Slavnostní koncert… v kostele sv. Jakuba v Jičíně

V chrámu sv. Jakuba Většího v Jičíně se 14. října 2018 slavilo. Bylo proč, možná po více než čtrnácti letech (?) se rozezněly rekonstruované varhany, které ve Valdštejnově katedrále byly instalovány firmou Emanuel Štěpán Petr z Prahy v roce 1903. Jeden z nejvýznamnějších českých stavitelů varhan (v našem kraji jsou na řadě míst také stroje Josefa Kobrleho) je přitom rodák z Opočna, tedy z „našeho koutu“ země, během padesáti let svého působení postavil 351 nástrojů, pravděpodobně nejznámější je v kostele sv. Ludmile na náměstí Míru v Praze. Otazník v první větě u výrazu, jak dlouho se na nástroj nehrálo, je tam proto, že nemám údaj o tom, kdy před opravou zazněl naposledy, pouze datum vzniku občanského sdružení Organum Cantate, které si dalo za úkol varhany opravit – 5. 3. 2004. Vzpomínám si rovněž na rozhovory s Paedr. Milanem Ročkem, dlouholetým varhaníkem u sv. Jakuba, jenž byl iniciátorem opravy a ovšem i zakládajícím členem Organum Cantate, s nímž jsem se – kromě každoročních „půlnočních mší“ o Vánocích, kdy jsem, sám ještě coby žáček u houslového pultu,  vzhlížel k jeho úžasnému improvizačnímu umění vždy na konci celého obřadu, kdy se stroj rozburácel v celém prostoru kostela – znal dobře z dalších hudebních aktivit v době, kdy se vrátil ze západních Čech a stal se ředitelem jičínské LŠU (Lidové školy umění, tehdejší název pro dnešní ZUŠ). Při ní vznikl komorní orchestr (KOS, Komorní orchestrální sdružení) a s ním jsem pod Ročkovou taktovkou hrál na řadě koncertech v Jičíně i po celých Čechách.

Na dr. Ročka v úvodním slovu Slavnostního koncertu konaného při příležitosti žehnání obnovených varhan v kostele sv. Jakuba Většího v Jičíně (z délky tohoto titulu, jak je uveden také na programu, jsou také vysvětleny ony „tři tečky“ v názvu tohoto příspěvku, který jsem nedokázal jinak smysluplně zkrátit, aby přitom bylo zřejmé, o co vlastně jde) vzpomenul při svém úvodním slově Jiří Drška, předseda o. s. Organum cantate, pořadatele koncertu (ve spolupráci s Římskokatolickou farností – arciděkanstvím Jičín), a jeho zmiňuji také proto, že jsem na internetu našel jeho starší článek v Jičínském deníku s názvem Vzpomínka na hudebního pedagoga Milana Ročka. Jiří Drška nastínil historii varhan u sv. Jakuba i průběh oprav, hovořil i o dárcích, sponzorech a návštěvnících koncertů a děkoval jim za finanční příspěvky na obnovu varhan (uvedl i konkrétní částky, jimiž přispělo i město Jičín, ministerstvo kultury, děkanství a rovněž pěvecký Sbor Foerster, jeden z účinkujících, dával výtěžky ze svých koncertů pravidelně na opravu varhan, kromě toho se stal finančním příspěvkem patronem jedné z píšťal). Celková částka na opravu, která probíhala od roku 2004, se pohybuje kolem čtyř milionů korun, přesně ještě není sečtena.

Koncert navázal na předcházející samotné vysvěcení obnovených varhan, které proběhlo dopoledne od 10.00 hodin. „V neděli přijel královéhradecky biskup Jan Vokál, aby nástroji požehnal,“ píše proChor (ing. Bohumír Procházka) v Jičínském deníku, proběhla mše svatá, na novotou zářící nástroj hrál Václav Uhlíř, jeden z účinkujících rovněž na odpoledním koncertu. Poté bylo na faře malé pohoštění, koncert samotný následoval v 14.30. Šel jsem dřív, abych se ještě předtím setkal se Zdeňkem Petráněm, dalším z varhaníků dnešního dne, jičínského rodáka, Ročkova žáka, kterého rovněž pamatuju při hře na tyto varhany před opravou, ale také z jedné návštěvy v Centromed-Poliklinice Budějovická. Neuvědomil jsem si v tu chvíli (bylo by toho na povídání…), že Petráň je také numismatikem, autorem celé řady publikací (to by samozřejmě bylo téma, můj pradědeček Kliment Čermák byl jedním ze zakladatelů tohoto oboru u nás). Renesanční osobnost, lékař, hudebník, numismatik, vše už o sobě náročné obory.

