Soustředění PSO v Třeboni 2016

1
Podobně jako v minulých letech není stručný komentář s titulem Soustředění Podkrkonošského symfonického orchestru v první řadě reportem o jeho vlastním průběhu, i když by i to mohlo být zajímavé (rozvrh zkoušek, případně společných výletů, ubytování, repertoár, anekdoty a „příběhy“ z pobytu etc.) a něco z toho se může v textu objevit. Není to ale ani „novinářská“ ani jiná zpráva, ale spíš hrst kontextuálních poznámek. Nahlížím do loňských příspěvků k tématu, tam jsem jednotlivá témata rozdělil do samostatných článků (odkaz ke sběrnému článku zde), tentokrát by se mohlo vše „vejít“ do jednoho.

2
Přípravy. Nepřímé texty (kontextuální, dokumentace) nemohou nahradit zažité příběhy, nicméně zařazuju alespoň pár excerpt z mejlů, FB apod., které mohou dát základní představu/obraz o soustředění. Z mejlů od Hanky Červenkové (kráceno):

Milí muzikanti,
po mnoha týdnech volna se už opět pomalu hlásí PSO, doufám, že se Vám stýskalo! :-)

Shrnutí věcí, které už bychom měli vědět:
od pondělí 15. do neděle 21. 8. jedeme na soustředění do Třeboně.

Bydlet budeme na ubytovně SOA v areálu zámku. Víc podrobností v letáku v příloze.

Druhou přílohou je jídelníček, který nám před pár dny zaslali. Nejpozději do pondělí 8. 8. , to se dobře pamatuje, mi prosím každý z Vás napište nebo zavolejte, jak to budete mít s jídlem. Tzn., např. - chci plnou penzi a k obědu si dám od pondělí do neděle 1,2,1,1,2,2,1; nebo chci jen večeře; nebo nechci jídlo vůbec, budu se stravovat na vlastní pěst... Prostě, možností je spousta a je to na Vás, ale potřebuju to vědět, protože v kuchyni budou vytvářet lístečky na jídlo pro každého z vás individuálně a potřebují v tom mít pořádek. Pokud nebudete chtít společnou stravu, což je v pořádku, v každém patře ubytovny je kuchyň, kde si můžete připravit cokoli vlastního.

Letos máme novinku - nebudou nám připravovat snídaně, takže si je budeme muset zařídit svépomocí. Vymyslíme to nějak hromadně, objednáme někde každé ráno pečivo, určíme služby na snídaně a určitě to zvládneme.

Časy obědů nás stanovili na 11:30 - 12:30. Je to brzo, obzvlášť první den, kdy budeme najíždět. Promyslete prosím, zda zvládnete přijet tak, abyste oběd v tomhle rozmezí zvládli a pokud si nebudete jistí, raději si ho odhlaste.

Další důležitá věc, doprava
Muzikanti, prosím, napište mi, kdo berete na soustředění auto a s kým už jste domluvení, kolik ještě máte míst, pokud nějaká, případně kdo si neví rady a potřebuje k někomu do auta dohodit. Pro ty z vás, kteří pojedou vlakem, nabízíme obvyklou věc - v neděli 14. 8. kolem 9. ráno budeme nakládat káru s věcmi a budeme odjíždět směr Třeboň. Na káru Vám můžeme vzít nástroje a těžké batohy s věcmi, abyste mohli je vlakem víc nalehko. Promyslete to.

Sem: https://www.dropbox.com/[neuvádím konkrétní adresu]  budeme postupně přidávat nové noty. Mrkněte na ně, ale ideálně netiskněte, protože leckam ještě dopisujeme poznámky a čísla taktů. Noty dostanete na první zkoušce, která je na plánovaná na pondělí 15. 8. na 15. hodin, vytištěné.
 

Příjezd
Jakmile dorazíte, zavolejte mi nebo přijďte rovnou na můj pokoj.  Zapíšu si Vás, dostanete klíče od pokoje, povlečení a ubytujete se. Obědy jsou vždy od 11:30 do 12:30. První den to bude s dojezdy asi všelijaké, proto prosím, zvažte v kolik jste schopni reálně dorazit a podle toho ještě nahlášení oběda upravte. Závazný čas je pro Vás až 15 hodin, kdy začíná první zkouška. Plánujeme zkoušet jako vždy denně od 9 do 11:30 a pak po večeři cca od 18:30 do 21:30. Tenhle harmonogram budeme průběžně upravovat podle výletů, počasí atd.
Shrnutí co s sebou:
- nástroje
- noty na Rusalku, ostatní dostanete nové
- přezůvky nepovinně, ale hodí se
- spacáky nemusíte, je tam ložní prádlo, které dostanete při ubytování
- plavky
- půllitry na PSOpivo
-kapesné na týden
- WiFi by měla fungovat

Z FB Podkrkonošský symfonický orchestr (18. 7.): Milí přátelé, všechny vás moc pozdravujeme z letního soustředění orchestru v Třeboni. Je tu krásně a za pouhé tři dny pro vás nacvičili tuhle pohádkovou předehru na podzimní koncerty:https://www.youtube.com/watch?v=ALlQHLw5ZYg Nenechte si je ujít. Kompletní přehled termínů se tu objeví brzy. Krásný zbytek prázdnin a jako vždy se na vás budeme těšit.

