Rodina Casadesusova

Rodina Casadesusova
kulturní fenomén

Cosi jsem hledal na YouTube, vlastně ani už nevím, co to bylo, bylo to hodně pozdě, nejspíš něco od Ravela či Debussyho. A u jednoho z těch videí byl uveden jako interpret Robert Casadesus. Přešel jsem ten údaj, jen mi bylo divné, že by hrál na klavír, Casadesus, jímž jsem se – není to tak dlouho – zabýval v souvislosti s koncertem ve stylu J. Chr. Bacha (vysvětloval jsem, že přesto na notách byly napsány jako jméno autora obě jména za sebou, tedy J. Ch. Bach/H. Casadesus, je skutečným autorem Casadesus), byl violista. Pak mi to doklaplo, jak říkám, mohlo být po druhé hodině v noci, „můj“ Casadesus byl Henri, toto je Robert. A pokračoval jsem proklikávání nabídky YouTube – a hle, našel jsem video, pod nímž bylo v údajích o interpretech napsáno:

Henri Casadesus (Viole D'Amour)
Marius Casadesus (Quinten)
Lucette Casadesus (Viole Da Gambe)
Maurice Devilliers (Basse de Viole)
Regina Patorni - Casedesus (Clavecin)
(odkaz:)
https://www.youtube.com/watch?v=7S4pPMMlUyE

V tu chvíli mi bylo jedno, co vlastně hráli. Tak tohle je bomba! poznamenal jsem si a šel jsem okamžitě do Wikipedie. Nevím, do jaké míry je tahle záležitost samozřejmá pro muzikology či studenty hudební vědy či není, či je to jen moje polovzdělanost a nosím dříví do lesa, ale pro mě to bylo překvapení. Casadesus je jméno prominentní francouzské rodiny, jejíž celá řada příslušníků je proslulých už sama o sobě. Německá Wikipedie uvádí devět jmen, anglická přes dvacet (ne všichni mají samostatné články, přesto je to neuvěřitelný počet). V češtině jsem „hudebního“ nenašel prakticky nic, v Česko-Slovenské filmové databázi článek o herečce Mathildě Casadesusové, nar. 1921, s životopisným uvedením souvislostí – zmínce o dědečkovi Luisi Casadesusovi (1850-1919), úspěšném dirigentovi, jehož všech devět dětí se věnovalo hudbě, a o otci Mariovi Casadesusovi (1892-1981), violistovi a hudebním skladateli.

Pojďme to tedy trochu uspořádat. Dědečka jsme zjistili na stránkách rodiny, na Wikipedii není zmíněn. Louis Casadesus je zakladatelem dynastie, je katalánského původu, narodil se ve Figueras ve Španělsku 26. března 1850, zemřel v Paříži 19.června 1919.  Hudba byla jeho vášeň, ale neměl hudební vzdělání, které by umožnilo, aby se stal profesionálním houslistou. Byl typografem a v noci po práci pak pro zábavu a také, aby podporoval své potomky, řídil orchestry na café-koncertech. Měl silnou motivaci, aby dal důkladné hudební vzdělání všem svým dětem (osm z nich se stane profesionálními hudebníky). Ti potom proměnili jeho impuls s ve fenomén hudební kultury své doby. Luis vydal v roce 1913 v Paříži učebnici „Moderní učení hry na kytaru“. Jeho nástroji byly totiž vedle houslí i kytara a mandolína. V roce 1870 se oženil s Mathilde Sénéchal, s níž měl velkou rodinu. Jeho děti byly Francis, Rose, Robert, Henri, Jeanne, Marcel, Cécile, Régina a Marius, kromě Jeanne mají všichni na těchto stránkách rovněž své samostatné články.

