Stezka korunami stromů v Janských Lázních

Stezka korunami stromů v Janských Lázních
aktuální fenomén

Letní výlet na místo letos (2. července, tedy před čtrnácti dny) otevřené coby druhé tohoto typu v České republice: Tento nový typ objektu volnočasové aktivity s didaktickými prvky (to jdu na to hned od začátku zhurta, chtěl jsem v textu jen nahradit opakování výrazu „přírodní turistické atrakce“) byla před několika lety velkou atrakcí na jihu Čech, když byla první stezka korunami stromů v roce 2012 otevřena u Lipna. Vzorem bylo sousední Německo, kde podobných staveb je několik, jejich autorem je týž architekt, když se podíváte na obrázky, které jsou v Janských Lázních v areálu objektu (před pokladnou), je zřejmé, jak se jednotlivé Stezky, respektive jejich vyhlídkové věže, na různých místech tvarově liší. Ta janskolázeňská má tvar trychtýře, tzn. u základny je spirála, po níž návštěvníci vystupují k vrcholu, uzší, a směrem k vrcholu se postupně rozšiřuje. Kolem středního kovového pilíře uprostřed je kromě točitého železného schodiště ještě konstrukce tubusu tobogánu, jímž se návštěvníci (většinou děti, viděl jsem ale i dospělé) dostanou zase dolů.

Slovo „stavba“, které jsem použil, je plně (a vrchovatě, je to opravdu monumentální záležitost, ještě se k tomu vrátím) oprávněné, v tuto chvíli mě ale v první řadě vede mě k úvaze, kde se vlastně celý nápad vzal. Vyjděme z toho, co vlastně „stezka korunami stromů“ (německy Baumwipfelpfad) je. Princip je všem lokalitám v Německu i v Čechách, kam byly stezky korunami stromů exportovány, společný. Část „vodorovná“, tedy samotná stezka, odlišující se od těch běžných tím, že se nachází jakožto „lávka“ ve dvou desítkách metrů nad zemí, tedy i ona už je „v korunách stromů“, a vyhlídková věž, postavená z téhož materiálu ve spirále (podobná je, teď si uvědomuju, úplně jinde, totiž v berlínském Bundestagu, nové skleněné nástavbě historické budovy Říšského sněmu, a od spirály se liší v jediném případě, v ohybu řeky Sáry, kde je tvarem jednostranný segment spirály).

Hledáme-li v Čechách (či po Evropě) něco podobného, můžeme připadnout na Stezku v oblacích v „relax&sport resortu“ v Dolní Moravě v masívu Kralický Sněžník. To je obrovský komplex, vycházející s původního lyžařského centra, vzpomínám si, jak tam na letním hudebním soustředění Podkrkonošského symfonického orchestru sportovně založení muzikanti jezdili na bobovou dráhu. Když se nicméně podíváte na charakter stavby Stezky v oblacích, otevřené v prosinci 2015, tedy po té lipenské, vidíte, že její tvar je inspirován spíše horskými dráhami, jak jsou po celém světě rozesety (rozdíl je patrný odlišností od pravidelné spirály a samostatnou nosností jednotlivých ocelových prvků) – s jediným rozdílem, totiž že se zde chodí pěšky.

V každém případě lze základní princip „stezky korunami stromů“ vztáhnout na dva odvěké principy, totiž „most“ a „věž“, novým způsobem propojené a umocněné.

Pojďme v úvaze, vztahující se vlastně k fenomenologii lidského těla, pokračovat dále. Běžně jsme zvyklí pohybovat se v lese mezi stromy po zemi, blízko jejich kořenů, ke korunám vzhlížíme. V amazonských pralesích celý ekosystém sestává, jak známo, z několika pater, v každém z nich žijí určití živočichové, v nejvyšším, jestli jsem to ze školy nezapomněl, také ptáci. Člověk jako pták létat neumí (domorodci v exotických krajích maximálně vyšplhají do koruny palmy s kokosovými ořechy) a zprostředkovat mu alespoň trochu podobný zážitek musí být atraktivní. A „zážitek“ je určitě klíčové slovo, které nalezneme u německé společnosti, která je u vzniku všech projektů, jak ještě řekneme. Jen ještě malá, ale důležitá poznámka, ještě před čtvrt stoletím byl klíčový pojem „vzdělání“ (termín naučná stezka, stejně v němčině Lehrpfad), a právě na jeho místo se dostalo slovo „zážitkový“, byť je v našem případě vzácným způsobem vyváženě propojeno.

