Eyjafjöll

Ledová víla v podhůří

Na otázku Zbyňka Petráčka, k čemu je dobrá erupce islandské sopky Eyjafjöll, geolog Václav Cílek odpověděl, že je zvláštní, že se ho nikdo nezeptal, jestli je sopečný výbuch krásný. My se ptáme, co nám sopka ošklivého provede, Islanďané vnímají sopečné erupce jako součást svého života už jen proto, že za posledních tisíc let jich zažili na dvě stě. Na pitomou následující Petráčkovu repliku ^{poznámka 1}, že by se Ukrajinci mohli podobně dívat na havárii Černobylu, geolog odpověděl, že Ukrajinci nezažili dvěstě výbuchů jaderných elektráren.

Kdybych se měl k otázce vyjádřit já a ne Václav Cílek, odpověď by zněla, že zaprvé výbuch jaderné elektrárny není uchopitelný smysly (třeba podle Paula Kleea je podstata výtvarné práce viditelné uchopení neviditelného) a tedy nemůže fascinovat svou dramatičností, za druhé sopka je přírodní útvar/proces/událost, nikoli výtvor lidských rukou. A i když se dá říci, že kultura je zabudována do lidského vědomí jako něco velice podstatného (kosmologické či národní mýty, rytířské eposy, pohádky etc., můžeme jít ještě dál), k přírodě přece jen máme jakýsi primární vztah, protože jsme sami její součástí. Mám na mysli, že vztah k ní není jen výplodem romantického ducha předminulého století.

Tento vztah k přírodě se s vývojem civilizace problematizoval v určitém časovém horizontu ^{poznámka 2}, kdy se dostal do „konfliktu zájmů“ mezi tradičním životním stylem (a hodnotami) a stylem moderním (jehož významnou částí je byznys). Do jisté míry je to i protiklad tradičního venkova a moderního města, v němž se realizují příslušné aktivity, vyjádřené v pojmech „rurální“/“rustikální“ a „industriální“, „pole“ a „továrna“, představovala první fázi tohoto protikladu, později by asi výraz továrna nahradilo slovo „korporace“ či „banka“. Dnes už je jasné, že tento protiklad je opravdu problém, a i když se „byznys“ stále ještě tvrdě prosazuje a především vymezuje přímo proti přírodě (např. odmítnutí povinného vybavení tankerů dvěma plášti, které by zabránilo ropným katastrofám na moři, s argumentem, že by takové nařízení znevýhodňovalo podnikání; ostatně tento problém přesně pojmenoval Václav Klaus, když odmítl „zelenou“ planetu ve prospěch planety „modré“), jsou tady – zaplaťpámbu – alespoň náznaky uvědomení si toho, že právě zmíněný názor je dost „zastaralý“ (mohl bych to říci daleko ostřeji): K prvním krůčkům lze počítat třeba to, že australská vláda vrátí původním obyvatelům jejich půdu, Američané začínají připouštět, že to s Indiány bylo trochu jinak, než jak to prezentovali před sto lety, že „zelené aktivity“ nejsou jen na úrovni nevládních organizací, ale i politických stran (v Německu v parlamentu už od 70. let), že se – byť velmi pozvolně – prosazují některé zákony, scházejí mezinárodní konference atd.

Samozřejmě je tohle vše málo. Trochu může pomoci životní styl, který nazýváme „alternativní“, tj. že zaujmeme určité postoje, třeba třídit odpad, víc chodit pěšky a jezdit na kole atd., prostě chovat se „ekologicky“, trochu ale vidím problém už v tom označení „alternativní“, které vyčleňuje onu menší skupinu lidí, kteří nemají televizi, pletou si doma svetry, pěstují si za domem zeleninu a dojí kozu, odmítají chodit nakupovat do Kauflandu, nebo třeba také žijí podle myšlenek Rudolfa Steinera a dávají děti do waldorfské školy atd.. K tomu lze ještě říct, že už to dnes není jen uzavřená komunita, na druhé straně že takto žít není dostupné lidem v některých zaměstnáních (druhá věc je, že k tomu nejspíše nebudou ochotni). Podstatné však nicméně je, že to stále ještě není – a nemůže být – základ mechanismu celé společnosti (nechci tady lacině zastávat nějaké stanovisko), dokud bude základem byznys toho typu, který dnes ovládá svět.

Václav Cílek pojmenoval celou věc v parabole (která je leitmotivem celého zmiňovaného článku) – Islanďané se sopkami nemají problém, protože prostě v okamžiku, kdy sopka začne soptit, odeženou stáda a ve chvíli, kdy přestane, je zase přiženou – zatímco vysoce sofistikované technologie leteckých společností selhávají.