Jak je i z těchto fragmentů zřejmé, organizace celého soustředění představuje spousta práce, celá záležitost při osmdesáti lidech vůbec není jednoduchá.  

Skladby, které přišly na pult na soustředění

G. Verdi / Ernani
Coro d´Introduzione
N. 5 Finale primo

G. Verdi / La Traviata
Scena ed aria violetta – finale atto 1

A. Dvořák / Čert a Káča
předehra
Pekelný tanec

B. Smetana / Dvě vdovy
árie Karolíny

W. A. Mozart Kouzelná flétna
duet Papagena a Papageno

W. A. Mozart: Figarova skladba
No. 10 Aria

W. A. Mozart / Don Giovanni
No. 7 Duettino

(pro příští sezónu / filmová hudba)

Chaplin suite
arr. Antonín Mihulka

Howard Shore
The Lord of the Rings

3
Cesta. Jestliže mi v loňském roce vstávaly vlasy děsem ze stavu českých silnic, zvláště v souvislosti s cestou z Jičína do Adršpachu, kde na osmdesáti kilometrech bylo pět semaforů a cesta minimálně o polovinu delší než „normálně“, pak letošní jízda do Třeboně a zpět překonala vše zatím myslitelné. Všichni, jichž jsem se ptal na cestu, potvrzovali zoufalý průběh přejezdu s rozkopanými silnicemi, svedenými pruhy na dálnici a související nekonečné fronty, s objížďkami atd., jak ministr dopravy na jaře v TV řidiče varoval, že silnice „ještě nebudou opraveny a řidiči i letos budou muset mít trpělivost s komplikacemi, které v souvislosti s opravami nastanou“ (citováno nikoli doslovně, možná by se to dalo dohledat). Několik měsíců před odjezdem z nejrůznějších zdrojů informace o Brně neprůjezdném ze všech stran, objížďkách na cestách do Krkonoš, rozkopaných úsecích tragické dálnice D1 etc. etc.

Směrem „tam“ opakování loňské trasy Jičín – (Poděbrady) – Kolín – Havlíčkův Brod – Humpolec – Pelhřimov – Jindřichův Hradec – Třeboň s dvěma zastávkami/odbočkami v Čáslavi a u kláštera Želiv. Domníval jsem se, že letité problémy v Kolíně (několik změn, loňské opravy na výjezdu etc.) jsem už vychytal. Omyl. Už za Velkým Osekem informační tabule opakovaně hlásily zavřený most na hlavním tahu přes Kolín. Jedu tedy dál už v očekávání, co se bude dít (po nedávné zkušenosti, kdy mě objížďka hnala po dálnici dvacet kilometrů zpátky do Prahy). Pod sjezdem z mostu jsem v místě, kdy nebylo jednoznačné, jak objížďka pokračuje, zastavil a zeptal se místních, díky jejichž pomoci a vlastní intuici (pohled na věže kostela) jsem vykličkoval do míst, kde už jsem věděl, kde jsem. Zřejmě to jsou holt zdejší praktiky (bez ohledu na to, že to město mám rád, žije tam můj syn s rodinou), když jsem si teď googlil, našel jsem loňskou uzavírku pěší lávky na „Kmocháč“, kterou stavební firma uzavřela bez varování (Mezitím po nové lávce přicházeli nebo přijížděli na kolech další lidé. Nevěřili vlastním očím a zrovna nadšeně nereagovali. "Ať už se jdou v....t," ulevil si chlapík,… cituji, firma byla sankcionovaná, nařízena náprava).

Když jsem se s potěšením z návštěvy Čáslavi vracel na hlavní silnici, vzápětí nás semafory zablokovaly možná na dvacet minut. Oprava jednoho jízdního pruhu. V Jindřichově Hradci za odbočkou na Humpolec ještě ve městě semafory na témže místě jako před rokem (!), možná další čtvrthodina zdržení. Z Humpolce do Pelhřimova nevím, protože jsem jel po místních silnicích do Želiva a odtud přes kopcovitou krajinu (přes Červenou Řečici) do Pelhřimova (před vjezdem do města semafory). Do Jindřichova Hradce v pohodě (při příjezdu kolem Lídlu vlevo a na dalším „téčku“ na „Vídeň“, stále 34 / E 551), nicméně v poslední fázi děsivé – vyfrézované úseky, semafory, objížďka opravovaného mostu ve Staré Hlíně (opět řada informačních cedulí s údajem o vzdálenosti uzavírky) přes most historický bylo to nejmenší. Když jsem tamtudy jel, tentokrát svým omylem, protože jsem z Červené Lhoty špatně odbočil ne na Pluhův Žďár a zpět na Kardašovu Řečici, ale na Deštnou a pak mi nezbývalo než jet do Jindřichova Hradce, byly na silnici na Třeboň další semafory (ne-li dvoje, už jsem snad trpěl stihomamem).