Když pak tedy přemýšlím dál nad genezí samotné stavby v celé historii lidského pohybu nad zemí, tak mě jako nejstarší napadají hatě, povalové chodníky, které byly používány odedávna v prostorech slatí, ale dodnes bývají budovány také z ochranných důvodů, tedy proto, aby se turisté volně neprocházeli v prostoru vzácné chráněné krajiny. A pak to jsou především rozhledny, které mají rovněž svůj pozoruhodný vývoj a v kultuře naší země sehrávaly vždy velmi důležitou úlohu, ať již to byly secesní kamenné krásky na přelomu 19. a 20. století (Štěpánka), spojené s Německým horským spolkem (založen továrníkem Adolfem Hoffmannem v Liberci 1884), architektura podobná jako novogotické věže přehradních hrází na Jablonecku a Královédvorsku (úžasná přehrada Les Království), kovové konstrukce, které rostly jako houby po dešti po Listopadu, v době, kdy se lidé nadechli a rozhlédli i prostřednictvím patnáctidílného televizního pořadu s Luďkem Munzarem na konci 90. let „Rozhlédni se člověče“, inspirovaného ostatně z téhož kulturního prostoru jako ty historické (Jan Nouza, autor řady knih, ale i spoluautor celého cyklu, byl v té době vysokoškolským pedagogem v Liberci) či dřevěné konstrukce z neotesaných kmenů, postavené již v novém tisíciletí (nejkrásnější z nich byla Borůvka v prostoru sdružení obcí Toulovcovy Maštale, zal. 1999) v okrese Chrudim.

Cesta korunami stromů je samozřejmě rozměrnější projekt než posledně zmíněné – vyhlídková plošina Borůvky je ve výši 15 metrů, dostupná po 75 schodech točitého schodiště, což by byl při představě srovnání jen podstatně menší základ s naším objektem. A nad tento základ jsou pak nabaleny všechny jeho další funkce, totiž magická chůze nikoli „nitrem“ po kovovém schodišti, které je pouze prostředkem k cíli, totiž dosažení plošiny, nýbrž po jeho okraji, obvodu rozšiřujícím se až k úrovni vrcholu, přičemž jsou zajímavé i pohledy „napříč“ na protilehlou stranu, kde vidíme stoupat či odcházet další návštěvníky, stejně tak jako jsou zajímavé průhledy v celém prostoru už ve vodorovné části stezky. A k tomu ovšem několik dalších momentů, počínaje „adrenalinovými zastávkami“, prvky, jaké známe z různých rodinných zábavních parků (např. Šťastná země v Radvánovicích u  Turnova či Mirákulum v Milovicích), didaktickou „podzemní expozicí“, jíž se liší areál v Janských Lázních od toho v Lipně, až po didaktické zaměření, které je jak obsahem zmíněného podzemí (titul informační skládačky je „Od kořenů do korun stromů“), tak cesty v celé její délce (Jak je „pěkný“ les. Na vaší cestě k vyhlídkové věži půjdete kolem tří zastávek, kde zjistíte, co je „pěkný“ a „nepěkný“ les. Dozvíte se třeba, jak mrtvé dřevo živí les. Na každé zastávce vás čeká malý kvíz. text v skládačce).

Nedokážu posoudit, do jaké míry je za věcí nadšení a do jaké především byznys či do jaké míry jedno podmiňuje druhé, ale v každém případě je výsledek dokonale profesionální a na vysoké úrovni. Mnohého se v každém případě dopátráme, jestliže se budeme zabývat celou historií „stezek korunami stromů“.

Začátek vlákna konkrétního příběhu nalezneme u německé společnosti Erlebnis Akademie AG (Zážitková akademie, akciová společnost) v malém městečku (asi 7 tis. obyvatel) Bad Kötzting v Bavorsku, přesněji v Horní Falci, v okresu Cham (do stejnojmenného sídla okresu v blízkosti našich hranic jezdili Češi po otevření hranic po Listopadu na nákupy). Erlebnis Akademie se zrodila v roce  2001 jako malá akciovka zaměřená  na „erlebnisorientierte Freizeitgestaltung und der Erlebnispädagogik“ (volně přeloženo „zážitkové volnočasové aktivity a zážitková pedagogika“).