Řečený Henri Casadesus (1879–1947) žil celý život v Paříži, narodil se tam i zemřel. První vědomosti o hudbě získal u muzikologa a skladatele Alberta Lavignaca, profesora na pařížské konzervatoři, hru na violu studoval tamtéž u Théophila Édouarda Laforga, prvního profesora hry na violu na tomto ústavu. V roce 1899 zde získal svou první cenu. Od roku 1910 do roku 1917 byl členem Capetova kvarteta.  Na podnět Camille Saint-Saënse založil Casadesus se stejně smýšlejícími hudebníky v roce 1901 Société des Instruments Anciens (Společnost historických hudebních nástrojů). Vedle Henriho, který hrál na violu d´amore, zde hráli Marius Casadesus (kvinton, smyčcový nástroj osazený pěti strunami v rozsahu houslí a violy zároveň), Régina Patorni-Casadesus (cembalo), Lucette Casadesus (gamba), Maurice Devilliers (basová gamba) a Édouard Nanny (kontrabas). Tak to máme sestavu, kterou zachycuje nahoře uvedené video. Společnost pořádala koncerty a turné až do roku 1939. Uváděli i „zapomenuté“ skladby skladatelů 18. století. Časem se ovšem přišlo na to, že to nebyly historické skladby, ale díla Henriho a jeho bratra Maria. Zmatky nastaly ovšem i v určení autorství u nich samých. Houslový koncert "Adélaïde Concerto", původně označený jako Mozartův, byl odhalen jako skladba, jejímž autorem byl Henri, ve skutečnosti to byl Marius.

Henri Casadesus je pak autorem Koncertu pro violu D dur, připisovaného Carlu Philippu Emanuelu Bachovi. Ten byl v roce 1911 v ruském vydání „upraven Maxmiliánem Steinbergem pro malý orchestr“ a následně uveden dirigenty jako Darius Milhaud (známý skladatel) či Sergej Kusevickij (též Serge Koussewitzky) či nahrán americkým houslistou a dirigentem maďarského původu Eugenem Ormandym.

Henri Casadesus je dále autorem Koncertantní symfonie pro violu d´amore, kontrabas a orchestr či dvou koncertů pro violu ve stylu Georga Friedricha Händela (h moll) a už zmíněného koncertu ve stylu Johanna Christiana Bacha (c moll). Kromě toho složil několik operet (Le Rosier, Sans tambour, ni trompette, La petite-fille de madame Angot, Cotillon III), skládal rovněž filmovou hudbu (Le gardian, Les mystères de Paris, Paris-New York). Je autorem metody výuky hry na violu d´amore a 24 etud (1931) pro tento nástroj.

Jeho rozsáhlá sbírka historických nástrojů se dnes nachází ve vlastnictví Bostonského symfonického orchestru, nástroje „Société des instruments anciens“ v Cité de la musique v Paříži.

Henri Casadesus si vzal za manželku Marii-Louisu Beetzovou a měl s ní dvě děti, herce a divadelního ředitele Christiana Casadesuse (1012 – 2014) a žijící herečku Gisèle Casadesusovou (nar. 1914 v Paříži, je jí tedy přes sto let).

Nejznámějším mladším bratrem Henriho byl Marius Casadesus (1892 – 1981), který jej ale o pětatřicet let přežil. O koncertu „Adélaïde" jsem se zmínil už u Henriho. Skladba byla zveřejněna v roce 1933 jako klavírní výtah pod Mozartovým jménem a později nahrána Yehudi Menuhinem. O jeho pravosti byli přesvědčeni četní muzikologové, mj. i Friedrich Blume, který se věnoval staré hudbě (kontroverzní byl jeho spis Musik und Rasse). Skladba získala dokonce místo v Köchelově seznamu - K. Anh. 294a". Pochybnosti jiného odborníka, Alfreda Einsteina, specialisty na Mozarta, o tomto díle, byly potvrzeny v roce 1977, kdy v soudním řízení o autorském právu na tuto skladbu Casadesus uvedl, že jde o jeho dílo. Název koncertu vychází z dedikace ženě tohoto jména - Madame Adélaïde, tedy Marie Adélaide de Bourbon, byla princezna navarská a francouzská, čtvrtá dcera a šesté dítě francouzského krále Ludvíka XV. a a jeho polské manželky Marie Leszczynské, prapravnučka Krále Slunce (Ludvíka XIV), jejíž velkou vášní byla hudba. Hrála na housle, violoncello, varhany, cembalo a dokonce na lesní roh, nechala si zřídit svůj vlastní hudební salón, spolu se svými sourozenci podporovala komorní orchestr, s nímž pořádala koncerty u dvora.