Šílená cesta Jindřichův Hradec – Třeboň plus inzerovaná objížďka zpět přes Veselí nad Lužnicí mě přiměla k tomu, že jsem se rozhodl jet zpátky „na Vlašim“. Tam jsem ovšem nikdy nedojel. Vlastně to s tou Vlašimí byl trochu fór, říkala mi kolegyně „u pultu“ Jarka, že jela právě tudy. Mně šlo spíš o to, dojet do Kutné Hory a stavit se na chvíli v centru. Do Tábora to bylo zcela v pohodě. Krásná široká silnice (úsek Lomnice a Veselí nad Lužnicí, kam jsem to znal z předchozích cest, jsem měl už za sebou), kolem Soběslavi a dál. V Táboře pak k mému překvapení bylo značení přímo na Kutnou Horu. Jaký klam! Ještě před Soběslaví (proto jsem ji zmiňoval) byla značená objížďka na Prahu (tam jsem ale nechtěl, protože za Benešovem by mě „trojka“ hodila na dálnici na Prahu nebo bych musel nějak kličkovat, abych se dostal dál. Sledoval jsem tedy oranžovou šipku na Kutnou Horu. Číslo 137 na Mladou Vožici, úzká silnička, stále ještě v klidu, i když mě trochu znervózňovalo značení dvou objížděk (jak jsem teprve po čase pochopil), nejdříve „Praha“ a „Kutná Hora“, pak „Kutná Hora“ a „Vlašim“, někdy různými či protichůdnými směry.

Byly mi vcelku jedno detaily, jak se do Kutné Hory dostanu, věděl jsem, že klíčové je překonat Sázavu, na pokoji jsem si ještě vypsal vedle Zruče nad Sázavou a Kácova jako další orientační možnost Loket (to samozřejmě není ten hrad v západních Čechách). A tam jsem se dostal, když jsme si s Martinem Brožem, kterého jsem vezl, dali v Čechticích (tam nás vedly ukazatele objížděk) kávu a pokračovali podle základního silničního značení „na Kutnou Horu“ dále (byť jsem měl informaci od hospodského, že mám jet vlastně zpátky a na Zdislavice), což se mně zrovna nechtělo, protože o tom nic dostupné značení neříkalo a kromě toho jsem odtud právě přijel –  přes Načeradec a Pravonín. Měl jsem ho poslechnout. Když jsme přes Křivosudov dojeli za Loket, tabule náhle upozorňovala na uzavřený most. Takže nakonec opravdu zpět na Zdislavice (zde jsme měli „v Pekle“ před lety několikrát soustředění PSO), tedy vlastně známou krajinou „kolem Blaníku“, „zdokumentovanou“ z minulých cest.

Ze Zdislavic pak nahoru k tři kilometry vzdálené křižovatce, kterou jsem vždy přetínal a pokračoval na Tehov, Kácov atd., a hned další překvapení. Další uzavírka, takže ani zapsaný Kácov „nefungoval“. Nezbylo než odbočit doleva na Trhový Štěpánov a přes Zruč nad Sázavou (konečně překonána, „podjetá“, dálnice a Sázava) s krásným zámkem. Do Kutné Hory (přes Zbraslavice atd.) už plynule, odbočil jsem do města a našel místo, kde jsem parkoval minule. Odtud je nicméně ještě dost daleko k jezuitské koleji, dále se autem přiblížit ale nešlo. Všechny silnice v prstenci nade mnou uzavřeny jako jednosměrky! Tak to bylo snad poslední varování. Měli jsme zpoždění a nechtěl jsem Martina nechávat čekat dlouho v autě naloženého ještě dalšími nástroji, takže jsem to otočil a vydal se přes Kaňk na Kolín. Zbytek cesty už proběhl bez zádrhelů a když jsem Martina vykládal v Jičíně u sportovního areálu, docela jsem si oddychl.