Její hlavní osobou je Bernd Thomas Bayerköhler, který je v podniku od roku 2002 a působí v představenstvu pro marketing. Představy o záměrech společnosti opravdu nejsou při zemi. Na jejích webových stránkách najdeme formulaci, že cílem je stát se „mit klarer Wachstumsstrategie zu Europas führendem Anbieter von Naturerlebniseinrichtungen“, tedy s jasnou strategií vývoje být vedoucím poskytovatelem přírodních zážitkových zařízení v Evropě. Nu a chybějící článek vývoje, jak možná už po četbě předchozích odstavců tušíme, je typ stavby, který by takovouto organizaci dovedl k tak investičně náročným projektům, jako jsou stezky korunami stromů a zároveň zapadal do logiky zážitkových objektů pro člověka, který se chce pohybovat nad zemí. Záměrně jsem ho v předchozích odstavcích nezmínil. Jsou to lanové parky, které se i u nás od začátku tisíciletí staly zážitkovou atrakcí.

A právě lanové parky píší první dekádu historie Erlebnis Akademie. Hochseilpark Lam, otevřený v roce 2001, měl ve své době primát největšího zařízení tohoto druhu v Evropě (36 zastávek, ve výšce 10-12 metrů, dnes, po sezóně 2012 uzavřen). Následovala řada podobných zařízení, mj. ve Waldmünchen v roce 2007, Schönberg aj. Odtud přeskočila jiskra i k nám, podíváme-li se na mapu, je pro nás logické založení Lanového parku Libín, který provozuje česká Akademie adrenalinových zážitků. Češi si přidali klíčové u nás módní slovo „adrenalínový“. Na stránkách německé společnosti si potvrdíme, že se nejedná o pouhou inspiraci či náhodu: Internationales Engagement bewies die Erlebnis AKADEMIE AG mit Gründung der tschechischen Tochtergesellschaft Akademie Adrenalinových Zážitků s.r.o..

Nu a v druhé dekádě se pak předmět zájmu společnosti od lanových a lezeckých center (Kletterpark) posunul právě směrem k „stezkám v korunách stromů“. V tuto chvíli bychom se měli posunout na stránky architekta Josefa Stögera, případně na internetový prostor německé publicistiky, kde si ozřejmíme charakter těchto staveb. I pro architekta, který se rovněž zabývá stavbou rodinných domků, veřejných staveb či řešením interiérů, jsou Baumwipfelpfade tím nejdůležitějším ve spektru jeho nabídky. Prvním objektem, projektovaným v roce 2007 a otevřeným v září 2009 byla stezka v Neuschönau v Národním parku Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald) dlouhá 1300 metrů (a tím ve své době nejdelší na světě) a s věží vysokou 44 metrů, kterou Erlebnis Akademie AG postavila a provozuje a kterou navštívilo 1,5 mil. návštěvníků. Bylo to rychlé stavění, vše se vešlo do 13 měsíců, investice byla 3,5 mil. euro (včetně za rozšíření v roce 2015). Tvar vyhlídkové věže vysloužil objektu pojmenování Baum-Ei (stromové vajíčko), v následujícím roce obdržel ocenění „Holzbaupreis 2010“ (Cena za dřevěnou stavbu 2010), v dalších letech cenu „arturo“ (bavorská architektonická cena).  V roce 2013 další stezka na Rujáně v Centru přírodního dědictví, vyznamenaným UNESCO), 2014 ve Schwarzwaldu (Bad Wildbad) a 2016 Baumwimpfelpfad Saarschleife, což by se dalo přeložit jako ohyb řeky Sáry.