Robert Casadesus (1899 – 1972), klavírista, učitel hry na klavír a skladatel, se stal v roce 1921 učitelem na Americké konzervatoři v Fontainebleu, založené jeho strýcem Francisem Casadesusem a Walterem Damroschem. Vzal si za manželku Gabrielle L'Hôte, známou pak jako Gaby Casadesusová. Ta studovala, stejně jako on u Louise Diémera, člena už zmiňované Společnosti historických hudebních nástrojů, kde hrál na dvoumanuálové cembalo, a s níž založil úspěšné klavírní duo. Od roku 1922 byl v úzkém kontaktu se skladatelem Mauricem Ravelem. Světově proslulého jej učinily turné po Evropě, Jižní Americe, Spojených státech a severní Africe. V letech 1940–1946 žila rodina v Princetonu (New Jersey), do té doby spadá počáteční spolupráce s francouzským houslistou italského původu Zino Francescattim. V roce 1951 nahrál Casadesus první souhrnný komplet Ravelova klavírního díla, u skladeb pro čtyřruční klavír podpořen svou ženou, a za nahrávku obdržel Grand Prix du Disque, nejvýznamnější francouzskou cenu v oboru, kterou udílí pařížská Akademie Charles Cros a rovněž Grand Prix de l'Academie du Disque. Byl rovněž uznávaným interpretem Mozarta a Schumanna. K jeho nejznámějším žákům patřili Monique Haasová a Claude Helffer. Se svým synem Jeanem Casadesusem (1926–1972) koncertovali rodiče šestiručně.

Casadesus byl rovněž produktivním skladatelem. Všechny skladby se ovšem, mimo jiné sedm symfonií, neetablovaly. Zveřejněno bylo čtyřiadvacet preludií pro sólový klavír (1924), smyčcové trio (1938), šest pièces (kusů, skladeb) pro dva klavíry (rovněž 1938), dvě klavírní sonáty (1947 a 1953) a další sonáty pro jiné nástroje.

Jean Casadesus, již zmíněný jako syn Roberta Casadesuse (1927–1972), byl rovněž klavírista, hudební pedagog a skladatel. Narodil se v Paříži, ke hře na klavír jej vedli zprvu rodiče, pak studoval na pařížské konzervatoři, posléze odjel do Spojených států a pokračoval ve studiu na Princetonské univerzitě. Debutoval s Filadelfskou filharmonií pod taktovkou Eugena Ormandyho v roce 1947, stal se laureátem Coucours de Genève (v témže roce) a úspěšným koncertním klavíristou, mj. též v Carnegie Hall, a rovněž učitelem klavíru na Americké konzervatoři ve Fontainebleu. K jeho žákům patří Robert D. Levin či americký skladatel Michael Convertino. Jak už zmíněno, Jean koncertoval se svými rodiči Robertem Casadesusem und Gaby Casadesusovou šestiručně. Mimo jiné hráli Mozartovy koncerty pro dva či tři klavíry. Tyto skladby nahráli s Columbijským symfonickým orchestrem a Clevelandským symfonickým orchestrem pod taktovkou George Szella a s Filadelfským symfonickým orchestrem pod vedením Eugene Ormandyho. V roce 1953 si vzal Jean Casadesus za ženu Evie Girardovou, dceru malíře André Girarda. Zemřel na začátku roku 1972 v zimě v Kanadě při autohavárii. Jeho otec zemřel v témže roce v Paříži.

Francis Casadesus (1870–1954), francouzský klavírista a skladatel, bratr předchozích, studoval u Alberta Lavignaca a Césara Francka na Pařížské konzervatoři a poté se stal dirigentem v Pařížské opeře a v Komické opeře v Paříži. S orchestry těchto operních domů uspořádal turné po Francii (1890–1892) a Evropě (1895). Od roku 1921 byl po řadu let ředitelem Americké konzervatoře v Fontainebleu. V roce 1942 byl jmenován viceprezidentem SACEM (Société des Auteurs, Compositeurs et Éditeurs de Musique), francouzské společnosti ochraňující autorská práva umělců.

K dalšímu hudebníkovi v rodě musíme oborově odbočit, nicméně zůstat u jména Casadesus. Gisèle Casadesusová, dlouhověká jako celá řada dalších v rodině (nar. 1914 v Paříži), je první z rodiny, která se uplatnila v oblasti filmového herectví, podobně jako její bratr Christian Casadesus, jemuž bylo dopřáno rovněž vrchovatě v délce života (o dva roky mladší než Gisèle, narodil se 1912 v Paříži, zemřel v loňském roce, 2014). Gisèle Casadesusová debutovala v roce 1944, hvězdou se stala nicméně v sedmdesátých letech minulého století, když hrála po boku Jeana Gabina či Sophie Lorenové. Hlavní roli dostala ještě ve vysokém věku, v roce 2010 (ve francouzském filmu La téte en friche)

Nám půjde nicméně především o jejího syna, Jeana-Clauda Casadesuse (nar. 1935 v Paříži), francouzského dirigenta. Studoval zprvu na Pařížské konzervatoři bicí nástroje. Komponoval filmovou a divadelní hudebu a v dirigování byl žákem Pierra Dervauxe a Pierra Bouleze. Stal se dirigentem Pařížské opery a Komické opery v Paříži. V roce 1971 založil s Pierrem Dervauxem Orchestre Philharmonique des Pays de la Loire, jehož ředitelem byl do roku 1976.