4
Zastávky cestou. Říkal jsem si, že vzhledem k tomu, že cestu až na místo mám z loňska ověřenou zkušeností a mohl bych potřebnou energii nasměrovat trochu někam jinam (netušil jsem, že skutečnost bude jiná), zařadil jsem si do programu trasy ještě dvě krátké zastávky. Jako první město Čáslav, k němuž mám citový vztah vzhledem k rodovým kořenům (pradědeček Kliment Čermák, archeolog a numismatik, zde zakládal muzeum). Štíhlá věž kostela sv. Petra a Pavla u náměstí Jana Žižky z Trocnova je vidět v krajině zdaleka a okamžiky jejího spatření mám vryty hluboko v paměti, ať už to byla řada cest autem či cesty vlakem na trati Praha – Kolín – Kutná Hora – Havlíčkův Brod. Vybavilo se mi kupodivu zcela přesně prostředí restaurace na náměstí, kde jsme se stavovali na zpáteční cestě z jednoho z někdejších hudebních soustředění, tentokrát jsem si ale prošel zákoutí města, které jsem naposledy důkladně prochodil ve studentských letech. Připomněl si pomník Jana Žižky (vzpomněl si na studii mého dědečka Jaromíra Čermáka, sochaře) a další stavby na náměstí (kašna, mariánský morový sloup ad.), pomník krutě popraveného Matouše Ulického (u Jaroslava Vrchlického v Selských baladách Matyáše U.) na Kostelním náměstí, Otakarovu baštu (věž) a zbytky opevnění opačným směrem, , o něco nižší věž druhého, evangelického kostela nedaleko, Žižkovu bránu, park pod náměstím a Podměstský rybník. V bočních ulicích náměstí se provádí rekonstrukce dláždění.

V místech už dost blízko cíli jsem si udělal druhou zastávku u kláštera Želiv. Značení bylo už na jednom kruhovém objezdu v Humpolci. Podvědomě jsem si tak trochu uvědomoval souvislost Čáslav-Želiv. Vůdce radikálního směru husitského hnutí Jan Želivský byl pověřen Čáslavským sněmem v červnu roku 1421 řešením sporů duchovní povahy, poté, nespokojen s výsledky sněmu, stanul v čele povstání, ovládl Prahu etc. (nechci opakovat další fakta historie, známá ze školy a z četby Aloise Jiráska, dnes si to každý může najít na netu). Premonstrátský klášter založený ve 12. století je znám nejspíš díky tomuto jménu a díky přestavbě Jana Blažeje Santiniho-Aichla, autora rovněž skvostných církevních staveb na Zelené hoře (UNESCO), v Plasích, Karlově Koruně, Křtinách či Kladrubech. Opravdu rozlehlý areál s pohnutou historií (v padesátých letech internační tábor, kde žil např. kardinál Fr. Tomášek) je dnes na seznamu národních kulturních památek (2010), nabízí ubytování, restauraci a propaguje vlastní pivovar. Dominuje mu kostel Narození Panny Marie, navazuje konvent a opatství, zcela nalevo se pak nachází tzv. Trčkův hrad, za ním pak za zdí ještě další hospodářská stavení. Dal si dobrou kávu v restauraci, po fotodokumentaci vyrazil po úzkých silničkách směrem k Pelhřimovu. Zastavil se ještě krátce v Červené Řečici (už jsem tam tuším jednou projížděl), alespoň zvenku zchátralý zámek se místní pokoušejí oživovat (plakáty Červená Řečice – Slámování 19. – 21. 8. 2016). Dál už po široké silnici k Pelhřimovu. Projel městem, které jsem na předchozích cestách vždy míjel s pohledem na Jihlavskou bránu, poznatelný znak Pelhřimova, kterou jsem si nyní na okamžik prohlédl zblízka, samostatnou zastávku ale už neudělal. A pak už „na Třeboň, Vávro, na Třeboň“.

5
Třeboňská letní setkávání. Před odjezdem do Třeboně jsem pomyslel na to, že bych rád při časově náročné programu soustředění stihnul alespoň něco málo z letošních letních setkávání. Probíhaly od úterka do neděle, začínaly tedy o den později než třeboňský pobyt PSO. Okolnosti nebyly příliš nakloněny, abych zašel na páteční koncert Jiřího Hlaváče s jeho hosty v Divadle J. K. Tyla, koncert na nádvoří zámku odpoledne den předtím jsem prošvihl vzhledem k tomu, že jsem neměl příliš informací – na internetu jsem podrobnější program nenašel a ve městě rovněž ne, ZUŠka, kde bych jej našel, nebyla v pozdní dobu, kdy jsem se chtěl podívat, rovněž otevřená. Věděl jsem pouze, že oproti loňskému roku jsou určité změny, např. že není vystoupení kurzistů na pódiu na náměstí, ale v lázních Aurora, kde byl vloni koncert švédského akordeonisty Jörgena Sundequista s lektory kurzu.

