Street View

Někdy na počátku konci sedmdesátých let jsem měl pěknou vyučovací pomůcku. Nakreslené pohledové schéma berlínské ulice Unter den Linden. Na konci zužující se ulice Braniborská brána, na příslušných stranách za sebou nejdůležitější architektonické objekty, vpravo Humboldtova universita, vpravo Státní opera… Braniborská brána byla první památkou v zahraničí, kterou jsem viděl, když jsem v patnácti letech jel samostatně vlakem, a rovnou právě až do „hlavního města NDR“ – tak se oficiálně tehdy německá metropole nazývala. Tatínek mého přítele, profesor slavistiky, mi ukazoval, že na druhé straně bydlí druhá polovina rodiny a setkat se mohou jen při velmi výjimečných příležitostech, prakticky vůbec. (Vlastně to byla čerstvá záležitost, pár let po postavení „Zdi“, někdy v roce 1964 nebo 1965.) Ale zmiňuju to nyní přece jen kvůli něčemu jinému – byť „vše se vším souvisí“ (letos slavíme dvacet let od jejího zbourání). Od té doby jsem se do Berlína dostal totiž až po velmi dlouhé době, někdy v polovině osmdesátých let. Se spolubydlícím na šestinedělním jazykovém kurzu v Braniboři, kolegou někde ze Šumavy, jsme měli den volno, a tak jsme vyrazili právě sem. Když jsme se ocitli na cestě od Alexandrova náměstí k místu, kde se poprvé objevuje onen pohled na Braniborskou bránu na horizontu, povídal jsem mu – tak teď vpravo uvidíme Divadlo Maxima Gorkého (o týden později jsem tam šel na divadlo, „Einer flog über das Kuckucknest“ se to jmenovalo, vůbec jsem netušil, že to je tatáž hra, podle níž Miloš Forman natočil proslulý film Přelet přes kukaččí hnízdo), pak Neue Wache, tady (to je vlastně ještě předtím, před Muzeem dějin) se dá odbočit k Ostrovu muzeí atd. a takhle jsem pokračoval, vpravo Humboldtova universita, naproti Státní opera. A on v údivu, „jaký jsem znalec“ Berlína, a jak často jsem tu musel být atd. Nu tak jsem mu vysvětlil, že jsem tady byl jednou v životě před dvaceti lety, ale mám doma takovou „pěknou vyučovací pomůcku“… Tak už asi tušíte, proč jsem si vzpomněl právě na ni. Dnes se můžete virtuálně procházet třeba po New Yorku, kdekoli chcete, už i Praha je na oné aplikaci. Tedy myslím, že právě Berlín je zatím ještě nepřístupný… Ale když jsem vydržel čtyřicet let, těch pár týdnů to počká.