdánlivě zcela okrajová figurka, která je teprve později, v souvislosti s jeho smrtí, identifikována jako Leon Space, stejně tak jako osoba Duncana Pella, pracovníka ostrahy metra, bývalého vojáka, u něhož se ukáže, že bezdomovce znal, ale od jehož osoby pokračují také další souvislosti.

Ty se odhalují také u všech zmizelých případu označovaného souborně jako Uchvatitel, totiž Stevena Wilkyho, Marca Eriona s alternativním jménem Evans, Josepha Symonse a posledního Jonathana Drakea, u nichž je společná ta okolnost, že se nenajdou jejich mrtvoly, pouze miska s oholenými vlasy. K řešení případu se čtenář dostává buď přímo, tak z líčení samotného Johathana Drakea, které sice líčí psychický děs napadeného, ovšem nevyjasňuje nic z povahy sítě pachatelů ani bezprostředního agresora, ale především prostřednictvím Rakerova pátrání krůček po krůčku, v němž ústřední motiv hraje – vedle rozhovorů se všemi těmi, kdo by nějak mohli přispět k nějakému posunu v řešení případu (s bratrem pohřešovaného Sama Wrena Robertem, policisty, jako byl Brian Westerley, jenž zprvu zmizení vyšetřoval, pracovníky metra či dokonce zločinci, o nichž netuší, že jimi jsou) přehrávání záznamů z metra.

K jednotlivým osobám jej dovede jeden z jeho tajných spolupracovníků, mladý Spike, „ruský hacker mezi dvacítkou a třicítkou“ (s. 50), u záznamů, u nichž tuší, že jedině u nich se může dobrat řešení záhady. Jedině záznamy mohou prozradit to, co o Samu Wrenovi, jehož případu se ujal, říká formulace v anotaci na zadní straně přebalu: „Pro miliony obyvatel Londýna je ráno šestnáctého prosince stejné jako každé jiné. Ne však pro Sama Wrena, který vyrazí do práce, nasedne do metra – a už z něj nikdy nevystoupí. Žádní svědci. Žádný záznam na bezpečnostních kamerách. Po půl roce po něm stále není ani stopy.“ Je zřejmé, že perspektiva detektiva, „který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách“, je poněkud jiná než policistů, čtenář je ale na základě některých drobností nejspíš přesvědčen, že se jedná o jeden případ.

Pátrání však komplikují některé falešné stopy, tak do vzorce homosexuálních motivů nezapadá deklarovaná Wrenova heterosexualita, o níž byla přesvědčena jeho manželka Julie, k níž ale také zavádí postava Ursuly Grayové, a teprve odhalení posune možnost dát na správné místo jeden dílek skládačky, jejíž sestavení teprve může dovést ke správnému vyhodnocení všech souvislostí a „uzavření případu“. Ovšemže pro čtenáře není jediným požitkem tento cíle, ale příhody na cestě směřující k němu (či naopak klamající, zavádějící chybným směrem). Přitom je detektiv přesvědčen o nutnosti racionálního postupu. „Protože kouzla neexistují. Jen iluze.“ (s. 36)

Po přečtení jsem si znovu uvědomil výstavbu textu jako pregnantní konstrukci bez mezer, jakožto způsob přiblížení této konstrukce jsem se tentokrát rozhodl pro průběžné heslovité poznámky (přepis) doplněné na některých místech o momenty, které se dozvíme později. Doplním je upozorněním, že čtenář knihy, pokud se chce vyhnout prozrazení zápletky, by tuto pasáž měl přeskočit (v kulatých závorkách jsou uvedena čísla kapitol, v hranatých názvy jednotlivých částí).