Vypravil jsem se do ZUŠky znovu v pátek po obědě s představou, že někoho z nich zastihnu. Měl jsem štěstí, lektor hry na akordeon a zároveň ředitel celého festivalu Ladislav Horák měl od 13 hodin lekci, tak jsem jej pozdravil s komentářem, že bych rád viděl alespoň něco, i když jsem vázán programem PSO. Už přede mnou ho navštívil Roman Mlejnek, který na konzervatoři rovněž učí: Horák je zástupcem ředitele Pražské konzervatoře, bavili jsme se spolu vloni právě u pódia na třeboňském náměstí, kde v sobotu vystoupili účastníci kurzu coby sólisté a orchestr z nich složený. Ostatně jsem s ním mluvil nedávno v Mnichově Hradišti, kde jsem fotil, vlastně už podruhé, koncert Dvořákova festivalu s J. Svěceným, Horákem a M. Klausem Ve znamení tanga (poprvé to bylo v Mladé Boleslavi před tuším dvěma lety) a připomněl mu, že se v Třeboni uvidíme.

Vzápětí se na chodbě mihnul violoncellista Petr Nouzovský, který se rozpomenul na loňské setkání (znal Dandu Petráska, s jehož matkou, s níž sedím u pultu, jsme přišli do jeho lekce). A v šeru chodby jsem si tentokrát nebyl zcela jist, zda ten, kdo si čte nástěnku mezi okny, je opravdu profesor HAMU Jiří Hlaváč, skvělý klarinetista a moderátor koncertů souborů, které vede, a s nímž se znám rovněž z řady předchozích příležitostí. Srdečně mě zval „alespoň na kousek“ koncertu. Omluvil jsem se s poznámkou o povinnostech zkoušet s orchestrem, s nímž jsem sem za tím účelem přijel, on šel zahájit seminář. A konečně – ještě jsem pět minut poté zastihl Viléma Veverku, jehož fotky jsem si nedávno prohlížel (nejlepší hobojista své generace u nás, kromě toho leze po skalách a ještě fotí) a poslouchal cédéčka, která jsem si pořídil vloni na koncertu v Auroře.

Druhý den, to byla sobota, jsem vyrazil na koncert do Aurory, což byla v tu chvíli vlastně jediná reálná možnost, jak si poslechnout něco z toho, co letošní Třeboňské letní setkávání nabízelo. A bylo toho vrchovatě. Koncert dramaturgicky rozdělen po jednotlivých nástrojích, mladších a starších účastnících kurzu, v závěru podle tradice celý orchestr. Z lektorů byli na místě Petr Nouzovský a Ladislav Horák, který celý tříhodinový koncert moderoval, dirigoval orchestr a v jednom čísle si s jedním malým harmonikářem i zahrál, jak mu slíbil, když se to hoch naučí. Nadšená a uvolněná atmosféra i s momenty humoru – je neskutečné, že během týdne je možné uspořádat čtyři veřejná vystoupení, také byl celý proces označen jako KOMA – koncertní maraton. Rodiče a ostatní jsou na tento způsob zvyklí, jak pak Ladislav Horák okomentoval poklonu, kterou jsem celému podniku vysekl. Nechtěl jsem ho ovšem zdržovat, vím, jak to s organizací takovýchto akcí není jednoduché. Jestli si dobře pamatuju, letos bylo prý na kurzech dvaadevadesát účastníků, čtrnáct na jednoho lektora (nejmenoval jsem Petra Paulů, lektora hry na kytaru, a Matouše K. Řeřichu, lektora výtvarného kurzu, tzn. čtyři lekce pro jednoho během šesti dnů, po které se kurz konal. Dále zmíněná vystoupení, seminář J. Hlaváče, skutečně úctyhodný výkon, a jak vím, ve velké míře či ze zásadního primárního nadšení pro věc.

Kulturní dění je v Třeboni hodně rozmanité, dalo by se pořád někde být. Ve městě i různě cestou řada plakátů, podle fotodokumentace jsem si vypsal:

Kamil Střihavka & Leaders 26. 8. Club Restaurace a Penzion Kamínek, Byňov – Nové Hrady, na dalším plakátu – v tomto klubu Muzika pro radost – 24. 6. Nezmaři, 8. 7. Radim Hladík + Blue effect, 22. 7. Michal Prokop + Framus 5, 6. 8. Stromboli – Michal Pavlíček, Bára Basiková, 26. 78. Kamil Střihavka + kapela Leaders, 9. 9. Precedens + Iva Marešová
vždy After párty – Hudební kroužek, www.hk-band.net

Schola Gregoriana Pragensis, Gillaume de Machaut Messe de Nostre Dame – úterý 6. září 2016 kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny v Třeboni

Jazz Word Photo 2016 – 11. – 30. 8. –Výstava třiceti nejlepších snímků třetího ročníku svěčtové fotografické soutěže, Dům Štěpána Netolického Třeboň

Přehled kulturních akcí dle plakátu Třeboň srpen 2016
Výstava grafických listů Adolfa Borna, Třeboňský rynek, Lázeňská Třeboň, Čochtanova Třeboň, Splašené Nůžky aj.  – kromě už uvedených