Mezitím ale už došlo k řečenému exportu do Lipna, objektu otevřenému v července 2012. Sestává z devítihranné věže (opět se odlišuje tvarem od všech ostatních), vysoké 40 metrů, a stezky dlouhé 372 metrů (celkem s věží 675 metrů) ve výšce 24 metrů, vše postavené ve výšce 901 metrů nad mořem (vrchol Kramolína). Objekt je otevřený 364 dny v roce (kromě 24. 12.). Stejně jako u dalších objektů jsou i zde zážitkové a didaktické zastávky. Ve všech případech se investor obrátil na příslušné partnery, pomocí nichž byl naplněn i onen didaktický cíl. V případě Lipna to byly České lesy, v Krkonoších pak vcelku logicky Krkonošský národní park, který dodal balíček ekologických přírodních informací.

Po obchodní stránce je na německých stránkách uvedeno, že české stezky korunami stromů jsou realizovány s joint venture. Budeme-li zjišťovat podrobnosti, zjistíme, že Stezka korunami stromů s.r.o. je obchodní firma se sídlem ve Svobodě nad Úpou, zapsaná u Krajského soudu v Hradci Králové, vzniklá v roce 2015, jejím jednatelem je opět Bernd Thomas Bayerköhler, druhým pak Filip Pekárek, a společníky už rovněž zmíněná Akademie adrenalinových zážitků v Prachaticích. Filip Pekárek se objevuje jako statutární orgán v obou českých stezek v korunách stromů. Krkonošská stezka byl projekt za 170 milionů korun. Tato fakta zmiňuji pro pochopení toho, jak věci fungují – bez jakýchkoli podezření, která se dnes při podnikání v Čechách bohužel objevují. Je to jen zběžná poznámka, v článku v Hospodářských novinách jsou zmíněny další souvislosti, například je uveden podnikatel Miloš Kratochvíl a jeho českobudějovická firma Conduco.

A naopak, alespoň ze vzdáleného a mnou možného úhlu pohledu vítám takovouto spolupráci, už vzhledem k tomu, že oba ty projekty myslí i na stravování (ve v janskolázeňském objektu je sympatická jídelna, byť s trochu vyššími cenami, jaké ale najdeme i ve středu města, také ostatní stezky stromů uvádějí vždy položku gastronomie), ekologie je pojednána/demonstrována i u odpadkových košů vyrobených ze dřeva, je tu místo, kde si mohou pohrát děti i mimo vlastní zážitkový park atd.

Nebudu už rozšiřovat informace o skutečnosti, jakým způsobem se rozvíjí typologie volnočasových areálů, například zmíněný areál v Dolní Moravě, kde je Stezka v oblacích propojena s dalšími atrakcemi (už rok předtím otevřený Mamutíkův vodní park, Lesní zážitkový park a Pískový svět), takže to vede k úvaze ke kumulaci určitých aktivit na jednom místě, podobně jako to funguje u „zábavních parků“ (zmíněné Mirákulum). Nebudu zmiňovat ani skutečnosti, že v Německu jsou jiné objekty tohoto typu, byť nejspíš menší jako je  Fischbach bei Dahn (Pfalz) na německo-francouzské hranici, a soustředím se na nejnovější stezku v Jánských Lázních.

Základní údaje o Stezce korunami stromů Krkonoše, jak je uvádí zmíněná skládačka, kterou mám v ruce:

Celková délka – 2180 m
Délka stezky – 1511 m
Délka stezky ve věži – 885 m
Výška vyhlídkové věže – 45,5 m (od podlahy jeskyně)
Výška stezky – 23,8 m
Stoupání lávky – 2-6 %
Průměr věže dole – 23 m
Průměr věže nahoře – 40 m
Šířka chodníku – 2 m
Počet herních stanic – 3
Počet didaktických stanic – 3
Nadmořská výška horní plošiny – 826,17 m n. m.
Počet sloupů stezky – 115
Počet sloupů věže – 12
Délka tobogánu – 80 m
Doba montáže stezky – 67 dnů

(Až na drobnosti, jeden překlep a vhodnější slovo „zastávka“ než „stanice“ je to dobrá výchozí informace pro návštěvníka, uvědomil jsem si, že důležité je také nepřekročení stoupání lávky jakožto součást zdůrazňovaného bezbariérového přístupu. V prostoru je v pohodě možné jet s dětským kočárkem, na jednom reklamním obrázku či videu, teď nevím, se ukazuje vozíčkář, kterému je vrchol rovněž dostupný.)