Zdeněk Petráň uvedl hudební odpoledne opravdu patřičně vzhledem k příležitosti, totiž varhanní úpravou Wagnerovy předehry k opeře Lohengrin, druhou skladbou bylo Preludium v klasickém stylu Gordona Younga (1919–1998). Druhým v pořadí byl Radek Hanuš, varhaník z Vrchlabí (tuším ředitel tamější ZUŠky, v Jičíně vystupoval v roce 2010, já sám ho pamatuju z jednoho z koncertů Lomnického kulturního léta), kontextuálně je zajímavé, že ve hře na varhany je žákem Václava Uhlíře. Zahrál Toccatu primu Georga Muffata (1653–1704), Vigilie per organo českého skladatele Luboše Sluky (1928, vzpomněl jsem si na setkání s ním letos v Zrcadlové kapli Klementina) a jako poslední skladbu Nun danket alle Gott – Marche triomphale (Choral – Improvisationen, Op. 65 pozdně romantického (některá díla jsou ale impresionistická či dokonce expresionistická) německého skladatele Sigfrida Karg-Elerta (1877-1933). Zajímavý program ukázal různé možnosti nástroje, řekl bych, že s akcentem právě na pozdní romantiku, pro niž je rejstříkově/dispozičně dobře vybaven.

Nu a nyní již přišel na řadu Smíšený pěvecký sbor Foerster Jičín, který pod vedením Boženy Maxiánové uvedl šest skladeb: A. T. Grečaninov (1864–1956): Cantate Domino, J. Naujalis (1869– 1934) In monte Oliveti, A. Bruckner (1824–1896): Locus iste, D. S. Bortňanskij (1757 – 1825): Tebe poem, G. Gjeilo (1978): Northern Lights a G. F. Händel (1685 – 1759): Canticorum iubilo. Skvělý výběr pro tuto příležitost, zvláště Northern Lights je ovšem skladba už svou polohou, v níž už na začátku souzvuk hlasů vyvolává až magické andělské chvění, velice náročná – na hranicích možností neprofesionálního tělesa, nicméně jičínští obstáli se ctí. Celé vystoupení Foerstra bylo standardně velmi kvalitní.

Pozornost se nyní obrátila zpět k varhanám. Ondřej Mucha zahrál Bachovu chorálovou předehru „Schmucke dich, o liebe Seele“ a od Jana Kř. Kuchaře (1751–1829) Fantasia sol minore, poté čtyřručně s Annou Muchovou skladbu dánského romantického skladatele Nielse Wilhelma Gada (1817 – 1890) s prostým názvem Andante.

Závěrem a vyvrcholením celého programu pak bylo vystoupení Václava Uhlíře, v jeho provedení zazněla čtyřvětá Gotická suita Léona Boëllmanna (1862 – 1897) kterou uzavírá proslulá Toccata. Rozezněl se celý chrám, jak se to stane, když stisknete pleno a otevře se přívod vzduchu do všech píšťal stroje. Vzpomněl jsem si na jednu knihu, jejímž hlavním hrdinou je šílený varhaník – v závěru příběhu hraje v amsterodamském Oude kerk (Starém kostele) toto bouřlivé monumentální dílo, které je opravdu poctou královskému nástroji. Vystoupal jsem pak sám nahoru na místo, kde jsem léta nebyl a potěšil se pohledem na naleštěnou skříň i hrací pult. Varhaník rokoval s jedním dalším mužem o zvuku jednotlivých registrů a možnostech kombinací, požádal jsem, aby mi předvedl zvuk mixtury, s jejímž použitím lze získat obvykle zajímavou barvu zvuku, přehlédl všechno další vybavení (žaluzie, tj. zde jeden válec a jedna balanční šlapka, spojky, volné kombinace atd.), Václav Uhlíř mi vysvětlil, že ne všechny varhany mají v rejstřících tzv. dvojitý kryt, a co to je – v jedné píšťale se nacházejí dva jazýčky, labia, které souběžně znějí. A ohledně již zmíněného plena (vyprávěl jsem mu onu anekdotu, jak jsem coby malý nepoučený klučík stikl toto tlačítko na varhanách v Hejnicích a rozburácel celý kostel, a on mi odpověděl, že i jemu se to stalo, když omylem o tlačítko zavadil), v Jičíně je (vedle tzv. volných kombinací rovněž řada pevných - kolektivů, která končí „forte“ a „fortissimem“. Je dobře, že varhany u Jakuba jsou zase v pořádku.

A ohledně té mé nepoučenosti – zůstává. Stále toho zbývá mnoho objevovat, a vzhledem k tomu, že varhan je jen u nás, od těch malých, vzhledem k nedostatku finančních prostředků mnohdy špatně udržovaných nástrojů, jak mi o tom vyprávěl třeba Vojtěch Havel, přes ty obrovské stroje až k těm největším snad nekonečně. A i kdyby nebylo, tento nástroj pro mě uchovává stále své tajemství.

Odkazy
https://organum-cantate-o-s.webnode.cz/o-nas/
https://www.jicin.farnost.cz/kostely.html
https://www.provarhany.cz/clanek/7-Emanuel-Stepan-Petr/index.htm
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-skladatel-rocekmilan-vzpominka20110509.html

https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/varhany-u-jakuba-maji-nove-sveceni-20181016.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Petr%C3%A1%C5%88
https://www.zus-vrchlabi.cz/o-nas/ucitele/radek-hanus/
https://ondrejmucha.aspone.cz/
https://www.karvina.cz/calendar/anna-tomankova-muchova-a-ondrej-mucha-cr

Toccata
https://www.youtube.com/watch?v=6QILTU8jY7M
https://www.youtube.com/watch?v=VacF-ppEp5w