[Bez označení]
15. června – Healy – už se ví, že série – „těla…nezanechával“ – hromádka vlasů
[Část první]
Liz (Elizabeth), večeře s ní, tajemná žena – v dalších kap. Julie W., problémy s penězi, propuštěná pro nadbytečnost, na fotce hubený muž, v pozdější konfrontaci – nebyl, dohady – útěk, postavení manaž., vyšetřoval konstábl Brian Westerley, – už se ví, že „nevystoupil“ – jak tohle je vůbec možné?
(4) (5) Ewan Tasker, případ Uchvatitel, starý známý, sehnal záznamy kamer ve stanicích, ale jen něco
(6) na videu už „protest“, sehraje úlohu
(7) Healy – o 5 měsíců dříve, návrat Healyho do práce, soustrast kvůli Leanne, ale ostatní – Davidson: „Už jsi něco podělal?“, s. 48, jemu „mával před ksichtem bouchačkou“, „Nikdo tě tu nechce, Healy.“ otevřené nepřátelství
(8) zpět k R., hacker Spike, „proklepl“ finance, „bankovní účty,kreditky, hypotéku, investice, penzi“ Sama Wrena
(9) (10) u Julie, manželství je v pořádku, „skvělé“ (jedna ze zavádějících cest), nějaký problém tu je, Sam pracuje víc (i vysvětlení v nevěře je zavádějící), R. vylučuje možné motivy (drogy, alkohol aj.), prohlídka S. věcí
(11) (12) záznamy, vysvětlení vztahu s Healym
(13) vysvětlení – o pět měsíců dříve, Healy – jeho degradace, hádka se Swallowsem a Davidsonem
[Část druhá] (14) Spike dodá materiály (15) Duncan Pell na videu, říká, že Wrena nezná (16) Ursula Greyová není na Spikem dodaném seznamu (znovu otázka: nevěra?) (17) Ross McGregor, pro něhož Sam už jako vysokoškolský student pracoval, v době fin. krize, přestože jako pracovník výborný, peníze mu v době fin. krize stopnul (jeden z drobných příkladů ambivalentních vztahů, tj. vydělával peníze, ale jako člověk ho nezajímal, tj. nebyli „přátelé“ (18) rozhovory se spolupracovníky, vždy „co nesedí“, tentokrát spoluprací. říkají, že spěchal domů za manželkou, ta říká, že pracoval dlouho do noci, taky důvod, proč se mu nelíbilo ve stripbaru nebyla manželka, ale cosi jiného
(19) Healy v rozh. v Crawovou – o případu
(20) Iain Penny (často v tel. se Samem) – příklad reflexe toho, co nesedí, s. 106 „Milý chlap, který lhal manželce.“ (vnitřní monolog kurzívou), Esther Wilsonová, (21) ta hned šla někam telefonovat, pak se sešla – s Ursulou Grayovou, kterou předtím zapřela. (22) Grayová přizná, že spolu spali, ale v tom vztahu taky něco nesedělo (vyptával se na předchozí vztahy), sledovala ochablost vztahu, telefonoval nějaký Adrian
(23) Adrian Wellis – volal Samovi jen jednou, 5. srpna; zmínka o Derryn, Rakerově první ženě (jen naznačeno, později: rakovina), „trhlina“, s. 122, symbol toho, co nesedí
(24) Healyho problém – psycholožka Teresa Reedová, navštěvuje kriminálníky ve vězení – H. problém, že s takovými lidmi baví jako s lidmi, vetřel se do její přízně
(25) (26) Raker přinutí „cvičeného psa“ (Eric Gaishe), aby mu Wellis otevřel, konflikt se hrotí, agresívní Wellis R. napadne, ten ho zneškodní, Eric si zoufá, že zřejmě zabil dívku, (27) R. ji najde a později dopraví do nemocnice, oba muže zneškodní, do kufru auta
(28) Healy (pře 3 měsíci), postoupí v pátrání, zjistí, že oběti útočníky znají, jsou zdrogované, rozbité žárovky znemožňují kontrolu
„Rande“ – demonstrován způsob, jak se to děje – z pohledu Johathana Drakea, kurzívou
[Část třetí] (29) Wellis a Gaische – obchod s bílým masem, „trhlina“ (s. 161) – použité slovo, Sam se do toho prý nějak namočil, zjišťuje se, že dohodnutá služba nebyla žena, ale muž („Žádná ona, blboune. On.“ s. 164), tj. Sam je homosexuál
(30) „Wellis byl důvodem Samova náhlého úbytku váhy.“ s. 165 vysvětlení sex. souvislostí (Ursula měla být experiment), Wellis ho teď zničil – S. na lži „vystavěl celý svůj život“