6
Výlety. Tradicí, dokonce ještě za doby KSOKrMu (Komorní symfonický orchestr Krkonošského metra, předchůdce PSO), byly společné výlety. Na přání účastníků soustředění se letos jejich nabídka rozšířila (vzhledem k tomu, že v některých minulých ročnících byly méně časté), na programu byla návštěva zámku Hluboká a podzemí ve Slavonicích. Na Hluboké jsem byl nedávno, dokonce by mě více zajímala významná galerie, na kterou by ovšem při společném výletě nebyl čas, do slavonického podzemí mě už nikdo nedostane (příhody z minulé návštěvy jsem k pobavení vykládal pak jednoho večera na klubovně), takže jsem volil podle vlastního výběru, nicméně – přinejmenším ve dvou případech – i s inspirací od ostatních. Důležité nicméně bylo, že čas zkoušení orchestru byl upraven právě ve prospěch volných odpolední, která jsem tak mohl využít.

Prvním výletem, velmi příjemným svou nekomplikovaností, bylo koupání na pláži Velké pískovny v Suchdole nad Lužnicí. Jedna z řady možností koupání mezi Majdalenou a Suchdolem v písnících podél Lužnice. Přestože je zde zákaz psů a jiných zvířat (alespoň tak je to vyznačeno na internetu), nikdy jsem snad neviděl tolik páničků či rodinek se psy, hned vedle mě se jedna taková usadila a jejich malý rozverný psík pak realizoval svůj hrabací reflex v blízkosti mé hromádky odložených věcí, takže jsem ho jednu chvíli už okřikl. Pán se sice neomluvil (jehličí a trávu jsem pak z trička a kalhot setřásl, takže se vlastně nic nestalo, pes mi nic neodnesl), ale aspoň si pak zvíře přivolal, kdykoli hrozila hrabací recidiva. Příjemná čistá voda, o kousek dál pak občerstvení u komplexu stánků a lavic na krytých terasách (za tím zřejmě kemp). Z Třeboně jel cestou na Nové Hrady a úzkou lesní silničkou přes vesnici Cep (stejného jména jsou pak další písníky u Majdaleny) přejel na souběžnou větší silnici vedoucí od Třeboně do Suchdola a do Rakouska. Krásný prostor rozsáhlého lesa s řadou malých silniček ideálních pro cyklisty. Zpět pak přes Majdalenu vzal stopaře, jedoucího na „Budějice“.

Ve čtvrtek jsem se vydal na zámek Červená Lhota (tip Jarky Petráskové, uvedeno i v materiálech k soustředění), už je to delší doba, co jsem zde byl. Třeboň – Lomnice n. Lužnicí – Veselí n. Lužnicí (podrobnější návštěvy vloni, zvl. soutok Lužnice a Nežárky ve Veselí, vyznačení objížďky na Jindřichův Hradec mě vedlo k rozhodnutí jet zpátky právě tudy) – Kardašova Řečice – Červená Lhota. V Kardašově Řečici nejsou na náměstí, kde bych čekal další „návod“ na cestu, žádné směrovky, ptal jsem se dvou lidí na lavičce pod lípou (?), rakouští turisté pochopitelně nevěděli, chlapi u stolků u piva před restaurací dávali různé návody, nakonec jsem svezl starší paní, která čekala na autobus do Pluhova Žďáru a nabídla mi roli navigačního důstojníka (Červená Lhota je „další vesnice“).

V Červené Lhotě živo už na parkovištích po obou stranách silnice i v areálu před vlastním zámkem, známým z unikátních pohledů se Zámeckým rybníkem, mraky turistů v občerstvení U Majky, zřejmě bývalém hospodářském stavení, na cestičce sklesající ke stanovišti půjčovny loděk i na cestě svažující se souběžně s mostem a vedoucí přes vytékající Dírenský potok, jehož rozšířením rybník je. Stánky, nabídka jízdy na ponících i na koni. Ve vlastním zámku prohlídka interiérů v prvním patře („základní“, 50 min.) a pokojů v podkroví (30 min.), případně sklepení, vždy s průvodcem na určitý čas. Prohlídka vlastně nebyla, ve srovnání s řadou jiných hradů, příliš rozsáhlá, nicméně objekt je zajímavý tím, že je zde zachována většina mobiliáře posledních majitelů, Schönburg-Hartensteinů, před převzetím státem po druhé světové válce – a to díky komorníkovi, jenž se stal kastelánem a díky jehož léčce, když v létě vypustil rybník a úředník ministerstva zemědělství, které chtělo zprvu objekt odkoupit, viděl kolem zámku bahno a cítil smrad, byl zámek Červená Lhota zachován – a velmi rychle zpřístupněn veřejnosti (podrobně je historie objektu vylíčena na webových stránkách). Na zdi v chodbě zámku plakát (NPÚ) hrady a zámky v Jižních Čechách – Český Krumluv, Dačice, Hluboká n. Vltavou, Jindřichův Hradec, Kratochvíle, Landštejn, Nové Hrady, Rožmberk, Sxhwarzenberská hrobka, Třeň, Zlatá Koruna, Zvíkov. Zpáteční cestu, trochu ve spěchu, jsem už vlastně popsal v příslušném odstavci o cestách.

