Sergej Rachmaninov, Klavírní koncert č. 2

Sergej Rachmaninov, Klavírní koncert č. 2
díla ruské moderní hudby

Označuji tento příspěvek, stejně jako ten o Třetím klavírním koncertu Sergeje Rachmaninova, podtitulem „díla ruské moderní hudby“ s vědomím, že je to zařazení poněkud sporné či problematické, alespoň pokud hovoříme o klasické moderně a v zamýšlené oblasti ruské hudby budeme akcentovat Stravinského, Šostakoviče, Prokofjeva atd.. Na druhé straně pokud bychom vnímali jako moderní hudbu i novoromantickou, Čajkovského třeba, pak by to bylo v pořádku. Uvědomuju si nicméně, že u Rachmaninova je to tak na hraně, ale především jednu další věc: To, co nám ještě před půl stoletím přišlo ostře jiné než tradičnější hudba (rozdíl třeba tonální a atonální hudba, dodekafonie, trialismus), už dnes rovněž vnímáme jako určitou vývojovou fázi hudebních dějin, v níž se některé momenty odlišují od předchozích, ale zároveň jsou některé momenty, které moderní hudbu se starší spojují. Vím, že u Rachmaninova to není ten zmíněný „ostrý“ případ, nicméně tato letmá úvaha mě napadla právě v této souvislosti.

Klavírní koncert č. 2, op. 18, c moll Rachmaninov zkomponoval na přelomu dvou staletí, v roce 1900 až 1901. Premiéra se konala v Moskvě 27. října 1901 pod vedením Alexandra Silotiho, skladatel hrál sólový part. Skladatel věnoval dílo ruskému neurologovi Nikolaji Dahlovi.

Když započal Rachmaninov práci na klavírním koncertu, prodělal těžkou tvůrčí krizi. V říjnu roku 1897 jeho první symfonie propadla u publika i u kritiky. To byla zkušenost, která tvůrce těžce zasáhla. Do té doby byl hýčkán úspěchem, a v tuto chvíli se obával přijít s nějakou další skladbou před publikum. Propadal pochybnostem o svých tvůrčích schopnostech a silným depresím, což bylo o to výraznější, že Rachmaninov měl i tak sklony k trudomyslnosti. Příbuzným se podařilo jej přimět, aby se uvolil jít terapii. Neurolog Dahl jej úspěšně léčil hypnózou. Skladatel to později komentoval: Slyšel jsem ve spánku naléhavé věty, napíšeš úspěšný koncert, který bude excelentní kvality, budeš pracovat s lehkostí atd. Rachmaninov tedy koncert věnoval lékaři jako výraz poděkování.

Nejdříve složil druhou a třetí větu a na podzim roku 1900 neúplnou skladbu pod taktovkou Alexandra Silotiho předvedl publiku. Už tato prezentace přes chybějící úvodní větu vyvolala nadšení a povzbující chválu. I dnes se koncert těší velké popularitě především díky romantickým melodickým tématům. Dokonce ani Třetí klavírní koncert, který Rachmaninov složil v roce 1909 v poněkud podobném duchu, mu dlouho nepřebral prvenství v oblibě (srv. článek o něm na těchto stránkách).

První věta, Moderato, začíná sólově osmi akordy, které zní jako zvony z dálky a postupně sílí. Hrát je tak, jak jsou napsány, vyžaduje velké ruce, protože akordy v levé ruce jsou vázany v decimových intervalech. Rachmaninov sám, protože velké ruce měl, hrál některé tóny v nahrávce z roku 1929 „jako návrh“, v notách je pak ono spodní „velké F“ takto označeno a přípustná je i varianta pro „menší ruce“. První téma v c moll pak přichází od 11. taktu v orchestru a je doprovázeno běhy v klavírním partu, od taktu 28 pak melodii přebírají cella, popř. smyčce. V taktu 63 ji vystřídá kadence klavíru. Arytmické akordy uvedou druhé téma v Es dur. Uvede jej v taktu 83 klavír a převezme orchestr. Ve střední části první věty, v provedení, se vrací první téma, kterému odpovídá flétna. Tyto odpovědi nabudou na významu, jsou modulovány a převzaty klavírem. Modulace střídá všechny možné tónorody až po Gis dur. Prvky druhého tématu rovněž zazní, ale takřka je nezaznamenáme. Repríza začíná v taktu 246 v orchestru a klavír masívně v akordech přiznává odpovědi, které hrála původně flétna.

Druhá věta, Adagio sostenuto, je v E dur. Příčná flétna představí v devátém taktu téma, převezme jej klarinet, klavír zde má doprovodnou úlohu. Od 24. taktu si vymění sólista a orchestr role. Ve 47. taktu se přidá další, vášnivé téma v moll. Uzavřena je druhá věta tématem z první věty. Americký písničkář, zpěvák a klavírista Eric Carmen převzal téma pro song All By Myself. Fragmenty můžeme zaslechnout také u Billy Joela v jeho písni Honesty.

Allegro scherzando třetí věty v c moll začíná dialogem mezi klavírem a orchestrem, klavír se prezentuje ve virtuózních bězích, vlastní téma, které kombinuje skoky s běhy, začíná v taktu 43. Spojující motiv uvádí přechod k druhému tématu v taktu 106. A pak už má hudba spád k závěrečnému virtuóznímu finále.

Druhý Rachmaninův klavírní koncert můžeme slyšet v řadě filmů, například ve filmu, který byl u nás uveden do kin pod názvem Slaměný vdovec (orig. The Seven Year Itch, 1955, režie Billy Wilder), v němž se Marilyn Monroe nechá prostřednictvím hudby svádět. Mimochodem, je to onen film, v němž je ona proslulá scéna s „Monroe-efektem“, kdy vítr z metra zvedá Marilyn sukně.

Ještě malé doplnění k Rachmaninovu Třetímu koncertu: Co se týče nahrávek, na německé stránce Wikipedie, z níž čerpá příspěvek na těchto stránkách, je uveden odkaz na 143 komerčních nahrávek skladby (od uzavření stránky jich je dnes jistě více). Po náhledu na odkaz nás může potěšit, že nahrávka německého klavíristy Kai Adomeita s Filharmonií Bohuslava Martinů z roku 1991 (Zlín, Bayer) není ve zjednodušené (ossia) podobě, ale i se zmíněnými obtížnými místy.

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/2._Klavierkonzert_%28Rachmaninow%29
Nahrávky Klavírního koncertu č. 2
Svjatoslav Richter, Stanislav Wislocki a Varšavský národní filharmonický orchestr (1996)
https://www.youtube.com/watch?v=YmN65gLNLDE
György Sándor, Artur Rodzinski a Newyorská filharmonie, „Harmony", HL 7059
https://www.youtube.com/watch?v=EyUSN2eZsgg&playnext=1&list=PL1219FD79009831DA&feature=results_video
Pzn. G. Sándor nahrál mj. kompletní dílo Sergeje Prokofjeva (1968)