(31) rozh. s Robertem Wrenem, ten nakonec prozradí, že někde na dovolené si Sam zaplatil prostituta, tedy i on o tom věděl
(32) Healy, kolegové odhalují jeho někdejší problémy, nafackoval matce své dcery, pokračuje (jak víme teprve později v lákání Reedové
(33) Potvrdí se, že Westerley případ nevyšetřil pořádně, ale R. se od něj dozví o rvačce před dvaceti měsíci, 14. října  – nová informace, potyčka – Stonehous a Quinn, napaden byl (Simon) Mbebeni (což je, jak se ukáže, jeden z prostitutů), Wren pak praštil Quinna, R. má další práci – prohlédnout záznamy
(34) R. si s Julií ujasňuje předchozí, nové je – Sam a Duncan Pell se znali (tam je most ke způsobu, jak Pell realizuje peníze z prostituce – přes Sama a jeho nadřízen=ého přítele), a tíží ho, že to nejde všechno načerno
(35) rvačka na pásku, (36) intermezzo s Liz, (37) Sallows přijede k R. domů a řekne mu, že ví, že R. byl namočený v aféře s Gaischem a Wellisem (bylo tam před domem vidět auto, ale mělo zakryté značky, „šedé BMW 3“, s. 207 ), ale nemůže mu to dokázat
(38) Terry Dooley (zvaný Dools) R-ovi prozradí Sallowsovu motivaci, vyhodili ho a dělá na „sračkoidních“ případech, chce se dostat nazpátek, ale R. se může vsadit, že H., který hraje „Horňáka“, „plánuje pomstu“ proti všem
(39)  Healy se zbavil Sallowse, když ukázal, že přehlédl důležitost vraždy Leona Spaneho, resp. její souvislost s ostatními, když Sallows nerozpoznal, že všechny činy byly motivovány sexuálně stejnou orientací a především všechny žárovky byly rozbité (ale ne proto, že to jsou „zchátralý díry“, jak namítá Sallows, ale protože je pachatel dva dny předtím rozbil)
(40) Hledá se Duncan Pell, v práci není prý proto, že je nemocný, na jevišti se objevuje Edwin Smart, revizor, s nímž už ale R. mluvil
(41) Healy varuje Rakera, že Metropolitní jej bude chtít  zastavit, „Protože se domnívají, že Sam Wren je Uchvatitel.“ s. 227 (tj. další verze)
(42) předchozí den – se našly vlasy muže – J. Drake, Bartholomew Crawovou poníží, když jí oznámí, že bude vystupovat pro média on
(43) a (44) Rozhovor Haley – R.  Zjišťuje se, že Maarc Evans je ve skut. Marc Erion, je z Albánie (to je ten prostitut, o němž hovořil A. Wellis), domněnka, že Wren je Uchvatitel vyplývá z toho, že se našel Drakeův mobil, v němž bylo Samovo číslo (teprve později se ukáže, že to bylo nastrčené). R. říká, že mu to k Samovi prostě „nesedí“. H. ho obviňuje, že mu „přirostl k srdci“, důlež. je kontroverze mezi H. a R., zde vyhrocená
(45) L. Spane – je vším jiný – je to ten bezdomovec
(46) Crawová a Davidson (zase R. uráží) nutí R., aby zastavil pátrání po Samovi.
(47) R. jde po Duncanovi Pellovi, vnikne do jeho bytu, najde nože, skvrny, najde kabát bezdomovce, trkne ho souvislost – „Nebyla to stezka. Šlo o nepoužívanou trať.“ (Rakerova verze – Uchvatitel je Penn.) s. 259
(48) (49) Průnik do železniční stavby, nic tam nenajde. Duncan Pell je tu – „boty“, (50) souboj ale nebyl, utekl, pak ho kopnul a znovu utekl
(51) motiv přítomného stínu, později sehraje úlohu, sen
[Část čtvrtá] (52) Pokus o interpretaci – obchodní transakce, to je, co už jsem naznačil – Wellis znal Pella a Sama, protože Wren dělal do financí („Chlápek, se kterým obchoduju“), Pell vzal Sama po rvačce na pivo atd.
(53) R. najde v Pellově domě záznamy znásilňování dívky (a tady je ten stín znovu, neví se ale kdo
(54) H. sleduje Teresu Reedovou, Crawové lže, že je u Drakeova baráku, s Teresou restaurace (tj. líčí se to po střípkách)
(55) (pokračování 53, otázka Wrenova hlasu – v Drakeově mobilu?
(56) Healy se znovu domlová s Rakerem, nikoho jiného totiž nemá. Problém je, že v hlasové zprávě Wrenův hlas je naprosto prázdný, proč? Dál se točí otázky kolem toho nalezeného mobilu.