V každém případě tyto „rozevřené nůžky“ ve dvou diametrálně odlišných pohledech na svět se promítají nejen do tak zásadních vztahů, jako je mezi člověkem a přírodou, ale např. i do konfliktů kultur (chcete-li náboženství). Jako příklad z tisku v poslední době dávám článek Ondřeje Formánka, Máme se bát umělé inteligence (Pátek, příloha LN, 16. 4. 2010, č. 15, stručná charakteristika viz  poznámka 3). Zkrátka a dobře : Výbuch islandské sopky nejen dělá nějakou paseku v leteckém provozu, ale zároveň nás vrací k sobě samým. Nutí nás pokládat si znovu některé otázky, o kterých jsme se možná domnívali, že je máme dávno zodpovězeny. Ledová víla v podhůří k nám nepřináší jen popílek z nitra země, ale i ostrý vítr, který se zařezává do našich myslí, nejspíš dost otupených vidinou úspěchu a blahobytu, který nám přináší západní civilizace. Je jen otázka, jak dlouho bude trvat, než intenzita tohoto větru poleví. Nebo se vrátí s ještě větší silou, možná daleko ničivější.

Poznámky a odkazy
poznámka 1
Ta otázka ovšem vůbec není pitomá, naopak se zajímavým způsobem trefuje do podstaty umění, zmíním to jen heslovitě: „tragično“ patří vedle „krásna“, „ohyzdna“ či „komična“ k základním estetickým kategoriím, které pojmenovávají i povahu našeho prožitku přírody/umění/atd; klasická estetika si klade jako jednu z otázek po původu krásy, když jeho zdroj vidí v přírodě či v lidské tvorbě. To slovo „pitomá“ by mělo kromě toho být pochvalou – z jazykovědného hlediska – , původně totiž znamenalo „dobře živený“, dnes také říkáme o něčem, že je to „výživné“, tak se jazyk vrací. Kromě toho vím, že jsem si tu odpověď trochu „přizpůsobil“ – nemusela totiž směřovat ke „kráse“.

poznámka 2
Je otázka, jak ho budeme vnímat, zda začátek tohoto odklonu budeme počítat podle myšlení a postojů či podle technických a ekonomických realizací, tj. zda budeme uvažovat o prvních ekonomech „kapitalismu“, ideji „pokroku“ a rozdělení obou směrů pohledu na svět na směr „dopředu“ (futurologie) a „dozadu“ (nostalgie historismu) – obojí v 19. či začátku 20. století, zda za základ určíme modernismus či avantgardu v umění (srv. „selský“ Aleš a „mediálně-industriální“ Devětsil), či zda vezmeme za začátek onen okamžik, kdy průmyslové realizace přerostly určitou mez, tj. někdy v 60./70. letech, tj. masívní budování dálnic, „umírání lesů“ (Waldsterben), zabíjení velryb či ničení pralesů. Omlouvám se za zkratkovitost na pomezí srozumitelnosti, ale to by musela být celá kniha a příslušných deset let, jak to zmiňuje V. C., života v bádání etc.

poznámka 3
V rozhovoru jsou pojednávány počítačové programy a lidská zkušenost, vliv „zrychlení“ (pod křídly byznysu) i v oblasti lidského poznání/bádání/vzdělání/učení – zatímco „tradiční koncept“ je vzdělání celoživotní, V. Cílek hovoří o jednom tématu „deset let“, dnes jsou projekty nastaveny na tři-čtyři roky, což je pro potřebnou zkušenost málo, výsledek je povrchní zmapování věcí bez hlubšího záběru.

Ledová víla v podhůří
https://w.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/726236

Eyjafjöll / letošní události
https://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006030002
https://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010030016
https://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010040013
řada dalších článků v odkazech u prvního linku
https://www.severskelisty.cz/priroda/prir0196.htm

https://zpravy.idnes.cz/popel-z-islandu-postupuje-na-jih-nebe-zaviraji-i-nemecko-a-polsko-pxs-/zahranicni.asp?c=A100415_101338_zahranicni_ipl
https://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=663841

https://www.lidovky.cz/po-tydennim-chrleni-sopky-eyjafjoll-uzavrel-island-dve-letiste-psx-/ln_zahranici.asp?c=A100423_095936_ln_zahranici_tai
https://www.lidovky.cz/erupce-sopek-mohou-trvat-cele-21-stoleti-varuje-prezident-islandu-pye-/ln_zahranici.asp?c=A100421_130400_ln_zahranici_glu
aj.

sopky na Islandu
https://www.severskelisty.cz/priroda/prir0099.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Laki
https://cs.wikipedia.org/wiki/Katla
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hekla
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krafla
https://cs.wikipedia.org/wiki/Langj%C3%B6kull

Voluspa / islandská poezie
https://valkyrja.gauti.net/voluspa-vedmina-pisen