Poté založil Orchestre National de Lille, s nímž od té doby spolupracuje a ročně realizuje více než sto koncertů po celém světě. Vedle toho působí jako hostující dirigent velkých symfonických orchestrů a významných operních domů po Evropě. S Orchestre National de Lille pořídil Jean-Claude Casadesus více než dvacet nahrávek, zvláště z díla Gustava Mahlera (Rückertovy písně, pět písní pro hlas, klavír nebo orchestrální doprovod na texty Rückertovy sbírky Östliche Rosen, Písně o mrtvých dětech, první, druhou, čtvrtou a pátou symfonii), Pelléas et Mélisande od Claude Debussyho a Clovis et Clotilde Georga Bizeta.

Sepsal autobiografii Le plus court chemin d’un cœur à un autre (Nejkratší cesta z jednoho srdce do druhého). Jeho děti jsou rovněž kreativní, syn Olivier je hercem a druhý syn, Sebastian Copeland fotograf a tvůrce dokumentárních filmů.

Alespoň za zmínku stojí, že Gisèle Casadesusová má další tři potomky, kteří se uplatnili v oblasti umění: dceru Martine Pascal (nar. 1939), divadelní, filmovou a televizní herečku, Béatrice Casadesus (1942), malířku a sochařku, profesorku na École nationale supérieure des Beaux-Arts v Paříži, a konečně syna Dominique Probsta (nar. 1954), skladatele, známého především operou Maximilián Kolbe na libreto Eugène Ionesca o skutečném římskokatolickém knězi, který zahynul mučednickou smrtí v Osvětimi a byl v roce 1971 prohlášen za blahoslaveného a v roce 1982 kanonizován papežem Janem Pavlem II. Opera byla provedena v italském Rimini v roce 1988.

https://en.wikipedia.org/wiki/Casadesus (a odtud jednotlivé články, z jejichž především německých mutací jsem překládal)

Henri Casadesus, Koncert pro violu c moll ve stylu J. C. Bacha, 1947
    I. Allegro molto ma maestoso
    II. Adagio molto espressivo
    III. Allegro molto energico
https://www.youtube.com/watch?v=PG_zvtibU2Q
Henri Casadesus, Koncert pro violu b moll ve stylu G. F. Händela, 1924
    I. Allegro moderato
https://www.youtube.com/watch?v=fMReZ2HQgAI
    II. Andante ma non troppo
https://www.youtube.com/watch?v=T1fJHxwKn3w
    III. Allegro molto
https://www.youtube.com/watch?v=abPF9dvmSh8
Henri Casadesus, Koncert ve stylu C. Ph. E. Bacha
https://www.youtube.com/watch?v=8V_8kwMqecw
Henri Casadesus, Koncert pro violoncello a orchestr
https://www.youtube.com/watch?v=Rm9QprU5wQ4

Maurice Ravel, Koncert pro klavír pro levou ruku, int. Robert Casadesus
https://www.youtube.com/watch?v=ShUg2k7poBo
Maurice Ravel, Gaspard de la Nuit, int. Robert Casadesus, John Gielgud
https://www.youtube.com/watch?v=ylWW_EN2T1Q
Robert a Gaby Casadesusovi hrají Ravelovu skladbu "Ma mère l'oye" pro dva klavíry
https://www.youtube.com/watch?v=e-p9_ypv-68
Jean Casadesus hraje Toccatu, op. 40 Roberta Casadesuse, svého otce
https://www.youtube.com/watch?v=eIJaktZ_woM
Gaby Casadesus hraje Jeux d'eau Maurice Ravela
https://www.youtube.com/watch?v=b402OCsdXUQ
další příklady – Jean Casadesus
https://www.youtube.com/watch?v=_94gDoql3r0
https://www.youtube.com/watch?v=RA0t4_WEKHI
J. S. Bach, Koncert pro dva a tři klavíry, BWV 1063 – Allegro, Robert, Gaby, Jean Casadesus
https://www.youtube.com/watch?v=G_bwnNUsYog