Na to, že byla středa, všední den, byla návštěvnost stezky, slavnostně otevřené 2. července 2017, tedy před čtrnácti dny, docela překvapující. Parkoviště číslo 2, tj. naproti Hoffmanovým boudám na silnici nad Janskými Lázněmi, z níž se o kousek dále prudce sjíždí do města, z níž je stezka nejblíže dostupná, bylo plné a byli jsme posláni na parkoviště pod dolní stanicí lanovky na Černou horu. Nebyl to nicméně žádný problém, vláček, popřípadě autobus (50,- Kč, volili jsme to první, malá Barča jela zadarmo) nás dovezl zpátky nahoru a fronta, jakkoli vypadala děsivě, byla při provozu obou pokladen za zhruba dvacet minut za námi.

První místo ještě před vlastní lávkou je jeskyně, na jejímž stropě jsou zřejmé koruny stromu (trochu jinak jsem to viděl v areálu Domu přírody v Horce nad Moravou u Olomouce, také tam je v celém areálu mimochodem základním materiálem právě dřevo), kolem dokola otázky a odpovědi k ekologickým tématům, návštěvníci mají možnost studovat mikrosvět půdy – od kořenů po nejmenší živočichy (upravuji část věty z jednoho novinového článku). Podobně pak na vlastní stezce „dalekohledy“ (bez skel, kukátka orientující na příslušné místo) k různým přírodním objektům, jedním z témat je „pěkný les“ (viz text nahoře). Tvůrce parku oslovil tentokrát odborníky Krkonošského národního parku, kteří se postarali právě o tuto složku celého projektu. Shodou okolností na různých místech stezky právě Česká televize točila s pracovníkem Krnapu pořad do Toulavé kamery. Na stromech pod námi „lezli“ obrovští šneci (samozřejmě výtvarné kreace), pěkný je výhled do Janských Lázní (tzn. muselo být šikovně vybráno také vhodné místo) i některé krkonošské hory.

Přestože návštěvníků v tu chvíli, kdy jsme tam byli, se nacházelo opravdu dost, nebyl žádný stísněný pocit, při dostatečné šířce chodníku se mohly vyhýbat tatínkové s kočárky s lidmi protisměru, příjemný byl pocit vzdušnosti a přitom jistoty, také slovo „adrenalinový“ je v tomto případě spíš marketingovým trikem, pokud se týká úseků chodníčků, kde musí děti prokázat schopnost rovnováhy, kterým je ale možné se i vyhnout a v žádném případě nehrozí jakékoli nebezpečí (pod aplikací je hned pevná síť, jistící nohu při případném uklouznutí). Několik otoček před vrcholem je pak vstup k suchému tobogánu (lístky třeba koupit předem, dole u pokladny), nahoře je pak prostorné korzo kolem dokola. Umožňuje to právě ten tvar vyhlídkové věže, podobný té ve Schwarzwaldu.

Odkazy
https://www.stezkakrkonose.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stezka_korunami_strom%C5%AF

https://www.krkonose.eu/cs/aktuality/1380

https://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/stezka-korunami-stromu-v-janskych-laznich.aspx

https://www.krkonose.eu/cs/infrastruktura/htrasy/z-janskych-lazni-na-hoffmanovy-boudy/34311e17-ab25-430c-bf68-dc9127fef32b

file:///C:/Documents%20and%20Settings/u%C5%BEivatel/Dokumenty/Downloads/krkonoseeu-news-1380.pdf

https://cestovani.idnes.cz/stezka-korunami-stromu-0s1-/po-cesku.aspx?c=A170619_163207_po-cesku_job
https://archiv.ihned.cz/c1-65789320-byznys-v-korunach-stromu-dorazil-do-krkonos

Obchodní stránka
https://rejstrik.penize.cz/04448618-stezka-korunami-stromu-krkonose-s-r-o

Architektura
https://www.architekt-stoeger.de/

Erlebnis Akademie (Německo, tvůrce stezek korunami stromů)
https://www.eak-ag.de/eakag/

Cesta v oblacích v Dolní Moravě
https://pardubice.idnes.cz/v-dolni-morave-otevreli-stezku-do-oblak-fcm-/pardubice-zpravy.aspx?c=A151207_2210629_pardubice-zpravy_jah

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stezka_v_oblac%C3%ADch