(57) Hlídač Stevie O´Keefe, dovede R. do podzemí – jak to bylo s mobilem? problém v tom, že byl přemístěn (58) pokrač., pak (59) též, najdou tělo nacpané v míse (i tady příznačný modus: „Znehybnili ho, ale nezabili.“ s. 306, – Adrian Wellis (to se později zproblematizuje), O´Keefe hovoří o „zlu“ tam dole, tedy to má i tuto „mysteriózní“ rovinu, přestože jinak v ději nic iracionálního není a autor na jednom místě zdůrazňuje, že vše musí mít přirozené řešení (R. říká, žádná kouzla neexistují)
(60) – znalosti prostředí ukazuje na Duncana Pella (tj. znovu se potvrzuje stopa, která se ve výsledku domněnky o totožnosti vraha na konci ukáže jako falešná, vzhledem k předchozímu: i ony racionální úvahy mohou svádět jinam – to je možná nejzajímavější komplex celé „filozofie“ autora
(61) Healy má problém, protože Wellise nenahlásil, R. mu ale neprozradí, že je W. po smrti – jak je zřejmé, těžiště narace se přesouvá na psychologicko-epistemiologické těžiště: „Gaishe doposud mlčel jen proto, že měl z Wellise nahnáno. Kdyby se mu doneslo, že je Wellis z cesty, mohl by mu právník poradit, aby se pokusil s policií uzavřít dohodu a vypovídal, protože o Wellisových klientech věděl první poslední. A to by Metropolitní dříve či později dovedlo k Duncanu Pellovi.“ s. 311, a to samozřejmě Raker nechce, přišli by o náskok, mohlo by se to obrátit proti němu atd.. R. usoudí, že se H. „chystá udělat pořádnou kravinu“ s. 312.
(62) (63) Jdou (oba, Healy vlastně umožnil, když se prokázal jako policista, aby R. s ní mluvil, R. představí jako Jamese Granta, psychologa) za tou dívkou do nemocnice, „včera se poprvé probrala“, Marika Leseretscu, únosci v Rumunsku, v Británii před šesti-sedmi měsíci předali Adrianovi, Duncan ji natáčel, pak ještě někdo v kapuci, kdo ho vedl k násilí. R. pak vyjeden na H., kterého předtím několikrát varoval, když jediné, co ho zajímá, je potvrzení, že Uchvatitel je Sam Wren. „Mluvila s námi jen díky mně. Tobě by neřekla ani houby, když jsi kolem ní poskakoval jako flák, co vyhlíží dealera. Včera v noci jsem se s tebou sešel u metra, protože nemůžeš nikomu věřit, a jediné, na čem ti záleží, je tenhle případ uzavřít a narvat ho všem do chřtánu. Dělám to pro tebe, přehlížím tvoje chyby, tvůj vztek, tvoji schopnost vyvolat hádku kvůli ničemu – a potom, čeho jsem teď byl svědkem, mi jako první řekneš tohle?“ … „Uvědomuješ si vůbec, jak moc jsi sám, Healy?“ … „A přesně to je tvůj problém, Healy. Nevíš.“ s. 325
(64) Sallows Healyho sleduje, ptá se před nemocnicí, co tam dělá, vyčte mu, že pokoutně vyšetřuje, přímo mu řekne, že se s ním vypořádá, a pak „si podá“ Rakera
(65) R. dospěje k tomu, že Sam byl „další oběť“, s. 331 znovu v metru na stanici Goucester Road, znovu s revizorem, nemohl si vybavit jméno. Znovu doklad filozofie „reality“: Má pocit něčeho, „náznak vzpomínky, kterou se mi nedařilo pořádně uchopit“… „Na těch záznamech se ukrývají odpovědi. A vždycky tam byly.“ s. 334
(66) Crawová vezme Healyho do auta, vytkne mu, že nenahlásil Spanea a další věci, H. zase přemýšlí jen o tom, aby se neprozradil – našli nože, Spaneův kabát atd., nemohou ale obvinit Wrena, Crawová mu řekne, že měl sice pravdu se Spaneem, ale Davidson jí předal fotky jeho a Rakera, nemůže už mu věřit, slíbil a nedodržel
(67) R. – znovu záznamy – „červené protestní tričko“ (ukáže se, že je to klíčová věc, úplně nakonec – bylo to dokonce tričko Uchvatitelova otce, nyní jeho fetiš), tričko našel na záznamu v metru, Edwin Smart unesl Sama, on byl Uchvatitel (68)
