Sergej Rachmaninov, Morceaux de fantaisie

Sergej Rachmaninov, Morceaux de fantaisie
díla ruské moderní hudby

Morceaux de fantaisie, op. 3, je soubor pěti sólových skladeb pro klavír, které ruský klavírista a skladatel Serej Rachmaninov zkomponoval v roce 1892. Věnoval je svému učiteli klavíru na Moskevské konzervatoři Antonu Arenskému, který byl známý svými pregnantními lyrickými miniaturami.

Toto rané dílo již zaznamenává zřetelně osobitý styl skladatele – charakteristickou melancholickou řeč tónů s dramatickými akcenty a stupňováním dynamiky, stejně jako obratné zacházení s technickými možnostmi hry na klavír. Zádumčivá elegie, především proslulé Preludium cis moll patří ke standardnímu repertoáru mnoha klavíristů a těší se vzhledem k relativní hratelnosti oblibě i u klavíristů střední úrovně.

Nr. 1 – Elegie. Meditativní skladba v es moll (Moderato, 4/4) připomíná Chopina. Překvapuje doprovodnou figurou v osminových notách v rozsahu od contra-Es až k malému b, která otevírá temně tesklivý zvuk klavíru. Do této figury v určitém protirytmu vstupuje prostá melodie, která se zprvu dynamicky rozvíjí, poté pozvolna klesá. Ve střední části se obrátí úlohy obou rukou: pravá hraje nervózní doprovodnou figuru, levá jednoduchou melodii. V proměně dojde k zářivé epizodě ústící v modulacích do A dur. V repríze je melodie posílena sextou, do závěru končí melodie fortissimo v předposledním taktu klesavě v triolách a šestnáctinkách a ve třech fff rozloženým akordem v levé ruce.

Nr. 2 – Prélude cis moll. Rachmaninově nejpopulárnější skladbě, snad ještě vedle Klavírního koncertu č. 2, věnuje německá Wikipedie, z níž vychází tento příspěvek, kromě souhrnného článku ještě samostatnou stránku. Preludium, předepsané jako Lento (4/4), se vyznačuje charakteristickým ruským témbrem zvonů, osudovým bušením markantně klesajícím, monomanicky se opakujícím motivem tří tónů, dramatickým stupňováním výrazu bouře triol ve střední části, která ústí do klesající kaskády připomínající barokní toccaty, stejně jako mohutným akordickým zmnožením forte fortefortissimo v závěru. Všechny tyto obratně aranžované prostředky svědčí o smyslu pro novátorský, ale i expresívně efektní účinek zvuku. To učinilo Rachmaninova představitelem pozdní romantiky v epoše, která zároveň svým vývojem romantické postoje a styl zavrhla, dokonce romantismus vnímala v ostré opozici k avantgardě, která se vytvářela kolem Arnolda Schönberga v jeho škole.

Nr. 3 – Melodie. Ve skladbě v E Dur (Adagio sostenuto, 4/4) autor ukazuje zálibu v kantiléně s místy bouřlivým akordickým doprovodem, uváděné v poloze tenoru či v oktávách pro obě ruce. Svou expresivitou také připomíná sentimentální salónní hudbu přelomu století, na některých místech můžeme cítit výpůjčky stylu, označovaného u nás někdy jako vyšší populár.

Nr. 4 – Polichinelle. Napsáno ve fis moll (Allegro vivace, 4/4), jako svižná, rázná a dramaticky dobře strukturovaná skladba zanechává za sebou naparfumovanou salónní atmosféru. Titul se vztahuje na Pulcinellu z Commedie dell´arte. Třídílná kompozice začíná akcentovaně jednoduchým motivem doprovázeným zvukem rolniček zlomků akordů i divokých neúnavných úderů akordů, ty jsou vystřídány ve střední části toužebnou melodií, pročež na konci se opakují divoké pasáže, které známe ze začátku skladby.

Nr. 5 – Serenáda. Napsána v b moll (Sostenuto, 3/8), připomíná poněkud valčík, touto částí se celý cyklus uzavírá.

Sergej Rachmaninov toto své posluchačsky vděčné dílo hrál po celý život, také jej mnohokrát nahrál, ať už na „válečky“, nebo později na jiná média.

https://de.wikipedia.org/wiki/Morceaux_de_fantaisie_%28Rachmaninow%29
https://de.wikipedia.org/wiki/Pr%C3%A9lude_cis-Moll_%28Rachmaninow%29
https://conquest.imslp.info/files/imglnks/usimg/d/d8/IMSLP79003-PMLP05664-Rachmaninoff--Morceaux-de-Fantasie-Op3--Ed-Bosworth-UE.pdf

https://www.youtube.com/watch?v=Hvsgqo2E6vg