V pátek poslední možnost delšího výjezdu, vydal jsem se tedy do Nových Hradů. Opět silnice vlastně od hráze Světa až na místo, zastavil jsem se ale ještě u Červeného blata. Přírodní rezervace, o níž jsem nevěděl a na niž mě upozornily teprve informační tabule už někde od Hrachoviště, pak menší rybník se zvláštním názvem Xerr a budova restaurace a penzionu Červené Blato. O dvě stě metrů dál na louce informace o rezervaci nedaleko obce Jiříkovo Údolí (sklářská osada, založil Jiří František Buquoy) a naučné stezce v délce (řekl bych necelé) čtyři kilometry. V první části lesní pěšina, v další povalový chodník (hatě), k desítce informačních panelů (více než uvádí internet), z informací o historii a přírodě snad můžu vyzdvihnout typ endemické borovice rozšířené právě na Třeboňsku a v jižních Čechách, s názvem blatka, odlišné výškou a barvou kůry či historii sklářství v regionu. Pěkné místo je vyhlídka do rašeliniště s charakteristickou barvou vodní hladiny, pod níž jsou vrstvy rašeliny.

O Buquoyovské krajině je množství informací na různých místech, mimo jiné u hradu Nové Hrady. Patří k ní především Terčino údolí, které jsem už nemohl zařadit do programu, ostatně byli jsme tu v rámci EXODu 2012 (pod textem odkaz na příspěvek na těchto stránkách). K rodu Buquoyů patří další řada objektů, především hrad, který se stal rezidenčním místem rodu poté, co sem přesídlili z barokní rezidence na náměstí. Nahlédl jsem i do nepřehlédnutelné budovy historické kovárny vpravo u cesty k hradu. Poprvé připomínána roku 1719, kdy ji vlastnil kovář Ferdinand Grössinger a je pravděpodobné, že byla postavena právě v této době. Celý objekt se skládá z obytné části, chléva, stodoly a vlastní kovářské dílny. Kovářská živnost tu byla provozována po téměř 200 let. Poté objekt sloužil k bydlení. V roce 2000 odkoupilo bývalou kovárnu město a zrekonstruovalo ji podle dochovaných záznamů (Wikipedie). O kovárnu v současné době pečuje nevládní organizace Společnost Rožmberk o.p.s., která zde ve spolupráci s uměleckým kovářem danielem Černým pořádá kovářská setkání a připravuje program pro veřejnost (brožura Kovářství včera a dnes, vydala Místní akční skupina Sdružení Růže). Aktuálně Mezinárodní kovářské sympózium (dva dny po mé návštěvě, tj. v neděli 21. 8., na nádvoří hradu výstava společných prací. Na stolcích u vchodu řemeslné výrobky k prodeji. Další informační materiál: Stezka Kovářství včera a dnes, uvádí mj. Buškův hamr (u Trhových Svinů, navštívili jsme kdysi na EXODu), kovárny v Bessednici, Komařicích či Strážkovicích či středověkou kovárnu na hradě Pořešín.

Jak jsem teď googloval ohledně kovářského sympózia, narazil jsem (na týchž stránkách) na několikeré koncerty Jaroslava Svěceného buď s Ladislavem Horákem, nebo s Miloslavem Klausem (tedy hudebníky, s nimiž hrál Svěcený ve triu na zmíněném koncertě Ve znamení tanga; proto to také kontextuálně uvádím) v rámci Festivalu hudby, hudebních nástrojů a kulturních projektů Jihočeské Nové Hrady 29. 7. – 2. 8. 2016: Paganini a slavné evropské housle", „Setkání s Jaroslavem Svěceným a klavírní koncert", závěrečný koncert „Ve znamení argentinského tanga" (v druhém uvedeném případě J. Svěcený - průvodní slovo, K. El-Ahmadieh - klavír. O čtrnáct dní později se Horák vrací do tohoto kraje na Třeboňská letní setkávání.

Excerpta/přepis poznámek (viz i fotodokumentace)
Nové Hrady kultura

Mezinárodní kovářské setkání 12. – 21. 8. 2016
účast z USA a Belgie (podpora Velvyslaneství USA), „na společném díle se budou podílet i studenti kovářství z Trhových Svinů, kteří se pod vedením Daniela Černého zúčastnili již několika mezinárodních akcí, včetně kovářského setkání ABANA v2016 v Salt lake City“ – „pracovat se bude ve dvou dílnách současně (v Novohradské kovárně a v kovárně na Blatech“