(69) R. nyní marně telefonuje, nyní se ukazuje totální neschopnost policie, s Crawovou ho nespojí („nemůže“ ho spojit), Davidson si umanutě vede svou – dali mu „jasně najevo“, je „vykutálenej parchant“ a jsou „vyřízení“ (teprve, když už je pozdě, ho Crawová vyhodí, protože zabránil vyřešení případu), telefonátem v metru zjistil, že Smartův otec zemřel na rakovinu (volno má nyní proto, že je výročí, a to chtěl svým způsobem oslavit), s. 353 R-ovi došlo, že Smarta otec zneužíval a on „opakoval jen to, co mu dělal jeho otec“… Vrahem se člověk nerodí, ale stává; nekonečným cyklem zneužívání, který se táhne celými generacemi“, s. 353, oholil obětem hlavu, „aby mu víc připomínali otce“
Táta (opět nečíslovaná kapitola, kurzíva) z perspektivy J. Drakea
(70) R. to Healymu o Smartovi řekne, je u jeho domu, vysvětluje se celek v návaznosti, Smart si vybral Pella jako „zástěrku“, „loutku“, když Pell buzeroval Spanea, cítil příležitost, protože však nic nešlo podle plánu, tělo odhodil (našlo se toto jediné tělo), stejně tak se potom musel vypořádat s Wellisem, protože ten viděl jeho tvář, pak nastrčil do Pellova domu Spaneův kabát a nahrávky s Pellem a Marikou, Smart pak nadopoval Sama a nechal ho nahrát vzkaz, telefon byl taky svedení ze stopy (71) (72) pokrač. H. – Reedová
[Část pátá] (72) R. pronikl do  Smartova domu – na fotce kostkované triko, klíč (73) k opuštěné stanici, tam nejde muže s ustřelenou částí obličeje – červené tričko, usoudí (jak se ukáže chybně), že je to Edwin Smart (74) )úvaha, že by těla házel do šachty, konečně reakce Crawové, R. mezitím ale najde v kuchyni padací dvířka, takže i ta stanice byla stopa, která jej měla zavést jinam, (75) našel vlastně všechny muže, Drakeovi uřezal penis, Wilky, Erion, pak Pell (tedy byl jen další oběť, „další falešná stopa“ s. 287 – a především – našel Samuela Wrena
(76) Konečně tu je policie, R. už je naštvanej, Crawové odsekne, řekne, že ho Davidson odbyl, ten kretén se jen dál vzteká, ví, že je v hajzlu, přitom se zamotal do toho, že R. sledoval (bez schválení), Crawová má poslední dopis Smarta (nenáviděl všechny i sebe), hovoří o tom výročí (otcovy smrti), což mu R. překazil
(77) rozplétání, Sam se snažil Julii omlouvat (78) H-ymu to taky nevyšlo (Crawová ho našla před tím vězením (79) vzpomínka na Derryn, na hřbitově, vidí nějaký stín, Crawová volá, že Pell utekl, ale nesedí identita
(80) Nebylo to Pell, ale Smart (81) změnil identitu tak, že se sám pořezal, Pellovi ustřelil kus obličeje, aby jej považovali za něho (Smarta), vysvětlí R-ovi všechno, proměnu, telefon, vidí podobnost, že R.-ova žena taky umřela na rakovinu, a R. mu nyní znemožnil tu slavnost-výročí, bodne ho do žaludku. H. přichází k umírajícímu (tedy R. to říká) (82) H. si prošel v R. domě poznámky a vzpomněl si na to, jak mu R. pomohl najít Leanne, a pak šel na pohřeb.

Na závěr ještě pár obecných poznámek:

Filozofie příběhu: Všichni lžou, i on klade léčky, tedy blufuje (např. u Westerleyho, neochotného a vymlouvajícího se „s narůstajícím podrážděním“ s. 51), stejně tak se všude setkáváme s dezinterpretacemi, např. s. 69, kolegové Healyho se Rakera „snažili obvinit z toho, že jsem s ním soucítil“, ve skutečnosti šlo o víc, totiž zastavit zabijáka, k jehož osobě měli osobní vztah.

K obecnějším úvahám patří otázky možnosti poznání pravdy, přičemž je zároveň lež životní past, i proto je tu motto: „Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích.“ – Deuteronomium 24:16

A také je akcentována psychologie vraha, tj. nejen vyšetřovatelé mají minulost, i pachatel. V prvním plánu jej čteme jako psychopata, jde ale také o šílený osud. A pak je rovněž zajímavé prostředí finančně dobře postavených, např. čtvrť Canary Wharf (finanční centrum v Londýně).

Poznámky

https://www.databazeknih.cz/knihy/david-raker-ztraceny-366464
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tim_Weaver

Tim Weaver, Ztracený, Mystery Press, 2018