Současná hudba na vážno i na jazz

Současná hudba na vážno i na jazz
Lomnické kulturní léto 2014

Jednou z charakteristik festivalu Lomnické kulturní léto jsou přesahy od „vážné“ hudby k dalším oblastem hudební, a nejen hudební kultury. Je to lidová hudba, která je ostatně jedním z těch nejhlubších pramenů, z nichž se rodí tvorba českého hudebního skladatele, jenž Lomnické kulturní léto založil, hudba provozovaná na historické nástroje, ale i třeba jazz či etnická hudba, divadelní a literární souznění (na programu festivalu je vždy několik divadelních her) a ovšem třeba i výtvarné umění (letos výstava Pavla Sivka). Hudební nástroj, který není každodenně v koncertních programech, totiž marimba, je svým způsobem „bicím“ nástrojem, alespoň dle běžného organologického pojmosloví taxonomie (podobně jako xylofon, vibrafon řazené jakožto „paličkou rozeznívané idiofony“, tj. samoznějící nástroje), i když jeho hudebním obsahem hry na něj není pouze rytmus, nýbrž je to zároveň nástroj melodický. V příručkách se dočteme, že pochází pravděpodobně z Afriky a je nejoblíbenější v Mexiku a Guatemale, dřevěné destičky, které znějí, jsou u moderní koncertní marimby vyrobeny z honduraského palisandru. Na jeden nástroj mohou hrát až čtyři hráči. Na jevišti Tylova divadla hrála na tento nástroj Cécile Boiffin, francouzská hudebnice, která se po studiu v Paříži a Freiburku usadila v Čechách. Po jedné sezóně v Karlovarském symfonickém orchestru se stala tympanistkou Komorní filharmonie Pardubice, kde působí dodnes. Sólistka, která spolupracuje s řadou symfonických těles či v duu s klavírem (mj. s J. Mičulkovou), zabývala se českým folklórem, hraje na africké bubny a zkoumá spojení mluveného slova s barvou bicích nástrojů (s hercem Janem Sklenářem v souboru Cilijen), nevystupovala ani na Lomnickém kulturním létě poprvé. V roce 2003 zde koncertovala v pořadu „Muziga o lásce“ s etnofolkovou skupinou Muziga, tj. s Helenou a Jiřím Vedralovými a kontrabasistou Janem Dvořákem.

V úvodu ke koncertu Jaroslav Krček uvedl, tak jak to umí, v zkratce podstatu nejnovější hudby. Za Bacha se hrála jen hudba, která vznikala v jeho době, tj. dnes. A dnes posloucháme většinou hudbu v historickém rozměru. Tento koncert přináší příležitost poslechnout si právě současnou hudbu, dokonce máme možnost přivítat v sále dva žijící skladatele. Jednou z nich je sama Cécile Boiffin, která interpretovala své dvě skladby, druhým byl Jiří Gemrot, jeden z dnes nejžádanějších autorů, který poslouchal v sále nejen Zápisky pro marimbu a klavír, které pro Boiffinovou napsal.

Marimba už svým původem vybízí k orientaci k mimoevropské hudbě, jazzu, kde se také často uplatňuje, k různým experimentům. V částech koncertu, kde Cécile Boiffin hrála v duu s klavírem, se právě tyto hudební polohy uplatnily. Snažím se ve svých komentářích vyhýbat výrazům jako „netradiční obsazení“, byť jejich použití (v jednom z jejích loňských koncertů vtipně v kontextu „netradiční obsazení, netradiční hudba) může cosi pojmenovávat. Lépe je snad říci, co Cécile hrála. Vedle Jamese Cantera s jeho Sonátou pro marimbu a klavír, Didiera Benedettiho třívětými Voyages pro marimbu s klavírem, skladbami Arabian Blue a Tre volte allegramente pro marimbu s klavírem Josefa Vejvody (mj. syna Jaromíra Vejvody, autora nejznámější české písně Škoda lásky) zazněly v závěru dva ragy Scotta Joplina. Pozoruhodné byly i vlastní skladby Cécile Boiffin, vedle třívěté Za maskou pro marimbu s klavírem v druhé části Dva obrazy: Plátno a Pocit pro mluvícího bicistu. Shodli jsme se s několika přítomnými, že právě už zmíněná oblast (Cilijen) je pozoruhodná, jestliže sama interpretka mluví francouzsky – její barva hlasu a barevnost hudebního nástroje se vzájemně umocňují.

Klavíristka Markéta Výborná, profesorka klavírní hry na Konzervatoři v Pardubicích, rovněž skvěle vystihla charakter hudby. Precizní hra absolventky pardubické konzervatoře, JAMU v Brně a mistrovských kursů komorní hry ve Výmaru oslovila publikum stejně jako marimbistka, Markéta Výborná má smysl pro souhru i hudební vtip a ke kolegyni to v Pardubicích, kde přispívá ke kulturnímu dění v širokém spektru svých aktivit, nemá daleko.

Spojení hlasu a hudby bylo i dramaturgickým opodstatněním zapojení dalších interpretů, kteří obohatili koncert o další polohy. Karel Jakubů a Petra Havránková, zpěváci, které známe ze souboru Musica Bohemica (vystoupila na festivalu o dva dny dříve, 19. července, v koncertní premiéře opery Šaty, jaké svět neviděl), houslista Štěpán Pražák a kytaristka Barbora Hulcová vytvořili komorní těleso, které se uplatnilo ve skladbě Olgy Ježkové Dialogy Malého prince. V nich zazněly texty z proslulé knihy Antoine de Saint Exupéryho v překladu Richarda Podaného. Naplnil se tím i na tomto koncertě v určité podobě i další z přesahů, charakteristických pro festival, který sám sebe označuje jako hudebně-dramatický.

Fotoalbum z koncertu
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Soucasna_hudba_na_vazno_a_jazz/