Historicko naučná stezka „Pamětí Novohradska“

Buquoyská krajina
poutní kostel Panny Marie v Dobré Vodě, poutní kostel Nejsvětější Trojice v Trhových Svinech, poutní kostel Panny Marie v Lomci, zámek se stromořadím v Libějovicích, pražský Buquoský palác na Malé Straně, zámeček v Bubenči, zámek Červený Hrádek v severních Čechách, Buquoyský archiv v Českých budějovicích (Národní památkový ústav)

výstava Urbanistické dědictví České republiky – Národní památkový ústav Státní hrad Nové Hrady, výstavní síň 1. 4. – 30. 10. 2016

7
Ovšemže i mně po přečtení napsaného vyvstane otázka, zda nepomíjím to společné, co už ono slovo „soustředění“ představuje. Nejrůznější zážitky, příhody, „příznačné motivy“ atd. Podobný pocit by mohl vzniknout třeba z toho, že jsem nejezdil na společné výlety a v oněch odpoledních se zařizoval „podle svého“. To je na jedné straně pravda, jestliže to srovnám zvláště s dobou KSOKrMu, kdy jsem byl jeden z těch, kdo měl auto a vozil pak vždycky hromadu dívek, které přihlížející považovali na výletech za mé dcery. Na straně druhé nás ovšem bylo tenkrát dvacet, taková skupina drží „operativně“ více pohromadě, v osmdesáti lidech, kde jsou rozrůzněné party třeba sportovně zaměřené či rodinné celky, leccos vypadá jinak. Navíc hraje určitou roli moje zaměření na některé konkrétní věci a také třeba přání mít klid a čas na fotografování. Vedle toho je tady ale – vedle šesti-sedmi hodin společného hraní, které je přece také nutné započítat – společné jídlo a společný čas strávený u něj a pak i večerní posezení a popovídání, ať už některé delší rozhovory s některými muzikanty či prostě veselí u piva v předsálí zkušebny.

Takže mě samozřejmě vůbec nemíjí onen mýtus, který se v orchestru vytváří, ať již to jsou řádky s pivními čárkami na přehledu vypitých piv vyvěšeném na dveřích, příběhy, které se každoročně odehrají (letos to byly třeba syrečky a sýry, které za několik set korun nakoupil Honza Baudys, s nímž jsem mimochodem bydlel po oba třeboňské pobyty na pokoji) a které by nejspíš daly na celou knihu. Ostatně Hanka přinesla Kroniku, která byla v prvních letech vedená (s vlepenými plakáty, fotkami, zapsanými texty, novinovými články, vtipy etc.), pak se prý kamsi ztratila a nyní se znovu „vynořila“. Stejně tak průpovídky Graziana (Sanvita, italského dirigenta orchestru) v průběhu zkoušek, zapisované muzikanty, součást orchestrálního folklóru, by bylo pěkné počtení, z každého soustředění jedna kapitola a z průběhu roku několik dalších. Nedávno jsem dostal (na Ars poetice) podobnou knížku, v tom případě sestávající z „jedné věty“ na každý den, takže si živě dokážu představit „hudební maximy“ pěkně vytištěné v minimalistické grafické úpravě s případným poznámkovým aparátem (při jaké příležitosti byl ten či onen výrok pronesen). A pak jsou samozřejmě i některé věci nepublikovatelné, nebo alespoň privátní.

Nu a další záležitostí, kterou jsem ostatně už několikrát udělal (byť ne příliš systematicky či ve všech případech), je okomentovat repertoár, kterému jsme se letos věnovali. Souhrnně jsem jej uvedl na začátku tohoto příspěvku, podrobněji, to už je ale záležitost samostatných komentářů jinde.  

Odkazy (jen některé, mohlo by jich být podstatně více)

Hudební soustředění PSO v Třeboni 2015
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/hudebni-soustredeni-pso-v-treboni-2015/

Cesta
Lávka na „Kmocháč“
https://kolin.prubezne.cz/nazory/713-tak-nam-zase-zavreli-starou-lavku-na-kmochac.html
https://kolin.prubezne.cz/zpravy/714-firma-opravujici-lavku-na-kmochuv-ostrov-neplni-terminy-bude-sankcionovana.html

https://www.silnicniuzavirky.cz/uzavirka-silnice-jindrichuv-hradec-dopravni-uzavirky-a-omezeni-221126/

Zámek Červená Lhota
https://www.zamek-cervenalhota.eu/cs

Nové Hrady
https://www.trebonsko.cz/naucna-stezka-cervene-blato
https://www.turistika.cz/mista/jirikovo-udoli-georgenthal
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerven%C3%A9_blato
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/tercino-udoli-/
další
https://www.kicnovehrady.cz/de/kultur/832-mezinarodni-kovarske-sympozium
https://www.kicnovehrady.cz/kultura/akce-a-vystavy/722-festival-hudby-nastroju-a-kulturnich-projektu-jaroslav-sveceny-a-hoste

Letní hudební setkávání
https://letni-hudebni-kurzy.webnode.cz/
https://www.trebonsko.cz/trebonske-letni-setkavani-2016